Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

7. červenec 2016
Pro OP: Bl. Petra Jiřího Frassatiho, terciáře, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Ježíši, Spasiteli náš,
koruno slávy v nebesích,
dnes nakloň vlídnější svou tvář
k modlitbě tebe prosících.

Dnes vyznavač tvůj vznešený
se zaskvěl novou jasností,
dnes vzpomínáme naň i my,
tvůj lid, výroční slavností.

Přes vše, co svět mu sliboval,
on přešel čistou šlépějí,
s tebou se cestou spásy dal
a sledoval vždy věrně ji.

K prchavým světským radostem
nepřipjal právem srdce své,
tak došel v sídle nebeském
odměny nepomíjivé.

A proto pomoz také nám
jít žitím v jeho šlépějích
a odpusť k jeho přímluvám
svých služebníků všechen hřích.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

V. Pane, ke komu půjdeme?
R. Ty máš slova věčného života.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Kronik

     ⁵David řekl: „Můj syn Šalomoun je ještě mladíček útlého věku. Má-li vybudovat Hospodinův dům do mohutné výše, aby proslul nádherou po všech zemích, musím pro to vykonat přípravy.“ Proto David ještě před svou smrtí vykonal mnoho příprav.
     ⁶Pak zavolal svého syna Šalomouna a přikázal mu, aby Hospodinu, Bohu Izraele, vybudoval dům. ⁷David Šalomounovi řekl: „Můj synu, já sám jsem měl v úmyslu vybudovat dům pro jméno Hospodina, svého Boha. ⁸Uslyšel jsem však slovo Hospodinovo: ‚Prolil jsi mnoho krve, vedl jsi velké války. Nebudeš budovat dům pro mé jméno, protože jsi na zemi přede mnou prolil mnoho krve. ⁹Hle, narodí se ti syn. Ten bude mužem odpočinutí. Jemu dám odpočinout ode všech jeho okolních nepřátel. Vždyť jeho jméno bude Šalomoun – to je Pokojný. Za jeho dnů poskytnu Izraeli pokoj a mír. ¹⁰On vybuduje dům pro mé jméno. On se stane mým synem a já mu budu Otcem. Jeho královský trůn nad Izraelem upevním navěky.‘
     ¹¹Nuže, můj synu, nechť je s tebou Hospodin. Se zdarem vybuduješ dům Hospodina, svého Boha, jak to o tobě vyřkl. ¹²Kéž ti Hospodin dá prozíravost a rozumnost, až tě ustanoví nad Izraelem, abys dbal na zákon Hospodina, svého Boha. ¹³Jen tehdy budeš mít zdar, budeš-li bedlivě plnit zákony a ustanovení, která Hospodin přikázal Mojžíšovi pro Izraele. Buď rozhodný a udatný! Neboj se a neděs! ¹⁴Hle, i ve svém trápení jsem pro Hospodinův dům připravil sto tisíc talentů zlata, milión talentů stříbra, mědi a železa tolik, že se ani nedá zvážit. Připravil jsem též dřevo a kámen. A ty k tomu ještě přidáš. ¹⁵S tebou bude při díle mnoho dělníků, lamačů, kameníků a tesařů, každý, kdo je dovedný v nějakém díle. ¹⁶Zlata, stříbra, mědi a železa je bezpočet. Dej se do práce a nechť je s tebou Hospodin!“
     ¹⁷David přikázal všem izraelským předákům, aby jeho synu Šalomounovi byli nápomocni: ¹⁸„Což není Hospodin, váš Bůh, s vámi? Dal vám odpočinout ode všech okolních nepřátel. Vydal mi do rukou obyvatele země. Země je podmaněna Hospodinu a jeho lidu. ¹⁹Nyní tedy ze srdce a z duše hledejte Hospodina, svého Boha, a dejte se do budování svatyně Hospodina, svého Boha, abyste mohli vnést archu Hospodinovy úmluvy a posvátné Boží náčiní do domu, který bude pro Hospodinovo jméno vybudován.“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z dopisů blahoslaveného Pier Giorgia Frassatiho, dominikánského laika, jeho mladému příteli Antonínu Villanimu, dne 31. srpna 1923

     Jsem velmi rád, že chceš patřit do velké rodiny svatého Dominika, kde, jak říká Dante, "tloustne ten, kdo v marnost neupadá". Povinnosti jsou nepatrné. Musíš chápat, že bych nemohl patřit do řádu, který by mě zavazoval k mnoha věcem.
     Když světec ustanovil třetí řád, ustanovil ho jako vojsko k boji proti kacířům. Tehdy byla řehole velmi přísná - téměř se řídila starou řeholí prvního řádu. Ale nyní se změnila. Už v ní nezůstala ani stopa po přísných závazcích. Bylo by třeba modlit se každý den dominikánské oficium Panny Marie nebo růženec, avšak i to tak, že se nedopustíš žádného smrtelného hříchu, jestliže ho uváženě jeden nebo i více dní vynecháš.
     Doufám, že budeš mít obláčku v krásném chrámu v Turině. Budu tedy blízko u tebe, abych tě bratrsky objal, protože ty, který jsi se mnou už spojen bratrskými pouty skrze krev našeho Pána Ježíše Krista, budeš se mnou spojen dvojnásob. Budeš totiž mít se mnou společného otce, svatého Dominika.
     Byl bych velmi rád, kdyby sis dal jméno bratr Jeroným. Ne proto, že je to jméno, které mám já jako syn svatého Dominika, ale proto, že mi připomíná postavu, drahou mně, a jistě také tobě. Vždyť ty sdílíš se mnou totéž smýšlení proti pokaženým mravům! Postavu Jeronýma Savonaroly, jehož jméno nehodně nosím. Nadšeně se obdivuji tomuto bratru, který zemřel jako světec na popravišti. Když jsem se stal terciářem, chtěl jsem si ho vzít za vzor. Ale, bohužel, jsem velmi daleko od toho, abych ho napodoboval. Uvažuj o tom a pak mi napiš, co o tom soudíš!
     Děkuji ti také jménem svých příbuzných za dobrá slova, která přicházejí v těchto chvílích tak vhod, zvláště když jsou nejen promyšlená, ale i procítěná v srdci. Cítím, že je mi tvé srdce nablízku v těchto hodinách. Uctivě pozdravuji tvé drahé. Tobě tisíc pozdravů v Kristu Ježíši! Bratr Jeroným.

RESPONSORIUM

Nebo:

Nebo:

Ze "Svědectví" otce Martina Stanislava Gilleta OP, magistra řádu bratří Kazatelů, biskupa

     Když jsem byl v Turině na oslavách výročí svatého Dominika v roce 1922, měl jsem příležitost poznat při posvátných obřadech, které slavnostně probíhaly, několik univerzitních studentů z dominikánského třetího řádu. Všichni byli sympatičtí, ale jeden z nich na mne zapůsobil zvláštním kouzlem. Z jeho osoby vyzařovala líbezná přitažlivá síla. Jmenoval se Pier Giorgio Frassati.
     Pier Giorgio patřil k vybranému zástupu mládeže, s jakým se dnes setkáváme tak trochu v každém univerzitním středisku a která má spolu se steskem po nadpřirozenu pravou apoštolskou povahu. V té době byl jen studentem, ale už v něm bylo možné vytušit muže, kterým by jednou byl. Ne přesně intelektuálem, to znamená člověkem schopným dát celý svůj život do služby své myšlence, ale spíše mužem činu, rozhodným dát celé své myšlení do služby životu.
     Činností chápal tento mladík "křesťanské jednání". A rozšiřoval její oblast jak na vnitřní život, tak na vnější skutky, na život osobní, stejně jako na život rodinný a společenský. Jednat znamenalo pro něho hlavně žít, tedy myslet, cítit, milovat, rozdávat se se všemi schopnostmi a se vším vzletem přirozenosti a milosti.
     Střed činnosti byl v něm, v hloubi jeho duše, ve styku od srdce k srdci s Bohem lásky, jehož přítomnost ho opájela. Tam nalézal radost ze života a v čtyřiadvaceti letech našel sílu zemřít. V celém svém studentském životě byl zbožným mladíkem, avšak zbožnost nikdy neuhasila plamen jeho pohledu, nezasmušila mu čelo, nesmazala úsměv z jehot váře. Naopak, všechno v něm zářilo radostí, protože nechával svou krásnou povahu vzkvétat v Božím slunci. Všechny city, které rozechvívají srdce v křesťanské inspiraci, byly doma v srdci jeho, v spontánnosti a velkodušnosti, kterým nebylo rovno.
     Měl především svou rodinu. Trpěl, když ji opouštěl, radoval se při návratu. Se stejným nadšením miloval vlast, kterou považoval za prodloužení své rodiny, a Církev jako rozšíření vlasti v světě duchovním. Tyto city si v jeho srdci neodporovaly, ale byly v souladu a posilovaly se navzájem. Miloval Matku všech: Církev. Byl by dal ochotně a velkodušně za ni život. a v Církvi ho přitahovaly duše, hlavně duše chudých. Hladovým dával to málo, co měl; těm, tkerým se nedostávalo lásky, dával srdce; nešťastným, kteří nevědí nic o Bohu a žijí v duchovní osamělosti, dával příklad spravedlivého, který žije ze své víry, a přitahoval je k Bohu, aby je nasytil.
     Ve věku, kdy vášně vřou v srdci mladých lidí a hrozí bezuzdností, soustřeďoval Pier Giorgio v svém srdci všechny živé síly a vyvažoval je. Den po dni se před Bohem a před lidmi učil přemáhat se a ovládat. Řeklo by se, že se připravoval, aniž si to uvědomoval, na vedoucí poslání, je-li pravda, že člověk musí především umět vést sám sebe, aby uměl vést jiné.
     Boží úradky jsou neproniknutelné, protože Bůh vidí věci z mnohem větší výše a vidí mnohem dále než my, v celku i v podrobnostech. Avšak je nám dovoleno soudit, že když Bůh k sobě zavolal Pier Giorgia ve chvíli, kdy všichni, kteří ho znali, vkládali do něj tolik nadějí, chtěl, aby jeho neočekávaná a náhlá smrt zdůraznila krásu jeho života a přitáhla na něj pohled mladých lidí, schopných se jím inspirovat.

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, z tvé milosti blahoslavený Petr Jiří nacházel v radostném mládí Krista skrze víru a lásku; na jeho přímluvu dej, ať i my dokážeme mezi lidmi naší doby šířit ducha evangelních blahoslavenství. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie