[ nová verze ]
24. duben 2020, Pátek
2. týden žaltáře
Doba velikonoční, 2. týden Sv. Jiří, mučedníka, nezávazná památka Sv. Fidela ze Sigmaringy, kněze a mučedníka, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 24. duben 2020 Sv. Jiří, mučedníka, nezávazná památka
Z historických pramenů se o něm ví jen to, že kolem roku 304 podstoupil mučednickou smrt v Lyddě (blízko dnešního Tel Avivu) a nad jeho hrobem
byla postavena bazilika. Ostatní zprávy o jeho životě nejsou věrohodné. Jeho úcta se rychle rozšířila na Východě i na Západě, zvláště v Řecku, v Rusku a v Anglii.
Jeho památka se u nás kvůli svátku sv. Vojtěcha už od nepaměti překládá z 23. IV. na dnešní den.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Přej, mučedníku blažený,
jas vítěznému svému dni:
vždyť za svou krev jsi v odměnu
obdržel slávy korunu.
Z tmy světa tebe tento den,
v němž zdolals kata se soudcem,
povznesl k sídlům nebeským
a spojil v blahu s Kristem tvým.
V andělském sboru se dnes již
ve sněhobílém rouchu skvíš,
jež pro svědectví statečné
jsi omyl v lázni krve své.
(omylas v lázni krve své.)
Pros za nás teď a při nás stůj,
ať Kristus laskavý sluch svůj
už nakloní k nám milostiv
a netrestá náš každý hřích.
Na chvíli aspoň sestup sem
s Kristovou přízní zároveň,
ať smysly, na nichž hříchy lpí,
slast odpuštění pocítí.
Čest budiž Otci se Synem
i s Duchem Utěšitelem
za to, že věnčí hlavu tvou
zářivé slávy korunou. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení. Aleluja.
Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí
Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)
I (2-5)
2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
netrestej mě ve svém rozhorlení!
3 Zaryly se do mne tvoje šípy, *
těžce na mne dolehla tvá ruka. –
4 Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
pro můj hřích kost ve mně není celá.
5 Nad hlavu se nakupily viny, *
tíhou přetěžkou mě obtížily.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení. Aleluja.
Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu. Aleluja.
II (6-13)
6 Jitří se a páchnou moje rány, *
a to všechno pro mou pošetilost.
7 Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
celý den se v sklíčenosti vláčím. –
8 Bedra má jsou celá zanícená, *
místečko v mém těle není zdravé.
9 Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
křičím z hloubi sevřeného srdce. –
10 Pane, ty znáš každou moji touhu, *
žádný povzdech můj ti není tajný.
11 Srdce buší, opouští mě síla, *
už i světlo v očích se mi kalí. –
12 Všichni moji přátelé a druzi †
mému neštěstí se vyhýbají, *
ba i příbuzní se drží stranou.
13 Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
denně nové lsti si vymýšlejí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu. Aleluja.
Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso. Aleluja.
III (14-23)
14 Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
němý jsem a ústa neotvírám.
15 Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
bez schopnosti ubránit se slovem. –
16 Doufám, Pane, v tebe jediného, *
ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
17 Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –
18 Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
stále mám svou bolest před očima.
19 Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –
20 Silní však jsou moji nepřátelé, *
mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
21 za dobrotu zlem mi odplácejí, *
pasou po mně za to, že chci dobro. –
22 Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso. Aleluja.
V.
Z tvého zmrtvýchvstání, Kriste, aleluja.
O.
Ať radují se nebe i země, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
4, 1-11
Vidění Boha
1Já, Jan, měl jsem toto vidění: Dveře do nebe byly dokořán; a ten dřívější hlas, který jsem slyšel jako zvuk polnice,
když se mnou mluvil, zavolal na mě: „Pojď sem vzhůru! Ukážu ti, co se musí stát v budoucnosti.“ 2Hned jsem upadl do vytržení.
A hle – trůn stál v nebi a na tom trůně někdo seděl. 3Vypadal jako kámen jaspis a
sardis. Trůn obepínala ze všech stran duha jako smaragd. 4Kolem dokola toho trůnu čtyřiadvacet trůnů a na nich sedělo čtyřiadvacet
starců oblečených v bílé roucho a každý z nich měl na hlavě zlatou korunu. 5A z trůnu vyrážely blesky, hlasy
a hromy; před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní, to je sedm Božích duchů. 6Před trůnem se prostíralo moře průzračné jako
křišťál a uprostřed na čtyřech stranách trůnu stály čtyři bytosti plné očí vpředu i vzadu. 7První bytost měla podobu lva,
druhá bytost vypadala jako býk, třetí bytost měla tvář jako člověk a čtvrtá bytost se podobala orlovi v letu. 8A každá
z těch čtyř bytostí měla po šesti perutích, dokola i uvnitř byly samé oko, a bez ustání ve dne v noci volaly: "Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh vševládný,
který byl, který je a který přijde."
9A vždycky, když tyto bytosti vzdají slávu, čest a díky tomu, který sedí na trůně, žijícímu na věčné věky,
10těch čtyřiadvacet starců padne před tím, který sedí na
trůně, pokloní se žijícímu na věčné věky, složí svou korunu před trůn a volají:
11„Pane, náš Bože, jsi hoden,
abys přijal slávu, čest i moc,
protožes stvořil všechno,
z tvé vůle to povstalo a bylo stvořeno. “
RESPONSORIUM
Zj 4, 8; Iz 6, 3
O.
Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh vševládný, který byl, který je a který přijde. *
Celá země je plná jeho slávy, aleluja.
V.
Serafové volali jeden na druhého: Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů. *
Celá země je plná jeho slávy, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého biskupa Petra Damianiho
(Sermo 3, De sancto Georgio: PL 144, 567-571)
Nepřemožitelně zaštítěný korouhví kříže
Dnešní svátek, moji milí, násobí naši radost z velikonoční slávy, jako když drahokam zdobí svým ušlechtilým třpytem zlato, do kterého se
zasazuje.
Z jednoho vojska byl rovnou přeřazen do jiného, neboť hodnost pozemského velitele, kterou zastával, vyměnil za službu v armádě křesťanů a jako
její vskutku zdatný voják nejdřív rozdal všechen svůj majetek chudým, aby se zbavil břemene pozemského jmění, a pak svobodný a volný, oděný v
pancíř víry se jako horlivý válečník Kristův vrhl do samého středu nejlítějšího boje.
Těmito slovy se nám dostává jasného poučení, že nelze udatně a jaksepatří bojovat na obranu víry těm, kdo se bojí, že přijdou o pozemské statky.
Zato svatý Jiří zanícený ohněm Svatého Ducha a nepřemožitelně zaštítěný korouhví kříže se pustil do boje se zlým králem takovým způsobem, že v
tomto poddaném Knížete všeho zla přemohl jeho samého a všem Kristovým bojovníkům dal příklad statečnosti, aby si i oni počínali zmužile.
Byl při tom zajisté nejvyšší a neviditelný rozhodčí. Ten ve svém svrchovaném rozhodování dopustil, aby bezbožná ruka nabyla ve své zběsilosti
vrchu. A tak vydal tělo svého mučedníka do rukou vrahů. Ale jeho duši, která nalezla oporu v nedobytné tvrzi víry, obehnal hradbou své neúnavné
ochrany.
Milovaní bratři, tohoto bojovníka nebeského vojska bychom neměli jen obdivovat, ale také napodobovat. Nuže, vzpružme ducha připravenou trofejí
nebeské slávy. Bude-li naše srdce upnuto k pomyšlení na ni, nezakolísáme, ani když se bude obmyslný svět vemlouvat do naší přízně, ani když
nepochybně bude soptit hrozbami protivenství.
Očisťme se tedy podle Pavlova příkazu od každé poskvrny těla i ducha,1 abychom směli jednou vstoupit do onoho příbytku
blaženosti, k němuž nyní toužebně upíráme svůj duchovní zrak.
Opravdu každý, kdo se chce v Kristově stánku, kterým je Církev, obětovat Bohu, musí si po omytí v koupeli svatého křtu také obléci pestrý šat
ctností, neboť je psáno: Právo a řád buď rouchem kněží tvých.2 Kdo se křtem v Kristu znovu narodí jako nový člověk, nemá si
oblékat to, co patří ke smrtelnosti, ale má odložit starého člověka a obléci nového3
a žít obnovený úsilím o čistý život.
Tak zajisté, když jsme se očistili od poskvrny starého hříchu a skvíme se jasem nového života, opravdu důstojně slavíme velikonoční slavnost a
pravdivě následujeme příklad svatých mučedníků.
1 2 Kor 7, 1
2 Žl 131 (132), 9
3 srov. Ef 4, 22.24
RESPONSORIUM
_
O.
Tento světec bojoval za Boží zákon, položil za něj svůj život a nebál se těch, kdo mu vyhrožovali, *
protože stál na pevné skále. Aleluja.
V.
Nelpěl na pozemském životě, ale dal přednost nebeskému království. *
Protože stál na pevné skále. Aleluja.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys posiloval svatého Jiří, aby následoval tvého Syna v jeho utrpení a byl připraven pomáhat
slabým a trpícím; ať pomáhá i nám v naší slabosti. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|