[ nová verze ]
25. květen 2016, Středa
4. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 8. týden Sv. Bedy Ctihodného, kněze a učitele Církve, nezávazná památka Sv. Řehoře VII., papeže, nezávazná památka Sv. Marie Magdalény de Pazzi, panny, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
první večerní chvály [Těla a krve Páně]
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 25. květen 2016 Sv. Bedy Ctihodného, kněze a učitele Církve, nezávazná památka
Narodil se kolem roku 673 na území benediktinského kláštera ve Wearmouthu v severní Anglii.
V sedmi letech byl do tohoto
kláštera dán na vychování, krátce na to přešel do nově založeného kláštera v Jarrowě.
Tam se stal v devatenácti letech jáhnem. Učil v klášterní škole a začal s
profesionální svědomitostí psát dějiny církve v Anglii, dokončil je
v roce 731. Po vysvěcení na kněze (703) psal po vzoru starých církevních Otců komentáře k
Písmu svatému. Jak sám napsal, jeho radostí bylo
studovat, vyučovat a psát. Zemřel 26.V.735. V roce 1899 byl prohlášen za učitele Církve.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Věčné slunce, jež zaléváš
svým světlem všechno stvoření,
tys myslí nadpozemská zář,
zpěv našich srdcí tobě zní.
Tvůj Svatý Duch vždy v péči má
ty živé lampy planoucí,
jejichž zář světu odkrývá
ke spáse stezky vedoucí.
Co plyne z nebeských tvých slov
a srdcím z přirozenosti,
to všechno zaskvělo se znov
v tvých služebnících milosti.
Vavřínů jejich účasten
i pro jas svého učení
skví se dnes blažený muž ten,
i od nás vděčně chválený.
Dej kvůli němu, prosíme,
ať bezpečně vždy, Bože, jdem
po cestě pravdy jediné,
až k tobě jednou dospějem.
To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!
Žalm 102 (103)
Chvála Božího milosrdenství
Z milosrdné lásky našeho Boha nás navštívil ten, který vychází z výsosti. (Srov. Lk 1, 78)
I
1 Oslavuj Pána, duše má, *
mé nitro jeho svaté jméno!
2 Oslavuj Pána, duše má, *
na jeho dobra nezapomeň! –
3 Všechny tvé viny odpouští, *
ze všech tvých neduhů tě léčí;
4 tvůj život chrání záhuby, *
věnčí tě láskou, slitováním;
5 on blahem sytí tvoje dny, *
jak orlu obnovil tvou mladost. –
6 Pán koná skutky milosti: *
všem utlačeným zjedná právo.
7 Ukázal cestu Mojžíši, *
své skutky dětem Izraele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!
Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.
II
8 Vlídný a laskavý je Pán, *
shovívavý a milosrdný.
9 Nechce se ustavičně přít, *
navěky v hněvu setrvávat.
10 Nesplácí hříchy, nejedná, *
jak pro své viny zasloužíme. –
11 Vždyť jak ční nebe nad zemí, *
tak velkou lásku má k svým věrným.
12 Jak od východu k západu *
vzdaluje od nás naše viny.
13 Jak otec dětem odpouští, *
Pán je k svým věrným milostivý.
14 Ví, z čeho jsme stvořeni, *
má na mysli, že jsme jen hlína.
15 Jsou jako tráva lidské dny: *
rozkvetou jako polní kvítek,
16 zavane vítr, sfoukne jej, *
a stopy po něm nezůstane.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.
Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.
III
17 Však láska Páně do věků, *
je dobrotiv až k dětem dětí
18 u těch, kdo jeho smlouvu ctí *
a plní jeho přikázání.
19 Pán zřídil si trůn v nebesích *
a jeho vláda řídí vesmír. –
20 Oslavte Pána, chvalte jej, †
vy jeho poslové, vy silní, *
kdo konáte, co on vám káže!
21 Oslavte Pána, zástupy, *
vy, kdo jste v službách jeho vůle!
22 Oslavte Pána, díla Páně, †
všude, kam sahá jeho vláda! *
Oslavuj Pána, duše má!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.
V.
Ukaž mi, Pane, cestu svých přikázání.
R.
Rozjímat budu nad tvými divy.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Job
7, 1-21
Job znechucen životem volá k Bohu
Job se ujal slova a řekl:
1„Což nejsou svízele údělem člověka na zemi,
dni jeho jako dni nádeníka?
2Jak otrok touží po stínu,
jak nádeník čeká na svou výplatu,
3tak jsem dostal v úděl měsíce bídy
a noci soužení byly mně přiděleny.
4Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu?
Když končí večer, sytím se neklidem do úsvitu.
5Mé tělo se obléklo do hniloby a šupin prachu,
má kůže svraskala a mokvá.
6Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člunek,
plynou bez naděje.
7Pamatuj, že můj život je jako dech,
mé oko již nikdy neuzří štěstí.
8Oko, které by mě chtělo vidět, mě už nespatří,
tvé oko mě hledá, ale já už nejsem.
9Odlétá oblak a mizí,
ten, kdo sestoupí do hrobu, již z něho nevystoupí.
10Nevrátí se už do svého domu,
jeho příbytek ho už neuvidí.
11Proto již nemohu zdržet svá ústa,
v soužení svého ducha budu mluvit,
naříkat v úzkostech duše.
12Copak jsem moře či mořská obluda,
že proti mně stavíš stráže?
13Když si myslím, že útěchu najdu na lůžku,
že moje lože mi pomůže snášet soužení,
14tu mě děsíš ve snách,
ve vidinách mě strašíš,
15že by mé hrdlo dalo přednost uškrcení
a mé kosti by daly přednost smrti.
16Chřadnu, dlouho nebudu žít,
nech mě, vždy mé dny jsou jen závan větru.
17Co je člověk, že ho tak ceníš,
že si ho všímáš?
18Každého jitra ho zkoušíš,
každou chvíli ho zkoumáš.
19Kdy už mě necháš o samotě,
kdy mi dáš pokoj, abych aspoň slinu mohl polknout?
20Jestliže jsem hřešil, co jsem ti udělal,
tobě, který hlídáš lidi?
Proč sis mě vzal za cíl útoků,
proč jsem na obtíž?
21Proč tedy neodpustíš moji urážku,
nepromineš mou vinu?
Vždyť brzo ulehnu do země,
když mě budeš hledat, už nebudu.“
RESPONSORIUM
Job 7, 5. 7. 6
O.
Mé tělo se obléklo do hniloby a šupin prachu, má kůže svraskala a mokvá. *
Pamatuj, Bože, že můj život je jako dech.
V.
Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje. *
Pamatuj, Bože, že můj život je jako dech.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu o smrti svatého Bedy Ctihodného od jeho žáka Cuthberta
(Nn. 4-6: PL 90, 64-66)
Toužím spatřit Krista
Když nadešlo úterý před Nanebevstoupením Páně, počal Beda silněji
churavět. Trpěl krátkým dechem a na nohou se ukázal mírný otok. Přesto
celý ten den vyučoval a vesele diktoval. Občas mezi jiným řekl: „Učte se
rychle, nevím, jak dlouho ještě budu živ, a zda si mě zakrátko můj Tvůrce
nevezme.“ Nám se však zdálo, že dobře zná svůj konec. Tak strávil noc
v bdění a díkůčinění.
Když se rozednilo, tedy ve středu, přikázal, abychom pečlivě psali dál,
co jsme začali. Dělali jsme to až do třetí hodiny. Od třetí hodiny jsme
konali procesí s ostatky svatých, jak to vyžadoval zvyk toho dne. Ale
jeden z nás zůstal s ním a řekl mu: „Milý mistře, z knihy, kterou jsi
diktoval, chybí ještě jedna kapitola. Bylo by ti obtížné, odpovídat dále
na otázky?“ On na to řekl: „Je to snadné. Vezmi si pero, uprav si ho
a rychle piš!“ A ten tak učinil.
O deváté hodině mi řekl: „Mám ve své skříňce nějaké cenné věci: pepř,
šátky a kadidlo. Běž rychle a přived ke mně kněze našeho kláštera, abych
jim rozdal dárky, které mi Bůh daroval.“ A když se shromáždili, hovořil
k nim a každého napomenul a snažně prosil, aby za něj sloužili mše
a pečlivě vykonali modlitby. Oni to rádi slíbili.
Všichni naříkali a plakali, a hlavně proto, že řekl, že podle jeho soudu
už nebudou dlouho vidět jeho tvář na tomto světě.1 Měli však radost, když
řekl: „Je čas, chce-li to tak můj Stvořitel, abych se vrátil k tomu,
který mě učinil, který mě utvořil z ničeho, když jsem ještě nebyl. Dlouho
jsem žil a dobře se slitovný Soudce staral o můj život. Chvíle, kdy mám
odejít, je tady,2 mám touhu zemřít a být s Kristem.3 Vždyť má duše touží
spatřit svého Krále v jeho slávě.“ A ještě mnoho jiného říkal pro naše
poučení a radostně strávil celý den až do večera.
A Wiberth, chlapec, o němž už byla řeč, ještě řekl: „Milovaný mistře,
ještě jedna věta není dopsána.“ On na to: „Tak rychle piš!“ Po chvíli
pravil chlapec: „Teď je věta hotova.“ A on odpověděl: „Dobře, řekl jsi
pravdu, dokonáno jest. Vezmi mou hlavu do svých rukou, protože velmi rád
budu sedět naproti svému svatému místu, kde jsem se modlíval. Tak budu
moci vsedě vzývat svého Otce.“
A tak zpíval na podlaze svého domku: „Sláva Otci i Synu i Duchu
Svatému.“ A když vyslovil jméno Ducha Svatého, vydechl naposled. A za
to, že se zde vždycky s takovou opravdovostí snažil Boha chválit, odebral se, jak můžeme
nepochybně věřit, do nebeských radostí, po nichž toužil.
1 srov. Sk 20, 38
1 2 Tim 4, 6
1 Flp 1, 23
RESPONSORIUM
_
O.
Celý život jsem strávil v klášteře a zcela jsem se věnoval rozjímání nad Písmem, a pokud mi zbýval čas mezi řeholními povinnostmi
a péčí o chrámový zpěv, *
vždy bylo pro me radostí studovat, vyučovat, psát, aleluja.
V.
Kdo se bude Božími přikázáními řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký. *
Vždy bylo pro me radostí studovat, vyučovat, psát, aleluja.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys povolal svatého kněze Bedu, aby svou zbožností a učeností
vzdělával tvou Církev; na jeho přímluvu dej, ať je i náš život prozářen
pravou moudrostí. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|