Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

12. září 2019
Jména Panny Marie, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Zemí, mořem i roji hvězd
vždy chválen, slaven a ctěn jest
vesmíru Vládce, který je
skryt v lůně Panny Marie.

Ač měsíc, slunce, jejich jas
a vše mu slouží v každý čas,
v milostiplném lůně svém
jej chová Panna pod srdcem.

Jak šťastná, Matko, nad tím jsi,
že Tvůrce tvůj, Pán nejvyšší,
držící v dlani celou zem,
dlel jako v chrámě v lůně tvém.

Blahá nebeským poselstvím:
Duch požehnal tě mateřstvím.
Všech lidí touha, Mesiáš,
tvým lůnem přišel mezi nás.

Buď sláva tobě, Ježíši,
zrozený z Panny nejčistší,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Vzbudil nám mocného Spasitele z rodu Davida, svého služebníka. (Lk 1, 69)

³⁹ Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil, *
       znelíbil si svého pomazaného.
⁴⁰ Odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem, *
       jeho korunu jsi svrhl do prachu.
⁴¹ Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby, *
       jeho opevnění změnil v sutiny.
⁴² Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky, *
       on sám nyní zůstal pro smích sousedům. –

⁴³ Povznesl jsi rámě jeho protivníků, *
       rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.
⁴⁴ Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil, *
       v boji jsi mu nedal obstát vítězně.
⁴⁵ Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku, *
       do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.
⁴⁶ Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí, *
       jeho samého jsi hanbou zahrnul.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

⁴⁷ Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat? *
       Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?
⁴⁸ Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy! *
       Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?
⁴⁹ Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti, *
       kdo by se vymkl z dosahu podsvětí? –

⁵⁰ Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska, *
       jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?
⁵¹ Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných, *
       že mám v hrudi nést posměch národů všech,
⁵² snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †
       jak tvému pomazanému jde ve stopách smích! *
⁵³      Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)

¹ Pane, tys byl naše útočiště, *
      z pokolení do pokolení.
² Ještě dřív, než zrodila se horstva, †
      ještě nežli vznikla zem a vesmír, *
      z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
³ Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *
      „Děti lidské, navraťte se zpět!“
⁴ Neboť co je tisíc let v tvých očích, †
      nežli jeden den, co včera minul, *
      nežli jedna hlídka za noci! –

⁵ Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *
      jsou jak tráva, která dorůstá:
⁶ s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *
      a již večer uvadá a schne. –

⁷ A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *
      rozhorlením tvým jsme zděšeni.
⁸ Ty máš naše viny před očima, *
      skryté hříchy zjevně před sebou. –

⁹ Naše dny v tvém hněvu odplývají, *
       naše léta odvanou jak vzdech.
¹⁰ Náš věk čítá sedmdesát roků, *
       osmdesát v dobrém případě,
    vesměs plných těžkostí a trampot, *
       přeletí a odvanem i my.
¹¹ Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *
       kdo se strachuje tvé nevole?
¹² Naše dny nás nauč správně čítat, *
       ať konečně srdcem zmoudříme! –

¹³ Obrať se k nám, Pane, neotálej, *
       služebníkům svým buď milostiv!
¹⁴ Syť nás od rána svým slitováním, *
       ať nám život projde v radosti!
¹⁵ Potěš nás již za všechny dny strastí, *
       za léta, kdy znali jsme jen zlé. –

¹⁶ Zjev svým služebníkům svoje dílo, *
       jejich dětem všechnu slávu svou!
¹⁷ Milost Pána, Boha budiž s námi, †
       žehnej hojně práci našich rukou, *
       práci našich rukou dopřej zdar!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

V. Pane, u tebe je pramen žití.
R. Jen ve tvém světle můžem světlo vidět.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy Žalozpěvů

¹Ach, jak opuštěné sedí
město kdysi plné lidí!
Stalo se podobným vdově,
město kdysi slavné mezi národy;
vládkyně nad zeměmi
se octla v porobě.

²Bolestně pláče v noci,
slzy jí kanou po líci.
Nikdo ji netěší ze všech jejích milenců;
všichni přátelé ji zradili,
stali se z nich nepřátelé.

³Juda šel do vyhnanství pro svou nepravost,
pro množství svého modlářství.
Sídlí mezi pohany,
nenalézá klid;
dostihli ho všichni, kdo se za ním hnali,
když byl v tísni.

⁴Cesty k Siónu truchlí,
neboť nikdo nejde na slavnost;
všechny jeho brány jsou opuštěny,
vzdychá jeho kněžstvo,
jeho panny sténají,
sám je plný hořkosti.

⁵Zvítězili jeho odpůrci,
jeho nepřátelé mají úspěch,
neboť pro množství jeho nepravostí
na něj Hospodin seslal bolest;
jeho děti jdou do zajetí,
hnány svým protivníkem.

⁶Siónská dcera je zbavena
celé své krásy;
její knížata jsou jako berani,
kteří nenašli pastvu;
zhroutili se vyčerpáním
před tím, který je žene.

⁷Jeruzalém vzpomíná
na dny své bídy a svého bloudění,
na všechny své poklady,
které míval od pradávna,
když jeho lid upadal do moci nepřítele
a nikdo mu nepomohl.
Viděli to nepřátelé
a smáli se jeho zkáze.

⁸Velmi zhřešila jeruzalémská dcera,
zhnusila se všem,
všichni její ctitelé jí pohrdli,
protože viděli její nahotu;
ona hlasitě vzdychá
a odvrací se.

⁹Na lemu jejích šatů lpí nečistota,
už se nestará o budoucnost,
klesla tak, že to vzbuzuje podiv,
nemá těšitele.
„Shlédni, Hospodine, na mou bídu,
nepřítel jásá!“

¹⁰Protivník vztáhl svou ruku
na všechny její poklady;
vidí, jak do její svatyně
vcházejí pohané,
kterým jsi zakázal
vstoupit do tvého shromáždění.

¹¹Všechen její lid sténá,
hledá chléb;
dává své skvosty za pokrm,
aby zachránil život.
„Shlédni, Hospodine, a uvaž,
jak jsem potupená!

¹²Vy všichni, kteří jdete okolo cestou,
pohleďte a vizte,
zdali je bolest jako bolest má,
která mně byla způsobena,
jíž mě zasáhl Hospodin
v den svého rozjitřeného hněvu!

¹⁸Spravedlivý je Hospodin,
neboť jsem vzdorovala jeho slovu.
Nuže, slyšte to, všechny národy,
a pohleďte na mou bolest.
Moje panny i moji jinoši
odešli do zajetí.

¹⁹Volala jsem na své milence,
ti však mě zradili,
moji kněží a moji starci
zahynuli v městě,
když se sháněli po jídle,
aby zachránili život.

²⁰Pohleď, Hospodine, jak je mi úzko,
v mých útrobách to vře,
srdce se mi v nitru svíjí,
že jsem se zpupně vzepřela,
venku vraždí meč,
uvnitř řádí smrt.“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

DŮLEŽITÉ! POZOR: Jde o pracovní překlad kázání opata Bernarda. Jen pro soukromé užití.

Z kázání svatého opata Bernarda

     „A jméno té panny bylo Maria,“ říká evangelista. Chceme něco říci i o tomto jméně, které v překladu znamená Hvězda mořská a velmi přiléhavě se hodí k panenské matce. Vždyť je ji možné tak výstižně přirovnat ke hvězdě! Neboť jako hvězda vysílá paprsek a neporuší se, tak i Panna porodila Syna bez porušení svého panenství. Paprsek nezmenšuje jas hvězdy, ani Syn Panny její neporušenost. Ona je tedy ta vznešená hvězda, která vyšla z Jakuba, a její paprsek osvěcuje celý svět a její jas se skví na nebesích, proniká do hlubin a rozjasňuje celou zem. Ale ona rozehřívá více mysl než tělo, podporuje ctnosti a spaluje neřesti. Ona je, dím, ta přejasná, neobyčejná hvězda, nevyhnutelně vyvýšená nad tímto velkým a širým mořem, kde se třpytí svými zásluhami a osvětluje svým příkladem.
     Pokud zpozoruješ, že se v tomto pozemském životě zmítáš uprostřed víchřic a bouří, když kráčíš po pevné zemi, neodvracej oči od světla této hvězdy, pokud nechceš, aby tě zavalily vlny. Pokud se zvednou víchřice pokušení, když se dostaneš mezi úskalí soužení, podívej se na hvězdu, volej Marii. Pokud tebou zmítají vlny pýchy, ctižádosti, pomluv, žárlivosti, podívej se na hvězdu, volej Marii. Pokud loďkou tvé duše otřásá hněv nebo lakomství či žádostivost těla, podívej se na Marii. Pokud tě děsí velikost výčitek, když tě děsí nečisté svědomí, pokud se děsíš přísného soudu a už tě chce pohltit jícen zármutku a propast zoufalství, mysli na Marii.
     V nebezpečenstvích, v úzkostech a v pochybnostech mysli na Marii, vzývej Marii. Ať její jméno nezmizí z tvých úst, ať nezmizí z tvého srdce. A abys získal podporu její přímluvy, nezapomínej na příklad jejího života. Nasleduj ji a nebudeš bloudit. Pros ji a nikdy nebudeš bez naděje. Mysli na ni vždy a nikdy se nezmýlíš. Drž se jí a nepadneš. Pod její ochranou nepoznáš strach. Když tě povede, neunavíš se. Když ti bude milostivá, dosáhneš cíle. A tak na sobě samém poznáš, jak správně evangelista říká: A jméno té panny bylo Maria.

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí Bože, prosíme tě, aby všichni, kdo slaví vznešené jméno blahoslavené Panny Marie, na její přímluvu od tebe přijali dobrodiní tvého milosrdenství. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie