[ nová verze ]
25. srpen 2020, Úterý
1. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 21. týden Sv. Josefa Kalasanského, kněze, nezávazná památka Sv. Ludvíka, nezávazná památka Sv. Benedikta, Jana, Matouše, Izáka a Kristina, mučedníků, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 25. srpen 2020 Sv. Josefa Kalasanského, kněze, nezávazná památka
Narodil se kolem roku 1557 v malé aragonské vesnici Peralte de la Sal v
severním Španělsku. Stal se knězem (1583) a působil nejprve jako duchovní
správce, později jako generální vikář v diecézi Urgel. Po příchodu do
Říma (1592) navštěvoval chudobince, věznice a nemocnice. Přitom poznal
strašnou bídu, kterou trpěly především děti vyrůstající na ulici bez
výchovné péče. Založil pro ně ve farnosti sv. Doroty v římské čtvrti
Trastevere první bezplatnou základní školu v Evropě (1597). Své
spolupracovníky shromáždil v řeholním společenství piaristů (1617). Ještě
za jeho života se nový řád šířil do okolních zemí; první mimoitalská
provincie vznikla na Moravě (1634). Jako generální představený byl
vlastními řádovými bratry pomlouván, udán inkvizici, dokonce i vězněn a
zbaven úřadu. Když potom na jeho místo nastoupil jeho odpůrce, došlo k
velkému úpadku řádu a k redukci na pouhou společnost učitelů bez
řeholních slibů (1646). Zemřel v Římě 25. srpna 1648. Před svou smrtí
předpověděl znovuvzkříšení řádu. Za svatého byl prohlášen v roce 1767.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Ježíši, Spasiteli náš,
koruno slávy v nebesích,
dnes nakloň vlídnější svou tvář
k modlitbě tebe prosících.
Dnes vyznavač tvůj vznešený
se zaskvěl novou jasností,
dnes vzpomínáme naň i my,
tvůj lid, výroční slavností.
Přes vše, co svět mu sliboval,
on přešel čistou šlépějí,
s tebou se cestou spásy dal
a sledoval vždy věrně ji.
K prchavým světským radostem
nepřipjal právem srdce své,
tak došel v sídle nebeském
odměny nepomíjivé.
A proto pomoz také nám
jít žitím v jeho šlépějích
a odpusť k jeho přímluvám
svých služebníků všechen hřích.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.
Žalm 9B (10)
Bůh pomáhá utlačovaným
Blahoslavení vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6, 20)
I
1 Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *
proč se skrýváš za časů tísně?
2 Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *
že padá do nástrah, které mu schystal.
3 Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *
loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.
4 Svévolník v duchu pyšně si říká: *
„Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí. –
5 Jemu se povede vždycky, co páchá, †
na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *
a svým odpůrcům jenom se šklebí.
6 V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *
od rodu k rodu mě neštěstí mine.“ –
7 Ústa má plná klamu a křivdy, *
na jazyku jen trýzeň a hoře.
8 Za humny sedá na číhané, †
úkradkem vraždí nevinného, *
očima slídí po chudáku.
9 V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
číhá, jak lapit ubožáka; *
lapí ho, vtáhne do své sítě.
10 Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *
slabí tak padají do jeho moci.
11 V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *
odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.
Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.
II
12 Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku! *
Nezapomínej na ubožáky!
13 Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *
říkat si: „Však ty nepotrestáš“? –
14 Ty sám však vidíš strasti a muka, *
hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
Na tebe vždy se spoléhá slabý, *
ty jsi pomocník osiřelých.
15 Rámě přeraz hříšnému lotru, *
potrestej špatnost, ať nadobro zajde! –
16 Pán je králem na věky věků, *
vymizí pohané z jeho země.
17 Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *
v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,
18 sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *
Člověk z hlíny už nesmí nás děsit!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.
Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.
Žalm 11 (12)
Prosba o pomoc proti zpupným
Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)
2 Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *
věrnost mezi lidmi už se ztratila.
3 Jeden druhého tu slovem obelhává, *
mluví klamným rtem a srdcem dvojakým. –
4 Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *
jazyky, co mluví opovážlivě,
5 ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *
V našich ústech síla, kdo je nad námi?“ –
6 Utištění slabí, naříkají chudí, †
proto praví Pán: „A nyní povstanu, *
opovrženému spásu přinesu!“
7 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *
čisté stříbro prošlé žárem sedmerým. –
8 Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *
před tím plemenem nás navždy zachráníš,
9 i když bezbožníci pyšně vykračují *
a když mají vrch vždy jen ti nejhorší.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.
V.
Pán utlačeným dopomáhá k právu.
R.
Ponížené vodí k cestám svým.
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek knihy proroka Jeremiáše
1, 1-19
Jeremiáš povolán za proroka
1Slova Jeremiáše, syna Chilkijáhova, z kněží usedlých v Anatotě, v Benjaminově
území. 2Hospodin k němu mluvil za dnů judského krále Jošíjáha, syna Amonova,
třináctého roku jeho vlády, 3ale i za dnů judského krále Jehojakima, syna
Jehošíjáhova, až do konce jedenáctého roku judského krále Sidkijáha, syna
Jošíjáhova, do pátého měsíce, kdy bylo odvlečeno obyvatelstvo Jeruzaléma do
vyhnanství.
4Hospodin mě oslovil: 5"Dříve než jsem tě utvořil v lůně,
znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě,
prorokem pro národy jsem tě ustanovil."
6Tu jsem řekl: "Ach, pane, Hospodine, neumím mluvit,
neboť jsem ještě příliš mladý."
7Hospodin mi pravil:
"Neříkej: ‚Jsem ještě příliš mladý‘,
neboť kamkoli tě pošlu, půjdeš,
a vše, co ti rozkážu, budeš mluvit.
8Neboj se jich,
neboť já jsem s tebou, abych tě vysvobodil.
– praví Hospodin.
9Pak Hospodin vztáhl svou ruku, dotkl se mých úst a řekl:
"Hle, kladu svá slova do tvých úst.
10Ustanovuji tě dnes nad národy a nad říšemi,
abys vytrhával a hubil,
abys ničil a bořil,
abys stavěl a sázel."
11Hospodin mě oslovil: "Co vidíš, Jeremiáši?" Řekl jsem:
"Vidím mandloňový prut." 12Hospodin odpověděl: "Dobře jsi viděl, neboť já bdím nad svým slovem a splním ho."
13Hospodin mě oslovil podruhé: "Co vidíš?" Řekl jsem: „Vidím hrnec, v němž to vře, jeho hořejší část je odvrácena od severu."
14Hospodin mi odpověděl:
"Od severu vyvře neštěstí
na všechny obyvatele země.
15Neboť já svolám všechny severní říše"
– praví Hospodin.
"Přijdou a každá postaví svůj trůn
u vchodu do bran Jeruzaléma,
kolem dokola u všech jeho hradeb
i ve všech judských městech.
16Vypořádám se s nimi soudně
pro všechnu jejich špatnost, že mě opustili,
že obětovali kadidlo cizím bohům
a klaněli se dílům svých rukou.
17Ty však přepásej svá bedra,
vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu.
Nelekej se jich,
abych tě nezbavil odvahy před nimi.
18Já totiž dnes udělám z tebe opevněné město,
železný sloup a bronzovou zeď proti celé říši,
proti judským králům a jejím knížatům,
proti jejím kněžím i lidu země.
19Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě,
neboť já budu s tebou"
– praví Hospodin –
"abych tě vysvobodil."
RESPONSORIUM
Jer 1, 5.9; Iz 42, 6
O.
Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského
života, posvětil jsem tě. *
Kladu svá slova do tvých úst.
V.
Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a ustanovil jsem tě prostředníkem
smlouvy lidu a světlem národů. *
Kladu svá slova do tvých úst.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisů svatého Josefa Kalasanského
(Memoriale al Card. M. A. Tonti, 1621: Ephem. Calas. 36, 9-10,
Romae 1967, pp. 473-474; L. Picanyol, Epistolario di S. Giuseppe Calasanzio, 9 vol.,
ediz. Calas., Romae 1951-1956, passim)
Snažme se přilnout ke Kristu a jen jemu se líbit
Nikomu není neznámo, jak je to vznešené a záslužné, starat se o výchovu
dětí, zejména chudých, a tak jim pomáhat, aby mohly dosáhnout věčného
života. Neboť předáváním vědomostí a především výchovou k zbožnosti a k
životu podle křesťanského učení pečujeme o jejich blaho duševní i
tělesné, a tím plníme vůči dětem do jisté míry stejné poslání, jaké mají
jejich strážní andělé.
Nejlepší pomocí pro dospívající mládež jakéhokoli původu nebo stavu je
to, když je nejen odvádíme od zlého, ale hlavně když je mírně a laskavě
vedeme a povzbuzujeme k tomu, aby konali dobro. Je známo, že s takovou
pomocí se mladí lidé tak změní k lepšímu, že se pak už na nich vůbec
nepozná, jací byli před svým vychováním. Jako mladé výhonky snadno se
dají mladí vést tím směrem, jak se o to vychovatel snaží; necháme-li je
však ztvrdnout, víme, že možnost jejich převýchovy se později velmi
zmenšuje nebo časem zcela mizí.
Jestliže se však dětem, a zvláště chudým, dostane vhodné výchovy,
přispěje to k jejich lidské důstojnosti, a také celá lidská a křesťanská
společnost tuto výchovu ocení: na prvním místě rodiče, neboť se budou
radovat, že jsou jejich děti tímto způsobem vedeny po správné cestě; ale
také představení státu, neboť tím získají svědomité a dobré občany;
především však představení Církve, neboť dobře vychované děti milují
Krista, zastávají se evangelia a zapojí se vyspělejším a účinnějším
způsobem do mnohostranného života a činnosti Církve.
Ale ti, kdo berou na sebe tento úkol a chtějí s veškerou pečlivostí
vychovávat, musí mít velkou lásku, nesmírnou trpělivost a zejména
hlubokou pokoru. Jen tak dosáhnou toho, že je Pán, když ho budou pokorně
prosit, učiní způsobilými spolupracovníky pravdy, že je bude posilovat v
plnění jejich vznešeného poslání a nakonec že jim dá nebeskou odměnu, jak
stojí v Písmu: Ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, budou zářit
jako hvězdy na věčné časy.1
Dosáhnou toho snadněji, jestliže se budou snažit slibem trvalé služby
přilnout ke Kristu a jen jemu se líbit, neboť on řekl: Cokoli jste udělali
pro jednoho z mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.2
1 Dan 12, 3
2 Mt 25, 40
RESPONSORIUM
1 Sol 2, 8; Gal 4, 19
O.
Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. *
Tak velice jsem si vás oblíbil.
V.
Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. *
Tak velice jsem si vás oblíbil.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys naplnil svatého Josefa Kalasanského takovou láskou a trpělivostí, že celý svůj život zasvětil výchově a vzdělání mládeže;
prosíme tě, veď i nás, ať následujeme jeho příklad a pomáháme mladým lidem hledat pravdu. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|