Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

4. říjen 2021
Pro OP: Sv. Františka z Assisi, jáhna, svátek

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

František, perla milosti,
vzor všech, kdo poníženi jsou,
dosáhl věčných radostí
a skví se slávou nebeskou.

Podřídil hrdost tělesnou
zákonu ducha vyššímu
a vítězstvím sám nad sebou
zdolal svět, hřích – zla příčinu.

Pro bratry štípil vinici
na poli svaté chudoby,
jim sloužil za vzor zářící,
jak žít pln pravé svobody.

K snaze o věčné poklady
získal tak davy chudiny,
do blahé rajské zahrady
volal je skutky zářnými.

Všem skvěl se mravy, učením
i zázraky se zaskvíval,
tak v čele stál, že věrným svým
jak mocný maják do tmy plál.

K vládci všech vládců, v jeho chrám
rač dovést, Otče, žáky své,
Kristovy učedníky chraň
výsadou spásy nebeské.

Vzývejme Krista zároveň
Otce i Ducha každý den:
jediný Bože v Trojici,
svou mocí chraň nás prosící. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Bůh mi dal zapomenout na otcovský dům a nechal mě vyrůst v zemi mé chudoby.

Blažení, kdo s důvěrou v Kristův kříž sestoupili do křestní vody. (Autor z 2. stol.)

¹ Šťasten, kdo nechodí, jak bezbožní mu radí, †
      na cestu hříšníků kdo nestoupá *
      a nesedává v kruhu rouhačů,
² kdo naopak se těší ze zákona Páně *
      a dnem i nocí o něm přemítá. –

³ Je jako strom při živých vodách zasazený, *
      ovoce nese správně ve svůj čas
  a jeho listí nikdy nezvadá, *
      cokoli počne, všechno se mu daří. –

⁴ Ne tak s bezbožnými, naprosto ne tak: *
      ti jsou jak pleva unášená větrem.
⁵ Bezbožní proto neobstojí na soudu *
      a hříšní v shromáždění spravedlivých. –

⁶ Vždyť cestu spravedlivých střeží Pán, *
      zlá cesta hříšných vede do záhuby.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Bůh mi dal zapomenout na otcovský dům a nechal mě vyrůst v zemi mé chudoby.

Ant. 2 Pohoršení Kristova kříže považoval za větší bohatství než poklady světa.

Všechno podřídil pod jeho nohy a jeho dal jako svrchovanou hlavu Církvi. (Ef 1, 22)

² Pane, náš vladaři, †
      podivuhodné je po celé zemi tvé jméno, *
      velebnost svou jsi rozestřel po celém nebi! –

³ Navzdory odpůrcům †
      už v ústech dětí a batolat zjednal sis chválu, *
      že musí zmlknout, kdo zná jen záští a pomstu. –

⁴ Hledím-li na tvá nebesa, dílo tvých prstů, *
      anebo na měsíc, na hvězdy, jak jsi je stvořil:
⁵ co tu je člověk – a přesto na něho myslíš! *
      Co tu je smrtelník – přesto se o něho staráš! –

⁶ Učinil jsi ho jen o málo menším, než andělé jsou, *
      ověnčil jsi ho slávou a ctí;
⁷ jeho jsi učinil vládcem nad dílem rukou svých, *
      všechno mu k nohám položil:
⁸ ovce a dobytek všechen a navíc i polní zvěř, †
⁹     na nebi ptáky a v moři ryby a vůbec vše, *
      co jen se hemží stezkami vod. –

¹⁰ Pane, náš vladaři, *
      podivuhodné je po celé zemi tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pohoršení Kristova kříže považoval za větší bohatství než poklady světa.

Ant. 3 Odumřel jsem světu a můj život je s Kristem skryt v Bohu.

Bůh Ježíše vzkřísil a zbavil ho bolestí smrti. (Sk 2, 24)

¹ Zachovej mě, Bože, doufám v tebe. *
²     Říkám Pánu: „Jenom tys mé blaho!“
³ Na nic nejsou všichni bůžci země, *
      ať je slaví jejich ctitelé,
⁴ ať si svoje modly rozmnožují! †
      Nepodám jim oběť krvavou, *
      nikdy jejich jména nevyřknu! –

⁵ Pán je vše, co mám, on je můj úděl. *
      Osud můj máš v rukou jenom ty!
⁶ V zemi překrásné já mám svůj podíl, *
      z hloubi blaží mě mé dědictví.
⁷ Dobrořečím Pánu, že mi radí, *
      že mi k srdci mluví za noci.
⁸ Upínám své oči stále k Pánu, *
      je-li při mně, nezakolísám.
⁹ Srdce mé se těší, duše jásá, *
      ba i tělo trvá v bezpečí. –

¹⁰ Nezanecháš v podsvětí mou duši, †
      nedopustíš, aby měl tvůj věrný *
      v temnou říši mrtvých pohlížet.
¹¹ Stezku života mi ukazuješ: †
      naplněnou radost před tvou tváří, *
      po tvé pravici slast na věky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Odumřel jsem světu a můj život je s Kristem skryt v Bohu.

V. Označil jsi, Pane, svého služebníka Františka.
O. Znamením našeho vykoupení.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Sirachovcovy

     ¹Za svého života opravil chrám a za svých dnů opevnil svatyni.
     ⁴Staral se o svůj lid, aby nezahynul, a opevnil město proti obležení. ⁵Jak byl vznešený, když obklopen lidem vycházel z pozadí chrámové opony! ⁶Byl jako jitřenka mezi mraky, jako měsíc v úplňku o dnech slavnosti, ⁷jako slunce zářící na chrám Nejvyššího, jako duha, která se leskne v nádherných oblacích, ⁸jako růžový květ mezi větvovím na jaře, jako lilie u vodního pramene, jako porost Libanonu za letních dnů, ⁹jako oheň z kadidla v kadidelnici, jako nádoba z masivního zlata, zdobená všelikými drahokamy, jako ¹⁰oliva obtížená plody, jako cypřiš pnoucí se do oblak.
     ¹²Když z rukou kněží přijímal části obětí, sám stál u ohniště oltáře: kolem něho věnec bratří jako cedrové ratolesti na Libanonu, obklopen jimi jako výhonky palmy.
     ²⁰Pak sestoupil a pozdvihl ruce nad celou obcí izraelských synů, aby svými rty dal požehnání Páně a honosil se jeho jménem. ²¹Tu podruhé se klaněli a přijali požehnání od Nejvyššího. ²²Nuže tedy, velebte Boha všehomíra, který všude dělá podivuhodné věci, který dává vzejít člověku z mateřského lůna a jedná s ním podle své vůle. ²³Nechť nám dá radost do srdce a popřeje za našich dnů pokoj v Izraeli po všechny věky. ²⁴S námi nechť zůstává jeho přízeň a za našich dnů ať nás vysvobodí.
     ²⁸Blažený, kdo o tom přemítá, zmoudří, kdo si to vezme k srdci. ²⁹Bude-li to dělat, všechno zmůže, neboť světlo Páně je jeho vůdcem.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto tří:

Z dopisů bl. Humberta z Romans

     Nejdražším a v Ježíši Kristu nejmilejším bratřím Menším a Kazatelům na celém světě bratr Jan, týchž bratří Menších generální ministr, a bratr Humbert, týchž bratří Kazatelů neužitečný služebník, pozdrav a důstojný a chvályhodný život podle svatého povolání.
     Spasitel světa miluje duše a chce, aby nikdo nezahynul. Proto po prvním pádu lidského pokolení neustále používá k jeho nápravě prostřednictvím různých služebníků ve všech generacích mnoha všelijakých léků. V těchto posledních dnech na konci věků vzbudil naše dva řády pro službu spásy, jak se bez pochybování věří. Do nich povolal nemálo mužů a obohatil je nebeskými dary. Pomocí nich mohou slovem i příkladem účinně pracovat na spáse nejen své, ale i jiných.
     Toto jsou – řekněme to ke slávě Boží, nikoli své – dvě veliké svítilny, které osvěcují a ozařují po celé zemi nebeským světlem ty, kdo vězí ve tmě a v stínu smrti.¹
     Toto jsou dvě stříbrné polnice pravého Mojžíše, Krista Pána, našeho Boha, s jejichž pomocí povolal už nesčetné množství lidí do své služby.²
     Toto jsou dva cherubové, plní vědění, kteří pohlížejí na sebe navzájem a stejně smýšlejí, svá křídla rozprostírají nad slitovnicí a jsou připraveni z poslušnosti vzlétnout nad všechen lid a rozsévat vědění, potřebné ke spáse.³
     Toto jsou dva prsy Snoubenky, z kterých sají mléko maličké dítky v Kristu a jím se živí a rostou ke spáse.⁴
     Toto jsou dva synové, zářiví jako olej, kteří stojí před Pánem celé země, pohotovi splnit na jeho rozkaz svá poslání, ať je jeho vůle zavede kamkoli.
     Toto jsou dva Kristovi svědkové, kteří kážou a vydávají svědectví pravdě už tím, že jsou oděni pytlovinou.
     Toto jsou ony dvě jasné hvězdy, které podle Sibylliny věštby v podobě čtyř živočichů rozhlašují v posledních dnech jméno Beránkovo pokorou a  dobrovolnou chudobou.⁵
     Zvažte, nejmilejší, jen uvažte, jak velice máme překypovat vzájemnou upřímnou láskou, když nás Matka Církev zrodila v téže době, když nás Věčná Láska určila, abychom společně pracovali na témže díle, totiž na spáse duší, když nás povolání, jen málo odlišná, činí tak podobnými, že se můžeme mít navzájem rádi jako podobní živočichové!
     Konečně, jak v nás poznají pravé Kristovy učedníky, nebude-li na nás vidět, že se máme vespolek rádi?⁶
     Jak máme ve svých kázáních vštěpovat jiným lidem do srdce vzájemnou lásku, kterou mají mít všichni nade všechno, jestliže v nás je porušená nebo chabá?
     Jak obstojíme v tolika hrozících pronásledováních, jestliže jsme mezi sebou rozděleni nějakým neklidem?
     Ach, jaký příklad vzájemné lásky a pokoje nám zanechali naši Otcové, svatý František a svatý Dominik, a ostatní naši první bratři, kteří se v životě tak něžně milovali a navzájem si tak dokazovali upřímnou lásku! Viděli v sobě navzájem Boží anděly, přijímali jeden druhého jako Krista, předcházeli se v projevech úcty, vzájemně se radovali z úspěchu, vychvalovali jeden druhého, podporovali, co bylo druhému k užitku, a nanejvýš pečlivě a moudře se vystříhali pohoršení a pobouření druhého!
     ¹ srov. Lk 1, 79
     ² srov. Lv 5, 29
     ³ srov. Ex 25, 20
     ⁴ srov. Pís 4, 5
     ⁵ srov. Zj 4, 6-8; 5, 6-13
     ⁶ srov. Jan 13, 35

RESPONSORIUM

Nebo:

Z „Rozmluvy s Boží prozřetelností“ od sv. Kateřiny Sienské

     Svatý řád vytvořil Duch Svatý jako jakousi loď, aby přijímal duše, které chtějí jít za dokonalostí, a dovedl je do přístavu spásy. Pánem této lodi je Duch svatý. Pochybení kteréhokoli podřízeného řeholníka, který by přestoupil stanovy, nikdy neuškodí řádu; nemůže ublížit této lodi, ale ublíží sám sobě. Je ovšem pravda, že chybou toho, kdo stojí u kormidla, může se loď zmítat ve vlnách. Jsou tím vinni špatní pastýři, představení, určení tímto pánem k řízení lodi. Sama o sobě je však jejich loď tak rozkošná, že tvůj jazyk o tom není schopen vyprávět…
     (Loď řádu je bohatá, takže podřízený nemusí myslit na své duchovní nebo časné potřeby, protože, je-li poslušný a zachovává-li stanovy, postará se o něho sám Duch Svatý...)
     Na lodi řádu vládne mnoho svatých předpisů, daných s velikým osvícením a ve velkém pořádku těmi, kteří se stali chrámy Ducha Svatého.
     Hleď na svatého Benedikta, s jakým řádem řídil svou lodičku!
     Hleď na svatého Františka, s jakou dokonalostí a vůní chudoby, s perlami ctností vedl lodičku svého řádu a zamířil ji na cestu vysoké dokonalosti! Byl první, který ji zachovával, a dal svým učedníkům za snoubenku pravdu a svatou chudobu, s níž se zasnoubil on sám. Měl ošklivost sám k sobě, netoužil líbit se žádnému tvoru mimo mou vůli, a dokonce si přál, aby byl pokládán za bezcenného. Proto trýznil své tělo a zabíjel vlastní vůli, odíval se potupami, bolestí a urážkami z lásky k pokornému Beránkovi. Láskou se s ním přibil a připevnil na kříž, takže se zvláštní milostí objevily na jeho těle rány mé Pravdy. Tím ukázal na schránce svého těla lásku své duše. A tak bratřím sám udělal cestu.
     Ale snad se otážeš: "Nejsou založeny na stejném základě i ostatní řády?" Ano, ale u každého není chudoba hlavní věcí, i když na ní spočívají všechny. Ale děje se to jako u ctností: všechny ctnosti mají život z lásky, a přece, jak jsem ti řekl na jiných místech, někomu je vlastní ta ctnost a druhému ona, i když jsou všechny spojeny v lásce.
     Tak i v tomto případě: chudému Františkovi byla vlastní pravá chudoba a základ své lodi položil na lásce k chudobě s řádem velmi přísným pro lidi dokonalé, pro málokteré a dobré. Pro "málokteré", pravím, protože není mnoho těch, kdo si vyvolili tuto chudobu. Ale pro chyby některých se rozmnožil řád počtem lidí a zeslábl ctnostmi. Nebylo to pro chybu té lodi, nýbrž pro neposlušnost podřízených a pro špatné představené.
     Hledíš-li na loď svého Otce Dominika, mého milovaného syna, vidíš, že ji uspořádal v dokonalém řádu. Dbal pouze o mou čest a o spásu duší, a to ve světle vědy. Na tomto světle chtěl položit svůj základ, neopomíjel však pravou a dobrovolnou chudobu. Měl ji i on a na znamení, že ji má a  že se mu opak nelíbí, zanechal svým synům v závěti jako dědictví své i mé zlořečení, kdyby vlastnili něco přechovávali nějaký majetek jako jednotlivci nebo i všeobecně. Chtěl tím naznačit, že si i on vyvolil za svou snoubenku královnu chudobu.
     Ještě více vlastní však mu bylo světlo vědy, kterým chtěl vykořenit bludy, vzniklé v čase. Přijal úkol mého jednorozeného Syna. Objevil se v čase jako apoštol, s pravdou a se světlem rozséval má slova, odstraňoval temnoty a šířil světlo. Byl Světlem, které jsem dal světu prostřednictvím Mariiným, a umístil jsem ho v mystickém těle Církve svaté jako vykořenitele kacířství...
     Slyšte dělníky, které tento Otec poslal pracovat na svou vinici, vytrhávat trny neřestí a sázet ctnosti! Dominik a František byli opravdu dva sloupy Církve svaté: František chudobou, která především jemu byla vlastní, jak bylo řečeno, a Dominik vědou.

RESPONSORIUM

Nebo:

Z listu svatého Františka z Assisi všem věřícím

     Nejvyšší Otec oznámil skrze svého svatého archanděla Gabriela svaté a slavné Panně Marii, že jeho Slovo, tak vznešené, svaté a slavné, sestoupí z nebe. Z jejího lůna Syn Boží skutečně přijal lidské tělo, podrobené křehkosti jako tělo naše. Byl nade všechno bohatý, a přece si se svou nejblahoslavenější Matkou vyvolil chudobu. A když se přiblížilo jeho umučení, slavil se svými učedníky velikonoční večeři. Potom se modlil k Otci: Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich.¹
     Vložil však svou vůli do vůle Otcovy. A Otcovou vůlí bylo, aby jeho požehnaný a slavný Syn, nám daný a pro nás narozený, přinesl skrze svou vlastní krev sám sebe jako oběť na oltáři kříže;² ne za sebe, vždyť skrze něj všechno povstalo,³ ale za naše hříchy. Tím nám Kristus zanechal příklad, abychom šli v jeho šlépějích.⁴ A Otec chce, abychom byli skrze Krista všichni spaseni⁵ a abychom ho přijali s čistým srdcem a čistým tělem.
     Jak jsou šťastní a požehnaní ti, kdo milují Pána a dělají to, co říká on sám v evangeliu: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší, a bližního jako sám sebe.⁶ Milujme tedy Boha a uctívejme ho čistým srdcem a čistou myslí, neboť to si přeje nade všecko. Pán říká: Opravdoví ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě.⁷ Všichni, kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě. A proto se k němu obracejme s chválami a prosbami ve dne v noci a říkejme: Otče náš, jenž jsi na nebesích,⁸ neboť je třeba stále se modlit a neochabovat.⁹
     A kromě toho přinášejme ovoce, které je známkou obrácení.¹⁰ A milujme bližní jako sebe. Mějme lásku a pokoru a podporujme potřebné, protože to očišťuje duši od poskvrny hříchů.¹¹ Vždyť lidé všechno, co zanechají na tomto světě, ztratí; s sebou si však ponesou odměnu za lásku a za to, co darovali potřebným; za to dostanou od Boha štědrou odměnu a odplatu.
     Nechtějme být moudří a chytří podle lidských měřítek, ale spíše buďme prostí, pokorní a čistí. Nikdy nemáme toužit po tom, abychom převyšovali druhé, ale spíše buďme služebníky a buďme podřízeni každému lidskému zřízení kvůli Bohu.¹² A na všech, kdo takto jednají a vytrvají až do konce, spočine Duch Páně¹³ a učiní si v nich příbytek;¹⁴ budou syny nebeského Otce, jehož skutky konají,¹⁵ a jsou bratrem, sestrou i matkou našeho Pána Ježíše Krista.^{16
     1} Mt 26, 39
     ² srov. Žid 9, 14
     ³ srov. Jan 1, 3
     ⁴ srov. 1 Petr 2, 21
     ⁵ srov. 1 Tim 2, 4
     ⁶ Mt 22, 37.39
     ⁷ Jan 4, 23
     ⁸ Mt 6, 9
     ⁹ Lk 18, 1
     ¹⁰ srov. Mt 3, 8
     ¹¹ srov. Tob 12, 9
     ¹² srov. 1 Petr 2, 13
     ¹³ srov. 1 Petr 4, 14
     ¹⁴ srov. Jan 14, 23
     ¹⁵ srov. Mt 5, 45.16
     ¹⁶ srov. Mt 12, 50

RESPONSORIUM

HYMNUS

Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, * svatý, * svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys povolal našeho svatého otce Františka, aby svým životem ukazoval cestu chudoby a pokory a stal se živým obrazem Krista; dej nám svou milost, abychom se i my stávali Kristu podobnými a mohli se radovat ze spojení s tebou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie