Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

3. leden 2018
Nejsvětějšího Jména Ježíš, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Vzpomínko sladká, Ježíši,
slast srdcím skýtáš nejvyšší,
med však a všecko převýší,
když dlíš v nás, Lásko nejčistší.

Nic vroucnějšího nelze pět,
nic milejšího uslyšet,
nic vřelejšího pomyslet,
než Ježíš, onen Božství květ.

Všech kajících jsi nadějí,
dobrý k všem, kdo tě vzývají,
vlídný k těm, kdo tě hledají.
Čím však těm, kdo tě získají?

Ret nepoví to, ač by rád,
to nevystihne písma znak,
jen zkušený to tuší snad,
co Ježíše je milovat.

Ježíši, slasti blažená,
tys naše příští odměna,
která všem, kdo tě v lásce má,
na věčné věky souzena. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11, 13)

² S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *
³     Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,
   ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *
      ty jsi můj štít a záchrana moje!
⁴ Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *
      osvobodil mě od nepřátel! –

⁵ Smrtící vlny mě zalily, *
      příboje zkázy mě plnily děsem.
⁶ Osidla temnot mě ovila, *
      smyčky smrti se nade mnou zdrhly.
⁷ K Pánu jsem volal v úzkostech, *
      k Bohu jsem křičel o záchranu.
   Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *
      k jeho uším došel můj nářek.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

⁸ A tu se zachvěla, pohnula zem, †
      v základech hor se zakolísala, *
      jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.
⁹ Z jeho nozder valil se dým, †
      z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *
      řeřavé uhlíky sršely z něj.
¹⁰ Nachýlil nebe a sestoupil níž, *
      s černými mračny pod nohama. –

¹¹ Na cherubovi přilétal, *
      na perutích vichru se snášel.
¹² Celý se halil v temnotách, *
      do clony z tmavých vod a mraků.
¹³ Ze záře, která před ním šla, *
      padaly kroupy a řeřavé uhlí. –

¹⁴ Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *
      hlasem svým Nejvyšší zaburácel.
¹⁵ Vysílal šípy do všech stran, *
      blesky metal a kolkolem sršel.
¹⁶ I bylo vidět až na mořské dno, *
      obnažily se základy země,
    když jsi, Pane, zahrozil, *
      zadul vichřicí svého hněvu. –

¹⁷ Pro mne však z výšin svou pravicí sáh´, *
      vyzdvihl mě z té záplavy vodní,
¹⁸ vyrval mě z rukou mých nepřátel, *
      z přesily mocných nenávistníků.
¹⁹ Vrhli se na mne v můj neblahý den, *
      Pán mi však přispěchal na ochranu.
²⁰ Na volný prostor vyvedl mne, *
      zachránil, v kom našel zalíbení.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

²¹ Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *
      splatil mi za to, že ruce mám čisté;
²² za to, že po cestách Páně jsem šel, *
      od svého Boha neodpadl.
²³ Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *
      zákony jeho jsem neodmítal.
²⁴ Zůstal jsem před ním bez viny, *
      chránil se bedlivě před proviněním.
²⁵ Odplatil Pán mou nevinnost, *
      neboť viděl, že ruce mám čisté. –

²⁶ K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *
      a s dobrým jednáš dobrotivě.
²⁷ Čistému odplácíš čistotou, *
      k chytrákům však jsi opatrný.
²⁸ Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *
      pohledy zpupné však pokořuješ.
²⁹ Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *
      Bůh můj mé temnoty ozařuje.
³⁰ S tebou ztékám valy a zdi, *
      se svým Bohem přeskočím hradby.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

V. Boží Syn přišel a dal nám rozum.
O. Abychom poznávali pravého Boha.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům

     ⁵Umrtvěte všechno, co je ve vašich údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost a chamtivost, která je modloslužbou; ⁶pro tyto věci přichází Boží trest na neposlušné lidi. ⁷Tou cestou jste kráčeli kdysi také vy, když jste v tom žili. ⁸Ale teď i vy to všechno odložte: hněv, prchlivost, zlobu, nactiutrhačné a ošklivé řeči ze svých úst. ⁹Neobelhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého s jeho počínáním, ¹⁰a oblečte člověka nového, který se obnovuje k správnému poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. ¹¹Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný; ale všecko a ve všem je Kristus.
     ¹²Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. ¹³Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. ¹⁴A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. ¹⁵Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte za to vděční.
     ¹⁶Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z drobných spisů svatého kněze Tomáše Akvinského

     Dali mu jméno Ježíš.¹ Poznamenejme, že jména jednotlivých lidí jsou vždycky dávána podle některé jejich vlastnosti nebo podle doby (jako když se dávají jména svatých těm, kdo se narodí o jejich svátcích) nebo podle příbuzenství nebo podle některé jiné vlastnosti. Ale jména dávaná Bohem, vždycky znamenají nějaký Boží dar, daný zdarma těm, kterým jsou uložena, jak bylo řečeno Abrahámovi: Tvé jméno bude Abrahám. Určil jsem tě za otce mnoha věhlasných národů.² A Petrovi bylo řečeno: Ty jsi Petr – skála – a na té skále zbuduji svou Církev.³ Protože tedy člověku Kristu byl udělen tento dar milosti, že skrze něho měli být všichni spaseni, byl vhodně nazván jménem “Ježíš”, to je “spasitel”.
     Musíme pak říci, že jméno “Ježíš” má velkou a mnohonásobnou sílu. Kajícníkům je útočištěm, nemocným je lékem, bojujícím záštitou, modlícím se je přímluvou. Neboť odpouští hříchy, uzdravuje, dává vítězství pokoušeným, sílu a důvěru, že dosáhneme spásy.
     O prvním je řečeno: Píšu vám, milé děti, že vám byly odpuštěny hříchy pro Ježíšovo jméno.⁴ A o něm vydávají svědectví všichni proroci,⁵ Augustin: “Co je Ježíš, ne-li ‘spasitel’? Proto pro sebe sama buď mi Ježíšem.” Nehleď, Pane, na mou zlobu tak, že bys zapomněl na svou dobrotu!” Ale všimněme si, že je toto jméno uloženo při obřízce. Tím je naznačeno, že jsou spaseni ti, kdo jsou duchovně obřezáni. Proto říká Bernard: “My bratři musíme být obřezáni ne doslova, ale duchem a pravdou.”
     O druhém je řečeno: Rozlitý olej je tvé jméno.⁶ Olej je totiž úleva pro bolesti. A tak i toto jméno Ježíš. Bernard praví: “Má duše, máš uložen utišující prostředek v nádobě jména, kterým je jméno Ježíš. Toto jméno není nikdy neúčinné proti žádnému zlu.” Rovněž Petr Ravennský: “Toto jméno dalo slepým zrak, hluchým sluch, chromým chůzi, němým řeč, mrtvým život.”
     O třetím je řečeno: Pevná věž je Pánovo jméno. A v mém jménu budou vyhánět zlé duchy. A dvaasedmdesát učedníků se vrátilo a s radostí řekli: ”Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu”.⁷ Proto říká Petr Ravennský: “Všechnu ďábelskou moc zahnala z posedlých těl síla tohoto jména Ježíš.”
     O čtvrtém je řečeno: O cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, dá vám to.⁸ Proto říká Augustin: “V mém jménu, které je Kristus Ježíš. Znamená Krista krále, Ježíše Spasitele. A o cokoli prosíme skrze ně, prosíme ve jménu Spasitele. Avšak on není ‘spasitelem’ jenom když udělá, oč prosíme, ale i když to neudělá. Protože vidí-li, že prosba je v rozporu se spásou, projeví se jako Spasitel, když jí nevyhoví. Lékař přece ví, zda to, co si žádá nemocný, je pro jeho zdraví nebo proti němu. Aby ho uzdravil, nesplní jeho opačnou vůli.”
     Všimni si Bernardových slov o tom, jak byl Kristus obřezán a jak mu bylo dáno jméno: “Je to velké a podivuhodné tajemství: je obřezán chlapec a nazván Ježíš. Co znamená tato souvislost? Ale poznej v tom prostředníka mezi Bohem a lidmi, který hned od svého narození sdružuje božské věci s lidskými, nejnižší s nejvyššími. Narodí se z ženy, ale té se dostává plodu tak, že neopadá květ jejího panenství. Je zavinut do plínek, ale andělé vzdávají těmto plínkám chválu a úctu. Je ukryt v jeslích, ale prozradí jej hvězda, zářící z nebe.” Tak obřízka dokazuje opravdovost přijaté lidské přirozenosti, a jméno, které je nad každé jiné jméno, ukazuje slávu velebnosti.
     ¹ Lk 2, 21
     ² Gn 17, 5
     ³ Mt 16, 18
     ⁴ 1 Jan 2, 12
     ⁵ Sk 10, 43
     ^{6
     7} Př 18, 10; srov. Mk 3, 15; Lk 10, 17
     ⁸ Jan 16, 23

RESPONSORIUM

Nebo:

Z listu o úctě k božskému Jménu Ježíš od blahoslaveného kněze Jindřicha Seuse

     Všemohoucí a věčný Bůh žádá od čisté duše, aby si vtiskla jako pečeť na své srdce. Proto každý upřímný milovník Boha si má vždycky podržet v ústech duše některé zbožné obrazy nebo myšlenky, které by povzbuzovaly a rozněcovaly jeho srdce vzhledem k Bohu.
     V tomto životě je totiž největší dokonalost v tom, abychom často pamatovali na Boha, často po něm v srdci vzdychali, hodně o něm mluvili, vryli si do mysli jeho slova, pracovali pro něho a pro něho všechno opustili, hleděli jen na něho a jen jemu věnovali pozornost. Naše oči ať se na něho s láskou dívají, uši ať naslouchají jeho nabádání, srdce, rozum a duch ať ho láskyplně objímají. Když ho urazíme, prosbami ho usmiřme. Když nás cvičí, snášejme to pokojně. Když se skryje, hledejme ho a neustaňme, dokud ho nenalezneme. Nalezeného důstojně podržme.
     Ať jdeme nebo zůstáváme, ať pijeme nebo jíme, vždycky má být v našich srdcích vtištěn přeslavný klenot Ježíšova jména. Když nejsme schopni dělat nic jiného, aspoň si ho máme očima vrývat do svých srdcí.
     Jeho nejsladší jméno mějme stále v ústech, a dokud bdíme, pamatujme vážně na něho, aby se nám ve spánku o něm zdálo, a říkejme s prorokem: “Věčný Bože, nejsladší Moudrosti, jak dobrý jsi k duši, která tě hledá a jen po tobě touží!”
     Toto je totiž ze všeho nejlepší cvičení. Vždyť vrchol všech cvičení je ustavičná modlitba. Na ni se všechno ostatní vztahuje jako na cíl. Co, ptám se, dělají v nebi jiného, než že nazírají na Boha, milují ho a chválí?
     S čím větší láskou si tedy vtiskneme do srdce Pána, našeho Boha, věčnou Moudrost, čím častěji také na něho nazíráme a objímáme ho do náruče svých srdcí, tím slastněji nás objímá on v tomto i v budoucím životě.

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys ustanovil svého jednorozeného Syna, aby byl Spasitelem lidstva, a přikázal jsi, aby byl nazván Ježíš. Uděl nám milostivě, ať se v nebi těšíme z patření z toho, jehož svaté jméno uctíváme na zemi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie