[ nová verze ]
18. květen 2016, Středa
3. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 7. týden Sv. Jana I., papeže a mučedníka, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 18. květen 2016 Sv. Jana I., papeže a mučedníka, nezávazná památka
Pocházel z Toskánska a stal se papežem v roce 523, kdy Itálii ovládal
gótský král Theodorich. Ten stál na straně ariánů a chtěl se jich zastat
i u císaře Justina I. Proto poslal do Konstantinopole výpravu, kterou
musel vést papež jako králův legát. S výsledkem jednání však nebyl
spokojen a dal papeže po návratu o hladu držet ve vězení v Ravenně, až tam 18.V.526 zemřel.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Přej, mučedníku blažený,
jas vítěznému svému dni:
vždyť za svou krev jsi v odměnu
obdržel slávy korunu.
Z tmy světa tebe tento den,
v němž zdolals kata se soudcem,
povznesl k sídlům nebeským
a spojil v blahu s Kristem tvým.
V andělském sboru se dnes již
ve sněhobílém rouchu skvíš,
jež pro svědectví statečné
jsi omyl v lázni krve své.
(omylas v lázni krve své.)
Pros za nás teď a při nás stůj,
ať Kristus laskavý sluch svůj
už nakloní k nám milostiv
a netrestá náš každý hřích.
Na chvíli aspoň sestup sem
s Kristovou přízní zároveň,
ať smysly, na nichž hříchy lpí,
slast odpuštění pocítí.
Čest budiž Otci se Synem
i s Duchem Utěšitelem
za to, že věnčí hlavu tvou
zářivé slávy korunou. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.
Žalm 88 (89), 2-38
Milosrdenství Páně k Davidovu domu
Z Davidova potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako Spasitele Ježíše. (Sk 13, 22. 23)
I
2 O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *
ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.
3 Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *
základy pevné má věrnost na nebi má. –
4 Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *
David, služebník můj, má ode mne slib:
5 Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *
trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“ –
6 Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *
a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.
7 Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *
kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?
8 Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *
velký a hrozný, nad všechny vyvýšený. –
9 Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *
Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.
10 Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *
ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.
11 Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *
mocným ramenem rozprášil odpůrce své. –
12 Tvá jsou nebesa, tak jako tvá je i země, *
svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.
13 Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *
Tábor i Hermon jásají při jménu tvém.
14 Tvoje paže je plna obrovské síly, *
tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.
15 Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *
láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. –
16 Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *
chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.
17 Denně se těší ze slávy tvého jména, *
jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.
18 Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *
a tvou přízní mohutní naše moc.
19 Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *
Svatému Izraele patří náš král.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.
Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.
II
20 Za onoho času mluvils ve vidění *
k svému věrnému a tak jsi prohlásil:
„Čelenku jsem vložil na mladého reka, *
z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.
21 Davida jsem našel, svého služebníka, *
jeho pomazal jsem svatým olejem,
22 aby moje ruka stále byla při něm, *
aby ho má paže posilovala. –
23 Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *
žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.
24 Před ním budu drtit jeho protivníky, *
kdo ho nenávidí, všechny budu bít.
25 Provázet ho budu věrností a přízní *
a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.
26 Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *
a na mocné řeky jeho pravici. –
27 On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj Otec, *
jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.
28 Zato mu dám práva prvorozenectví, *
učiním ho prvním mezi vladaři.
29 Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *
zůstanu mu věrný v naší úmluvě.
30 Věčné zachování dám i jeho rodu, *
pokud nebe trvá, zůstane mu trůn.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.
Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.
III
31 Jestli jeho děti opustí můj zákon, *
podle mého řádu nebudou-li žít,
32 poruší-li někdy, co jsem ustanovil *
a mých přikázání přestanou-li dbát,
33 potrestám je metlou za to provinění, *
pocítí mé důtky za spáchaný hřích. –
34 Přesto od něho svou milost neodvrátím, *
ve své věrnosti ho přesto nezklamu.
35 Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *
co má ústa řekla, to už nezměním.
36 Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *
– ode mne se David klamu nedočká –
37 jeho rod že trvat bude do věčnosti, *
stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,
38 věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *
dokud mraky půjdou, pevně bude stát.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.
V.
Zjevení tvých slov osvěcuje.
R.
Vede i prosté k porozumění.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Kazatel
5, 9 – 6, 8
Starosti s bohatstvím
5,9Kdo miluje peníze, nenasytí se jimi, kdo miluje bohatství, nemá z něho užitek. I
to je marnost. Kdo má hodně majetku, má hodně příživníků. Co z toho má vlastník?
– jen se na majetek dívá.
11Příjemný je spánek dělníkovi,
ať se nají málo nebo hodně.
Přesycenost však nedopřeje boháčovi usnout.
12Kruté zlo jsem viděl pod sluncem. Bohatství střežené pánem k vlastní škodě.
13Toto bohatství se nějakým neštěstím ztratí, a vlastní syn nemá z něho nic.
14Vrátí se
nahý, jak vyšel ze života své matky; odejde tak, jak přišel, a za všechnu svou
námahu nedostane nic, co by vzal s sebou.
15I to je kruté zlo: odejde tak, jak přišel. Co bude mít z toho, že se namáhal do
větru? 16Po všechny dny svého života jí v temnotě, v mnoha trápeních, v nemoci a
mrzutosti.
17Hle, co jsem uznal za dobré: Je hezké jíst, pít a mít se dobře při vší námaze, s
kterou se člověk lopotí pod sluncem po všechny dny svého života, jak mu je určil
Bůh. Ano, to je jeho úděl. 18Vskutku, každý člověk, jemuž dal Bůh bohatství, majetek a
možnost se z něho těšit a užívat ho jako svůj podíl, ať se raduje při své
lopotě, vždyť i tohle je dar Boží. 19Aspoň nebude mnoho vzpomínat na dny svého
života, pokud Bůh zaměstnává jeho srdce radostmi.
6,1Je jiné zlo, které jsem viděl pod sluncem, a to velmi trápí člověka.
2Bůh dává
někomu bohatství, majetek a slávu, nic mu neschází, po čem takový člověk
zatouží, ale nedopřeje mu, aby se z toho těšil, bude to užívat cizí člověk. To
je marnost a zlé neštěstí.
3Kdyby někdo zplodil sto dětí, mnoho let byl živ a nespočet by bylo dnů jeho
života, ale při tom se sám nenasytil dobrem a ani slušný pohřeb by nedostal, tu
– říkám – lépe je nedonošenému plodu, 4který sice nadarmo přišel, zmizel v temnu
a jehož jméno se kryje temnotou, 5ba který ani slunce neviděl a nepoznal, a přece
je mu lépe než tomu člověku, 6i kdyby byl živ dvakrát tisíc let a přitom neokusil
žádné dobro. Copak nespěje všechno na jedno místo?
7„Všechna práce lidí je jen pro jídlo,
a přece duše se tím nenasytí.“
8Jakou přednost má moudrý před hlupákem? Jakou přednost má chudák, který umí jednat s lidmi?
RESPONSORIUM
Př 30, 8; Žl 30 (31), 15-16
O.
Podvod a lež vzdal ode mne, Bože. * Ani bídu ani bohatství mi nedávej, jen to
nutné mi dej k živobytí.
V.
Já však spoléhám na tebe, Pane, pouze v tvých rukou je celý můj osud. * Ani bídu ani bohatství mi nedávej, jen to
nutné mi dej k živobytí.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisu svatého Jana kněze z Avily přátelům
(Ep. ad amicos, 58: Opera omnia, edit. B.A.C. 1, 533-534)
Aby byl Ježíšův život patrný na nás
Buď veleben Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh
veškeré útěchy. On nás těší ve všech našich souženích, abychom pak mohli
těšit druhé v jakémkoli soužení tou útěchou, jakou Bůh potěšuje nás. Jako
se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze
Krista dostává všestranné útěchy.1
To jsou slova apoštola svatého Pavla. Třikrát byl mrskán metlami, pětkrát
bičován, jednou kamenován, zanechán jako mrtvý, pronásledován od všech
možných lidí, trýzněn všemi druhy muk a útrap,2 a to ne jednou nebo
dvakrát, ale jak sám říká na jiném místě: Tak jsme my zaživa stále
vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem
smrtelném těle.3
A uprostřed všech těchto strastí nereptá a nestěžuje si na Boha, jako to
dělávají slaboši; ani netruchlí jako ti, kdo milují svou slávu a rozkoš;
ani neprosí úpěnlivě Boha, aby byl svých strastí zbaven, jako to dělají
ti, kdo je neznají, a proto s nimi nechtějí nic mít; ani je nepodceňuje
jako ti, kdo je považují za něco bezvýznamného. On nechává stranou
všechnu nevědomost a slabost a uprostřed strastí dobrořečí Bohu a děkuje
za ně Dárci jako za veliké dobrodiní. Pokládá se za šťastného, že může
něco trpět pro čest toho, který obdivuhodně snášel a vytrpěl tolik
potupy, aby nás vysvobodil od potupy, jíž jsme byli vydáni napospas
hříchem, a který nám udělil vyznamenání a čest svým duchem a přijetím za
děti Boží; v něm a skrze něho máme záruku a pečeť nebeské radosti.
Moji bratři tolik milovaní! Ať Bůh otevře vaše oči, abyste viděli, kolik
dobrého nám dává v tom, co svět považuje za opovržené, a hledáme-li slávu
Boží, jaké cti se nám dostává v zneuctění, jež zakoušíme, a jaká sláva se
nám chystá z nynějšího soužení, a jak něžnou, přátelskou a láskyplnou
náruč nám Bůh otevírá, aby přijal ty, kdo byli zraněni v bitvě pro něho.
To je nepochybně sladší než všechen med, který zde veškeré úsilí může
vyrobit. A když to okusíme, velice zatoužíme po této náruči; vždyť kdo by
netoužil po tom, který je zcela hodný veškeré lásky a touhy, leda ten,
kdo vůbec neví, co je touha?
Jestliže vás tedy blaží ony radosti a toužíte je spatřit a zakoušet,
vězte, že k nim nevede žádná lepší cesta než cesta utrpení. Po této
stezce šel Kristus a všichni, kdo byli jeho. Nazývá ji úzkou, ale ona vede
přímo k životu. A on nás učí, abychom, chceme-li k němu dospěti, šli
cestou, po níž se on sám ubíral. Vždyť není ani správné, aby lidé
vyhledávali cesty s poctami, když Syn Boží kráčel cestou potupy; neboť
není žák nad učitele ani služebník nad svého pána.4
Kéž dá Bůh, aby náš duch nevyhledával na tomto světě jiný pokrm ani nenalézal
spočinutí nikde jinde než v námahách pod křížem Páně.
1 2 Kor 1, 3-5
2 srov. 2 Kor 11, 23 a násl.
3 2 Kor 4, 11
4 Mt 10, 24
RESPONSORIUM
2 Kor 4, 10.11.16
O.
Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, *
aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle, aleluja.
V.
Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje. *
Aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle, aleluja.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, ty dáváš odplatu těm, kdo ti zůstanou věrní; dnes slavíme památku
mučednické smrti svatého papeže Jana a prosíme tě, pomáhej nám, ať také
následujeme jeho stálost ve víře. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|