[ nová verze ]
2. červen 2016, Čtvrtek
1. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 9. týden Sv. Marcelina a Petra, mučedníků, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
první večerní chvály [Nejsvětějšího Srdce Ježíšova]
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 2. červen 2016 Sv. Marcelina a Petra, mučedníků, nezávazná památka
Oba zemřeli v Římě mučednickou smrtí kolem roku 304 a byli pohřbeni na Via Labicana.
Císař Konstantin dal nad jejich hrobem postavit baziliku. Papež Damas uvádí v náhrobním nápisu, že jako chlapec mluvil s katem,
který je popravil a později se sám stal křesťanem. Byli brzy zařazeni mezi světce jmenované v mešním římském kánonu.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Ty Králi mučedníků svých,
koruno vyznávajících,
ty vedeš v říši nadhvězdnou,
kdo světskou slávou pohrdnou.
Svůj laskavý sluch nachyl k nám
i k našim snažným modlitbám.
Za chvály palem vítězných
nám hříšným odpusť všechen hřích.
Ty v mučednících vítězíš,
jak šetřit vyznavače víš:
nad hříchy dej nám vítězství
pro svoje milosrdenství.
To uděl, Otče přesvatý,
i Synu stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.
Žalm 18, 31-51
Poděkování za záchranu
Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (Řím 8, 31)
IV
31 Bůh, Boží cesta je dokonalá, †
výroky Páně tříbeny v ohni, *
on je štít všech, kdo v něm hledají spásu.
32 Vždyť kdo je Bůh než jedině Pán, *
kdo nežli sám náš Bůh je skálou?
33 Bůh, který silou mě opásal, *
cestu mou ochránil od úhony.
34 Jelení hbitost mým krokům dal, *
on mi dal kráčet po výšinách.
35 Ruce mé učil bojovat, *
paže mé napínat kovové luky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.
Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.
V
36 Svou pomoc dals mi za můj štít, †
pravice tvá mě podepírá, *
silným mě činí, že ty jsi se mnou.
37 Volnou cestu mým krokům jsi dal, *
abych si kotník nepodvrtl.
38 Nepřátele jsem dohonil, *
neucouvl, až jsem je pobil.
39 Tak jsem je srazil, že nevstanou víc, *
zůstali ležet u mých nohou.
40 Tys k boji silou mě opásal, *
podlehnout dals mým protivníkům, –
41 zahnals mé odpůrce na útěk, *
dopřáls mi za jejich záští je zničit.
43 Rozdrtil jsem je na pouhý prach, *
rozšlápl jako na cestě bláto.
44 Tys mě vytrhl z přečetných vojsk, *
tys mi dal vládu nad národy.
Podrobil se mi i neznámý lid, *
45 poslušni jsou, jen zaslechnou o mně.
46 Cizinci s bázní mi vzdávají hold, *
s chvěním své hradby opouštějí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.
Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.
VI
47 Pán žije! Chvála buď Skále mé! *
Veleben budiž Bůh, má spása!
48 Bůh, jenž mi pomáhá k odplatě, *
který mi národy podrobuje!
49 Před odpůrci mě zachránil, †
vyzdvihl nad všechny nepřátele, *
vytrhl z rukou násilníka. –
50 Za to tě v národech oslavím, *
písněmi, Pane, tvé jméno chci chválit.
51 Pán svému králi byl milostiv, †
vyvýšil svého pomazaného, *
Davida i jeho potomstvo navždy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.
V.
Otevř mé oči, Pane, ať sleduji bděle.
R.
Podivuhodné zákony tvoje.
PRVNÍ ČTENÍ
Z Knihy Job
38, 1-30
Bůh odpovídá Jobovi
1Hospodin odpověděl Jobovi z bouře a řekl:
2„Kdo to zatemňuje prozřetelnost
slovy bez rozmyslu?
3Opásej svá bedra jako hrdina,
zeptám se tě, ty mi odpověz!
4Kdes byl, když jsem zakládal zemi?
Pověz to, když jsi tak moudrý!
5Kdo určil její rozměry, ty přec to musíš vědět!
Kdo na ní roztáhl měřící provaz?
6Na čem jsou položeny její základy,
kdo zasadil její základní kámen,
7když sborem zajásaly jitřní hvězdy
a zaplesali všichni Boží synové?
8Kdo zahradil moře branami,
když vytrysklo, vyšlo z lůna,
9když jsem je oblékl mraky jak šatem,
temnotou přikryl jak plénkami,
10když jsem pro ně vylámal hranice
a položil závoru s branou?
11Řekl jsem: Až sem smíš přijít, ne dál,
zde se má tříštit bujnost tvých vln.
12Dával jsi někdy rozkazy jitru,
ukázals zoře místo, na němž má stát,
13aby uchopila okraje země
a z ní vytřásla zločince?
14Ona mění zemi jak hlínu pod pečetí,
jak oděv ji barví.
15Bere se hříšníkům jejich světlo,
láme se rozpřáhlé rámě.
16Pronikl jsi až k pramenům moře,
v jeho hlubinách jsi kráčel?
17Otevřely se ti brány smrti,
uzřel jsi brány temnot?
18Díval ses na zemské dálavy?
Pověz, znáš to všechno?
19Kde je cesta k příbytku světla,
kdepak je místo temnot,
20abys je přenesl do jejich území
nebo jim ukázal cestu tam, kde bydlí?
21Ty to víš, vždyť tenkrát ses narodil,
tvých dnů je veliký počet!
22Pronikl jsi k skladištím sněhu
a uzřel jsi zásobárny krupobití,
23které jsem uchoval pro doby úzkosti,
pro den boje a války?
24Kde je cesta, na které se rozdělují vichry,
odkud se žhavý vítr šíří po zemi?
25Kdo vyrývá řečiště záplavám,
dělá dráhu hřímajícím mrakům,
26že prší na neobývanou zemi,
na step, kde nežije člověk,
27že se napojí bídná pustina,
že vypučí bujná zeleň?
28Má snad déšť otce,
rodí někdo krůpěje rosy?
29Z čího lůna vychází led,
kdo plodí jíní nebes?
30Voda tuhne jako v kámen,
povrch oceánu tvrdne.“
RESPONSORIUM
Řím 9, 20; Job 38, 3
O.
Člověče, kdopak ty vůbec jsi, že si troufáš přít se s Bohem! *
Copak může říci výrobek mistrovi: Proč jsi mě udělal zrovna takto?
V.
Opásej svá bedra jako hrdina, zeptám se tě, ty mi odpověz! *
Copak může říci výrobek mistrovi: Proč jsi mě udělal zrovna takto?
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu "Povzbuzení k mučednictví" od kněze Órigena
(Nn. 41-42: PG 11, 618-619)
Ti, kdo spolu s Kristem trpí, dojdou spolu s ním také útěchy
Jestliže jsme přešli ze smrti do života,1 když jsme z nevěry přešli k víře, nedivme se, že nás svět nenávidí.2
Nikdo totiž, nepřejde-li ze smrti do života, ale zůstane ve smrti, nemůže milovat ty, kteří přešli takříkajíc z temného obydlí smrti
do příbytků světla života, zbudovaných z živých kamenů.
Ježíš za nás položil svůj život.3 Nuže i my jej položme, neříkám za něho, ale za sebe, to je za ty, kteří se mají naším mučednickým
svědectvím stát živými kameny.
Křesťane, nadešel čas našeho chlubení. Jak se praví: Nejen to, chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost
plodí osvědčenost, osvědčenost naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého.4
Jestliže platí, že stejně jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy,5
přijímejme Kristova utrpení s největší ochotou; a toužíme-li po hojné útěše, které se má dostat všem, kteří trpí, mělo by jich na nás
přijít hojně. Útěchy nemá zřejmě být stejně; kdyby se jí totiž mělo dostat všem stejně, nebylo by psáno: Jako se na nás ze všech stran
valí Kristovo utrpení, tak se nám také dostává všestranné útěchy.
Ti, kdo spolu s Kristem trpí, dojdou spolu s ním také útěchy úměrně trápení, které s Kristem sdílejí. To přece víte od toho, jenž spolehlivě
prohlásil: Jsme si jisti, že stejně jako jste účastni utrpení, budete účastni i útěchy.6
Ústy proroka praví Bůh: V době příhodné jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti pomohl.7 Ale je snad nějaká doba příhodnější než tato, když
nás proto, že v Kristu vyznáváme svou víru v Boha, nyní ve světě odvádějí v triumfálním průvodu do vězení, ale my kráčíme spíš jako
vítězové než poražení?
Vždyť Kristovi mučedníci přece s Kristem připravují knížata a mocnosti o kořist a s Kristem nad nimi triumfují. Měli podíl na jeho utrpení,
mají účast také na tom, čeho tak mocně svým utrpením dosáhl. Nuže, který jiný den by měl být dnem spásy než ten, v němž takto odcházíte z
tohoto světa?
Ale kladu vám přitom na srdce: Nikomu nedávejte žádné pohoršení, aby naše služba nedošla pohany, ale ve všem se projevujte jako služebníci Boží,
s velikou trpělivostí,8 a říkejte si: Co tedy teď mám očekávat, ne-li Pána?9
1 Jan 3, 14
2 srov. 1 Jan 3, 13
3 1 Jan 3, 16
4 Řím 5, 3-5
5 2 Kor 1, 5
6 srov. 2 Kor 1, 7
7 Kor 6, 2; Iz 49, 8
8 srov. 2 Kor 6, 3-4
9 srov. Žl 38 (39), 8
RESPONSORIUM
Ef 6, 12.14a.13
O.
Vedeme zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti knížatům a mocnostem, proti zlým duchům v ovzduší. *
Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder životem podle pravdy.
V.
Vezměte na sebe plnou Boží výzbroj. Jen tak budete moci odolat, až bude zle, všecko překonat a obstát. *
Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder životem podle pravdy.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, ty vedeš svou Církev, aby ze slavného svědectví mučedníků čerpala sílu a odvahu;
pomáhej nám, ať vedeni příkladem svatého Marcelina a Petra také my žijeme z víry a v jejich
přímluvě ať máme oporu. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|