Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

11. srpen 2017
Sv. Kláry, panny, památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Svou vroucí písní velebí
tento den zbožní věřící,
když dnes i z výšin na nebi
se sláva této panny skví.

Panna, jež k chválám Kristovým
přispěla mužnou pevností,
se k sborům nebes vznešeným
dnes druží plna radosti.

Křehkosti těla přemohla
cudností v celém žití svém,
svůdnostmi světa pohrdla
a ve stopách šla za Kristem.

Spravuj nás, Kriste, podle ní,
před nepřáteli chraň lid svůj,
nás ve svých ctnostech upevni
a balvany vin odstraňuj.

Ať tebe všechno lidstvo ctí,
Ježíši, z Panny zrozený,
i Otci, Duchu milosti
ať ustavičná chvála zní. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!
³ Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

⁴ Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.
⁵ Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

⁶ Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.
⁷ Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

⁸ Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.
⁹ Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

¹⁰ Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.
¹¹ Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

¹² Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.
¹³ Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

¹⁴ Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.
¹⁵ Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

¹⁶ Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
¹⁷ Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

¹⁸ Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.
¹⁹ Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

²⁰ Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
²¹ za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

²² Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

V. Po tvé pomoci dychtí mé oči.
R. Po tvém příslibu spravedlivém.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Ozeáše

⁴„Obžalujte svou matku; obžalujte ji,
ona není mou ženou
a já nejsem jejím mužem;
ať odstraní z tváře svá smilstva.

⁸Proto jí zahradím
cestu trním,
vystavím zeď,
že nenajde své stezky.

⁹Poběží za svými milenci,
ale nedostihne je,
bude je hledat, ale nenalezne.
Pak řekne: 'Půjdu a vrátím se
ke svému prvnímu muži,
tehdy mi bylo lépe než nyní.'

¹⁰Neuznala, že já
jí dal obilí, víno i olej,
a zahrnul ji stříbrem
i zlatem, z nichž udělali Bála.

¹¹Proto vezmu zpět
své obilí v jeho čas,
i své víno v jeho dobu,
odejmu svou vlnu a len,
které přikrývaly její nahotu.

¹²Pak odhalím její ohanbí
před očima jejích milenců,
nikdo ji nevytrhne z mé ruky.

¹³Učiním konec veškeré její radosti,
její slavnosti, novoluní
i její sobotě a všem jejím svátkům.

¹⁴Zpustoším její vinice i fíkové sady,
o nichž řekla: 'Jsou mojí mzdou,
kterou mě obdařili moji milenci.'
Změním je v houštinu,
spase je divoká zvěř.

¹⁵Potrestám ji za dny bálů,
kdy jim pálila kadidlo,
zdobila se kroužky a náhrdelníky,
kdy chodila za svými milenci
a na mě zapomněla
– praví Hospodin.

¹⁶Proto ji přemluvím,
zavedu na poušť
a budu mluvit k jejímu srdci.

¹⁷Ze stejného místa jí vrátím vinice
i údolí Achor, bránu naděje.
Bude poslušná
jak ve dnech své mladosti,
jako když vycházela z egyptské země.

¹⁸V ten den
– praví Hospodin –
budeš ke mně volat: „Můj muži!“,
už ke mně nezvoláš: „Můj Bále!“

¹⁹Jména bálů odejmu z jejích úst,
nebude se už pamatovat na jejich jména.

²⁰V ten den sjednám pro ně smlouvu
s divokou zvěří, s nebeským ptactvem
i s drobnou zvířenou země.
Luk, meč a válku
vyhladím ze země
a dám jim uléhat v bezpečí.

²¹Navěky se s tebou zasnoubím,
zasnoubím se s tebou spravedlností a právem,
milosrdenstvím a slitováním.

²²Zasnoubím se s tebou věrností,
a tak poznáš Hospodina.

²³V ten den vyslyším
– praví Hospodin –
vyslyším nebesa
a ta vyslyší zemi.

²⁴Země vyslyší
obilí, víno a olej
a ty vyslyší Jizreele.

²⁵Zasadím si ho do země
a smiluji se nad dcerou,
která byla nazvána 'Bez milosrdenství';
synu, který byl nazván 'Nejsi můj lid',

²⁶řeknu: 'Jsi můj lid!'
a on odpoví: 'Ty jsi můj Bůh!'“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu svaté Kláry svaté Anežce České

     Šťastný je jistě ten, komu je dáno mít účast na svaté hostině, aby z hloubi srdce přilnul k tomu, jehož kráse se bez ustání obdivují všechny blažené sbory nebešťanů. Jeho láska probouzí lásku, pohled na něj občerstvuje, jeho dobrota nasycuje, jeho sladkost oblažuje, vzpomínka na něj přináší líbezné světlo, jeho vůní oživnou mrtví, patření na jeho slávu bude blažeností všech občanů nebeského Jeruzaléma. A protože on je odleskem věčné slávy, jasem světla věčného a zrcadlem bez poskvrny,¹ dívej se denně do tohoto zrcadla, královno, snoubenko Ježíše Krista, a pozoruj v něm ustavičně svou tvář, aby ses celá ozdobila uvnitř i navenek, aby ses oblékla v pestrou nádheru a byla okrášlena květy a ozdobami všech ctností, jak se sluší na nejčistší dceru a snoubenku nejvyššího Krále. V tomto zrcadle září blahoslavená chudoba, svatá pokora a nevýslovná láska, jak můžeš s pomocí Boží milosti v celém zrcadle pozorovat.
     Dívej se tedy na počátek toho zrcadla: na chudobu toho, který byl položen do jeslí a zavinut do plének. Jak obdivuhodná pokora, jak úžasná chudoba! Král andělů, Pán nebe i země, spočívá v jeslích. Uprostřed zrcadla pak pozoruj pokoru nebo alespoň blahoslavenou chudobu, nesčetné námahy a strasti, které vzal na sebe pro vykoupení lidstva. A na konci toho zrcadla pohlížej na nevýslovnou lásku, s níž chtěl trpět na kříži a zemřít nejpotupnějším způsobem smrti. Sám Kristus – neboť on je to zrcadlo visící na dřevě kříže – vybízel kolemjdoucí, aby o tom uvažovali: Vy všichni, kteří jdete okolo cestou, pohleďte a vizte, zdali je bolest jako bolest má.² Odpovězme volajícímu a naříkajícímu jedním hlasem a jedním duchem: Ustavičně to mám na paměti, má duše ve mně chřadne.³ Proto ať stále víc planeš žárem lásky, královno nebeského Krále.
     A nadto rozjímej o jeho nevýslovných slastech, věčném bohatství a cti, a vzdychajíc z nesmírné touhy a lásky srdce, volej: „Přitahuj mě, a poběžíme za tebou po vůni tvých mastí,⁴ nebeský Ženichu. Poběžím a nezemdlím, dokud mě neuvedeš do vinného sklepa,⁵ dokud tvá levice nebude pod mou hlavou a tvá pravice mě nebude šťastně objímat⁶ a nepolíbíš mě blaženým polibkem svých úst.“⁷
     A až budeš pohroužena v toto rozjímání, pamatuj na mě, svou chudičkou matku, a věz, že jsem nesmazatelně zapsala tvou drahou památku na desky svého srdce, neboť jsi mi ze všech nejdražší.
     ¹ srov. Mdr 7, 26 (Vulg.)
     ² Pláč 1, 2
     ³ Pláč 3, 20
     ⁴ Pís 1, 3 (Vulg.)
     ⁵ srov. Pís 2, 4
     ⁶ srov. Pís 2, 6
     ⁷ srov. Pís 1, 1

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tvá milosrdná láska vedla svatou Kláru, aby šla za tvým voláním a  zamilovala si chudobu; prosíme tě, pomáhej i nám, abychom nepřilnuli k  věcem pozemským, ale následovali Krista a došli k patření na tebe v nebeské slávě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie