[ nová verze ]
16. říjen 2019, Středa
4. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 28. týden Sv. Markéty Marie Alacoque, panny, nezávazná památka Sv. Hedviky, řeholnice, hlavní patronky Slezska, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 16. říjen 2019 Sv. Hedviky, řeholnice, hlavní patronky Slezska, nezávazná památka
Narodila se kolem roku 1174 na hradě Andechsu v Bavorsku jako dcera vévody
Bertholda IV. Když jí bylo pět let, svěřili rodiče její výchovu sestrám benediktinkám v Kitzingen.
Provdala se (1186) za slezského vévodu Jindřicha I. a měla s ním čtyři syny a tři dcery. Vynikala
láskou a dobročinností k chudým a nemocným. Vštěpovala základy víry sv. Anežce České (1208-1211)
a byla tetou sv. Alžběty Uherské. Po smrti svého manžela (1238) vstoupila do kláštera cisterciaček
v Trzebnici (severně od Wroclawi); sama ho založila (1202) a její nejmladší dcera Gertruda tam byla
abatyší. Všechny ostatní její děti zemřely ještě za jejího života. Zemřela 15. X. 1243 v Trzebnici.
V roce 1267 byla prohlášena za svatou a její tělo bylo uloženo v třebnickém klášterním kostele.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Ať všichni věřící pospíší hold ti vzdát,
ve shodě s tradicí chvály ti zazpívat,
matko Slezska, tak drahá nám.
Hedviko vznešená, toho, kdo vzývá tě,
nebeská odměna zahrne bohatě
díky tvým velkým zásluhám.
Nemocným pomáháš, horečky zaháníš,
i prosby nesmělé ochotně vyplníš,
vždyť potřebným vždy sloužilas.
Hedviko, jež dnes pláš paprsky věčnými,
kéž v nebi vzpomínáš i naší otčiny
vždy a v dnešní době zvlášť.
Vzpomínej věrných svých, ctitelů prosících,
radosti věřících, do srdcí trpících
útěchu přinášející.
Bože trojjediný, odpusť nám každý hřích,
do věčné otčiny veď nás po cestách svých,
kde dlíš se všemi svatými. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!
Žalm 102 (103)
Chvála Božího milosrdenství
Z milosrdné lásky našeho Boha nás navštívil ten, který vychází z výsosti. (Srov. Lk 1, 78)
I
1 Oslavuj Pána, duše má, *
mé nitro jeho svaté jméno!
2 Oslavuj Pána, duše má, *
na jeho dobra nezapomeň! –
3 Všechny tvé viny odpouští, *
ze všech tvých neduhů tě léčí;
4 tvůj život chrání záhuby, *
věnčí tě láskou, slitováním;
5 on blahem sytí tvoje dny, *
jak orlu obnovil tvou mladost. –
6 Pán koná skutky milosti: *
všem utlačeným zjedná právo.
7 Ukázal cestu Mojžíši, *
své skutky dětem Izraele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!
Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.
II
8 Vlídný a laskavý je Pán, *
shovívavý a milosrdný.
9 Nechce se ustavičně přít, *
navěky v hněvu setrvávat.
10 Nesplácí hříchy, nejedná, *
jak pro své viny zasloužíme. –
11 Vždyť jak ční nebe nad zemí, *
tak velkou lásku má k svým věrným.
12 Jak od východu k západu *
vzdaluje od nás naše viny.
13 Jak otec dětem odpouští, *
Pán je k svým věrným milostivý.
14 Ví, z čeho jsme stvořeni, *
má na mysli, že jsme jen hlína.
15 Jsou jako tráva lidské dny: *
rozkvetou jako polní kvítek,
16 zavane vítr, sfoukne jej, *
a stopy po něm nezůstane.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.
Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.
III
17 Však láska Páně do věků, *
je dobrotiv až k dětem dětí
18 u těch, kdo jeho smlouvu ctí *
a plní jeho přikázání.
19 Pán zřídil si trůn v nebesích *
a jeho vláda řídí vesmír. –
20 Oslavte Pána, chvalte jej, †
vy jeho poslové, vy silní, *
kdo konáte, co on vám káže!
21 Oslavte Pána, zástupy, *
vy, kdo jste v službách jeho vůle!
22 Oslavte Pána, díla Páně, †
všude, kam sahá jeho vláda! *
Oslavuj Pána, duše má!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.
V.
Ukaž mi, Pane, cestu svých přikázání.
R.
Rozjímat budu nad tvými divy.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Zachariáše 3, 1 – 4, 14
Boží přísliby veleknězi Jozuovi a místodržiteli Zorobábelovi
3.1Hospodin mi ukázal velekněze Jozua, který stál před Hospodinovým andělem. Po jeho pravici stál satan, aby ho obžaloval.
2Tu řekl Hospodinův anděl satanovi: „Ať tě Hospodin zkrotí, satane, ať tě zkrotí Hospodin, který si vyvolil
Jeruzalém! Což to není oharek vytažený z ohně?“ 3Jozue, když stál před andělem, byl oblečen do špinavých šatů.
4Anděl se ujal slova a řekl těm, kdo stáli před ním: "Svlékněte ho ze
špinavých šatů!“ Pak pokračoval: „Hleď, sňal jsem z tebe tvou nepravost a dám tě obléci do slavnostních šatů!“
5Potom řekl: „Dejte mu na hlavu
čistý turban!“ Vsadili mu na hlavu čistý turban a oblékli ho do šatů. To vše se stalo v přítomnosti Hospodinova anděla.
6Hospodinův anděl zapřísahal Jozua: 7„Tak praví Hospodin zástupů:
Jestliže budeš chodit po mých cestách a dobře mi sloužit, pak i ty budeš spravovat můj dům, budeš střežit má nádvoří a já ti dám
přístup k těm, kdo zde stojí.
8Slyš, veleknězi Jozue, ty i tvoji druhové, kteří před tebou sedí – jsou to mužové, kteří jsou předzvěstí:
Přivedu svého služebníka jménem Výhonek. 9Hle, kámen, který kladu před Jozua! Na
tomto jednom kameni je sedm očí, já sám do něho vryji rytinu – praví Hospodin zástupů – 10v jednom dni
odstraním nepravost této země. Tehdy praví Hospodin zástupů – jeden bude zvát druhého pod vinný kmen a pod fíkovník.“
4.1Anděl, který se mnou mluvil, se vrátil a probudil mě jako toho, kdo má být probuzen ze spánku.
2Řekl mi: „Co vidíš?“ Odpověděl jsem: "Viděl jsem svícen
celý ze zlata, nahoře měl mísu na olej, na ní sedm lamp, a každá lampa, která byla nahoře, měla sedm zobců pro knoty.
3Vedle svícnu byly dvě olivy, jedna po pravé straně mísy, druhá po její levé straně.“
4Ujal jsem se slova a řekl jsem andělovi, který se mnou
mluvil: „Co to znamená, můj pane?“ 5Anděl, který se mnou mluvil, mi odpověděl: „Ty nevíš, co to znamená?“
Řekl jsem: „Nevím, můj pane.“
6Tu se ujal slova a řekl mi: „To je Hospodinovo slovo k Zorobábelovi: Ani vojskem, ani silou, ale
mým duchem – praví Hospodin zástupů. 7Kdo jsi ty, veliká
horo, před Zorobábelem? Rovina se z tebe stane! On vytáhne poslední kámen nahoru a bude volat: Jak je krásný!
8Hospodin mě oslovil: 9Zorobábelovy ruce založily tento
dům a jeho ruce ho dokončí; poznáte, že mě k vám poslal Hospodin zástupů. 10Kdo pohrdal dnem malých
začátků? Zaradují se, až uvidí olovnici v Zorobábelově ruce. Těch sedm lamp jsou Hospodinovy oči, které prohlížejí celou zemi.“
11Ujal jsem se slova a řekl: „Co znamenají ty dvě olivy po pravé a levé straně svícnu?"
12Podruhé jsem se ujal slova a zeptal se: „Co znamenají dvě olivové
ratolesti, které dvěma zlatými trubicemi vylévají zlato?" 13Řekl mi: „Ty nevíš, co znamenají?“ Odpověděl
jsem: „Nevím, můj pane.“ 14Odvětil mi: „To jsou dva pomazaní, kteří stojí před Pánem celé země.“
RESPONSORIUM
Zj 11, 4. srov.3
O. To jsou dvě olivy a dva svícny. *
Stojí před Pánem země. V.
Pán pošle své dva svědky, aby prorokovali. *
Stojí před Pánem země.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze „Života svaté Hedviky“
(Acta Sanctorum Octobris 8 [1853], 201-202)
Stále tíhla k Bohu
Boží služebnice věděla, že živé kameny, které mají být vestavěny do budovy nebeského Jeruzaléma, se musí v tomto světě opracovávat
otesáváním a obrušováním, a že je třeba hodně vytrpět, máme-li dojít do věčné slávy a do nebeské vlasti. Proto
se zcela vydala napospas vlnám utrpení a bez milosti ustavičně trestala své tělo mnohým trýzněním. Ukládala si každý den tak přísné
posty a zdrženlivost, že se mnozí divili, jak může tak slabá a jemná žena snést takové týrání.
Čím více při vší rozvaze umrtvovala vytrvalým trýzněním své tělo, tím větší měla sílu ducha, prospívala v milosti a stupňoval se
v ní žár zbožnosti a božské lásky. Velmi často ji povznášela a strhovala k Bohu tak horoucí touha, že necítila a nevnímala, co se děje kolem ní.
Tak jako zbožnou myslí stále tíhla k Bohu, skláněla se také s dobročinnou slitovností k bližnímu. Potřebným štědře
rozdávala almužny. Podporovala bratrstva a řeholní osoby v klášterech i mimo ně, vdovy a sirotky, nemocné a slabé,
malomocné, vězně v okovech nebo žalářích, pocestné i chudé ženy s malými dětmi; a vůbec nikoho, kdo si k ní přišel
pro pomoc, nenechala odejít bez útěchy.
A protože tato Boží služebnice nezanedbala žádný dobrý skutek, který mohla udělat, dal jí Bůh také tu milost, že když jí při její činnosti
chyběly lidské prostředky a nedostávalo se jí vlastních sil, mohla vykonat silou Boží a silou utrpení Kristova, oč ji bližní
toužebně prosili ve svých potřebách. A tak mohla podle zalíbení Boží vůle pomáhat těm, kdo se k ní utíkali, aby je zbavila trápení tělesného nebo duševního.
RESPONSORIUM
Srov. Př 31, 17.18
O.
Statečností si opásává boky a svoje ramena tuží, *
její lampa nikdy nezhasne.
V.
Okouší a vidí, jak se daří dílo Boží moudrosti. *
Její lampa nikdy nezhasne.
MODLITBA
Modleme se:
Všemohoucí Bože, vyslyš naše prosby a veď nás, ať následujeme příklad pokory a milosrdné
lásky, který nám dala svatá Hedvika, a na její mocnou přímluvu nám pomáhej, abychom ve svém
každodenním životě poznávali a plnili tvou vůli. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|