Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

17. srpen 2016
Pro OP: Sv. Hyacinta z Polska, kněze, památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Když věrný Kristův posel jest
za kazatele povolán,
roznáší blahou spásy zvěst
dalekým světa končinám.

Símě slov všude rozsévá,
zář Pravdy v proudech rozlévá,
plameny z úst mu šlehají,
zásady žití tryskají.

Přímým vždy cestám ke spáse
učí a mravům šlechetným,
pokání každý oddá se,
koho se jen tkne slovem svým.

Tvrdá hruď měkne jako vosk,
nepřítel vzdá se kořisti
a když v něm zlomí vzdor a zlost,
pak pro nebe jej zajistí.

Buď sláva tobě, Bože náš,
po všechny věky v každý čas.
Nás k prosbám Hyacintovým
připoj i v nebi k sborům svým. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!

Z milosrdné lásky našeho Boha nás navštívil ten, který vychází z výsosti. (Srov. Lk 1, 78)

¹ Oslavuj Pána, duše má, *
      mé nitro jeho svaté jméno!
² Oslavuj Pána, duše má, *
      na jeho dobra nezapomeň! –

³ Všechny tvé viny odpouští, *
      ze všech tvých neduhů tě léčí;
⁴ tvůj život chrání záhuby, *
      věnčí tě láskou, slitováním;
⁵ on blahem sytí tvoje dny, *
      jak orlu obnovil tvou mladost. –

⁶ Pán koná skutky milosti: *
      všem utlačeným zjedná právo.
⁷ Ukázal cestu Mojžíši, *
      své skutky dětem Izraele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!

Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.

⁸ Vlídný a laskavý je Pán, *
      shovívavý a milosrdný.
⁹ Nechce se ustavičně přít, *
      navěky v hněvu setrvávat.
¹⁰ Nesplácí hříchy, nejedná, *
      jak pro své viny zasloužíme. –

¹¹ Vždyť jak ční nebe nad zemí, *
      tak velkou lásku má k svým věrným.
¹² Jak od východu k západu *
      vzdaluje od nás naše viny.
¹³ Jak otec dětem odpouští, *
      Pán je k svým věrným milostivý.

¹⁴ Ví, z čeho jsme stvořeni, *
      má na mysli, že jsme jen hlína.
¹⁵ Jsou jako tráva lidské dny: *
      rozkvetou jako polní kvítek,
¹⁶ zavane vítr, sfoukne jej, *
      a stopy po něm nezůstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.

Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.

¹⁷ Však láska Páně do věků, *
      je dobrotiv až k dětem dětí
¹⁸ u těch, kdo jeho smlouvu ctí *
      a plní jeho přikázání.
¹⁹ Pán zřídil si trůn v nebesích *
      a jeho vláda řídí vesmír. –

²⁰ Oslavte Pána, chvalte jej, †
      vy jeho poslové, vy silní, *
      kdo konáte, co on vám káže!
²¹ Oslavte Pána, zástupy, *
      vy, kdo jste v službách jeho vůle!
²² Oslavte Pána, díla Páně, †
      všude, kam sahá jeho vláda! *
      Oslavuj Pána, duše má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.

V. Ukaž mi, Pane, cestu svých přikázání.
R. Rozjímat budu nad tvými divy.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

^9.7Pán poslal rozsudek proti Jakubovi,
dopadl na Izraele.
⁸Pozná to všechen lid,
Efraim i obyvatelé Samaří.
V pýše a nadutosti srdce však říkají:
⁹„Cihly se zřítily, ale budeme stavět z kvádrů,
sykomory jsou podťaty, nahradíme je cedry!“
¹⁰Tu proti němu podnítil Hospodin nepřátele
a popudil jeho protivníky:
¹¹Aramejce od východu a Filišťany od západu
– požírali Izraele plnými ústy.
Tím vším jeho hněv nepřestal
a jeho ruka dál zůstává napřažena.

¹²Lid se však nevrátil k tomu, kdo ho bil,
a Hospodina zástupů nehledali.
¹³Tehdy usekl Hospodin od Izraele hlavu i ocas,
palmovou ratolest i rákos v jediném dni.
¹⁴Stařec a vážený muž je hlava,
prorok, který učí klamu, je ocas.
¹⁵Vůdci tohoto lidu jsou svůdci;
ti, kdo jsou vedeni, se dostali do zkázy.
¹⁶Proto se Pán nezaraduje nad jeho jinochy,
nesmiluje se nad jeho sirotky a vdovami,
neboť všichni jsou bezbožní zločinci
a podle mluví každá ústa.
Tím vším jeho hněv nepřestal
a jeho ruka dál zůstává napřažena.

¹⁷Ano, bezbožnost hoří jak oheň,
požírá trní a hloží,
zapaluje lesní houštinu,
že se do výšky valí kotouče kouře.
¹⁸Hněvem Hospodina zástupů se vznítila země
a lid se stal potravou ohně,
druh nešetří druha.
¹⁹Hltá napravo, přesto však má hlad,
požírá nalevo, ale není sytý,
každý požírá maso svého bližního.
²⁰Manasse Efraima a Efraim Manasse
a proti Judovi se spolčují oba.
Tím vším jeho hněv nepřestal
a jeho ruka dál zůstává napřažena.

^10.1Běda těm, kdo vydávají zločinné zákony,
a když je píšou, píšou nespravedlnost,
²aby chudáky utiskovali na soudu
a zbavili práva ubožáky mého lidu,
takže vdovy jsou jejich kořistí;
i sirotky olupují!
³Co učiníte v den trestu
a pohromy, která přijde z daleka?
Ke komu se utečete o pomoc
a kde zanecháte svou slávu?
⁴Se zajatci se zhroutíte
a padnete mezi zabité.
Tím vším jeho hněv nepřestal
a jeho ruka dál zůstává napřažena.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Ze spisu „O životě a zázracích svatého Hyacinta“ od bratra Stanislava z Krakova

    . Lid, který chodil ve tmách, spatřil velké světlo.¹ Když Stvořitel vesmíru tvořil na počátku nebe a zemi, ponechal tmu nad propastí. Aby ji osvítil, řekl: „Budiž světlo!“ A bylo světlo.¹ Tímto stvořeným světlem osvítil svět. Jako tedy osvítil temnoty světa, tak prostřednictvím blaženého Jacka jako paprskem nového slunce zaplašil v Polsku temnoty hříchů a do srdcí Poláků vložil světlo víry. Proto se již naplnilo, co dávno předtím předpověděl Izaiáš: Pohanský lid – totiž na pomezí Polska, který žil ve tmě nevědomé mysli, spatřil velké světlo – to jest svatého Jacka, kazatele nauky o světle.
     Když přichází denní světlo, ulevuje se nemocným, lidé se probouzejí ze spánku, ptáci zpívají a divá zvěř prchá do svých skrýší. Tak také když svatý Dominik poslal do Polska svatého Jacka, Polákům se ulevilo od neřestí, probudili se z nedbalostí, nadchli se pro nazírání na nebeské věci a byli vysvobozeni z moci zlých duchů. Tak Poláci uviděli, jak jim vzchází nové světlo, radost, čest a sláva u všech národů.
     Já, bratr Stanislav, krakovský lektor a nejnepatrnější z bratří kazatelů, jsem si vzal na starost napsat stručně a pokorně něco o tomto světle, totiž o svatém Jackovi, ke chvále trojjediného Boha, který stvořil všechny svaté a ozdobil je nevýslovným světlem, a také k povzbuzení lidu. Proto v tomto krátkém a skromném díle zaznamenávám, co jsem se dozvěděl a pochopil ze sdělení věrohodných otců. Oni to zase měli od svých předchůdců, kteří svatého Jacka osobně znali a s ním se stýkali.
     Kristus, Král slávy, který je odleskem Boha Otce a podobou jeho podstaty, kéž dá vyrůst mému dílu pod ochranou svatého Jacka! Neboť on žije a vládne s Otcem a Duchem Svatým na věky věků. Amen.
     Lidově byl nazýván Jackem, spisovně Hyacintem. Jméno Hyacint pochází od květiny nebo od drahokamu. Podle toho je pro něj dvojí výklad.
     Především je hyacint rostlina s červeným květem. To se dobře hodí na blaženého Jacka, protože on byl pokornou rostlinkou svým poslušným srdcem. Květem byl svou tělesnou zdrženlivostí a červený byl dobrovolnou chudobou či nemajetností.
     Za druhé má Hyacint jméno od drahokamu, protože září předáváním evangelijního učení. Byl blankytně modrý svým svatým životem a byl velice pevný v šíření katolické víry. Takto je nám zjevný smysl jeho jména.
     ¹ Iz 9, 2
     ² Gn 1, 3

RESPONSORIUM

Nebo:

Z listu blahoslaveného Humberta z Romans

     Oznamuji vaší lásce, že mezi mnoha tužbami, které povstaly v mém srdci, když jsem převzal svěřený mi úkol, na jedné mi zvláště záleží: aby službou našeho řádu byli schismatici povoláni zpátky do jednoty církve a aby jméno Pána Ježíše Krista bylo přinášeno židům, Saracénům, pohanům, barbarům a všem národům, abychom byli jeho svědky a nástrojem spásy pro všechny lidi až na konec země.
     Provedení této věci však stojí v cestě dvě překážky.
     Jednou je neznalost řečí. A sotva který bratr je ochoten se jim naučit! Mnozí dávají ve studiu přednost mnohostranné zvědavosti před užitečností.
     Druhou překážkou je láska k rodné půdě. Její sladkost mnohé zapletla do svých osidel, protože přirozenost v nich dosud nebyla přetvořena milostí, takže nechtějí odejít ze své země a od svého příbuzenstva¹ ani zapomenout na svůj lid.² Chtějí žít a zemřít mezi svými příbuznými a známými. Nic si nedělají z toho, že Spasitele nemohla mezi svými nalézt ani vlastní Matka.⁴
     Vzchopte se, bratři povolaní Bohem, a podívejte se, zda se najde nějaký takový příklad u apoštolů! Což nebyli všichni Galilejci?⁵ A kdo z nich zůstal v Galileji? Neodcestoval jeden do Indie, druhý do Etiopie, jiný do Asie a jiný do Acháje? A tak se všichni rozptýlili daleko široko k různým národům a vydali světu ovoce, které nyní vidíme.
     Chce-li někdo říci, že toto jsou těžké věci a že my slabí je nemůžeme napodobit, běda nám, chceme-li být kazateli, a odchylujeme se od šlépějí takových kazatelů! A ještě víc: což takhle mluvili naši první otcové, které všechny rozeslal náš svatý Otec, blažený Dominik, po světě, jak novice, tak ostatní? Ať takovéto zbabělé smýšlení nevstoupí do našich srdcí, protože jsme vyvolení Boží. Spíše hleďme na své řeholní povolání a na slavnou odměnu za ochotnou poslušnost a vystavme se všemu pro spásu duší a pro rozšíření Spasitelovy slávy.
     Najde někdo z vnuknutí Boží milosti v svém srdci a podle vůle představeného ochotu naučit se jazyku arabskému, hebrejskému, řeckému nebo jinému, který může být užitečný pro spasitelné dílo v příhodný čas, je-li někdo ochoten vyjít mimo území vlastního národa a jít do provincie Svaté země nebo do řecké nebo do jiných, které sousedí s nevěřícími a které beze vší pochyby velice potřebují bratry připravené mnoho vytrpět pro řád, pro víru a také pro spásu duší a pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, prosím ho a vyzývám, aby mi to neopomněl napsat!
     Vás všechny i jednotlivě poroučím přízni Spasitele a jeho přeslavné Matky, naší Orodovnice. Věříme, že v těchto dnech byl řád zvlášť pod její ochranou a že mu velmi mnoho prospěla.
     Dáno v Miláně na generální kapitule v roce 1255.
     ¹ Sk 1, 8
     ² Gn 12, 1
     ³ (Žl 44 (45), 11
     ⁴ Lk 2, 44
     ⁵ Sk 2, 7

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tvou milostí se svatý Hyacint stal vynikajícím kazatelem a přivedl mnoho lidí ke světlu pravdy; prosíme, svou mocí v nás konej dobré skutky, které by lidi povzbuzovaly ke tvé oslavě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie