[ nová verze ]
26. září 2015, Sobota
1. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 25. týden Sv. Kosmy a Damiána, mučedníků, nezávazná památka Pro OP: Sv. Dominika Ibaněze z Erquicia, kněze, Vavřince Ruize, otce rodiny, bl. Alfonse Navaretty, kněze a druhů, japonských mučedníků, nezávazná památka Sobotní památka Panny Marie
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 26. září 2015 Sv. Kosmy a Damiána, mučedníků, nezávazná památka
Podle nejstarších literárních památek byli dvojčata, žili v maloasijské Kilikii (dnešním jižním Turecku)
a bezplatně léčili nemocné. V době Diokleciánova pronásledování (kolem roku 305) položili život za svou víru a byli pohřbeni
v syrském městě Cyrrhu. Odtud se jejich úcta rozšířila na Východě i na Západě. Koncem 5. století byla jejich jména zařazena
do seznamu světců v mešním římském kánonu, kde zastupují křesťanský Východ. Papež Felix IV. (525-530) jim dal postavit baziliku
na římském Foru; jejich památka slavená 27. IX. byla patrně výročním dnem posvěcení této baziliky. Na začátku 10. století jim byl
zasvěcen kostel ve Staré Boleslavi. Jsou uctíváni jako patroni lékařů a lékárníků.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Ty Králi mučedníků svých,
koruno vyznávajících,
ty vedeš v říši nadhvězdnou,
kdo světskou slávou pohrdnou.
Svůj laskavý sluch nachyl k nám
i k našim snažným modlitbám.
Za chvály palem vítězných
nám hříšným odpusť všechen hřích.
Ty v mučednících vítězíš,
jak šetřit vyznavače víš:
nad hříchy dej nám vítězství
pro svoje milosrdenství.
To uděl, Otče přesvatý,
i Synu stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
Žalm 130 (131)
Důvěřuj v Boha jako dítě
Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11, 29)
1 Pane, nejsem pyšné mysli, *
nepohlížím do vysoka,
nebažím po velkých věcech, *
které nad mou sílu jsou. –
2 Ztišil, zklidnil jsem své srdce. *
Jako dítě v klíně matky,
jako dítě zkonejšené *
ztichla ve mně duše má. –
3 Izraeli, doufej v Pána *
nyní, vždy a na věky!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.
Žalm 131 (132)
Boží přislíbení Davidovu domu
Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1, 32)
I
1 Na Davida se, Pane, rozpomeň, *
na všechnu jeho námahu a péči,
2 na to, jak slavně Pánu přísahal, *
mocnému Jákobovu pevně slíbil: –
3 „Nevkročím ve stan svého příbytku, *
na lože neulehnu k odpočinku,
4 ani své oči usnout nenechám, *
ani svým víčkům spánek nepopřeji,
5 než Pánu najdu místo příhodné, *
příbytek pro mocného Jákobova!“ –
6 V Efratě slyšeli jsme o arše, *
na polích jaárských pak jsme ji našli.
7 Vejděme nyní v jeho příbytek, *
skloňme se k zemi před podnoží jeho! –
8 Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, *
ty i tvá vznešená a slavná archa!
9 Právo a řád buď rouchem kněží tvých, *
radostně ať ti jásají tví věrní!
10 Pro svého služebníka Davida *
pomazaného svého neodmítej!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.
Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.
II
11 Přísahal pevně Davidovi Pán, *
od svého slibu nikdy neustoupí:
„Na trůně tvém dám slavně zasednout *
dědici, který z tvého těla vzejde.
12 A jestli budou tvoji synové *
mé smlouvy dbát a řádů, jimž je učím,
dám pak i jejich synům zasednout *
pro věčné časy na trůně tvé vlády.“ –
13 Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán, *
jej přál si navždy za sídlo své vlády:
14 „Toto je na věky můj příbytek, *
zde budu sídlit v místě vytouženém. –
15 Pokrmu jeho štědře požehnám *
a chlebem budu sytit jeho chudé.
16 Odění spásy jeho kněžím dám, *
jásat a plesat budou jeho věrní. –
17 Tady moc Davidovu rozhojním, *
pomazanému svému světlo zjednám.
18 Dám jeho nepřátelům z hanby šat, *
on sám se bude skvít mým diadémem.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.
V.
Pojďte a bedlivě pohleďte na skutky Páně.
R.
Toho, jenž úžas šíří po celé zemi.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Ezechiela
47, 1-12
Vidění pramene vody vytékajícího z chrámu
1Anděl mě zavedl ke vchodu do chrámu, a hle – pod chrámovým prahem prýštila voda směrem na východ –
na východ totiž bylo chrámové průčelí-voda stékala pravou chrámovou stranou na jih od oltáře. 2Pak
mě vyvedl severní branou a venku mě vedl až k vnější bráně směřující na východ, a hle – voda vytékala z jižní strany.
3Ten muž vyšel ven směrem k východu, měl v ruce měřicí provazec a naměřil tisíc loket a dal mi
přebrodit vodu: sahala ke kotníkům. 4Naměřil opět tisíc loket a dal mi přebrodit vodu: sahala ke
kolenům, 5a naměřil zase tisíc loket a dal mi ji přebrodit: sahala k bokům. Naměřil dalších tisíc
loket: byla to řeka, kterou jsem nemohl přebrodit, neboť voda tak vzrostla, že se dala jen
přeplavat, byla to řeka, která se přebrodit nedala. 6Tu mi řekl: „Jistě ses díval, synu člověka!“
Pak mě přivedl zpět na břeh řeky.
7Když jsem se vrátil zpět, viděl jsem na břehu řeky veliké množství stromoví z obou stran.
8Řekl mi: „Tato voda, která vytéká do východní krajiny, stéká do pouště a končí v moři ve slaných vodách a
jeho voda je tím uzdravena. 9Kamkoli se řeka dostane, oživnou všichni živočichové, kteří se v ní
hemží; velmi mnoho ryb bude tam, kam se dostane tato voda a vše se uzdraví. 10Rybáři budou bydlet u
moře; budou napínat své sítě od Engadi k En Eglajim, množství jeho ryb bude ve svých druzích
nesčetné jako ve Velikém moři. 11Bažiny a laguny u jeho pobřeží nebudou uzdraveny, budou ponechány na
dobývání soli.
12Nad řekou pak, na jejím břehu z obou stran vzroste všeliké ovocné stromoví; neopadne jeho listí,
nepřestane jeho ovoce; každý měsíc ponese čerstvé plody, neboť jeho voda bude vytékat ze svatyně:
jeho ovoce bude pokrmem, lékem jeho listí.“
RESPONSORIUM
Srov. Ez 47, 1.9; srov. Jan 4, 14
O.
Viděl jsem vodu vytékající z chrámu po pravé straně. *
A všichni, k nimž se ta voda dostane, budou uzdraveni.
V.
Voda, kterou jim dám já, stane se v nich pramenem vody tryskající do života věčného. * A všichni, k nimž se ta voda dostane, budou uzdraveni.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého biskupa Augustina
(Sermo 329, 1-2: PL 38, 1454-1455)
Výkupnou cenou za drahocennou smrt mučedníků je smrt Kristova
Na přeslavných činech svatých mučedníků, kteří jsou všude výkvětem Církve, sami poznáváme, jak je pravdivé, co jsme zpívali:
Je drahá v očích Páně smrt těch, kdo jsou mu oddáni.1 Je drahocenná v očích našich i v očích toho, pro nějž zemřeli.
Ale výkupnou cenou za všechny ty smrti je smrt jednoho. Kolik smrtí vykoupil ten jeden, který podstoupil smrt, a bez jehož smrti
by se pšeničné zrno nerozmnožilo? Slyšeli jste, co řekl, když se blížil k svému umučení, a to znamená, když se blížil k našemu vykoupení:
Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo, odumře-li však, přinese hojný užitek.2
On na kříži vyplatil velikou cenu, aby nás získal, tam se otevřel měšec s výkupným za nás. Když voják probodl kopím jeho bok, vytrysklo
odtamtud výkupné za celý svět.
Byli vykoupeni mučedníci i ostatní věřící; ale víra mučedníků byla vystavena zkoušce, a svědkem toho je jejich krev. Vrátili, co bylo
na ně vynaloženo, a tak splnili, co říká svatý Jan: Jako Kristus za nás položil svůj život, tak i my jsme povinni položit život za své bratry.3
A jinde se říká: Když zasedneš k velkolepé hostině, uvažuj pečlivě o tom, co se ti předkládá, neboť něco podobného musíš také ty uchystat.4
Je to velkolepá hostina, při níž je pokrmem sám Pán té hostiny. Nikdo nedává hostům za pokrm sám sebe, to činí jedině náš Pán, Kristus.
On je hostitelem a on sám je také pokrmem a nápojem. Mučedníci tedy uvážili pečlivě, co jedli a pili, a splatili to něčím podobným.
Ale jak by mohli splatit něčím podobným, kdyby jim to, čím splatili, nedal ten, kdo to jako první na ně vynaložil?
Čím nyní odvděčím se Pánu za všechno, co mi prokázal? Vezmu kalich spásy.5
Jaký je to kalich? Kalich utrpení, hořký, ale uzdravující. Kalich, jehož by se nemocný bál dotknout, kdyby se z něho nejdřív nenapil
lékař. Takový je to kalich. Poznáváme ten kalich z úst Kristových, když říká: Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich.6
O tomto kalichu říkali mučedníci: Vezmu kalich spásy a jméno Páně oslavím.7
Nebojíš se však, že nebudeš mít dost síly?
Jak to, že se nebojíš? Vždyť budu vzývat jméno Páně. Jak by mohli mučedníci zvítězit, kdyby v nich nezvítězil ten, který řekl:
Buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět.8 Vládce nebes řídil jejich mysl i jazyk; na zemi skrze ně přemáhal ďábla, a v nebi mučedníky korunoval.
Šťastní, kdo takto pili z toho kalicha! Přestáli všechnu bolest a získali věčnou slávu.
1 Žl 115 (116), 15
2 Jan 12, 24
3 srov. 1 Jan 3, 16
4 srov. Př 23, 1 (Vulg.)
5 Žl 115 (116), 12-13
6 Mt 26, 39
7 Žl 115 (116), 13
8 Jan 16, 33
RESPONSORIUM
Srov. Ef 4, 4.5
O.
Mučedníci pro Pána slavně prolili svou krev; milovali Krista a následovali ho v životě i ve smrti. *
Proto si zasloužili vítěznou korunu.
V.
Měli jednoho ducha a jednu víru. *
Proto si zasloužili vítěznou korunu.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys ve své moudré prozřetelnosti přivedl svatého Kosmu a Damiána k věčné slávě a učinils je našimi pomocníky;
slavíme dnes jejich památku a prosíme tě: uč nás žít tak, abychom tě chválili celým svým životem.
Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|