[ nová verze ]
10. leden 2018, Středa
1. týden žaltáře
První mezidobí, 1. týden Pro OP: Bl. Gundisalva z Amaranta, kněze, nezávazná památka Pro OP: Bl. Anny od andělů Monteagudové, panny, mnišky, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 10. leden 2018 Pro OP: Bl. Gundisalva z Amaranta, kněze, nezávazná památka
Narodil se na konci 12. století v Tagilde v Portugalsku.
Stal se knězem a farářem v San Pelagio. S dovolením svého biskupa vykonal pouť do Říma a do Svaté země. Jeho
zástupce ve farnosti mu však po návratu odmítl předat farnost zpět. Gundisalv
se proto usadil jako poustevník v blízkosti Amarante. Ve svých čtyřiceti letech vstoupil do řádu a představení
jej pak poslali zpět do jeho poustevny, aby tam založil klášter. S ohromnou horlivostí se věnoval hlásání Božího slova a vedení
duší. Vynikal také velkou dobročinností. Zemřel 10. ledna 1259 a byl pohřben v klášterním kostele v Amarante. Jeho kult schválil
10. července 1671 Klement X.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Nejlepší Tvůrce stvoření,
náš Vládce, na nás pohlédni:
Nás, ponořené v těžké sny
z nezdravých dřímot vytrhni.
Ty, svatý Kriste, prosícím
shoď z beder těžké břímě vin.
Vždyť vstáváme s tvým vyznáním,
tmu rozrážíme zpěvem svým.
Zvedáme ruce se srdci
k tobě, jak konat za noci
nám už tvůj prorok přikázal
a Pavlův příklad ukázal.
Ty znáš zlé, jež jsme činili,
své nitro jsme ti odkryli,
své prosby v slzách vylili:
odpusť nám, čím jsme zhřešili.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
Ať Pane všeho vědění
ti patří naše nadšení.
Ty znáš všech srdcí tajemství
a sílíš nás svou milostí.
Pastýři ovce chránící,
ztracené nalézající,
na pastviny své svěží vždy
nás k dobrým ovcím shromáždi.
Kéž soudcův hněv nás nesvrhne
v ponuré stádo pekelné,
kéž jsme tvým soudem určeni
tvých pastvin stát se ovcemi.
Buď tobě, Spasiteli náš,
čest, vítězství, moc, slávy jas,
nad celým světem vládu máš
po všechny věky, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.
Žalm 17 (18), 2-30
Poděkování za záchranu a vítězství
V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11, 13)
I
2 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *
3 Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,
ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *
ty jsi můj štít a záchrana moje!
4 Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *
osvobodil mě od nepřátel! –
5 Smrtící vlny mě zalily, *
příboje zkázy mě plnily děsem.
6 Osidla temnot mě ovila, *
smyčky smrti se nade mnou zdrhly.
7 K Pánu jsem volal v úzkostech, *
k Bohu jsem křičel o záchranu.
Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *
k jeho uším došel můj nářek.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.
Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.
II
8 A tu se zachvěla, pohnula zem, †
v základech hor se zakolísala, *
jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.
9 Z jeho nozder valil se dým, †
z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *
řeřavé uhlíky sršely z něj.
10 Nachýlil nebe a sestoupil níž, *
s černými mračny pod nohama. –
11 Na cherubovi přilétal, *
na perutích vichru se snášel.
12 Celý se halil v temnotách, *
do clony z tmavých vod a mraků.
13 Ze záře, která před ním šla, *
padaly kroupy a řeřavé uhlí. –
14 Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *
hlasem svým Nejvyšší zaburácel.
15 Vysílal šípy do všech stran, *
blesky metal a kolkolem sršel.
16 I bylo vidět až na mořské dno, *
obnažily se základy země,
když jsi, Pane, zahrozil, *
zadul vichřicí svého hněvu. –
17 Pro mne však z výšin svou pravicí sáh´, *
vyzdvihl mě z té záplavy vodní,
18 vyrval mě z rukou mých nepřátel, *
z přesily mocných nenávistníků.
19 Vrhli se na mne v můj neblahý den, *
Pán mi však přispěchal na ochranu.
20 Na volný prostor vyvedl mne, *
zachránil, v kom našel zalíbení.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.
Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.
III
21 Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *
splatil mi za to, že ruce mám čisté;
22 za to, že po cestách Páně jsem šel, *
od svého Boha neodpadl.
23 Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *
zákony jeho jsem neodmítal.
24 Zůstal jsem před ním bez viny, *
chránil se bedlivě před proviněním.
25 Odplatil Pán mou nevinnost, *
neboť viděl, že ruce mám čisté. –
26 K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *
a s dobrým jednáš dobrotivě.
27 Čistému odplácíš čistotou, *
k chytrákům však jsi opatrný.
28 Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *
pohledy zpupné však pokořuješ.
29 Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *
Bůh můj mé temnoty ozařuje.
30 S tebou ztékám valy a zdi, *
se svým Bohem přeskočím hradby.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.
V.
Všichni se divili milým slovům.
R.
Která vycházela z jeho úst.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Sirachovcovy
24, 1b-33
Moudrost ve stvoření a v dějinách Izraele
Moudrost se sama chválí
a slaví uprostřed svého lidu.
Otvírá svá ústa ve shromáždění Nejvyššího
a velebí se před jeho zástupy:
„Vyšla jsem z úst Nejvyššího,
jako mlha jsem přikryla zemi.
Na výsostech jsem se ubytovala,
na sloupu z oblaků mám svůj trůn.
Okruh nebe jsem sama obcházela
i nejhlubší propasti jsem procházela.
Vládla jsem na vlnách moře i na celé zemi,
u všech národů a kmenů.
U nich všech jsem hledala odpočinek,
u koho bych se mohla usadit.
Tu mi dal tvůrce veškerenstva rozkaz,
můj stvořitel mi poručil vztyčit stan.
Řekl mi: ‚Usaď se v Jakubovi,
v Izraeli měj své dědictví!‘
Před věky na počátku mě stvořil,
až navěky být nepřestanu.
Před ním ve svatostánku jsem konala svou službu
a pak na Siónu jsem obdržela sídlo.
Usadil mě v městě, které miloval jako mě,
v Jeruzalémě vykonávám svou moc.
V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny,
v Pánově údělu, v jeho dědictví.
Vyrostla jsem jako cedr na Libanonu,
jako cypřiš na hermonských horách.
Vyrostla jsem jako palma v Engadi,
jak růžové keře v Jerichu,
jak spanilá oliva na rovině,
vyrostla jsem jako platan.
Voněla jsem jako skořice a vonný balzám,
jako nejjemnější myrha jsem šířila vůni,
jako galbanum, onyx a stakte,
jako dým kadidla ve svatostánku.
Jak terebint jsem roztáhla své větve,
jsou to větve půvabu a slávy.
Do vnady jsem vypučela jak réva,
z mých květů vyrostly bohaté a skvělé plody.
Já jsem matka čistého milování, bázně
poznání a svaté naděje.
U mne je všechna milost života a radosti,
u mne všechna naděje života a ctnosti.
Přistupte ke mně, kdo po mně toužíte,
a nasyťte se mými plody.
Vždyť vzpomínka na mě je nad med sladší,
mít mě je nad plástev medu.
Kdo mě požívají, ještě lačnějí,
kdo mě pijí, ještě žízní.
Kdo mě poslouchá, nebude zklamán,
nezhřeší, kdo se o mě snaží.“
To všechno je kniha smlouvy nejvyššího Boha,
zákon, který nám vyhlásil Mojžíš
jako dědictví pro Jakubovo společenství.
RESPONSORIUM
Jan 14, 6; Sir 24, 14
O.
Já jsem cesta, pravda a život. * Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
V.
Před věky na počátku mě stvořil, až navěky být nepřestanu. * Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilií svatého papeže Řehoře Velikého na evangelia
(Lib. 2, hom. 36, 11-13: PL 76, 1272-1274)
Ve světě, ale ne ze světa
Měl bych vás napomenout, abyste se zřekli všech věcí, ale netroufám si. Nemůžete-li
opravdu zanechat všeho pozemského, držte se věcí tohoto světa jen do té míry, aby si
vás skrze ně svět nepodmanil; abyste vy vládli pozemským věcem, a ne ony vám. Váš
duch ať je pánem všeho, co máte; když už máte něco pozemského rádi, ať se nestanete
otroky svých vlastních věcí.
Ano, užívejme časných věcí, ale dychtěme po věčných: všechno časné ať nám je
prostředkem a cestou, to věčné však cílem a dovršením. Jenom jakoby úkosem hleďme
na i všecko světské dění a svůj duchovní zrak upírejme vpřed, všechnu pozornost
věnujme tomu, kam směřujeme.
Zlo musíme vyrvat i s kořeny, a to nejen ze svého jednání, ale i z těch nejskrytějších
myšlenek. Žádná tělesná rozkoš, žádná snaha o ukojení zvědavosti ani sebesžíravější
ctižádost nás nesmí připravovat o hostinu Beránkovu. Dokonce i k tomu, co zde na světě
konáme se vší počestností, bychom měli přistupovat jen tak mimochodem, aby pozemské věci,
jež nám lahodí, sloužily tělu a vůbec nepřekážely duši.
Nuže, bratři, neodvažujeme se vám říci, abyste se všeho zřekli. Můžete ovšem, chcete-li.
Ale i když si všecko podržíte, přece se všeho zřeknete, jestliže si v časných záležitostech
povedete tak, abyste přitom celou duší směřovali k tomu, co je věčné. Světa opravdu užívá,
jako by ho neužíval ten, kdo si navenek sice opatří veškeré nezbytnosti, které potřebuje
k životu, ale nedovolí, aby všechny tyto věci opanovaly jeho mysl, takže mu zůstávají
podrobeny a zvenčí mu slouží, aniž kdy mohou zlomit odhodlání duše směřující vzhůru k výšinám.
Tomu, kdo je takový, nejsou pozemské věci cílem vlastní touhy, ale pouze užitečnou pomůckou. Nic by tedy nemělo
zdržovat touhu vašeho ducha a radost z žádné věci světa by vás neměla uvádět ve zmatek.
Milujeme-li dobro, ať náš duch nachází zalíbení v tom, co je dobrem lepším, to znamená
v dobru nebeském. A bojíme-li se zla, mějme před duševním zrakem zlo věčné. Když totiž
uvidíme, že právě na věčnosti jsou jak věci hodnější naší lásky, tak věci hodnější bázně,
nebudeme zde na ničem lpět.
K takovémuto počínání máme pomocníka. Je jím Prostředník mezi Bohem a lidmi, a jestliže v nás hoří plamen
pravé lásky k němu, pomůže nám, abychom všeho dosáhli rychleji. Neboť on žije a kraluje s Otcem a svatým
Duchem, Bůh na věky věků. Amen.
RESPONSORIUM
1 Kor 7, 29. 30. 31; 2, 12
O.
Čas je krátký. Proto ti, kdo se radují, ať žijí, jako by se neradovali, a ti, kdo užívají
tohoto světa, jako by ho neužívali. *
Tento viditelný svět pomíjí.
V.
My jsme nepřijali ducha světa. *
Tento viditelný svět pomíjí.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys podivuhodně roznítil mysl blahoslaveného Gundisalva láskou k tvému jménu a povolals ho, aby
ti sloužil v samotě; na jeho přímluvu nám dopřej, abychom vedeni stejným duchem o tobě stále rozjímali
a s horlivým úsilím konali, co je ti milé. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|