[ nová verze ]
12. listopad 2016, Sobota
4. týden žaltáře
Sv. Josafata, biskupa a mučedníka, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 12. listopad 2016 Sv. Josafata, biskupa a mučedníka, památka
Narodil se kolem roku 1580 ve Vladimiru na Volyňsku (v dnešní západní Ukrajině),
jmenoval se Jan Kuncevič a
pocházel z pravoslavné rodiny. Po příchodu do litevského Vilna (1596) se
připojil k unii s římským apoštolským stolcem, k níž došlo na synodu v litevském Brestu (1595 – 1596).
Při vstupu k basiliánům ve Vilně (1604) přijal jméno Josafat, byl vysvěcen na kněze (1609), stal se
představeným kláštera (igumenem) v Byteni (1613) a vyšším klášterním představeným (archimandritou)
ve Vilně (1614). Když se v roce 1618 stal arcibiskupem v běloruském Polocku, věděl, že nepřijímá poctu,
ale těžké a nebezpečné poslání. Nepřestal však působit jako horlivý šiřitel sjednocení s Římem. Usiloval o prohloubení
náboženského života věřících a o pozvednutí úrovně duchovenstva. Byl ubit najatými vrahy při biskupské vizitaci v
běloruském Vitebsku 12. XI. 1623. Za svatého byl prohlášen v roce 1867. Pohřben byl v Polocku, jeho tělo bylo
přeneseno do Biale (1705), do Vídně (1916) a od roku 1949 je uloženo ve svatopetrské bazilice ve Vatikáně.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Přej, mučedníku blažený,
jas vítěznému svému dni:
vždyť za svou krev jsi v odměnu
obdržel slávy korunu.
Z tmy světa tebe tento den,
v němž zdolals kata se soudcem,
povznesl k sídlům nebeským
a spojil v blahu s Kristem tvým.
V andělském sboru se dnes již
ve sněhobílém rouchu skvíš,
jež pro svědectví statečné
jsi omyl v lázni krve své.
(omylas v lázni krve své.)
Pros za nás teď a při nás stůj,
ať Kristus laskavý sluch svůj
už nakloní k nám milostiv
a netrestá náš každý hřích.
Na chvíli aspoň sestup sem
s Kristovou přízní zároveň,
ať smysly, na nichž hříchy lpí,
slast odpuštění pocítí.
Čest budiž Otci se Synem
i s Duchem Utěšitelem
za to, že věnčí hlavu tvou
zářivé slávy korunou. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.
Žalm 49 (50)
Pravá bohoslužba
Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Mt 5, 17)
I
1 Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
od slunce východu až na západ.
2 Ze Siónu, té hory překrásné, *
se v oslnivé záři zjevuje.
3 To přichází náš Bůh a nemlčí, †
všespalující oheň před ním jde, *
okolo něho bouře burácí. –
4 Svolává shora nebesa i zem, *
odhodlán konat nad svým lidem soud:
5 „Shromážděte mi moje vyvolené, *
co při oběti stvrdili mou smlouvu!“
6 A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
že on je Bůh a právem rozsoudí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.
Ant. 2 Ke mně volej za dnů soužení a vysvobodím tě.
II
7 „Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
Izraeli, proti tobě svědčím. *
Viním tě a soudím tváří v tvář, *
neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
8 Nekárám tě pro tvé oběti, *
mám tvé žertvy stále před očima.
9 Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
ani nechci kozly z tvého stáda. –
10 Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
tisíce mám zvířat na svých horách.
11 Znám i všechno ptactvo nebeské, *
mé je vše, co na polích se hemží.
12 Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
můj je svět i vše, co obsahuje. –
13 Cožpak já chci býčí maso jíst, *
cožpak se chci napít kozlí krve?
14 Oběť chvály Bohu přinášej, *
plň své sliby vůči Nejvyššímu!
15 Ke mně volej za dnů soužení, *
vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Ke mně volej za dnů soužení a vysvobodím tě.
Ant. 3 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.
III
16 Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
„Nač mi odříkáváš přikázání *
a mou smlouvu darmo bereš do úst,
17 když se vzpíráš mému vedení, *
odhazuješ za hlavu má slova? –
18 Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
s cizoložníky jsi jedna ruka;
19 ústa ke špatnostem otvíráš *
a tvůj jazyk osnuje lež na lež; –
20 o svém bratru mluvíš hanebně, *
na syna své matky kydáš hanu.
21 Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
myslil bys, že já jsem jako ty. –
22 Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
nežli vás vydám zkáze bez úniku!
23 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
kdo správně žije, dojde Boží spásy!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.
V.
Nepřestáváme se za vás modlit a prosit.
R.
Abyste dobře poznali Boží vůli.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Daniela
12, 1-13
Proroctví o posledním dnu a o vzkříšení
Anděl mi řekl: 1„V té době povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny svého lidu. To bude čas
úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby. Tehdy bude zachráněn tvůj
národ, každý, kdo bude zapsán v knize. 2Probudí se mnozí z těch, kteří spí v prachu země, jedni k
věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky. 3Kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy, a
ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.
4Ty, Danieli, uschovej slova a zapečeť knihu, až do času konce. Mnozí se jí budou probírat a poznání
se zvětší.“
5Já, Daniel jsem se díval, a hle – jiní dva, kteří stáli: jeden na jedné straně řeky a druhý na
druhé straně řeky. 6Jeden řekl muži, oblečenému do lněných šatů, který stál nad vodou řeky: „Kdy
se splní tyto podivuhodné události?“
7A slyšel jsem muže, oblečeného do lněných šatů, který stál nad vodou řeky: zdvihl svou pravici i
levici k nebi a přísahal skrze toho, který žije navěky, že to potrvá dobu, doby a polovici; až
skončí rozptýlení moci svatého lidu, pak se všechny tyto věci vyplní.
8Já jsem to sice slyšel, ale nerozuměl jsem tomu, a proto jsem řekl: „Můj pane, jaký bude konec
všeho?“ 9Tu řekl: „Jdi, Danieli, neboť uschována a zapečetěna zůstanou ta slova až do času konce.
10Mnozí budou očištěni, vytříbeni a vyzkoušeni; bezbožní budou jednat hříšně a nic nepochopí, ale
poučení lidé porozumějí. 11Od té doby, kdy bude zrušena každodenní oběť a nastolena ohavnost
pustošitele, uplyne tisíc dvě stě devadesát dní. 12Blaze tomu, kdo vytrvá a dožije se tisíce
tří set třiceti pěti dnů. 13Ty jdi ke konci a odpočiň si; na konci dní povstaneš k svému údělu.“
RESPONSORIUM
Srov. Lk 20, 35. 36. 38
O.
Ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, už nemohou zemřít.
* Jsou rovni andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení.
V.
Bůh přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho. *
Jsou rovni andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení.
DRUHÉ ČTENÍ
Z encykliky papeže Pia XI.
(AAS 15 [1923], 573. 576-577)
Prolil svou krev za jednotu Církve
Až nastane plnost času, bude Církev podle obdivuhodného úradku Božího tvořit velikou rodinu, zahrnující veškeré lidstvo. A proto, jak známo, patří z
Božího ustanovení mezi charakteristické známky, podle nichž lze církev poznat, to, že je po celém světě jednotná.
Kristus, náš Pán, svěřil apoštolům poslání, které přijal od Otce, a řekl: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získávejte za učedníky
všechny národy.1 A podle jeho vůle mají apoštolové tvořit dohromady apoštolský sbor, zcela jednotný, úzce spjatý dvojím poutem: vnitřně toutéž vírou a
láskou, která je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého,2 a navenek vůdčím postavením jednoho nade všemi. Proto svěřil prvenství mezi apoštoly Petrovi
jako trvalému zdroji a viditelnému základu jednoty. A aby tato jednota a shoda byla trvalá, posvětil ji Bůh ve své nejvyšší prozřetelnosti jakoby pečetí
svatosti a mučednictví.
Této veliké cti se dostalo Josafatovi, polockému arcibiskupovi východního slovanského obřadu. Pokládáme ho právem za slavnou ozdobu a sloup
východních Slovanů. Vždyť sotva kdo jiný víc proslavil jejich jméno a lépe přispěl k jejich spáse, než tento jejich pastýř a apoštol, zvláště tím, že prolil
svou krev za jednotu svaté Církve. Byl veden jakýmsi nebeským vnuknutím k úsilí o všeobecné obnovení křesťanské jednoty; poznal, že k tomu může velmi přispět,
bude-li se zasazovat o udržení východního slovanského obřadu a baziliánského způsobu mnišského života v jednotě všeobecné Církve.
Protože měl především starost o spojení svých krajanů se stolcem Petrovým, sbíral na všech stranách důvody, které mohly vést k tomuto spojení a upevnit ho.
Zkoumal zejména liturgické knihy, jichž užívali Výchoďané – i odloučení – podle ustanovení svatých Otců. Po této pečlivé přípravě začal pracovat na obnovení
jednoty, energicky a zároveň laskavě a přitom tak plodně, že mu protivníci říkali "uchvatitel duší".
1 Mt 28, 18
2 Řím 5, 5
RESPONSORIUM
Jan 17, 11b. 23. 22a
O.
Ježíš řekl: Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal. *
Ať jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal.
V.
A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim. *
Ať jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, naplň nás duchem své lásky, abychom následovali svatého biskupa Josafata a byli ochotni dávat život za své bratry.
Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|