[ nová verze ]
25. květen 2016, Středa
4. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 8. týden Sv. Bedy Ctihodného, kněze a učitele Církve, nezávazná památka Sv. Řehoře VII., papeže, nezávazná památka Sv. Marie Magdalény de Pazzi, panny, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
první večerní chvály [Těla a krve Páně]
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 25. květen 2016 Sv. Marie Magdalény de Pazzi, panny, nezávazná památka
Narodila se roku 1566 ve Florencii. Vstoupila do kláštera karmelitek
(1582) a v roce 1584 složila slavné sliby. Od té doby procházela mnoha bolestnými očistnými zkouškami a dosáhla vysokého stupně mystického
života. Měla různá vidění, při nichž hlasitě promlouvala a její spolusestry sebraly několik
svazků zpráv o těchto extázích. Vytrvale prosila za obnovu Církve a ukazovala sestrám cestu k dokonalosti. Zemřela
25. V. 1607 ve Florencii a v roce 1669 byla prohlášena za svatou.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Svou vroucí písní velebí
tento den zbožní věřící,
když dnes i z výšin na nebi
se sláva této panny skví.
Panna, jež k chválám Kristovým
přispěla mužnou pevností,
se k sborům nebes vznešeným
dnes druží plna radosti.
Křehkosti těla přemohla
cudností v celém žití svém,
svůdnostmi světa pohrdla
a ve stopách šla za Kristem.
Spravuj nás, Kriste, podle ní,
před nepřáteli chraň lid svůj,
nás ve svých ctnostech upevni
a balvany vin odstraňuj.
Ať tebe všechno lidstvo ctí,
Ježíši, z Panny zrozený,
i Otci, Duchu milosti
ať ustavičná chvála zní. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!
Žalm 102 (103)
Chvála Božího milosrdenství
Z milosrdné lásky našeho Boha nás navštívil ten, který vychází z výsosti. (Srov. Lk 1, 78)
I
1 Oslavuj Pána, duše má, *
mé nitro jeho svaté jméno!
2 Oslavuj Pána, duše má, *
na jeho dobra nezapomeň! –
3 Všechny tvé viny odpouští, *
ze všech tvých neduhů tě léčí;
4 tvůj život chrání záhuby, *
věnčí tě láskou, slitováním;
5 on blahem sytí tvoje dny, *
jak orlu obnovil tvou mladost. –
6 Pán koná skutky milosti: *
všem utlačeným zjedná právo.
7 Ukázal cestu Mojžíši, *
své skutky dětem Izraele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!
Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.
II
8 Vlídný a laskavý je Pán, *
shovívavý a milosrdný.
9 Nechce se ustavičně přít, *
navěky v hněvu setrvávat.
10 Nesplácí hříchy, nejedná, *
jak pro své viny zasloužíme. –
11 Vždyť jak ční nebe nad zemí, *
tak velkou lásku má k svým věrným.
12 Jak od východu k západu *
vzdaluje od nás naše viny.
13 Jak otec dětem odpouští, *
Pán je k svým věrným milostivý.
14 Ví, z čeho jsme stvořeni, *
má na mysli, že jsme jen hlína.
15 Jsou jako tráva lidské dny: *
rozkvetou jako polní kvítek,
16 zavane vítr, sfoukne jej, *
a stopy po něm nezůstane.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.
Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.
III
17 Však láska Páně do věků, *
je dobrotiv až k dětem dětí
18 u těch, kdo jeho smlouvu ctí *
a plní jeho přikázání.
19 Pán zřídil si trůn v nebesích *
a jeho vláda řídí vesmír. –
20 Oslavte Pána, chvalte jej, †
vy jeho poslové, vy silní, *
kdo konáte, co on vám káže!
21 Oslavte Pána, zástupy, *
vy, kdo jste v službách jeho vůle!
22 Oslavte Pána, díla Páně, †
všude, kam sahá jeho vláda! *
Oslavuj Pána, duše má!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.
V.
Ukaž mi, Pane, cestu svých přikázání.
R.
Rozjímat budu nad tvými divy.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Job
7, 1-21
Job znechucen životem volá k Bohu
Job se ujal slova a řekl:
1„Což nejsou svízele údělem člověka na zemi,
dni jeho jako dni nádeníka?
2Jak otrok touží po stínu,
jak nádeník čeká na svou výplatu,
3tak jsem dostal v úděl měsíce bídy
a noci soužení byly mně přiděleny.
4Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu?
Když končí večer, sytím se neklidem do úsvitu.
5Mé tělo se obléklo do hniloby a šupin prachu,
má kůže svraskala a mokvá.
6Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člunek,
plynou bez naděje.
7Pamatuj, že můj život je jako dech,
mé oko již nikdy neuzří štěstí.
8Oko, které by mě chtělo vidět, mě už nespatří,
tvé oko mě hledá, ale já už nejsem.
9Odlétá oblak a mizí,
ten, kdo sestoupí do hrobu, již z něho nevystoupí.
10Nevrátí se už do svého domu,
jeho příbytek ho už neuvidí.
11Proto již nemohu zdržet svá ústa,
v soužení svého ducha budu mluvit,
naříkat v úzkostech duše.
12Copak jsem moře či mořská obluda,
že proti mně stavíš stráže?
13Když si myslím, že útěchu najdu na lůžku,
že moje lože mi pomůže snášet soužení,
14tu mě děsíš ve snách,
ve vidinách mě strašíš,
15že by mé hrdlo dalo přednost uškrcení
a mé kosti by daly přednost smrti.
16Chřadnu, dlouho nebudu žít,
nech mě, vždy mé dny jsou jen závan větru.
17Co je člověk, že ho tak ceníš,
že si ho všímáš?
18Každého jitra ho zkoušíš,
každou chvíli ho zkoumáš.
19Kdy už mě necháš o samotě,
kdy mi dáš pokoj, abych aspoň slinu mohl polknout?
20Jestliže jsem hřešil, co jsem ti udělal,
tobě, který hlídáš lidi?
Proč sis mě vzal za cíl útoků,
proč jsem na obtíž?
21Proč tedy neodpustíš moji urážku,
nepromineš mou vinu?
Vždyť brzo ulehnu do země,
když mě budeš hledat, už nebudu.“
RESPONSORIUM
Job 7, 5. 7. 6
O.
Mé tělo se obléklo do hniloby a šupin prachu, má kůže svraskala a mokvá. *
Pamatuj, Bože, že můj život je jako dech.
V.
Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje. *
Pamatuj, Bože, že můj život je jako dech.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze zápisu výpovědí svaté Marie Magdalény de‘Pazzi
(Mss. III, 186.264; IV, 716: Opera di S. M. Maddalena de‘Pazzi,
Firenze, 1965, 4, pp. 200.269; 6, p. 194)
Přijď, Duchu Svatý
Ano, podivuhodné jsi, Slovo, ve Svatém Duchu. Vždyť působíš, že Duch
Svatý tě zasévá do duše, takže se duše spojuje s Bohem, Boha přijímá,
poznává ho a v ničem kromě něho nenachází nasycení.
A Duch Svatý přichází do duše s pečetí Slova, s pečetí krve obětovaného
Beránka, ba tato krev jej dokonce má k tomu, aby přišel, přestože Duch
sám vane a žádá si přijít.
Tento vanoucí Duch je v sobě bytím Otcovým a bytím Slova a vychází
z bytnosti Otcovy a lásky Slova a vstupuje do duše jako tryskající pramen
a ta se do něho noří. Jako když vyvěrají dvě řeky a slévají se, takže
menší ztrácí své jméno a přijímá jméno té větší, právě tak působí tento
božský Duch vstupující do duše, aby se s ní spojil. Nezbývá, než aby
duše, která je přece menší, ztratila své jméno a přenechala je Duchu;
učiní to, jestliže se mu natolik otevře, že s ním splyne v jedno.
A tento Duch, rozdavatel bohatství uloženého v srdci Otcově a strážce
úradků vytvářejících se mezi Otcem a Synem, proniká do duše s takovou
jemností, že nebývá ani pozorován a že jen málo lidí rozezná jeho
skutečnou velikost.
Mocně i lehce proudí Duch do všech míst, která jsou hotova a připravena
jej přijmout. Každé ucho rozeznívá svým opětovným slovem i svým
nejhlubším mlčením. Nehybný i sám pohyb, příbojem lásky všecko proniká.
Nezůstáváš stát, Svatý Duchu, v nehybnosti Otcově ani ve Slově, a přece
jsi ustavičně v Otci i ve Slově i v sobě samém, jakož i v každém dobrém
duchu a ve všem stvoření. Stvoření tě potřebuje pro krev, kterou prolil
jednorozený Boží Syn, Boží Slovo, které se z nesmírné lásky samo učinilo
svému stvoření nepostradatelným. Ty spočíváš na každém stvoření, které se
spravuje tak, aby skrze účastenství na tvých darech dosáhlo v čistotě
skutečné podobnosti s tebou. Spočíváš na těch, kteří byli skropeni krví
Beránkovou, nechávají v sobě Boží Slovo působit a připravují ti v sobě
důstojný příbytek.
Přijď, Duchu Svatý! Ať přijde sjednocení s Otcem a láska Syna-Slova. Ty
Duchu pravdy, jsi odměna svatých, jsi občerstvení duší a světlo těch, kdo
jsou v temnotách, tys bohatství všech chudobných, poklad milujících,
nasycení hladových, útěcha všech, kdo jsou mimo domov. Jsi to právě ty,
v němž jsou obsaženy všechny poklady.1
Přijď ty, který jsi sestoupil na Marii a způsobil, že Slovo se stalo
tělem, a svou milostí v nás učiň to, cos v Marii učinil skrze milost
a přirozenost!
Přijď ty, který živíš každou čistou myšlenku, přijď, prameni veškeré dobroty a koruno veškeré čistoty!
Přijď, Duchu Svatý, a znič v nás všechno, co nám brání, abychom se nestrávili v tobě.
1 srov. Kol 2, 3
RESPONSORIUM
Srov. 1 Kor 2, 9-30
O.
Oko nevidělo, ucho neslyšelo, člověk nikdy ani nepomyslil na to, *
co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují, aleluja.
V.
Nám to bylo zjeveno skrze jeho Ducha. *
Co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují, aleluja.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, ty stále povoláváš lidi, aby se ti zcela zasvětili a žili v panenské čistotě, tys
naplnil svatou řeholnici Marii Magdalénu svou láskou a zahrnuls ji hojností svých darů; dej, ať se
i my řídíme příkladem její čistoty a lásky. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|