[ nová verze ]
13. červenec 2020, Pondělí
3. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 15. týden Sv. Jindřicha, nezávazná památka Pro OP: Bl. Jakuba z Varazze, biskupa, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 13. červenec 2020 Sv. Jindřicha, nezávazná památka
Narodil se v roce 973 v Hildesheimu v Bavorsku. Byl vychován pod dohledem
řezenského biskupa, sv. Wolfganga. Stal se králem německým (1002) a italským (1004); roku 1014
císařem římským. Cítil odpovědnost za víru svých poddaných, a proto podporoval misijní činnost
a reformní hnutí v církvi. Podporoval zakládání klášterů a nových diecézí. Spolu se svou manželkou
Kunhutou založili biskupský kostel v Bambergu, kde jsou oba pohřbeni. Jejich manželství bylo
bezdětné, proto se rozhodli žít v naprosté zdrženlivosti. Jindřich II. zemřel 13. VII. 1024 a
za svatého byl prohlášen v roce 1146. Po jeho smrti vstoupila jeho manželka do kláštera benediktinek
v Kaufungen a také ona zemřela v pověsti svatosti (1033 nebo 1039).
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Ježíši, Spasiteli náš,
koruno slávy v nebesích,
dnes nakloň vlídnější svou tvář
k modlitbě tebe prosících.
Dnes vyznavač tvůj vznešený
se zaskvěl novou jasností,
dnes vzpomínáme naň i my,
tvůj lid, výroční slavností.
Přes vše, co svět mu sliboval,
on přešel čistou šlépějí,
s tebou se cestou spásy dal
a sledoval vždy věrně ji.
K prchavým světským radostem
nepřipjal právem srdce své,
tak došel v sídle nebeském
odměny nepomíjivé.
A proto pomoz také nám
jít žitím v jeho šlépějích
a odpusť k jeho přímluvám
svých služebníků všechen hřích.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.
Žalm 49 (50)
Pravá bohoslužba
Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Mt 5, 17)
I
1 Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
od slunce východu až na západ.
2 Ze Siónu, té hory překrásné, *
se v oslnivé záři zjevuje.
3 To přichází náš Bůh a nemlčí, †
všespalující oheň před ním jde, *
okolo něho bouře burácí. –
4 Svolává shora nebesa i zem, *
odhodlán konat nad svým lidem soud:
5 „Shromážděte mi moje vyvolené, *
co při oběti stvrdili mou smlouvu!“
6 A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
že on je Bůh a právem rozsoudí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.
Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.
II
7 „Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
Izraeli, proti tobě svědčím. *
Viním tě a soudím tváří v tvář, *
neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
8 Nekárám tě pro tvé oběti, *
mám tvé žertvy stále před očima.
9 Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
ani nechci kozly z tvého stáda. –
10 Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
tisíce mám zvířat na svých horách.
11 Znám i všechno ptactvo nebeské, *
mé je vše, co na polích se hemží.
12 Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
můj je svět i vše, co obsahuje. –
13 Cožpak já chci býčí maso jíst, *
cožpak se chci napít kozlí krve?
14 Oběť chvály Bohu přinášej, *
plň své sliby vůči Nejvyššímu!
15 Ke mně volej za dnů soužení, *
vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.
Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.
III
16 Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
„Nač mi odříkáváš přikázání *
a mou smlouvu darmo bereš do úst,
17 když se vzpíráš mému vedení, *
odhazuješ za hlavu má slova? –
18 Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
s cizoložníky jsi jedna ruka;
19 ústa ke špatnostem otvíráš *
a tvůj jazyk osnuje lež na lež; –
20 o svém bratru mluvíš hanebně, *
na syna své matky kydáš hanu.
21 Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
myslil bys, že já jsem jako ty. –
22 Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
nežli vás vydám zkáze bez úniku!
23 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
kdo správně žije, dojde Boží spásy!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.
V.
Slyš, můj lide, nyní promluvím!
R.
Já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
PRVNÍ ČTENÍ
Z první knihy Královské
18, 16b-40
Eliáš vítězí nad Bálovými proroky
16Achab šel Eliášovi naproti. 17Když uviděl Eliáše, řekl mu:
„Jsi to ty, jenž uvádíš Izraele do zkázy?“ 18Ten odvětil: „Izraele neuvádím do zkázy já, ale ty a dům
tvého otce, že opouštíte Hospodinova přikázání a ty že chodíš za bály. 19Ale nyní zařiď, ať se ke mně shromáždí
na horu Karmel celý Izrael a čtyři sta padesát Bálových proroků a čtyři sta proroků Ašéřiných, kteří jedí u stolu s Jezabelou.“
20Král Achab obeslal všechny syny Izraele a shromáždil proroky na hoře Karmelu.
21Eliáš přistoupil ke všemu lidu a pravil: „Jak dlouho budete kulhat na dvě strany: Jestliže Hospodin je
Bůh, jděte za ním, jestliže Bál, jděte za Bálem!“ 22Lid mu neodpověděl ani slovo. Eliáš řekl lidu: „Já sám jsem zbyl
jako Hospodinův prorok, ale proroků Bálových je čtyři sta padesát mužů. 23Nuže, ať nám dají dva býčky. Ať si
vyberou jednoho býčka, rozčtvrtí ho a položí na dříví, ale oheň ať nerozdělávají, a já to udělám s druhým býčkem, položím ho na dříví,
ale oheň nerozdělám. 24Budete vzývat jméno svého boha a já budu vzývat jméno Hospodina. Bůh, který odpoví
ohněm, to je pravý Bůh.“ Všechen lid odpověděl: „To je správná řeč!“
25Eliáš pak řekl Bálovým prorokům: „Vyberte si jednoho býčka a připravte ho napřed, neboť vás je mnoho, vzývejte
jméno svého boha, ale oheň nerozdělávejte!“ 26Vzali tedy býčka, připravili ho a vzývali Bálovo jméno od rána do
poledne a křičeli: „Bále, vyslyš nás!“ Nebylo hlasu, nebylo odpovědi. Skákali kolem oltáře, který zbudovali.
27Když bylo poledne, Eliáš se jim posmíval: „Volejte hlasitěji, vždyť je to pravý bůh: buď je zaměstnán, buď odešel
na stranu, nebo je na cestě, možná že spí a musí se probudit.“ 28Křičeli tedy hlasitě a podle svého obyčeje se bodali
meči a oštěpy, až z nich tekla krev.
29Když přešlo poledne, dostali se do běsnivého vytržení až do doby, kdy bývá přinášena oběť – nebylo hlasu,
nebylo odpovědi, nebylo vyslyšení. 30Eliáš pak řekl všemu lidu: „Přistupte ke mně!“ A všechen lid k němu přistoupil.
Eliáš obnovil Hospodinův oltář, který byl zbořen. 31Vzal dvanáct kamenů podle počtu synů Jakuba, k němuž se
ozvalo Hospodinovo slovo: Izrael je tvé jméno. 32Pak z kamenů zbudoval oltář v Hospodinově jménu a kolem oltáře
vyhloubil příkop tak veliký, že ho bylo možné osít dvěma mírami obilí. 33Narovnal dříví, rozčtvrtil býčka
a položil ho na dříví 34a pravil: „Naplňte čtyři džbány vodou a vylijte na oběť i na dříví.“ Pak řekl:
„Udělejte to podruhé!“ – a oni to opakovali. Znovu řekl: „Ještě potřetí!“ – a oni to učinili potřetí.
35Voda stékala kolem oltáře, takže se i příkop naplnil vodou.
36V čas, kdy se přináší oběť, prorok Eliáš přistoupil a pravil: „Hospodine, Bože Abrahámův, Izákův a Izraelův,
ať se dnes ukáže, že ty jsi Bůh v Izraeli, že já jsem tvůj služebník, že jsem všechno toto učinil na tvé slovo.
37Vyslyš mě Hospodine, vyslyš mě, ať tento lid pozná, že ty – Hospodin – jsi pravý Bůh, ty obrátíš jejich srdce!“
38Hospodinův oheň spadl z nebe a sežehl celopal, dříví, kameny i zem a vysušil vodu, která byla v příkopě.
39Všechen lid to viděl, padl na svou tvář a volal: „Hospodin je pravý Bůh, Hospodin je pravý Bůh!“
40Eliáš jim poručil: „Pochytejte Bálovy proroky! Nikdo z nich ať neunikne!“ Když je pochytali, zavedl je
Eliáš dolů k potoku Kišonu a tam je pobil.
RESPONSORIUM
1 Král 18, 21; Mt 6, 24
O.
Eliáš přistoupil ke všemu lidu a pravil: Jak dlouho budete kulhat na dvě strany? *
Jestliže Hospodin je Bůh, jděte za ním.
V.
Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. *
Jestliže Hospodin je Bůh, jděte za ním.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze „Života svatého Jindřicha“
(MGH, Scriptores 4, 792-799)
Staral se o mír a pokoj pro Církev
Když byl svatý služebník Boží pomazán na krále, nespokojil se s pečováním o pozemské království, ale chtěl dosáhnout koruny nesmrtelnosti. Proto
se rozhodl zápasit pro nejvyššího Krále, jemuž sloužit znamená kralovat. Usiloval velmi snažně o šíření víry a bohoslužby, dával kostelům do
vlastnictví majetek a štědře podporoval jejich výzdobu. Založil na svých statcích bamberské biskupství, určil mu za patrony apoštolská knížata
Petra a Pavla a slavného mučedníka Jiřího, a zvláštním ustanovením předal toto biskupství pod ochranu svaté římské církve, aby prokázal
nejvyššímu stolci čest, jaká mu z božského ustanovení patří, a zároveň aby touto záštitou nově založené biskupství upevnil a zabezpečil.
Aby bylo všem zřejmé, jak prozíravě se svatý Jindřich staral i do budoucna o mír a pokoj pro nové biskupství, které založil, uvádíme zde
stvrzovací listinu:
„Jindřich, král z dobroty Boží, která všechno řídí, všem dítkám Církve, nynějším i budoucím. Blahodárná nauka Písma svatého nás vede a povzbuzuje
k tomu, abychom opustili časné statky, nechali stranou pozemské výhody a snažili se získat věčný a trvalý příbytek v nebi. Neboť pozemská sláva,
jíž se nám dostane, je prchavá a prázdná, jestliže při ní nemyslíme na nebeskou věčnost. Ale Bůh se ve svém slitování postaral lidstvu o užitečný
lék tím, že dal možnost získat za pozemské jmění podíl v nebeské vlasti.
Pamětlivi této Boží dobroty a s vědomím, že jsme byli povýšeni ke královské důstojnosti bez zásluh, jenom z Božího slitování, považujeme za
vhodné zvelebovat kostely, postavené našimi předchůdci, a k větší Boží slávě budovat také nové a prokazovat jim poctu dary, jimiž se projeví naše
vděčná zbožnost. Neboť nechceme být hluší k příkazům Páně, ale poslušně dbát božských rad, a proto poklady, jimiž nás zahrnula Boží štědrost,
chceme ukládat v nebi, kde zloději nevykopávají ani nekradou, a kde nerozežírá ani rez ani mol,1 a kde také naše srdce s touhou a
láskou často prodlévá, když si připomínáme, co jsme tam shromáždili.
Proto dáváme na vědomí celému společenství věřících, že jsme místo z našeho otcovského dědictví, zvané Bamberk, povýšili na sídlo biskupské, a
přejeme si, aby se tam slavně konala památka na nás i na naše rodiče a aby se tam neustále slavila spasitelná oběť za všechny pravověrné
křesťany.“
>1 srov. Mt 6, 19.
RESPONSORIUM
Mdr 10, 12.14.10
O.
Pán ho zahrnul poctami, ubránil ho před nepřáteli, zachránil ho před zákeřniky, aby poznal, že nade vším vítězí Boží bázeň, *
a dal mu věčnou slávu.
V.
Vedl spravedlivého po přímých stezkách, ukázal mu Boží království *
a dal mu věčnou slávu.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys naučil svatého Jindřicha moudře vládnout a z pozemského vladařství jsi ho
povolal do věčné slávy; dej nám na jeho přímluvu, ať uprostřed proměn tohoto světa naplníme
i my své poslání a s čistou myslí směřujeme k tobě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|