[ nová verze ]
30. květen 2017, Úterý
3. týden žaltáře
Doba velikonoční, 7. týden
Sv. Zdislavy v Čechách a brněnské diecézi památka, nezávazná památka
Pro OP: Sv. Zdislavy z Lemberka, matky rodiny, terciářky, spolupatronky provincie, svátek, slavnost
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 30. květen 2017
Pro OP: Sv. Zdislavy z Lemberka, matky rodiny, terciářky, spolupatronky provincie, svátek, slavnost
Padesát let po smrti Zdislavy z Lemberka napsal kronikář Dalimil
ve své kronice svědectví o jejím svatém životě. Zdislava se narodila kolem roku 1220 na Moravě, pravděpodobně v Křižanově.
Asi v šestnácti letech se provdala za Havla Markvartice a odešla s ním na hrad Lemberk v severních Čechách. Žila s ním šťastně
a vychovala čtyři děti. Spolu se svým manželem založila město Jablonné a v něm klášter dominikánů. Sama se stala členkou
třetího řádu. Vynikla jako matka chudých a léčitelka nemocných. Zemřela v lednu roku 1252 a byla pohřbena v klášterním kostele
v Jablonném v Podještědí. Svatořečil ji 21. května 1995 Jan Pavel II. Je uctívána jako patronka rodinného života.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Zatímco všichni klidně spí,
Zdislava v noci s Kristem bdí
a k synům Dominikovým
se druží v svatých modlitbách.
Jak zdatně pomáhala jim
těm mužům Bohu oddaným,
vydává stále svědectví
klášter i kazatelů chrám.
Více však kajícností svou
přispěla jim a modlitbou,
s nimi se tiše radujíc,
když nesli spásu pohanům.
Kristovou láskou raněná
a Matce Boží oddaná
stala se matkou Kajících
a zářným světlem věřících.
Nebyla pannou řeholní,
své tělo mukám nedala,
nebyla vdovou, světicí
se stala věrným manželstvím.
Buď sláva Otci věčnému
i Synu jeho mocnému
i Duchu Utěšiteli
jak nyní, tak až na věky. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 V moudrosti otevírá svoje ústa, na jazyku má
laskavé poučení. Aleluja.
Žalm 18 (19), 2-7
Celá příroda chválí Boha, svého Stvořitele
Navštívil nás ten, který vychází z výsosti… aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Srov. Lk 1, 78. 79)
2 O Boží slávě vypravuje nebe, †
obloha hlásá díla jeho rukou, *
3 den dni to říká, noc to šeptá noci. –
4 Není to ani řeč a nejsou slova: *
hovoří takto hlasem nepostižným.
5 Ten hlas však prostupuje celou zemi, †
zní mluva nebes na sám konec světa, *
až tam, kde slunci vybudoval stan. –
6 Z něho pak slunce vychází jak ženich, *
těší se jako běžec před závodem.
7 Vychází od jednoho konce nebes †
a běží zas až na opačný konec, *
před jeho žárem nic se neschová.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 V moudrosti otevírá svoje ústa, na jazyku má
laskavé poučení. Aleluja.
Ant. 2 Svaté ženy důvěřovaly v Boha
a zpívaly ve svém srdci. Aleluja.
Žalm 44 (45)
Svatba krále
Ženich je tady! Jděte mu naproti! (Mt 25, 6)
I
2 Srdce mi kypí radostnými slovy, †
svou píseň nyní králi zazpívám, *
můj jazyk - rydlo rychlopísaře. –
3 Jsi ze všech lidských synů nejkrásnější, †
spanilost se ti po rtech rozlévá, *
Pán proto požehnal ti na věky.
4 Opásej mečem, hrdino, svá bedra, *
ve vznešenosti své a nádheře
5 do boje vyjeď za věrnost a právo, *
ať koná divy tvoje pravice!
6 Máš ostré šípy, národy se skloní, *
odpůrci krále klesnou na mysli. –
7 Tvůj božský stolec trvá do věčnosti, *
žezlo tvé vlády – žezlo nestranné.
8 Miluješ právo, nenávidíš křivdu, †
a proto pomazal tě Pán, tvůj Bůh, *
olejem radosti jak žádného. –
9 Tvá roucha voní aloí a myrhou, *
ze síní slonových ti harfy zní.
10 Královská dcera v ústrety ti kráčí, †
královna stojí po tvé pravici, *
ofirským zlatem skvěle zdobená.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Svaté ženy důvěřovaly v Boha
a zpívaly ve svém srdci. Aleluja.
Ant. 3 Přicházejí k Pánu
s radostným jásotem. Aleluja.
II
11 Slyš, dcero, pohleď sem a nakloň ucho, *
zapomeň na svůj lid a otcův dům!
12 Král s dychtivostí touží po tvé kráse, *
neboť je pán tvůj, ty se před ním skloň!
13 I tyrský lid ti přináší své dary, *
o přízeň tvou se derou velmoži. –
14 Královská dcera vchází v plné kráse, *
perlami, zlatem šat má protkaný.
15 Ve třpytném rouchu před krále ji vedou, *
panny její za ní kráčejí.
16 S radostným jásotem ji přivádějí *
a dovnitř v králův palác vcházejí. –
17 Místo svých otců budeš teď mít syny *
a učiníš je v zemi knížaty.
18 Tvé jméno vštípit chci všem pokolením, *
ať na věky tě slaví národy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Přicházejí k Pánu
s radostným jásotem. Aleluja.
V.
Myšlenky mého srdce jsou stále před tebou. Aleluja.
O.
Ty jsi, Pane, má pomoc, můj zachránce. Aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Přísloví
(31, 10–31)
Žena, která ctí Boha
10Řádnou ženu, kdo ji najde?
Větší cenu má než perly.
11Srdce jejího manžela na ni spoléhá,
o zisk nemá nouzi.
12Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu
po všechny dny svého života.
13Shání vlnu a len,
pracuje radostnou rukou.
14Je jako obchodní koráb,
zdaleka přiváží pokrm.
15Ještě za noci vstává,
připravuje jídlo své rodině,
stravu svým služkám.
16Obhlíží pole a získá ho,
z výtěžku svých rukou sází vinici.
17Statečností si opásává boky
a svoje ramena tuží.
18Pociťuje, že její snaha je výnosná,
v noci jí nehasne lampa.
19Svýma rukama sahá po kuželi,
její prsty se chápou vřetena.
20Svou dlaň otvírá ubožákovi,
své rámě nabízí chudákovi.
21Nebojí se o svůj dům, když sněží,
vždyť dvojmo jsou oblečeni všichni z jejího domu.
22Zhotovuje si přikrývky,
oděna je v kment a purpur.
23Její manžel je u brány ve vážnosti,
když zasedá s předními muži města.
24Tká a prodává jemná roucha,
opasky dodává kupci.
25Zdobí se silou a vážností,
s úsměvem hledí vstříc budoucnosti.
26V moudrosti otvírá svoje ústa,
na jazyku má laskavé poučení.
27Bdí nad chováním své rodiny,
v zahálce nejí svůj pokrm.
28Její synové se dostávají na přední místa, a proto ji chválí,
též její muž, a proto jí žehná:
29„Zdatně si vede mnoho žen,
ty však je předčíš všechny!“
30Půvab zklame, krása prchne,
zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu.
31Dejte jí z výtěžku jejích rukou,
neboť u bran ji chválí její díla.
RESPONSORIUM
Srov. Př 31,17.18; srov. Žl 45 (46), 6
O.
Statečností si opásává boky a svoje ramena tuží, *
její lampa nikdy nezhasne.
V.
Bůh je s ní, proto se nezhroutí nikdy, s časným úsvitem Bůh jí na pomoc chvátá. *
Její lampa nikdy nezhasne.
RESPONSORIUM
O.
Hle, pomocnice sklíčených, uzdravení nemocných, světa div, vznešená matka Zdislava, pohřbená po přesvatém životě
v chrámu svatého Vavřince. *
V životě i po smrti proslavená zázraky, aleluja.
V.
Jako patronku svého národa vzývají tě věřící, která v Jablonném odpočíváš. *
V životě i po smrti proslavená zázraky, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu papeže Pavla VI.
(Ad episc. Litomericensem, 15 aprilis 1971: ex originali)
Chvála blahoslavené Zdislavy
Zbožná úcta a radostná oslava nebešťanů je vždy i pro nás vynikající
příležitostí, abychom aspoň v duchu a v myšlenkách, když jsme snad tělem
vzdáleni, navštívili ona místa, kde jsou s vírou uctíváni světci buď
proto, že se tam narodili, nebo že se tam proslavili svými skutky, anebo
že jsou tam pochováni.
Blahoslavená Zdislava je ozdobou českých zemí. Tam se narodila ze
vznešeného rodu, tam žila křesťanským životem a tam byla s velkou úctou
i pochována. Vynikající ctnosti této ženy, její způsob života
a pozoruhodné činy nejenže odpovídají zřejmě dnešním potřebám, ale též
mocně vábí všechny křesťany k ochotnému následování.
Jako žena a matka byla ve své rodině vzorem manželské věrnosti, oporou rodinné spirituality a příkladem počestnosti mravů; jako dcera církve
byla zcela oddána katolické nauce a skutkům podle evangelia; jako občanka byla dobroditelkou stále pohotovou pomoci strádajícím; Boha milovala nade
všechno a jemu jedinému sloužila na veřejnosti i doma.
Vybízíme tedy všechny, aby hleděli na tento vynikající vzor svatého
života a uvažovali o něm. Neboť lidé naší doby tu mohou nalézt
následováníhodný ideál ctnosti, řád lásky a výzvu ke křesťanskému životu.
RESPONSORIUM
O.
Hle, pomocnice sklíčených, uzdravení nemocných, světa div, vznešená matka Zdislava, pohřbená po přesvatém životě
v chrámu svatého Vavřince. *
V životě i po smrti proslavená zázraky. Aleluja.
V.
Jako patronku svého národa vzývají tě věřící, která v Jablonném odpočíváš. *
V životě i po smrti proslavená zázraky. Aleluja.
Nebo:
Z pastýřského listu litoměřického biskupa Štěpána Trochty
(28. 8. 1970: k 750. výročí narození a křtu blažené Zdislavy)
Zdislavin svatý zjev spojuje domácí tradici i katolickou univerzalitu
V drsných dobách českého středověku narodila se roku 1220 na moravském Křižanově dobrým rodičům dcerka. Kronikář Jindřich z blízkého cisterciáckého
kláštera o tom zaznamenal: „Tito dva manželé – Přibyslav a Sibyla – zrodili tři překrásné dcery, kterým se v pozdějších letech dostalo veliké
chvály. První z těch tří dcer se jmenovala Zdislava.“
Zdislavina otce charakterizuje týž kronikář takto: „Pro svět byl rytířem pan Přibyslav, v nitru však mnichem.“ Pan Přibyslav byl důvěrníkem českého
krále Václava I. a zastával v Brně nejvyšší správní funkce. A jako věrně sloužil českému panovníkovi, tak miloval i Kristovu Církev.
Zdislavina matka Sibyla pocházela pravděpodobně ze Sicílie. Patřila k dvorním dámám české královny Kunhuty, které zval panovník na svůj dvůr,
aby se vdávaly za české šlechtice a svým vzděláním a jemností pomáhaly zušlechtit mravy tehdejšího českého prostředí. Zmíněný kronikář píše o paní
Sibyle, že „oddaně sloužila Kristu“.
Statečnost, věrnost a láska k domácímu prostředí, zděděná po otci, se v Zdislavě harmonicky prolíná se světovým rozhledem a univerzální vzdělaností,
jakou přinesla z kulturního jihu její matka. Zdislavin svatý zjev spojuje domácí tradici i katolickou
univerzalitu.
Po šťastném dětství, ve kterém se tak ráda oddávala modlitbě, že se dokonce pokusila žít v křižanovských lesích jako poustevnice, vdala se Zdislava
ve věku asi 15 let za severočeského šlechtice Havla Markvarta. Odešla s ním na jeho hrad Lemberk. Poněvadž byla od malička zvyklá plnit své povinnosti
vůči Bohu i bližnímu, plnila je i vůči svému manželovi. Narodily se jim čtyři děti, které s příkladnou
péčí křesťansky vychovávala.
Jako paní domu vyučuje Zdislava své děti i služebnictvo Kristově nauce, ujímá se pocestných, nemocných a duchovně i hmotně chudých, kterým
obětavě slouží. Je dobroditelkou a duchovním světlem severočeského kraje, kde ji lid nazývá matkou
chudých.
Po příchodu dominikánů do našich zemí rozpoznala Zdislava v Řádu bratří kazatelů obrodné hnutí tehdejšího křesťanského světa a stala se podle
všeho členkou třetího řádu dominikánské rodiny. Se svým manželem buduje pro dominikány chrám a klášter v Jablonném a v Turnově. Podle jednoho
záznamu přinášela zedníkům stavivo vlastníma rukama. Jde-li o věc Boží, neštítí se žádné práce, námahy ani oběti. Je to vzorná laická apoštolka,
sociální a charitativní pracovnice.
Zdislava dosahuje křesťanské dokonalosti skoro ve věku Kristově, kdy umírá roku 1252.
Zdislava je mladičká manželka, na kterou doléhají domácí i veřejné starosti. Ale protože se modlí a je plná Ducha svatého, umí uvést v soulad svou veřejnou
činnost s domácími povinnostmi manželky, matky i paní domu tak, že jedno není na úkor druhého, ale vše tvoří harmonický celek svatého života.
Proto je vzorem manželek, matek i vychovatelek.
RESPONSORIUM
O.
Přibyslav a Sibyla zrodili tři překrásné dcery, *
kterým se v pozdějších letech dostalo veliké chvály. Aleluja.
V.
První z těch tří dcer se jmenovala Zdislava. *
Kterým se v pozdějších letech dostalo veliké chvály. Aleluja.
Nebo:
Z listu magistra řádu bratra Aniceta Fernandeze u příležitosti 750. výročí narození blahoslavené Zdislavy
(Romæ, 26. 6. 1971)
Žila bez poskvrny v duchu svatého apoštola Pavla
Zdislava, narozená z ušlechtilého a zbožného rodu na Moravě, posvětila sebe i celý svůj život ve stavu manželském. Zcela a navždy se oddala
v sloužící lásce Bohu a svým drahým, totiž své rodině, manželovi a potomstvu, nikoli malému. Tyto rodinné vazby jí nijak nepřekážely, nýbrž ji dokonce
silně uschopňovaly, aby velkodušně pomáhala také všem chudým, nemocným a sklíčeným.
Světlo pro duši a statečnost pro srdce čerpala blahoslavená Zdislava z promluv bratří kazatelů, jejichž řád se obdivuhodně šířil po celém světě. Do
českých a moravských zemí jej přinesli polští bratří, svatý Hyacint a blahoslavený Česlav. Zdislava byla dobře vychována v duchovním životě a apoštolském
poslání nového řádu tak horlivými učiteli, kteří přijali prorocký oheň zároveň s řeholním rouchem z rukou samého svatého patriarchy Dominika. Žila
bez poskvrny1 v duchu svatého apoštola Pavla, jak to jasně dotvrzují soudobá svědectví.
Neuhasitelná horlivost o dominikánský řád a apoštolský oheň, který zanítili v prahnoucím srdci Zdislavině svatí polští bratří Hyacint a Česlav
jako následovníci svatého otce Dominika, přiměly Zdislavu k založení konventu bratří kazatelů v jejím městě Jablonném a k jeho vybavení dostačující podporou.
Konvent stojí dodnes. V kryptě přilehlého kostela se uchovává tělo blahoslavené Zdislavy, uctívané veškerým lidem.
I když uplynula od Zdislaviny doby staletí, příklad „paní z Jablonného“, jak jí říkali, zůstává nadále živý, přitažlivý a časový. Největší chválu si zaslouží
pro svůj příkladný manželský život; je velebena jako svědomitá manželka a skvělá matka. Není divu, že se úcta Zdislavy, která se ihned po její smrti projevila,
rozšířila z Čech, kde zemřela, téměř po celém světě, a ona ozdobena poctou „blahoslavené“ a vynikající svou lidskostí a blahovůlí se přimlouvala za ty, kdo
ji vzývali s vírou a vytrvalostí.
Zdislava nemůže nepamatovat na celou Církev ani na řád, který za svého pozemského života tak silně milovala. Především však nejenže zachraňuje rodiny,
jejichž svazky a pouta se dnes z tolika neblahých příčin uvolňují, nýbrž svým zjevem přímo vyzvedá a posiluje důstojnost ženy a přirozené poslání matky,
které pod záminkou emancipace jsou nezřídka degradovány a dostávají se do ponižujícího otroctví.
Po právu tedy je nám milé oslavovat spolu s naším svatým otcem Dominikem věrnou a příkladnou dceru řádu a naši líbeznou sestru blahoslavenou
Zdislavu, a prohlásit o ní, co čteme v Písmu svatém o statečné Juditě: Požehnaná ty, dcero, od Pána, nejvyššího Boha, nade všechny ženy na zemi!
Požehnaný Pán, který tvé jméno tak zvelebil, že nevymizí tvá chvála z úst lidí, ale budou pamětlivi Pánovy pomoci na věky, žes pro ně, pro tíseň
a svízele svého národa nešetřila svého života, ale přispělas mu na pomoc, aby nezahynul před obličejem našeho Boha.2 A dále: Ty jsi sláva Jeruzaléma,
tys radost Izraele a chlouba našeho lidu! Neboť jsi jednala zmužile a tvé srdce došlo posily, žes milovala čistotu. Proto tě také ruka Páně posílila,
a proto budeš požehnaná na věky!3
1 srov. Flp 2, 14; 1 Tim 6, 14
2 Jdt 13, 18a.19-20
3 Jdt 15, 9-10
RESPONSORIUM
O.
Svatá Zdislavo, vypros nám u Pána, aby náš řád zůstal vždy věrný svému poslání. *
Aby se všichni bratří a sestry drželi jak v nauce, tak v jednání správné cesty a trvale plnili své sliby Bohu. Aleluja.
V.
Aby neúnavně rozdávali poklady vědění a moudrosti k oslavě Boží a záchraně duší. *
Aby se všichni bratří a sestry drželi jak v nauce, tak v jednání správné cesty a trvale plnili své sliby Bohu. Aleluja.
Nebo:
O.
Pamatuj, svatá Zdislavo, na naši českou provincii, jejíž kořeny jsi zapouštěla v zemi. *
Učiň svou přímluvou, ať stále novými plody ctností a svatosti dosahuje vrcholů nebe. Aleluja.
V.
Ať neustále žije, roste a vzkvétá a věrně setrvává ve svatém povolání. *
Učiň svou přímluvou, ať stále novými plody ctností a svatosti dosahuje vrcholů nebe. Aleluja.
Nebo:
Z homilie svatého papeže Jana Pavla II. při kanonizaci paní Zdislavy
(Homilia Olomucii habita die 21 Maii 1995 ob decretos Zdislava de Lemberk et Ioanni Sarkander Sanctorum
caelitum honores. AAS 88 [1995], str. 159–160)
Život svaté Zdislavy, která se narodila ve třináctém století na Moravě a žila v severních Čechách, se vyznačuje mimořádnou schopností obětovat se pro
druhé. Dosvědčuje to zvláště její rodinný život, kde jako manželka hraběte Havla z Lemberka byla podle slov mého ctihodného předchůdce Pavla VI. vzorem
manželské věrnosti, oporou rodinné spirituality a příkladem počestnosti mravů. Dotvrzuje to pak i její horlivá služba na poli charitativním, zvláště
u lůžka umírajících, kterým věnovala vždy tak velkou péči a starostlivost, že je dodnes vzpomínána jako „uzdravovatelka“.
Svatá Zdislava, která intenzivně žila spiritualitou dominikánské terciářky, uměla sama sebe učinit darem, po vzoru Ježíšových slov: Blaženější je dávat
než brát. A to je to tajemství oné velké sympatie, kterou její postava stále vzbuzovala už za života, stejně tak jako i po smrti, až do dnešní doby. Její příklad
je mimořádně aktuální zvláště s přihlédnutím k hodnotě rodiny, která – jak nás ona sama učí – musí být otevřena Bohu, daru života a potřebám
chudých. Naše světice Zdislava je zářným svědkem „evangelia rodiny“ a „evangelia života“, které se církev snaží, víc než kdy jindy, šířit na přechodu
z druhého do třetího tisíciletí křesťanství.
Rodiny v Čechách a na Moravě, vy jste nedocenitelným pokladem tohoto národa a právě napodobováním svých světců a světic se stáváte tím, čím jste
už byly v plánu Božím! A ty, Zdislavo z Lemberka, ty dobrá, statečná, milosrdná a zbožná matko, veď rodiny své vlasti a celého světa k tomu, aby stále
hlouběji poznávaly své poslání, aby byly hotovy rozdávat se!
RESPONSORIUM
O.
Vykonala před Bohem veliké skutky a chválila Pána celým svým srdcem. *
Ať všem lidem vyprošuje požehnání od Boha. Aleluja.
V.
Hle, žena bezúhonná, která upřímně ctila Boha, zdržovala se všeho zlého a vytrvala ve své nevinnosti. *
Ať všem lidem vyprošuje požehnání od Boha. Aleluja.
HYMNUS
Bože, tebe chválíme. *
Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
bez ustání provolávají:
Svatý, * svatý, * svatý *
Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.
Tebe oslavuje *
skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
velký počet proroků,
tebe oslavují *
bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
neskonale velebného,
tvého milovaného, *
pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
Utěšitele.
Ty jsi Král slávy, *
Kriste!
Ty jsi Otcův *
věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
do věčné slávy.
* Zachraň, Pane, svůj lid *
a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
nebudu zahanben na věky.
* Poslední část (prosby) se může vynechat.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys naučil svatou Zdislavu jít cestou dokonalosti plněním povinností manželského života a skutky blíženské lásky; prosíme tě, dej na její
přímluvu, ať se všechny rodiny obnovují a vzkvétají svědectvím křesťanských ctností. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nebo:
Bože, tys dal svaté Zdislavě milost, že svou mysl neustále povznášela k tobě, ustavičně o tobě rozjímala, a svědomitě
pečovala o své bližní; na její přímluvu dej, ať i my horlivě usilujeme o nadpřirozené hodnoty a lásku projevujeme dobrými
skutky. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|