Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

4. duben 2019
Sv. Izidora, biskupa a učitele Církve, pro připomínku

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.

Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

V. Kdo přemítá o zákoně Páně.
O. Ovoce nese správně ve svůj čas.

PRVNÍ ČTENÍ

Ze čtvrté knihy Mojžíšovy

     ¹Hospodin řekl Mojžíšovi na poušti Faran: ²„Pošli několik mužů, aby prozkoumali kananejskou zemi, kterou chci dát synům Izraele. Pošlete po jednom muži z jejich otcovských pokolení, vždy jejich předáka!“
     ³Mojžíš je tedy na rozkaz Hospodinův poslal z Faranské pouště. Všichni ti muži byli představiteli izraelských synů. ¹⁷Poslal je prozkoumat kananejskou zemi a řekl jim: „Jděte vzhůru Negebem, vystupte pak na pohoří a ¹⁸zjistěte, jaká to je země a jaký lid v ní sídlí; zda je silný nebo slabý, zda je ho málo nebo mnoho; ¹⁹a zda je země, v níž sídlí, dobrá nebo zlá, též zda jsou města, v nichž sídlí, otevřená nebo opevněná; ²⁰též zda je země úrodná či neúrodná, zda v ní jsou stromy nebo ne. Buďte odvážní a přineste něco z ovoce té země!“ Byl totiž čas raných hroznů.
     ²¹Šli tedy a prozkoumali zemi od pouště Sinu až k Rechobu při cestě do Chamatu. ²²Šli vzhůru Negebem a jeden z nich přišel až k Hebronu, kde žili Achíman, Šešaj a Talmaj, potomci Anakovi; Hebron byl vystavěn sedm let před egyptským Soanem. ²³Přišli až k údolí Eškolu, kde uřízli ratolest s jedním vinným hroznem, dva ji museli nést na tyči a několik granátových jablek a fíků. ²⁴To místo se nazývá Eškolské údolí (to je Údolí hroznu) podle hroznu, který tam izraelští synové odřízli.
     ²⁵Po čtyřiceti dnech, když zemi prozkoumali, se vrátili. ²⁶Vyhledali Mojžíše, Áróna a celé společenství synů Izraele na poušti Faran v Kadeši a podali zprávu jim a celému společenství a ukázali jim ovoce země. ²⁷Vyprávěli mu: „Přišli jsme do země, do níž jsi nás poslal. Země skutečně oplývá mlékem a medem a zde máte její ovoce. ²⁸Ale lid, který v zemi přebývá, je silný, města jsou opevněná a velmi veliká, také jsme tam viděli Anakovy potomky. ²⁹Jih země obývají Amalečané, na pohoří přebývají Chetité, Jebuzité a Amorité a u moře i podél Jordánu bydlí Kananejci.“
     ³⁰Kaleb uklidňoval lid, který reptal na Mojžíše, a řekl: „Jen vytáhněme a dobuďme tu zemi, neboť to můžeme dokázat!“ ³¹Ale ostatní, kteří ho doprovázeli, říkali: „Nemůžeme vytáhnout na ty lidi, Vždyť jsou silnější než my!“
     ³²O zemi, kterou prozkoumali, rozšířili u synů Izraele falešnou zprávu. Říkali: „Země, kterou jsme prošli, abychom ji prozkoumali, je země, která požírá své obyvatele, a všichni lidé, které jsme v ní viděli, jsou velké postavy. ³³Viděli jsme tam obry, Anakovy syny z pokolení obrů. Jako kobylky jsme si připadali, a tak jsme vypadali i v jejich očích.“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého papeže Lva Velikého

     Pravý ctitel utrpení Páně ať hledí na ukřižovaného Ježíše očima svého srdce tak, že ztotožní své tělo s Kristovým.
     Celá země ať se chvěje při popravě svého Vykupitele, ať pukají skály nevěřících srdcí a ti, na kterých ležela tíha hrobu smrtelnosti, ať vyskočí, když kámen, který jim stál v cestě, byl odvalen. Ať se už také objeví ve svatém městě, to jest v Boží Církvi, znamení budoucího vzkříšení, a co se má jednou stát s naším tělem, ať se nyní stane s naším srdcem.¹
     Nikomu ze slabých není odepřeno vítězství kříže a není nikdo, komu by nepomohla Kristova modlitba.² Vždyť pomohla i mnoha těm, kteří proti němu soptili. Tím spíše pomůže těm, kdo se k němu obracejí.
     Byla odstraněna nevědomost, zmírněna nesnadnost a Kristova svatá krev uhasila onen ohnivý meč, který uzavíral krajinu života.³ Temnota dávné noci ustoupila pravému světlu.
     Křesťanský lid je zván k bohatství ráje a všem, kteří se znovu narodili, se otevřel návrat do ztracené vlasti, jen když si člověk sám nezavře cestu, kterou si svou vírou mohl otevřít i zločinec.⁴
     Ať nás záležitosti tohoto života ani příliš nesužují, ani nenaplňují pýchou, aby nám nebránily následovat celým srdcem příklad našeho Vykupitele. Vždyť nekonal ani nesnášel nic, co by nebylo pro naši spásu, aby tak síla, která byla v hlavě, byla i v těle.
     Předně je tu skutečnost, že božství přijalo naši přirozenost: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.⁵ Kdo z lidí by pak měl být vyloučen z Božího milosrdenství, kromě toho, kdo v něho neuvěří? A kdo nemá společnou přirozenost s Kristem, jestliže přijal toho, který na sebe vzal přirozenost člověka, a jestliže se znovu narodil z toho Ducha, z kterého pochází sám Kristus? A dále: Kdo by na něm nepoznával vlastní slabosti? Kdo by neviděl, že jestliže Kristus jedl, odpočíval ve spánku, rmoutil se a soucitně plakal, že na sebe vzal přirozenost služebníka?
     A protože tato přirozenost měla být vyléčena ze starých ran a očištěna od poskvrny hříchu, stal se zároveň jednorozený Syn Boží Synem člověka, aby mu nechyběla ani celá skutečnost lidství ani plnost božství.
     Je to naše tělo, co leželo mrtvé v hrobě, co třetího dne znovu vstalo a co vystoupilo nad všechny nebeské výšiny až na pravici Otcovy velebnosti. A tak i my, jestliže jdeme cestou jeho přikázání a nestydíme se přiznat to, co v tělesné slabosti brání naší spáse, budeme povýšeni k účasti na jeho slávě. Neboť se zjevně vyplní to, co prohlásil: Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi.^{6
     1} srov. Mt 27, 51-53
     ² srov. Lk 23, 34
     ³ srov. Gn 3, 24
     ⁴ srov. Lk 23, 40-43
     ⁵ Jan 1, 14
     ⁶ Mt 10, 32

RESPONSORIUM

TŘETÍ ČTENÍ

Z „Knihy sentencí“ svatého Izidora“

     Modlitba nás očišťuje, četba vzdělává. Můžeme-li obojí, je to dobré; nemůžeme-li však, raději se modleme než čtěme.
     Kdo chce být stále s Bohem, musí se často modlit i často číst. Neboť když se modlíme, mluvíme my s Bohem, a když čteme, mluví Bůh s námi.
     Veškerý pokrok pochází z četby a rozjímání. Neboť jestliže něco nevíme, naučíme se tomu čtením, a čemu jsme se naučili, to si uchováváme rozjímáním.
     Četba svatého Písma nám přináší dvojí dar: jednak zdokonaluje rozumové poznání, jednak odvádí člověka od marností světa a přivádí ho k Boží lásce.
     A dvojí cíl má ten, kdo čte: předně aby Písmu porozuměl, za druhé aby poznal, s jakým užitkem a důstojností je má přednášet. Neboť každý bude nejprve s to pochopit, co čte, a pak dokáže vyslovit, čemu se naučil.
     Neúnavný čtenář bude nejspíš přístupný myšlence, že víc znamená plnit, co četl, než to pouze znát. Méně trestuhodné je zajisté, když neznáme, oč usilovat, než to vědět, ale nic pro to nedělat. Právě tak jako při čtení toužíme, abychom porozuměli, máme to, co jsme skrze porozumění poznali jako správné, také plnit. Nikdo nemůže poznat smysl svatého Písma, jestliže se nejprve s Písmem při četbě důvěrně neseznámí. Jak je psáno: Měj moudrost ve vážnosti, a ona tě povýší, když ji obejmeš, zjedná ti čest.¹
     Čím usilovněji se kdo bude věnovat svatým slovům Písma, tím bohatší poznání z nich načerpá. Stejně jako země dává tím hojnější úrodu, čím víc je obdělávána.
     Někteří lidé mají dar porozumění, ale nedbají o pilnou četbu: netečnou nedbalostí přicházejí o to, co mohli při četbě poznat. Jiní by zase rádi poznávali, ale brání jim těžkopádné chápání. Ti se však přece jen pilnou četbou doberou toho, co ti nadaní pro svou lenost propásli.
     I když někdo pomalu chápe, přesto může dojít odměny za dobré studium, jestliže se snažil. Zato ten, kdo nechává dar rozumu, který dostal od Boha, ležet ladem, uvaluje na sebe odsouzení, protože darem, jejž dostal, pohrdá a hřeší leností.
     Bez podpory milosti sice učenost prochází ušima, ale do srdce nikdy nepronikne. Udělá třeba navenek rozruch, ale uvnitř není k ničemu. Když ovšem Bůh vnitřním dotekem milosti daruje porozumění, jeho slovo vlité do lidského ucha pronikne až do hloubi srdce.
     ¹ Př 4, 8.

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys povolal svatého Izidora, aby svým učením vzdělával tvou Církev; vyslyš naše prosby a  na jeho přímluvu jí pomáhej, ať stále roste v poznání tvé pravdy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie