Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

7. listopad 2017
Všech svatých Řádu bratří kazatelů, svátek

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ježíši, nebe koruno,
Maria, nebe radosti,
andělé, Boha vidoucí,
vyslyšte pokorné prosby.

Vy, patriarchů zástupy,
proroků sbory vznešené,
vy, apoštolů knížata,
do krve davy zmučené,

též vyznavači Kristovi,
vy, čisté panny líbezné,
i poustevníků zástupy,
podpořte hlasy prosebné.

K těm, kteří z řádu našeho
jsou mezi vámi, blažení,
se obracíme s plesáním
i my při dnešním slavení.

My, skvělých předků potomci,
těm nyní blahopřejeme,
jejichž skvělé společenství
s vámi je navždy spojené.

Buď chvála Otci i Synu
a také Duchu svatému,
které vaše šťastná obec
opěvá na věky věků. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán zná cestu spravedlivých, kteří přemítají o jeho zákoně ve dne v noci.

Přistoupili jste k hoře Siónu a k městu živého Boha. (Srov. Žid 12, 22)

¹ Kdo, Pane, smí v tvém stánku dlít, *
      přebývat na tvé svaté hoře?

² Kdo životem jde bez poskvrn, *
      je řádný, upřímného srdce,
³ kdo neukřivdí jazykem, †
      bližnímu svému neuškodí, *
      souseda svého nehanobí, –

⁴ kdo bohaprázdným pohrdá, *
      zato si váží bohabojných,
⁵ kdo, i když ztrácí, drží slib: *
      svých peněz neužívá k lichvě
   a proti zájmům nevinného †
      ničím se nedá podplatit. *
      Kdo žije tak, je provždy pevný.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán zná cestu spravedlivých, kteří přemítají o jeho zákoně ve dne v noci.

Ant. 2 Podivuhodné je tvé jméno, Pane, protože jsi ověnčil slávou a ctí své svaté a učinil jsi je vládci nad dílem svých rukou.

O vzkříšení Páně a obrácení pohanů. (Hésychios)

¹ Jásejte Bohu všechny země, *
²     zpívejte k slávě jeho jména!
³ Řekněte Bohu: „Jaký jsi mocný, †
      skutky tvé moci tak podivuhodné, *
      že se i nepřítel poklonit musí!
⁴ Celý svět ať se ti koří a zpívá, *
      ať zpívá k poctě tvého jména!“ –

⁵ Pojďte a vizte Boží skutky! *
      Úžasné je, co lidem činí.
⁶ Proměnil moře v suchou zemi, †
      potom i řeku přešli pěšky. *
      On je nám zdrojem radování!
⁷ On vládne navěky svou mocí, †
      národy sleduje svým zrakem, *
      zpupní se neodváží vzepřít. –

⁸ Národy, chvalte našeho Boha *
      a všude šiřte jeho chválu!
⁹ On naší duši daroval život, *
       našim nohám klopýtnout nedal. –

¹⁰ Zajisté jsi nás, Bože, i zkoušel, *
       v plameni tříbil jako stříbro.
¹¹ Dopustils, že jsme v soužení vešli, *
       na bedra vložils nám těžké břímě.
¹² Nechals lidi nám přes hlavu cválat, †
       prošli jsme ohněm, prošli vodou: *
       vyvedls nás však do volnosti!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Podivuhodné je tvé jméno, Pane, protože jsi ověnčil slávou a ctí své svaté a učinil jsi je vládci nad dílem svých rukou.

Ant. 3 Pán ukázal svým svatým stezku života, naplnil je radostí, když spatřili jeho tvář.

¹³ S obětním darem jdu do tvého domu, *
       abych ti splnil dané sliby,
¹⁴ tak jak mi v nouzi vyšly ze rtů, *
       jak ti je přednesla má ústa.
¹⁵ Tučnou zvěř nesu ti k zápalné žertvě, †
       z beranů obětní dým ať stoupá, *
       býčky a kozly ti obětuji. –

¹⁶ Pojďte a poslyšte, bohabojní, *
       povím, co Bůh mi dobrého činí.
¹⁷ Ještě jsem k němu křičel v tísni, *
       a již můj jazyk mu chvalozpěv chystal.
¹⁸ Kdybych byl v srdci smýšlel špatně, *
       Bůh by mě jistě nevyslyšel.
¹⁹ Avšak Bůh moje modlitby slyšel, *
       mému volání popřál sluchu. –

²⁰ Pánu buď za to dík a chvála, †
       že moji modlitbu neodmítl, *
       a svou lásku mi neodepřel.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán ukázal svým svatým stezku života, naplnil je radostí, když spatřili jeho tvář.

V. Vzhlédněte k Pánu, ať se rozveselíte.
O. A vaše tvář se nebude zardívat hanbou.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Římanům

     Bratři, ¹⁸jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. ¹⁹Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. ²⁰Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, ²¹že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. ²²Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. ²³A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla. ²⁴Naše spása je zatím pouze předmětem naděje. Je-li však předmět naděje vidět, není to už naděje. Co už někdo vidí, jak by v to mohl doufat? ²⁵Ale doufáme-li v něco, co ještě nevidíme, čekáme na to s vytrvalostí.
     ²⁶Právě tak i Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, ²⁷a Bůh, který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí.
     ²⁸Víme, že těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. ²⁹Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. ³⁰A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto čtyř:

Z okružního listu blahoslaveného Jordána Saského

     Nejdražším synům v Kristu Ježíši, všem bratřím lombardské provincie, bratr Jordán, jejich neužitečný služebník, pozdrav a horlivost ducha.
     Protože se k vám nemohu dostavit osobně, jak bych chtěl, nutká mě láska a užitečnost k tomu radí, abych vás navštívil alespoň písemně, když se k tomu naskýtá příležitost. V době našeho pozemského putování je totiž lidské srdce zvrácené, je náchylné k špatnostem a je liknavé a mdlé, pokud jde o ctnosti. Proto potřebujeme povzbuzení, aby bratr pomáhal bratru a aby horlivá nadpřirozená láska rozněcovala vroucnost ducha, kterou pohlcuje vlastní nedbalost a vlažnost každodenního života.
     Proto vás, moji milovaní synové, ze všech sil prosím a napomínám a zapřísahám vás skrze toho, který vás vykoupil svou úctyhodnou Krví a svou slitovnou smrtí vám vrátil život: Nezapomínejte na svou profesi a na své předsevzetí, ale pamatujte na dávné stezky, kterými spěchali naši předchůdci jako mocný vichr na místo odpočinku. Dokud žili, horlivě se snažili o duchovní dary, nezakládali si na sobě, pohrdali světem, toužili po království, byli stateční a trpěliví, dobrovolně zachovávali chudobu, byli horliví v lásce.
     Za jednoho z nich pokládáme našeho ctihodného Otce svaté paměti Dominika. I když žil s námi v těle, žil duchem, a žádostem těla nejen nehověl, ale potlačoval je. Ve stravě, v oděvu i v chování dával najevo opravdovou chudobu. Nepřetržitě se modlil, vynikal soucitem, proléval slzy za své děti, to jest horlil o spásu duší. V obtížích se nechoval změkčile, v protivenstvích byl bezstarostný.
     Jak byl mezi námi veliký, o tom mluvily jeho skutky, svědčily o tom jeho mocné činy a zázraky. Jaký zůstává i nyní u Boha, je v těchto posledních dnech, kdy jsme přenesli jeho posvátné tělo z dřívější hrobky na čestné místo, zjevné ze znamení a je to dokázáno mocnými divy.
     Za tohoto světce zaslouží chválu náš Vykupitel, Boží Syn Ježíš Kristus. On si zvolil takového služebníka a dal nám ho za otce, aby nás jeho řeholní zřízení vychovávalo a příklad jeho zářivé svatosti aby nás rozněcoval.
     Z Božího milosrdenství vidím mezi vámi některé, z kterých mám radost a děkuji za ně Bohu. Tito se snaží o duchovní krásu a řídí se svědomím, usilují o dokonalost a pilně kážou, horlivě studují, se zanícením se modlí a rozjímají a stále mají na očích Pána
     ¹ jako Odplatitele a Soudce jejich duší.
     Vy, kteří jste takoví, nejmilejší, jásejte a snažte se, abyste překypovali ještě větší hojností. Vy pak, kteří takoví ještě nejste, přičiňte se a vynaložte svůj um, abyste rostli ke spáse v tom, který vás povolal k zdokonalení a ne k zvlažnění, k milosti, ve které stojíte. Je to náš dobrý a slitovný Spasitel, Boží Syn, Ježíš Kristus. Jemu buď čest a vláda nyní a na věčné věky. Amen.
     ¹ srov Žl 16 (17), 8

RESPONSORIUM

Nebo:

Z listu blahoslaveného papeže Benedikta XI. bratřím Kazatelského řádu shromážděným na generální kapitule v Toulouse

     Stvořitelova nevýslovná prozřetelnost pro pozvednutí slávy svého jména a pro spásu věřících vyvedla v posledních dnech z utěšené zahrady přesvaté Církve uprostřed ušlechtilých a plodných sazenic přeslavný řád Kazatelů jako strom života, který díky hojné rose nebeského požehnání již od svých chvályhodných počátků postupně mohutněl, působením božské milosti vyrostl do výšky a široce rozprostřel své větve, aby svou vznešeností dosáhl nebes a své šlechetné výhonky rozšířil až do nejzazších končin země.
     [Těmito vzácnými výhonky štěpenými k pravému vinnému kmeni – Kristu se rozumí bratři řádu svatého Dominika. Očistili se od světské marnivosti, odřekli se břemen bohatství, s prospěchem zapřeli samy sebe, přijali chudobu a zavázali se k řeholnímu způsobu života, na hostinu v nebeském království přinesli líbezné květy a lahodné plody cti a důstojnosti.
     To jsou ti vyvolení služebníci Krista zářící pozoruhodnou zbožností, proslavení ctnostným životem, na kterých je možné poznat, že je Boží moudrost ustanovila světlem národů. Byli jako zářivé hvězdy na obloze Církve a jako planoucí svítilny v domě Božím osvětlujíce každého svědectvím evangelia a ukazujíce duchovními paprsky všem smrtelníkům cestu života.
     To jsou ti výteční bojovníci, kteří porážejí nepřátele duší a odpůrce svaté Církve pomocí štítu víry, mečem Ducha a zbraní spravedlnosti. Vynakládají námahu proto, aby všichni katolíci rostli ve ctnostech, aby se hříšníkům otevírala cesta spásy a aby šílenství bludařské zvrácenosti bylo vymýceno.]
     Proto, moji milovaní, uvažte a bedlivě zkoumejte pevné základy zmíněného řádu, význačné vůdce, neohrožené vojáky, neporazitelné bojovníky, z nichž někteří již dosáhli nebeské vlasti, byli slavnostně zapsáni do počtu svatých, stali se účastníky nebeské hostiny a přebývají v bezpečí věčné vlasti. Vy však musíte být ne pouze nějaká pláňata těchto velikánů, ale právoplatní synové a věrní napodobitelé, musíte neúnavně kráčet v bezpečných šlépějích těch, kteří vám zanechali příklady života tak zářivého, zbožného a spořádaného. Řád ozdobený vlastní dokonalou krásou, obohacený milostí Stolce božského a apoštolského, poctěný dary a obdařený privilegii musíte uchovat naprosto nedotčený jakoukoli poskvrnou.
     Je pravda, že lidské smysly jsou již od mladosti náchylné ke zlu a nezkrocené tělo snadno sklouzne k pochybení, vy se však s nejvyšší pečlivostí snažte, aby ve vás panovala horlivost pro náboženství, zápal pro spravedlnost, správnost úsudku a v potírání neřestí ať vládne disciplína nápravy.
     Ve vašich mravech ať září vzácná pokora, ať vzkvétá oddaná zbožnost, svatá poslušnost ať dojde obliby a vytrvá pravá trpělivost. Ve všech záměrech buďte jednomyslní, svorní v lásce, klidní v pokoji Kristově, spořádaní před Bohem a lidmi ve všem, co vyžaduje řeholní důstojnost, abyste byli v bezpečí také před duchovními útoky a nepodlehli pro svoji zahálčivost svodům úlisného nepřítele.
     Pokud se týká studia posvátné nauky, skrze něž získáváte velké zásluhy a čest, buďte stále bdělí, často kažte a zpovídejte, k tomu jste totiž zvláštním způsobem pověřeni; věnujte se tomu ochotně a pečlivě. Takto naplňte svůj život již uvedenou činností a dalšími důstojnými a dovolenými zájmy, protože věci nedovolené u vás nesmějí mít místo. Pevně zakotvěte v Původci spásy, naděje a vaší útěchy. Dále prokazujte hodnostářům Církve takovou úctu a čest, abyste mohli právem dosáhnout jejich shovívavosti a přízně.
     Tak totiž budete moci svými životními zásluhami prospívat také ostatním svým příkladem. Když takto s námahou zasejete zrno, do nebeské sýpky přinesete s radostí slavné snopy, získáte tak sobě i svým bližním trvalou slávu věčné blaženosti, jak se to sluší na vaši svatost.

RESPONSORIUM

Nebo:

Z pamětního spisu bratra Jindřicha Dominika Lacordaira napsané u příležitosti obnovení Kazatelského řádu ve Francii

     Ve XIII. století měli všichni lidé skálopevnou víru. Církev totiž dosud řídila občanskou společnost, s kterou se sdružila. Avšak mentalita evropských národů, pozvolna zpracovaná věky a křesťanstvím, blížila se ke kritickému okamžiku svého dospívání. Co viděl papež Inocenc III. ve snu, totiž hroutící se Církev, vyjevil svatý Dominik celému světu. Třebaže byla Církev pokládána všemi za královnu a učitelku, přesto Dominik prohlásil, že může být zachráněna pouze tím, jestliže bude obnoveno prvotní apoštolské kázání. Žáci svatého Dominika ho následovali jako kdysi Petra Poustevníka. A tak jako mnozí vzali na sebe kříž, tak se také mnozí stali kazateli.
     Všechna evropská učiliště přispěla svým dílem a dala mu mistry a žáky. Bratr Jordán Saský, druhý magistr řádu, sám přijal do řádu víc než 1000 bratří. Svatý Dominik, ačkoli měl před Honoriovou bulou jenom 16 spolupracovníků, z toho 8 Francouzů, 7 Španělů a jednoho Brita,zřídil v pěti letech šedesát klášterů, plných vybraných mužů a zdatných mladíků.
     V době, kdy Církev byla bohatá, toužili všichni bratři po příkladu Mistra být chudí, a to tak chudí, že žebrali. V době, kdy Církev vládla, chtěli všichni po vzoru Otce nabývat autority bez jakéhokoli násilí, jen svobodným souhlasem myslí, získaných jejich ctnostmi. Neříkali jako bludaři: "Církev musí být oloupena." Ale sami na sobě ji olupovali, aby ji ukázali obnaženou v prvotní chudobě.
     Milovali Boha, opravdově ho milovali, nade všechno ho milovali. A bližního milovali jako sebe, a víc než sebe. Přijali totiž do srdce onu ránu, která všechny svaté vede k tomu, aby mluvili.
     Kromě této zásluhy horlivého ducha, bez které nikdy nebyl žádný kazatel, měli bratři kazatelé velkou schopnost rozlišování, jaký způsob kázání se hodí v dané době.
     Výslovně jmenuji některé z těch, kteří nikdy neupadnou v zapomenutí. Mezi nimi je ve XIII. století svatý Hyacint, apoštol severního kraje, jehož cestu můžeme sledovat podle klášterů, které tu a tam zakládal.
     Svatý Petr Veronský, který byl po dlouhém apoštolském životě proboden kopím zákeřníků a napsal do písku krví svých ran první slova apoštolského vyznání: "Věřím v Boha".
     Ve XIV. století Jindřich Suso, milý švábský mládenec, který kázal s takovým úspěchem, že nepřátelé vypsali cenu na jeho život.
     V téže době bratr Jan Tauler měl věhlas v Kolíně nad Rýnem a v celém Německu.
     Připojuji blaženého Vincence Ferrerského, který v XV. století evangelizoval Francouze, Italy, Němce, Brity, Skoty a Iry. A Jeronýma Savonarolu. Ten byl zaživa upálen uprostřed lidu, který zapomněl na jeho dobrodiní. Byla to zbytečná krutost, protože ctnost a sláva byly silnější než plamen hranice. Papež Pavel III. prohlásil, že bude považovat za podezřelého z bludařství každého, kdo obviní Savonarolu.
     Tomáše Akvinského, který se záhy stal nejslavnějším učitelem katolické Církve; Fra Angelica, o kterém řekl Michelangelo, že Nikdo nemůže namalovat takové tváře, neviděl-li je napřed v nebi. Bartoloměje Las Casasa další.
     Ať opatrují ona ctihodná jména ti, kdo je znají a vzývají. Zakončeme tento nástin nesmírného řádu tím, že shrnem chvály, které zpíval ve XIV.  století jeden z největších křesťanských básníků, velmi slavný pěvec "Božské komedie":

Nazván byl Dominikem, já však tady
rolníkem zvu ho, jejž si vybral Kristus,
by pomáhal mu pěstovati sady...

Pak s naukou a vůlí dohromady
on v apoštolském úřadě se vydal
jak bystřina, již ženou prudké spády...

Pak vznikly z něho rozmanité struhy,
jimiž se svlažují a svěží stvoly,
hojněji rodí katolické luhy.^{1
     1} Dante Alighieri, Božská komedie, Ráj, zpěv 12

RESPONSORIUM

Nebo:

Z traktátu „O mystickém pokroku“ bratra Jana Arintera

     Mystický pokrok je jediný a vskutku celkový pokrok. Přirozenost skutečně jenom v něm dosahuje plnosti své dokonalosti, jakmile jí pronikne božská zář. Je to neustálý proud života a síly, a protože proniká vším podle určité míry, můžeme v něm nalézt vzor pro to, abychom dosáhli stavu zralého muže.
     Ačkoli všechny údy Církve mají jednotlivě prospívat v životě, tedy ve ctnosti a svatosti, bezesporu se někteří domnívají, že Církev v tomto ohledu nemůže růst ve svatosti a ani se mysticky rozvíjet, neboť je již od počátku svatá. Není rovněž možné zastávat názor, že Církev již nemůže zplodit větší světce a obdržet četnější charismata, než jaké dosud obdržela. Přece však jestliže roste v jednotě a všeobecnosti, i když byla vždycky jedna a všeobecná, nepochybně musí růst alespoň duchovně jako celek, protože je potřeba ji stále více a více budovat.
     Toto budování se uskutečňuje především v lásce, následně pak ve svatosti a spravedlnosti. Vpravdě nejlepším křesťanským obrazem a podobou dokonalosti bez jakéhokoli ohraničení je pravé zbožštění čili nejužší sjednocení a připodobnění s Bohem. Musíme se tedy nějakým způsobem snažit o ztotožnění s jeho nekonečnou svatostí a souznít s jeho Duchem, tak aby se nás jeho posvěcující Duch plně zmocnil a hluboce nás připodobnil Otcovu Slovu, které se stalo člověkem.
     Pro větší hojnost údů, které takto činí a které se tímto způsobem skutečně posvěcují, celkový život jak se patří vzkvétá a tím i sama pravá svatost celého mystického těla. Když tedy přetrvává tento růst, čím dál víc se uskutečňuje dokonalost svatých v díle jejich služby a na tomto stromě života rostou a dozrávají čerstvé a sladké plody svatosti. Proto je možné tvrdit, že se v každém novém svatém zjevuje nový způsob svatosti a zároveň, když jsou ve všem spojeni vjedno, se den ze dne v nich naplňuje zjevení pokladů ctnosti a života obsažených v Kristu. Takže svátek všech svatých je velmi slavný právě proto, že se v něm Ježíšův skrytý život stává zjevným navenek. Skvělost dokonalosti všech svatých není nic jiného než přebytek téhož Ducha, který je v nich vylit.
     Z toho je tedy zřejmé, jak celý organismus Církve prospívá ve všech ohledech v tom, který je hlava, tedy v Kristu. Proto nelze tvrdit, že se nikdy nemohou vyskytnout větší světci než ti na počátku, ani něco, co by se nemohlo přirovnat ke Kristu, blahoslavené Panně, apoštolům či prvním učedníkům, s úmyslem dokazovat, že církev ve svatosti neroste a ani se mysticky nerozvíjí. To by znamenalo zúžit samotné zářivé mystické tělo Církve pouze na počáteční či zárodečné údy, tělo, které je dospělé, zdravé a silné v mnohých svých orgánech, ve své rozmanitosti a kráse svých činností.
     Kristus, jediný zakladatel Církve, je její hlavou, on ji řídí, spravuje a zachovává v jednotě, rozdává síly a milosti a bdí nad jejím pokrokem. On svým vlastním Duchem toto tělo oživuje a povzbuzuje, aby rostlo do plnosti. Pán s námi zůstává dnes, jako s námi byl včera a setrvá vždycky podle přislíbení: Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání věku.¹ On sám dodává pevnost přepevnému základu apoštolů, kteří přece netvoří celou věž či dům Páně ani veškerý základ. Je totiž potřebné k nim připočítávat i nové apoštoly a proroky v Duchu, kteří spolu s nimi vytvářejí pro Církev základ na úhelném kameni.
     Dokud je to možné, Církev opravdu neustále roste a prospívá ve svatosti a spravedlnosti před tváří Boží po všechny dny.² On sám vede naše kroky na stezky pokoje,³ tedy svatosti a dokonalosti. Na těchto stezkách nemáme žádné jiné pravidlo ani světlo ani oporu než samotného božského Učitele, který je cesta, pravda a život.⁴ Naše kroky nemají jiný, předem určený cíl než samotnou dokonalost nebeského Otce. Ta je vtělená ve vzoru toho, který je odlesk jeho slávy a podoba jeho podstaty,⁵ jehož slávu jsme viděli. Slávu pravého jednorozeného Syna, plného milosti a pravdy, z jehož plnosti jsme všichni přijali,⁶ a to až do chvíle, kdy se dovrší dokonalost svatých ve skutcích jejich služby a celé tělo spojené a vystavěné do úplnosti se upevní v lásce.
     ¹ Mt 28, 20
     ² Lk 1, 75 (lat.)
     ³ Lk 1, 79
     ⁴ Jan 14, 6.3
     ⁵ Žid 1, 3
     ⁶ Jan 1, 14.16

RESPONSORIUM

HYMNUS

Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, * svatý, * svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys vzor veškeré dokonalosti a svou Církev stále zdobíš rozmanitými dary svatosti, které slouží k budování Kristova těla. Prosíme tě, dej, ať jdeme v obdivuhodných šlépějích světců naší rodiny a jednou se těšíme i z jejich věčného společenství. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie