Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

23. březen 2021
Sv. Turibia z Mongroveja, biskupa, pro připomínku

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.

Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Blahoslavení vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6, 20)

¹ Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *
      proč se skrýváš za časů tísně?
²  Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *
      že padá do nástrah, které mu schystal.
³ Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *
      loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.
⁴ Svévolník v duchu pyšně si říká: *
      „Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí. –

⁵ Jemu se povede vždycky, co páchá, †
      na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *
      a svým odpůrcům jenom se šklebí.
⁶ V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *
      od rodu k rodu mě neštěstí mine.“ –

⁷ Ústa má plná klamu a křivdy, *
      na jazyku jen trýzeň a hoře.
⁸ Za humny sedá na číhané, †
      úkradkem vraždí nevinného, *
      očima slídí po chudáku.
⁹ V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
      číhá, jak lapit ubožáka; *
      lapí ho, vtáhne do své sítě.
¹⁰ Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *
      slabí tak padají do jeho moci.
¹¹ V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *
      odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

¹² Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku! *
      Nezapomínej na ubožáky!
¹³ Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *
      říkat si: „Však ty nepotrestáš“? –

¹⁴ Ty sám však vidíš strasti a muka, *
      hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
    Na tebe vždy se spoléhá slabý, *
      ty jsi pomocník osiřelých.
¹⁵ Rámě přeraz hříšnému lotru, *
      potrestej špatnost, ať nadobro zajde! –

¹⁶ Pán je králem na věky věků, *
      vymizí pohané z jeho země.
¹⁷ Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *
      v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,
¹⁸ sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *
      Člověk z hlíny už nesmí nás děsit!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)

² Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *
      věrnost mezi lidmi už se ztratila.
³ Jeden druhého tu slovem obelhává, *
      mluví klamným rtem a srdcem dvojakým. –

⁴ Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *
      jazyky, co mluví opovážlivě,
⁵ ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *
      V našich ústech síla, kdo je nad námi?“ –

⁶ Utištění slabí, naříkají chudí, †
      proto praví Pán: „A nyní povstanu, *
      opovrženému spásu přinesu!“
⁷ Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *
      čisté stříbro prošlé žárem sedmerým. –

⁸ Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *
      před tím plemenem nás navždy zachráníš,
⁹ i když bezbožníci pyšně vykračují *
      a když mají vrch vždy jen ti nejhorší.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

V. Hle, teď je ta doba příhodná.
O. Hle, teď je ten den spásy.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu Židům

     ¹Svatí bratři, vám se dostalo účasti v nebeském povolání. Pozorujte tedy apoštola a velekněze našeho vyznání Ježíše; ²on je věrný tomu, který ho ustanovil, tak jako i Mojžíš byl věrný v celém Božím domě. ³Ježíšovi však patří větší sláva než Mojžíšovi, jako stavitel domu má větší čest nežli dům sám. ⁴Každý dům totiž musí být od někoho stavěn, ale ten, kdo postavil všechno, je Bůh. ⁵Mojžíš byl skutečně věrný v celém jeho domě, ale byl jen služebník: měl vydat svědectví o tom, co Bůh chtěl v budoucnosti vyjevit. ⁶Kristus však je věrný jako Syn nad jeho domem. A ten jeho dům jsme my, když si ovšem až do konce pevně uchováme radostnou důvěru s hrdostí na to, v co doufáme.
     ⁷Jak říká Duch Svatý:
„Až uslyšíte dnes jeho hlas,
⁸nezatvrzujte svoje srdce,
jako kdysi na místě vzpoury,
jako v den pokušení na poušti;
⁹tam mě vaši otcové pokoušeli a chtěli důkazy,
¹⁰ačkoli čtyřicet roků viděli, co jsem konal.
Proto jsem se na to pokolení rozhněval
a řekl jsem: Jejich srdce pořád bloudí
a nechtějí rozumět mým záměrům.
¹¹A tak jsem ve svém hněvu přísahal:
Nevejdou na místo, kde by si u mě mohli odpočinout.“
     ¹²Dejte pozor, bratři, aby nikdo z vás neměl srdce zlé a nevěřící, takže by odpadl od živého Boha. ¹³Spíše se navzájem povzbuzujte den co den, pokud ještě trvá ono „dnes“, aby se nikdo z vás nezatvrdil sveden hříchem. ¹⁴Vždyť máme společenství s Kristem, jen když si uchováme pevně až do konce svou počáteční důvěru.
     ¹⁵Když se tam říká:
„Až uslyšíte dnes jeho hlas,
nezatvrzujte svoje srdce, jako kdysi na místě vzpoury“,
¹⁶kdo se míní těmi, co se bouřili, ačkoli to slyšeli? Což to nebyli všichni ti, kdo vytáhli z Egypta pod Mojžíšovým vedením? ¹⁷A na kohopak se hněval po čtyřicet let? Ne na ty, kdo se dopustili hříchu a jejichž mrtvoly pak padly na poušti? ¹⁸A komupak prohlásil s přísahou, že nevejdou na místo, kde by si u něho mohli odpočinout? Nebyli to ti, kdo ho nechtěli poslouchat? ¹⁹Tak vidíme, že nemohli vejít, protože jim chyběla víra.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého papeže Lva Velikého

     Duch pravdy osvěcuje náš rozum, a proto bychom se měli s čistým a svobodným srdcem nechat proniknout slávou kříže, která září na nebi i na zemi. Svým vnitřním zrakem bychom měli prohlédnout, co to znamená, když Pán o svém nadcházejícím umučení řekl: Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven.¹ A dále: Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. Otče, oslav svého Syna.² A když se z nebe ozval Otcův hlas: Oslavil jsem a ještě oslavím,³ řekl Ježíš těm, kteří stáli okolo: Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní nastává soud nad světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě.⁴
     Obdivuhodná je moc Kristova kříže, nevýslovná je sláva jeho utrpení! v kříži je místo Kristova soudu, odsouzení světa i moc Ukřižovaného.
     Přitáhl jsi, Pane, všechno k sobě; to, co se v jediném židovském chrámě konalo v nejasných náznacích, měl všude slavit zbožný lid všech národů v nezastřené plnosti svátosti.
     Skvělejší zajisté než stav levitů je stav jáhnů, vznešenější než důstojnost starších je důstojnost kněží a posvátnější než pomazání velekněží je pomazání biskupů. Protože tvůj kříž je zdrojem všeho požehnání, je příčinou všech milostí. Skrze něj se věřícím dostává v slabosti síla, v potupě sláva, ve smrti život. Už přestalo množství krvavých obětí. Všechny rozdílné oběti nahrazuje jediná oběť tvého těla a krve, protože ty jsi pravý Beránek Boží, který snímá hříchy světa⁵ a naplňuješ v sobě veškerá tajemství: takže jako je jen jedna oběť místo všech, je také ze všech národů jen jedno království.
     Vyznejme tedy, nejmilejší, to, co blažený učitel národů, apoštol Pavel, slavně vyhlásil, když řekl: Na tuto nauku je spolehnutí a zaslouží si, aby se jí naprosto věřilo: Kristus přišel na tento svět, aby zachránil hříšníky.⁷
     Neboť Boží milosrdenství vůči nám je tím podivuhodnější, že Kristus nezemřel za spravedlivé ani za svaté, ale za nespravedlivé a bezbožné. Ale protože božskou přirozenost nemohl zasáhnout osten smrti, svým lidským zrozením přijal Kristus to, co mohl za nás obětovat.
     Už dávno přece naší smrti hrozila moc Kristovy smrti; když bylo řečeno skrze proroka Ozeáše: Ó smrti, já budu tvou smrtí, já budu tvou zkázou, podsvětí.⁸ Podřídil se totiž sice svou smrtí zákonům říše mrtvých, ale svým vzkříšením je zrušil. Zničil věčné trvání smrti, z věčné ji proměnil v časnou. Jako totiž pro spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu.^{9
     1} Jan 12, 23
     ² Jan 12, 27-28 (srov. 17, 1)
     ³ Jan 12, 28
     ⁴ Jan 12, 30-32
     ⁵ Jan 1, 29
     ⁶ 1 Tim 1, 15
     ⁷ srov 1 Kor 15, 54-56
     ⁸ Oz 13, 14 (Vulg.)
     ⁹ 1 Kor 15, 22

RESPONSORIUM

TŘETÍ ČTENÍ

Z dekretu II. vatikánského koncilu o pastýřském poslání biskupů

     Při plnění svého učitelského úřadu mají biskupové hlásat lidem Kristovo evangelium; to má mezi hlavními úkoly biskupů přední místo. V síle Ducha mají volat lidi k víře nebo je v živé víře posilovat. Kristovo tajemství jim mají předkládat v úplnosti, tj. všechny ty pravdy, které neznat znamená neznat Krista, a rovněž Bohem zjevenou cestu, která vede k Boží oslavě, a tím i k věčné blaženosti.
     Dále mají ukazovat, že i pozemské věci a lidské instituce jsou podle Božího stvořitelského plánu zaměřeny ke spáse lidí a proto mohou nemálo přispět k budování Kristova těla.
     Mají proto učit, že podle nauky Církve má lidská osoba se svou svobodou i tělesným životem velkou hodnotu, stejně tak rodina i její jednota a pevnost, plození potomstva a výchova, občanská společnost se svými zákony a různými povoláními, práce i volný čas, umění i technické vynálezy, chudoba i hmotné bohatství. A posléze mají podávat výklad zásad, podle nichž je třeba řešit závažné otázky vlastnictví, přírůstku i správného rozdělení hmotných statků, i otázky míru a války a bratrského soužití všech národů.
     Křesťanskou nauku mají podávat způsobem odpovídajícím potřebám doby, tj. tak, aby dávala odpověď na problémy a otázky, které lidi nejvíce sužují a trápí. A tuto nauku mají také chránit a nabádat věřící, aby ji i oni hájili a šířili. Při jejím hlásání mají osvědčovat mateřskou starostlivost Církve o všechny lidi, věřící i nevěřící, a se zvláštní péčí se mají ujímat chudých a slabých, neboť k nim je Pán poslal hlásat radostnou zvěst.
     Při plnění svého otcovského a pastýřského úkolu mají být biskupové uprostřed svých jako ti, kteří slouží, jako dobří pastýři, kteří dobře znají své ovce – a ty zase znají je – jako praví otcové, kteří vynikají duchem lásky a starostlivosti o všechny a jejichž Bohem svěřené autoritě se všichni ochotně podřizují. Celou rodinu svého stádce mají stmelovat a utvářet tak, aby všichni byli pamětliví svých povinností a žili i jednali ve společenství lásky.
     Aby to všechno byli biskupové s to dělat, je zapotřebí, aby byli připraveni ke každému dobrému dílu,¹ všechno snášeli kvůli vyvoleným² a uspořádali svůj život tak, aby odpovídal potřebám doby.
     ¹ srov. 2 Tim 2, 21
     ² srov. 2 Tim 2, 10

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys povolal svatého biskupa Turibia, aby svou apoštolskou horlivostí a láskou k pravdě pomáhal tvé Církvi, aby rostla; prosíme tě, dej, ať na jeho přímluvu nepřestává růst víra a svatost tvého lidu. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie