[ nová verze ]
1. květen 2019, Středa
2. týden žaltáře
Doba velikonoční, 2. týden Sv. Josefa, Dělníka, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 1. květen 2019 Sv. Josefa, Dělníka, nezávazná památka
Sv. Josef pracoval jako nazaretský tesař pro Ježíše a v jeho důvěrné blízkosti.
Jeho dílna vrhá nové světlo na důstojnost práce. Člověk se v práci nejen realizuje, ale je to zároveň
i služba bližnímu, společnosti, a tím i Kristu. Už od Lva XIII. se papežové snaží obrátit pozornost
křesťanského světa k chápání tohoto hlubšího smyslu lidské práce. První máj, slavený v dnešním světě
jako den práce, je proto od roku 1955 postaven pod ochranu sv. Josefa.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Otče Josefe, ty dělníku vzorný,
v ústraní žil jsi šťasten v Nazaretě,
vroucími hlasy, ve svém srdci skromní,
velebíme tě.
Královské Dítko, život ve strádání
s pokornou myslí tiše přijímaje,
živíš je prací svých mozolných dlaní,
záruky ráje.
Dělníků vzore, ty dělníku pilný,
zářný vzor žití skýtáš všemu lidu,
jak posvětit lze těžkou prací dílny
i lidskou bídu.
Chraň všechny, kdo dát nemají co v ústa,
zhas ohně válek, zmírňuj naše strasti,
mystický Kristus ať všude zas vzrůstá
pod křídly vlasti.
Předobrý Bože, trojí a přec jeden,
všech věcí Tvůrce, ty Otče svých dětí,
Josefa, otce, dej, ať následujem
v práci i smrti. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla. Aleluja.
Žalm 38 (39)
Prosba těžce nemocného
Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8, 20)
I
2 Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, *
abych se neprohřešil jazykem;
a pokud bude bezbožník stát blízko, *
budu svá ústa držet na uzdě. –
3 Ztichl jsem, zmlkl, i když nešťasten, *
ale má bolest jen se zjitřila,
4 srdce se v těle prudce rozpálilo. †
Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel, *
a já jsem musil nahlas promluvit:
5 „Dej mi už, Pane, uvidět můj konec †
a jakou míru dní mám před sebou, *
ať poznám tak svou pomíjejícnost.“ –
6 Hle, vyměřils mé dny jen na pídě, †
v tvých očích je můj život jako nic, *
a každý člověk jenom jako dech,
7 jen jako stín se tady člověk mihne, †
jen jako dech je všechno bohatství, *
jež hromadí a neví pro koho.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla. Aleluja.
Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám. Aleluja.
II
8 Co tedy, Pane, teď mám očekávat? *
Jen k tobě upínám svou naději.
9 Zachraň mě od všech křivd a nepravostí, *
bláznům mě nenechávej na posměch!
10 A teď už mlčím, ústa neotevřu, *
protože všechno je tvé řízení. –
11 Odejmi ode mne své navštívení! *
Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!
12 Člověka za hřích postihuješ trestem †
a ničíš jeho nádheru jak mol: *
je každý člověk jenom jako dech. –
13 Slyš můj křik, Pane, vyslechni mou prosbu, †
nemlč k mým slzám, vždyť jsem já tvůj host, *
poutník, jak všichni moji otcové.
14 Odvrať svůj přísný zrak a oddechnu si, *
dříve než odejdu a zaniknu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám. Aleluja.
Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování. Aleluja.
Žalm 51 (52)
Proti pomlouvači
Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1, 31)
3 Co ty tak silácky se chlubíš *
špatností vůči zbožným?
4 Jen zkázu kuješ, pletichaříš, *
jazyk máš jako břitvu.
5 Zlo ti je milejší než dobro, *
lež ti je víc než pravda.
6 Máš rád jen zraňující slova, *
jazyku pomlouvačný! –
7 Bůh za to zahubí tě navždy, †
ze stanu vyvleče tě, *
ze země živých vytne.
8 Dobří to spatří plni bázně, *
on sám jim bude pro smích:
9 „Hle člověk, který nechtěl v Bohu *
hledat své útočiště,
jen v majetek svůj doufal, *
na ničemnosti stavěl.“ –
10 Já však se jak strom olivový *
zelenám v domě Božím,
spoléhám vždy a stále *
na Boží slitování.
11 Navždy ti budu vzdávat díky *
za toto tvoje dílo,
tvé jméno před věrnými chválit *
za tvoji dobrotivost.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování. Aleluja.
V.
Bůh vzkřísil Krista z mrtvých, aleluja.
O.
Takže když věříme, můžeme zároveň v Boha i doufat, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
2, 12-29
Vzkaz církevním obcím v Pergamu a v Tyatirách
12Andělovi církevní obce v Pergamu napiš:
Toto praví ten, který má dvojsečný ostrý meč: 13Vím, kde bydlíš: tam, kde je trůn satanův. Ale pevně se držíš mého jména
a nezapřels víru ve mne ani tehdy, kdy Antipas, můj věrný svědek, byl usmrcen u vás, kde bydlí satan. 14Mám však přece
něco málo proti tobě: máš tam lidi, kteří se drží učení Baláma, jenž poradil Balákovi jak svést Izraelity k tomu, aby jedli z masa obětovaného modlám
a dopouštěli se smilství. 15Tak máš i lidi, co se podobně drží názorů mikulášovců.
16Obrať se tedy, jinak přijdu brzo na tebe a budu s nimi bojovat mečem svých úst.
17Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím: Kdo zvítězí, tomu dám ze skryté many; a dám mu také bílý
kamínek, na tom kamínku bude vyryto nové jméno,
které nezná nikdo jiný než ten, kdo ho dostane.
18Andělovi církevní obce v Tyatirách napiš:
Toto praví Boží Syn, který má oči podobné ohnivému plamenu a nohy jako z mosazi: 19Znám tvoje skutky a lásku,
víru, službu a trpělivost v souženích; tvoje skutky stále rostou a množí se. 20Ale mám proti tobě, že trpíš
Jezabelu, ženu, která se vydává za prorokyni a svými názory svádí mé služebníky, aby smilnili a jedli z masa
obětovaného modlám. 21Poskytl jsem jí čas, aby se dala na pokání, ale nechce se obrátit a nechat smilnění.
22Hle, potrestám ji těžkou nemocí a ty, kteří s ní cizoloží, velikým soužením, nebudou-li dělat pokání za to,
co s ní páchali, 23a její děti zahubím. Tak poznají všechny církevní obce, že já zkoumám ledví i srdce,
a že odplatím každému z vás podle vašich skutků. 24Ale vám ostatním v Tyatirách, kdo odmítáte ono učení
a kdo jste nepronikli do satanových hlubin, jak oni říkají, vám pravím toto: Žádné jiné břemeno už na vás nevložím. 25Jen
se pevně držte toho, co máte, dokud nepřijdu. 26Tomu, kdo zvítězí a zůstane věrný mým skutkům až do konce,
dám moc nad pohany:
27bude jim vládnout železným prutem,
budou rozbiti jako nádoby z hlíny,
28podobně jako jsem já dostal tuto moc od svého Otce, a dám mu jitřní hvězdu.
29Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím.
RESPONSORIUM
Zj 2, 18. 23; 22, 12
O.
Toto praví Boží Syn, který má oči podobné ohnivému plamenu: Já zkoumám ledví i srdce *
a odplatím každému z vás podle vašich skutků, aleluja.
V.
Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou. *
A odplatím každému z vás podle vašich skutků, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z pastorační konstituce II. vatikánského koncilu o Církvi v dnešním světě
(Gaudium et spes, nn. 33-34)
Lidská činnost ve světě
Člověk se vždycky snažil svou prací a bystrostí svého rozumu rozvíjet svůj život; a dnes, zvláště s pomocí vědy a techniky,
rozšířil a stále rozšiřuje svou nadvládu téměř nad celou přírodou, a především rozvojem mezinárodních styků různého druhu
se lidská rodina ponenáhlu chápe a utváří jako jedno celosvětové společenství. S tím souvisí to, že mnoho dobrého, co člověk
kdysi očekával především od vyšších sil, si dnes opatřuje vlastním přičiněním.
Tváří v tvář tomuto nesmírnému úsilí, jímž se už zabývá celé lidstvo, vyvstává mezi lidmi mnoho otázek: Jaký je
smysl a hodnota tohoto snažení? Jak se má všech těchto věcí užívat? K jakému cíli směřují námahy jednotlivců i společenských celků?
Církev, střežící poklad Božího slova, z něhož se čerpají náboženské a mravní zásady, nemá sice vždycky po ruce odpověď na
každou jednotlivou otázku, snaží se však, aby se světlo zjevení spojilo s lidskou znalostí a zkušeností, a tak aby se osvětlila
cesta, po níž se lidstvo nedávno vydalo.
Pro věřící je jisté, že lidská individuální i kolektivní činnost, totiž ono nesmírné úsilí, jímž se lidé snaží během staletí
zlepšovat své životní podmínky, odpovídá samo o sobě Božímu záměru.
Neboť člověku, stvořenému k obrazu Božímu, bylo uloženo podřídit si zemi se vším, co je na ní, a řídit svět spravedlivě a svatě,1
a uznáním Boha jako stvořitele všeho zaměřit k němu sebe i celý vesmír, aby podřízením všech věcí člověku bylo velebeno jméno Boží
po celé zemi.2
To platí i o zcela všední práci. Muži i ženy, kteří vydělávají sobě i rodině na živobytí a svou činnost konají tak, že je vhodnou
službou společnosti, mohou být právem přesvědčeni, že svou prací dále rozvíjejí dílo Stvořitelovo, slouží prospěchu svých bratří
a svým osobním přičiněním přispívají k uskutečnění Božího plánu v dějinách.
Křesťané se tedy nedomnívají, že to, co svou bystrostí a silou vykonají lidé, stojí v protikladu k moci Boží, jako by byl rozumný
tvor soupeřem Stvořitele; naopak jsou přesvědčeni, že úspěchy lidstva jsou znamením velikosti Boží a plodem jeho nevýslovného
rozhodnutí.
Čím více však vzrůstá moc lidí, tím širší je odpovědnost jednotlivců i celků. Z toho je zřejmé, že křesťanské poselství neodvádí
lidi od budování světa ani je nevede k zanedbávání blaha svých bližních, ale naopak jim to přísně ukládá jako povinnost.
1 srov. Gn 1, 26-27; 9, 3; Mdr 9, 2-3
2 srov. Žl 8, 7.10
RESPONSORIUM
Srov. Gn 2, 15
O.
Hospodin Bůh usadil člověka v zahradě Edenu, *
aby ji obdělával a chránil, aleluja.
V.
To bylo posláním člověka od počátku. *
Aby ji obdělával a chránil, aleluja.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, Stvořiteli světa, podle tvé vůle je úkolem lidského pokolení obdělávat zemi a rozvíjet
své schopnosti prací; prosíme tě, pomáhej nám, ať podle příkladu a pod ochranou svatého Josefa poctivě
konáme, co přikazuješ, a dosáhneme toho, co slibuješ. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|