[ nová verze ]
20. květen 2021, Čtvrtek
3. týden žaltáře
Doba velikonoční, 7. týden
Sv. Klementa Marie Hofbauera, kněze (na Moravě závazná památka), nezávazná památka
Sv. Bernardina Sienského, kněze, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 20. květen 2021
Sv. Klementa Marie Hofbauera, kněze (na Moravě závazná památka), nezávazná památka
Narodil se 26.12.1751 v Tasovicích u Znojma jako syn českého řezníka Dvořáka.
Vyučil se pekařem, ale z touhy po kněžství začal studovat.
Několikrát putoval do Říma, vstoupil tam do kongregace redemptoristů
a byl vysvěcen na kněze (1785). V letech 1787-1808 působil ve Varšavě a založil tam první
klášter redemptoristů severně od Alp.
Když Napoleon po dobytí Varšavy zakázal všechna řeholní společenství, přesídlil "apoštol Varšavy" do Vídně. Jako kazatel,
duchovní správce a zpovědník měl značný vliv na všechny vrstvy obyvatelstva. Protože nechtěl přijmout zásady tehdy módního
osvícenského josefinismu, podle nichž
se měla Církev stát nástrojem v rukou panovníka, byl dán pod policejní dohled.
Na sklonku života dosáhl souhlasu k působení redemptoristů na rakouském území
(20. 4. 1820). Sám se však toho dne nedožil,
zemřel 15.3.1820. Jeho tělo bylo později (1862) přeneseno do kostela Panny Marie Na nábřeží a v roce 1909 byl
prohlášen za svatého.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu. Aleluja.
Žalm 88 (89), 39-53
Nářek nad zkázou Davidova domu
Vzbudil nám mocného Spasitele z rodu Davida, svého služebníka. (Lk 1, 69)
IV
39 Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil, *
znelíbil si svého pomazaného.
40 Odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem, *
jeho korunu jsi svrhl do prachu.
41 Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby, *
jeho opevnění změnil v sutiny.
42 Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky, *
on sám nyní zůstal pro smích sousedům. –
43 Povznesl jsi rámě jeho protivníků, *
rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.
44 Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil, *
v boji jsi mu nedal obstát vítězně.
45 Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku, *
do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.
46 Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí, *
jeho samého jsi hanbou zahrnul.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu. Aleluja.
Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda. Aleluja.
V
47 Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat? *
Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?
48 Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy! *
Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?
49 Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti, *
kdo by se vymkl z dosahu podsvětí? –
50 Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska, *
jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?
51 Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných, *
že mám v hrudi nést posměch národů všech,
52 snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †
jak tvému pomazanému jde ve stopách smích! *
53 Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda. Aleluja.
Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty. Aleluja.
Žalm 89 (90)
Milost Páně budiž s námi
U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)
1 Pane, tys byl naše útočiště, *
z pokolení do pokolení.
2 Ještě dřív, než zrodila se horstva, †
ještě nežli vznikla zem a vesmír, *
z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
3 Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *
„Děti lidské, navraťte se zpět!“
4 Neboť co je tisíc let v tvých očích, †
nežli jeden den, co včera minul, *
nežli jedna hlídka za noci! –
5 Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *
jsou jak tráva, která dorůstá:
6 s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *
a již večer uvadá a schne. –
7 A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *
rozhorlením tvým jsme zděšeni.
8 Ty máš naše viny před očima, *
skryté hříchy zjevně před sebou. –
9 Naše dny v tvém hněvu odplývají, *
naše léta odvanou jak vzdech.
10 Náš věk čítá sedmdesát roků, *
osmdesát v dobrém případě,
vesměs plných těžkostí a trampot, *
přeletí a odvanem i my.
11 Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *
kdo se strachuje tvé nevole?
12 Naše dny nás nauč správně čítat, *
ať konečně srdcem zmoudříme! –
13 Obrať se k nám, Pane, neotálej, *
služebníkům svým buď milostiv!
14 Syť nás od rána svým slitováním, *
ať nám život projde v radosti!
15 Potěš nás již za všechny dny strastí, *
za léta, kdy znali jsme jen zlé. –
16 Zjev svým služebníkům svoje dílo, *
jejich dětem všechnu slávu svou!
17 Milost Pána, Boha budiž s námi, †
žehnej hojně práci našich rukou, *
práci našich rukou dopřej zdar!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty. Aleluja.
V.
Bůh, který vzkřísil Pána, aleluja.
O.
Vzkřísí svou mocí také nás, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Jana
5, 13-21
Modlitba za hříšníky
Milovaní, 13tohle vám píšu, abyste si byli vědomi, že máte věčný život, protože věříte ve jméno Syna Božího.
14V tom je ta naše radostná důvěra v Boha, že nás vyslyší, když ho prosíme o něco, co je shodné s jeho vůlí.
15A jestliže víme, že nás vyslyší ve všem, oč ho prosíme, víme také, že dostaneme to, oč jsme ho žádali.
16Uvidí-li kdo, že jeho bratr se dopustí hříchu, který nevede k smrti, ať se za něho modlí, a Bůh mu dá
život – těm totiž, kteří nehřeší k smrti; je i takový hřích, který vede až k smrti, ale neříkám, aby se za takového hříšníka někdo modlil.
17Každá špatnost je hřích, ale ne každý hřích vede až k smrti.
18Víme, že žádný, kdo se narodil z Boha, nežije ve hříchu, neboť Syn Boží ho chrání a zlý duch na něho nevloží ruku.
19Víme, že jsme z Boha, ale celý svět má v moci zlý duch. 20Víme
také, že Boží Syn přišel a dal nám rozum, abychom poznávali pravého Boha. My jsme v tom pravém Bohu skrze jeho Syna Ježíše Krista. On je pravý Bůh a věčný Život.
21Děti, chraňte se model!
RESPONSORIUM
1 Jan 5, 20; Jan 1,18
O.
Víme, že Boží Syn přišel *
a dal nám rozum, abychom poznávali pravého Boha, aleluja.
V.
Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu. *
A dal nám rozum, abychom poznávali pravého Boha, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Řehole neboli pravidla života sester třetího řádu svatého Dominika“ od svatého Františka Colla
(Regla o Forma de vivir de las Hermanas de la Tercera Orden de Santo Domingo [Hermanas
Dominicas de la Anunciata], kap. IX a XIV)
Každý křesťan má usilovat o dokonalost. Tato povinnost vychází z přikázání, že máme všichni
milovat Boha celou svou silou. A jestliže se to má rozumět tak, že to platí všeobecně o každém křesťanu,
čím více se to má vztahovat na řeholnice, které mají o to víc kráčet po cestě dokonalosti, a to jak z důvodu
větší hojnosti milosti a pomoci, které nám uděluje Boží dobrota pro naše zdokonalení a posvěcení, tak
také z důvodu slibů a pravidel vaší kongregace, které jste slíbily zachovávat? Svatý Augustin říká, že život
dobrého křesťana je stálým úsilím o dokonalost. Tedy ten, kdo ve svém srdci nepodněcuje touhu stát
se svatým, bude sice křesťanem, ne však dobrým křesťanem. Podobně bude řeholnicí, ne však dobrou
řeholnicí ta, která ve svém srdci nepodněcuje touhu stále víc se blížit k dokonalosti.
Ale nemyslete si, že nejste na cestě k dokonalosti, protože upadáte do chyb a nedostatků. S nimi
se setkáváme dokonce u velkých svatých, kteří – podle slov svatého Augustina – by měli opakovat
se svatým Janem: Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda.1 Kdo na
svět přišel s hříchem, jak říká svatý Řehoř Veliký, ve světě nemůže žít bez hříchu. Ale je velký rozdíl mezi
láskou k chybám a padáním do chyb ze slabosti; to první je v rozporu s dokonalostí, neboť milovat
chyby, nic si z nich nedělat a navzdory pádům se chovat, jako by se nic nestalo, především pokud
se to páchá navzdory upozorněním – toto by bylo v rozporu s dokonalostí, ne pády kvůli naší křehkosti
či slabosti vůči náporu zla.
Ve všem, co se děje ve světě, stále rozpoznávejte Boží vůli. Vždyť ani jediný vlas – jak nás ujišťuje
Ježíš Kristus – nemůže spadnout na zem bez vůle nebeského Otce;2 a proto v nemocech, v příkoří,
v pokušeních, ve všech událostech pozvedejte svého ducha k božské dobrotě a říkejte se srdcem poslušným
a oddaným: „Ať Pán se mnou udělá, co chce, jak chce a kdy chce.“
1 Jan 1, 8
2 srov. Mt 10, 29-30
RESPONSORIUM
1 Kor 1, 17–18.21
O.
Kristus mě poslal kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti. *
Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh
projevil svou moc. Aleluja.
V.
Bůh uznal za dobré, že ty, kdo věří, zachrání „pošetilým“ kázáním. *
Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh
projevil svou moc. Aleluja.
Z apoštolského listu svatého papeže Pia X.
(Bulla canonizationis, die 20. maii 1909,
AAS 1 [1909], pp, 645-647.652)
Námaha věrného služebníka nebyla marná
Klement miloval děti a děti milovaly jeho: když se s nimi setkal, přidávaly se k němu a provázívaly ho až domů. Učil je základům víry
a připravoval je na první svaté přijímání. Rodičům důtklivě kladl na srdce, aby děti zbožně vychovávali.
Starostlivě pečoval také o chudé, zvláště o takové, kteří o bohatství přišli a za chudobu se styděli. Aby jim pomohl, sám se ochotně zříkal jídla.
Nosil chudým peníze, šaty i pokrmy, zvláště chléb.
Když Klement celý den pilně pracoval k větší slávě Boží a večer se vracel domů, nečekal jej odpočinek, ale nové, důležité a velmi užitečné
zaměstnání. Nalézal totiž dům naplněný přáteli a žáky; někteří studující bohosloví, jiní lékařství nebo práva, a mezi nimi i úředníci. Nestaral
se jen o všechny hromadně, ale i o každého jednotlivě: nikomu nepochleboval, ale otevřeně předkládal pravdu a sledoval přitom jejich duchovní
užitek. Z této večerní práce sklidil hojné plody, protože se z tohoto domácího kruhu přátel někteří stali horlivými kněžími, jiní poslechli
evangelních rad a vstoupili do kongregace Nejsvětějšího Vykupitele nebo do jiných řeholních rodin. Ti, kdo zůstali laiky, dávali každý ve svém
zaměstnání a stavu příklad poctivosti, bezúhonnosti a zbožnosti. Ze všeho největší význam měla díla sledující znovuoživení a upevnění
katolické víry v tomto městě, v tehdejší Vídni, oslabené a téměř ubité.
I když Klement byl od přirozenosti tělesně odolný, přece ho pokročilý věk a nepřestávající práce vyčerpávaly. Vždyť konal dlouhé pěší cesty
v dešti i sněhu i vedru, namáhavě kázal, mnoho hodin denně strávil ve zpovědnici, v noci často bděl u lůžka umírajících. Ubývající
tělesné síly však nahrazovala horlivost ducha a vytrvalá láska k Bohu i bližnímu.
Kolikrát musel s bolestí přihlížet k tomu, jak byly jediným úderem bezbožných lidí zmařeny výsledky jeho dlouholetých prací! Ale přestože
tolikrát viděl, že jeho úsilí bylo mařeno, nikdy ho to nezlomilo, nikdy neklesl na mysli, protože důvěřoval Bohu a všechnu námahu
podstupoval k jeho větší slávě. Když musel opustit jedno město, odcházel jinak a znovu konal tytéž práce pro spásu duší. Budoucí generace
sklízely bohaté ovoce tolika jeho prací.
RESPONSORIUM
2 Kor 6, 4.5.6; Flp 2, 4; Žid 13, 21
O.
Ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci všestrannou vytrvalostí, v souženích, v nesnázích, v námahách, shovívavostí, upřímnou láskou. *
Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.
V.
Bůh ať vás zdokonalí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli. *
Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys dal svatému Klementovi pevnou víru a nezdolnou vytrvalost; vyslyš naše prosby a
pro jeho zásluhy nám pomáhej, ať ho následujeme stálostí ve víře a dokonalostí v lásce.
Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|