Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

7. červenec 2020
Pro OP: Bl. Petra Jiřího Frassatiho, terciáře, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ježíši, Spasiteli náš,
koruno slávy v nebesích,
dnes nakloň vlídnější svou tvář
k modlitbě tebe prosících.

Dnes vyznavač tvůj vznešený
se zaskvěl novou jasností,
dnes vzpomínáme naň i my,
tvůj lid, výroční slavností.

Přes vše, co svět mu sliboval,
on přešel čistou šlépějí,
s tebou se cestou spásy dal
a sledoval vždy věrně ji.

K prchavým světským radostem
nepřipjal právem srdce své,
tak došel v sídle nebeském
odměny nepomíjivé.

A proto pomoz také nám
jít žitím v jeho šlépějích
a odpusť k jeho přímluvám
svých služebníků všechen hřích.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.

Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. (Mt 5, 5)

¹ Nerozhořčuj se nad špatnými, *
      neřevni na ty, kdo pášou zlo!
² Zakrátko zvadnou jako tráva, *
      uschnou jak bujná bylina. –

³ Důvěřuj v Pána a čiň dobro, *
      pokojně, věrně v své zemi žij.
⁴ Jen v Pánu měj své potěšení: *
      po čem tvé srdce touží, on dá. –

⁵ Svou cestu života svěř Pánu, *
      důvěřuj, on už učiní své.
⁶ Jak světlu dá vzejít tvé spravedlnosti *
      a tvému právu jak bílému dni. –

⁷ Tichý buď před Pánem, spolehni na něj, †
      nežárli na toho, komu se daří, *
      i když je přitom samá lest.
⁸ Přemáhej hněv a zanech záští, *
      nezlob se, z toho roste jen zlo.
⁹ Zlí totiž budou vyhlazeni; *
      kdo v Pána doufá, podrží zem. –

¹⁰ Jen ještě chvíli a bezbožník zmizí: *
       pohleď, tu stál – a není ho již!
¹¹ Kdežto pokorní obdrží zemi *
       a hojný pokoj bude jim přán.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.

Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.

¹² Bezbožník ukládá spravedlivému *
       a zuby skřípe na něho.
¹³ Pán však se jeho úkladům směje, *
       vidí už nadcházet jeho den. –

¹⁴ Hříšníci tasí svoje meče, *
       k výstřelu napínají luk,
    jen aby skláli ubožáka, *
       pobili všechny pokojné.
¹⁵ Vnikne však jejich meč do jejich srdcí *
       a jejich luky se přelomí. –

¹⁶ Lepší je trocha poctivcova *
       než velké jmění bezbožných;
¹⁷ protože hříšným se přerazí paže, *
       kdežto poctivé podepře Pán. –

¹⁸ Pán dobře zná život bezúhonných, *
       dědictví jejich je na věky.
¹⁹ V neblahých dobách nebudou v hanbě, *
       i za dnů hladu se nasytí. –

²⁰ Zatímco bezbožní propadnou zkáze: *
       vždyť všichni nepřátelé Páně
    jsou jen jako to luční kvítí: *
       zaniknou, odvanou jako dým. –

²¹ Hříšník se dluží, aniž co vrací; *
       dobrý však z lásky rozdává.
²² Ti, jimž Pán žehná, zdědí zemi, *
       ti, které proklel, vyhynou. –

²³ Pán posiluje kroky toho, *
       čí život se mu zalíbil.
²⁴ Padne-li, ležet nezůstane, *
       vždyť Pán ho drží za ruku. –

²⁵ Ať mlád nebo k stáru, já nezažil nikdy, †
       aby byl dobrý ponechán v bídě *
       a jeho děti šly žebrotou.
²⁶ Vždycky se slituje, potřebným půjčí, *
       v dětech svých bude požehnán. –

²⁷ Odvrať se od zlého, čiň jen dobré, *
       zůstaneš takto na věky živ.
²⁸ Vždyť Pán má lásku k spravedlnosti *
       a neopouští svoje věrné;
    zatímco nepoctiví zajdou, *
       rod hříšných bude vyhlazen.
²⁹ Jen spravedliví zdědí zemi, *
       na věky na ní budou žít.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.

Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.

³⁰ Ústa řádného mluví vždy moudře *
       a jeho jazyk pravdivě.
³¹ V srdci si nese Boží zákon, *
       krok jeho nezakolísá.
³² Za spravedlivým slídí hříšník *
       a snaží se ho usmrtit.
³³ Pán ho však nenechá napospas zlému, *
       na soudu nedá ho odsoudit. –

³⁴ Doufej v Pána, choď jeho cestou †
       a povýší tě k držení země, *
       záhubu hříšných uvidíš.
³⁵ Znával jsem hříšného násilníka, *
       jak pyšný cedr se vypínal:
³⁶ přišel jsem podruhé – nebylo ho, *
       hledal jsem jej a nenašel! –

³⁷ Hleď na zbožné, hleď na poctivé: *
       takovým patří budoucnost.
³⁸ Bezbožní vesměs však dojdou zkázy, *
       potomstvo hříšných vyhyne.
³⁹ Sám Pán je spásou spravedlivých, *
       v čas nouze jim je ochranou.
⁴⁰ Pán jim dá pomoc a vysvobození *
       za to, že v něho doufají.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.

V. Jen ty mě moudrému vědění nauč.
R. Neboť tvým příkazům důvěřuji.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Samuelovy

     ^18.6I vytáhl lid do pole proti Izraeli. K bitvě došlo v Efrajimském lese. ⁷Izraelský lid tam byl Davidovými služebníky poražen. V ten den došlo k velké porážce, bylo dvacet tisíc padlých. ⁸Bitva se rozšířila po celé té zemi a les toho dne pohltil více lidu než meč.
     ⁹Stalo se, že se Absalom střetl náhodou s Davidovými bojovníky. Absalom jel na mezku, a když se mezek dostal pod větvoví velkého dubu, uvázl hlavou v dubu a visel mezi nebem a zemí, zatímco mezek pod ním proběhl. ¹⁰Uviděl ho jeden muž a oznámil to Joabovi: „Viděl jsem Absaloma viset na dubu.“
     ¹¹Joab řekl muži, který mu to oznámil: „Když jsi ho viděl, proč jsi ho tam nesrazil k zemi? Byl bych ti dal deset šekelů stříbra a jeden pás.“ ¹²Ale ten muž Joabovi odvětil: „I kdybych dostal na ruku tisíc šekelů stříbra, nevztáhl bych ruku na královského syna. Na vlastní uši jsme přece slyšeli, co král přikázal tobě, Abišajovi a Ethajovi: ‚Jen mi dejte pozor na mládence Absaloma!‘ ¹³Mám být sám proti sobě? Před králem se přece pranic neukryje, ba ty sám by ses proti mně postavil.“ ¹⁴Joab řekl: „Nebudu se tu s tebou zdržovat.“ Popadl tři oštěpy a vrazil je Absalomovi do srdce; ten byl ještě v objetí dubu živý. ¹⁵Deset Joabových zbrojnošů Absaloma obstoupilo a ubili ho k smrti.
     ¹⁶Pak Joab zatroubil na polnici a lid přestal Izraele pronásledovat; Joab v tom lidu zabránil. ¹⁷Absaloma vzali, hodili ho v lese do velké strže a navršili na něj převelkou hromadu kamenů. Celý Izrael se rozutekl, každý ke svému stanu.
     ²⁴David seděl mezi dvěma branami. Strážný vystoupil na střechu brány nad hradbami, pozvedl oči a uviděl muže, který běžel sám. ²⁵Pozorovatel vzkřikl a oznámil to králi. Král řekl: „Je-li sám, nese dobrou zvěst.“ Zatímco se přibližoval víc a více, ²⁶spatřila hlídka druhého běžce. Hlídka zvolala na strážného: „Hle, nějaký muž a běží sám.“ Král řekl: „Také ten ohlásí dobrou zvěst.“ ²⁷Hlídka hlásila: „Připadá mi, že ten první, co běží, je jako Achimaas, syn Sadokův.“ Král podotkl: „To je dobrý muž a přichází s dobrou zvěstí.“
     ²⁸Achimaas hlasitě pozdravil krále: „Pokoj!“ Poklonil se králi tváří k zemi a pokračoval: „Požehnán buď Hospodin, tvůj Bůh, jenž ti vydal muže, kteří pozdvihli ruce proti králi, mému pánu!“ ²⁹Král se ptal: „Je s mládencem Absalomem vše v pořádku?“ Achimaas odvětil: „Když Joab posílal králova služebníka a mne, služebníka tvého, viděl jsem veliký shluk, ale nevím nic.“ ³⁰Král řekl: „Odstup a postav se tamhle!“ A on odstoupil a postavil se tam. ³¹A hle, přišel Kušan. Kušan řekl: „Radostná zpráva, můj pane, králi: Hospodin ti dnes zjednal spravedlnost vůči všem, kteří povstali proti tobě.“ ³²Král řekl: „Je zdráv jinoch Absalom?“ Kušan řekl: „Ať mají stejný osud jako ten jinoch nepřátelé krále, mého pána, a všichni, kteří povstanou proti tobě se zlými úmysly!“
     ^19.1Král celý zdrcený vystoupil do horní místnosti brány a propukl v pláč. A cestou říkal: „Můj synu Absalome, můj synu; synu můj, Absalome! Kéž bych umřel já místo tebe, Absalome, můj synu, můj synu!“
     ²Joab dostal zprávu: „Hle, král pláče a naříká nad Absalomem.“ ³Vítězství toho dne se změnilo pro všechen lid ve smutek, když slyšeli zprávu: „Král běduje nad svým synem.“ ⁴A vojsko vstoupilo toho dne do města kradmo, jako se vkrádá vojsko plné hanby, že se dalo v bitvě na útěk. ⁵Král si zavinul tvář a velmi hlasitě křičel: „Můj synu Absalome, Absalome, synu můj, synu můj!“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z dopisů blahoslaveného Pier Giorgia Frassatiho, dominikánského laika, jeho mladému příteli Antonínu Villanimu, dne 31. srpna 1923

     Jsem velmi rád, že chceš patřit do velké rodiny svatého Dominika, kde, jak říká Dante, "tloustne ten, kdo v marnost neupadá". Povinnosti jsou nepatrné. Musíš chápat, že bych nemohl patřit do řádu, který by mě zavazoval k mnoha věcem.
     Když světec ustanovil třetí řád, ustanovil ho jako vojsko k boji proti kacířům. Tehdy byla řehole velmi přísná - téměř se řídila starou řeholí prvního řádu. Ale nyní se změnila. Už v ní nezůstala ani stopa po přísných závazcích. Bylo by třeba modlit se každý den dominikánské oficium Panny Marie nebo růženec, avšak i to tak, že se nedopustíš žádného smrtelného hříchu, jestliže ho uváženě jeden nebo i více dní vynecháš.
     Doufám, že budeš mít obláčku v krásném chrámu v Turině. Budu tedy blízko u tebe, abych tě bratrsky objal, protože ty, který jsi se mnou už spojen bratrskými pouty skrze krev našeho Pána Ježíše Krista, budeš se mnou spojen dvojnásob. Budeš totiž mít se mnou společného otce, svatého Dominika.
     Byl bych velmi rád, kdyby sis dal jméno bratr Jeroným. Ne proto, že je to jméno, které mám já jako syn svatého Dominika, ale proto, že mi připomíná postavu, drahou mně, a jistě také tobě. Vždyť ty sdílíš se mnou totéž smýšlení proti pokaženým mravům! Postavu Jeronýma Savonaroly, jehož jméno nehodně nosím. Nadšeně se obdivuji tomuto bratru, který zemřel jako světec na popravišti. Když jsem se stal terciářem, chtěl jsem si ho vzít za vzor. Ale, bohužel, jsem velmi daleko od toho, abych ho napodoboval. Uvažuj o tom a pak mi napiš, co o tom soudíš!
     Děkuji ti také jménem svých příbuzných za dobrá slova, která přicházejí v těchto chvílích tak vhod, zvláště když jsou nejen promyšlená, ale i procítěná v srdci. Cítím, že je mi tvé srdce nablízku v těchto hodinách. Uctivě pozdravuji tvé drahé. Tobě tisíc pozdravů v Kristu Ježíši! Bratr Jeroným.

RESPONSORIUM

Nebo:

Nebo:

Ze "Svědectví" otce Martina Stanislava Gilleta OP, magistra řádu bratří Kazatelů, biskupa

     Když jsem byl v Turině na oslavách výročí svatého Dominika v roce 1922, měl jsem příležitost poznat při posvátných obřadech, které slavnostně probíhaly, několik univerzitních studentů z dominikánského třetího řádu. Všichni byli sympatičtí, ale jeden z nich na mne zapůsobil zvláštním kouzlem. Z jeho osoby vyzařovala líbezná přitažlivá síla. Jmenoval se Pier Giorgio Frassati.
     Pier Giorgio patřil k vybranému zástupu mládeže, s jakým se dnes setkáváme tak trochu v každém univerzitním středisku a která má spolu se steskem po nadpřirozenu pravou apoštolskou povahu. V té době byl jen studentem, ale už v něm bylo možné vytušit muže, kterým by jednou byl. Ne přesně intelektuálem, to znamená člověkem schopným dát celý svůj život do služby své myšlence, ale spíše mužem činu, rozhodným dát celé své myšlení do služby životu.
     Činností chápal tento mladík "křesťanské jednání". A rozšiřoval její oblast jak na vnitřní život, tak na vnější skutky, na život osobní, stejně jako na život rodinný a společenský. Jednat znamenalo pro něho hlavně žít, tedy myslet, cítit, milovat, rozdávat se se všemi schopnostmi a se vším vzletem přirozenosti a milosti.
     Střed činnosti byl v něm, v hloubi jeho duše, ve styku od srdce k srdci s Bohem lásky, jehož přítomnost ho opájela. Tam nalézal radost ze života a v čtyřiadvaceti letech našel sílu zemřít. V celém svém studentském životě byl zbožným mladíkem, avšak zbožnost nikdy neuhasila plamen jeho pohledu, nezasmušila mu čelo, nesmazala úsměv z jehot váře. Naopak, všechno v něm zářilo radostí, protože nechával svou krásnou povahu vzkvétat v Božím slunci. Všechny city, které rozechvívají srdce v křesťanské inspiraci, byly doma v srdci jeho, v spontánnosti a velkodušnosti, kterým nebylo rovno.
     Měl především svou rodinu. Trpěl, když ji opouštěl, radoval se při návratu. Se stejným nadšením miloval vlast, kterou považoval za prodloužení své rodiny, a Církev jako rozšíření vlasti v světě duchovním. Tyto city si v jeho srdci neodporovaly, ale byly v souladu a posilovaly se navzájem. Miloval Matku všech: Církev. Byl by dal ochotně a velkodušně za ni život. a v Církvi ho přitahovaly duše, hlavně duše chudých. Hladovým dával to málo, co měl; těm, tkerým se nedostávalo lásky, dával srdce; nešťastným, kteří nevědí nic o Bohu a žijí v duchovní osamělosti, dával příklad spravedlivého, který žije ze své víry, a přitahoval je k Bohu, aby je nasytil.
     Ve věku, kdy vášně vřou v srdci mladých lidí a hrozí bezuzdností, soustřeďoval Pier Giorgio v svém srdci všechny živé síly a vyvažoval je. Den po dni se před Bohem a před lidmi učil přemáhat se a ovládat. Řeklo by se, že se připravoval, aniž si to uvědomoval, na vedoucí poslání, je-li pravda, že člověk musí především umět vést sám sebe, aby uměl vést jiné.
     Boží úradky jsou neproniknutelné, protože Bůh vidí věci z mnohem větší výše a vidí mnohem dále než my, v celku i v podrobnostech. Avšak je nám dovoleno soudit, že když Bůh k sobě zavolal Pier Giorgia ve chvíli, kdy všichni, kteří ho znali, vkládali do něj tolik nadějí, chtěl, aby jeho neočekávaná a náhlá smrt zdůraznila krásu jeho života a přitáhla na něj pohled mladých lidí, schopných se jím inspirovat.

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, z tvé milosti blahoslavený Petr Jiří nacházel v radostném mládí Krista skrze víru a lásku; na jeho přímluvu dej, ať i my dokážeme mezi lidmi naší doby šířit ducha evangelních blahoslavenství. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie