[ nová verze ]

« Září 2015 »
NePoÚtStČtSo
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930 


18. září 2015, Pátek
4. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 24. týden
Pro OP: Sv. Jana Maciase, řeholníka, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb

uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu

latinská verze

nahlásit chybu

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

18. září 2015
Pro OP: Sv. Jana Maciase, řeholníka, nezávazná památka


Jan Macias pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny ve Španělsku. Narodil se v Ribera del Fresno v Estramaduře 2. března 1585. Brzy osiřel a musel se starat o obživu pro sebe a svou sestru Anežku. Když se mu podařilo zajistit budoucnost své sestry, odešel ve svých dvaceti letech do Ameriky za bohatstvím. Stále byl ještě dost mladý, a tak se ze strany svých krajanů často setkával s podrazy a zneužíváním své dobroty. Díky tomu se stal zvlášť citlivým vůči chudým a potřebným. Přes všechny nesnáze nikdy neztratil klid a dobrou náladu. Bylo to díky modlitbě, a zvláště modlitbě růžence, kterou žádný den nevynechal. V roce 1622 vstoupil do řádu v klášteře sv. Marie Magdalény v Limě. Řeholní sliby složil 23. září 1623. Velmi brzy byl pověřen službou vrátného a rozdáváním almužen chudým lidem, kteří do kláštera přicházeli. V této službě setrval dvaadvacet let. S láskou pečoval o potřebné, mnoho bloudících přivedl na cestu víry. Vytrvalou modlitbou růžence pomáhal především duším zemřelých. Zemřel po krátké nemoci 16. září 1645 v Limě. Jeho ostatky jsou od roku 1837 uloženy v bazilice sv. Růžence v Limě. Kanonizoval jej 28. září 1975 bl. Pavel VI.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Písní a chválou od srdce
svatého sluhu velebme
ke slávě svaté Trojice,
jež dává věnce vítězné.

Rád snášel strasti pozemské
a nedbal statků vezdejších,
milostí lásky blíženské
pokladů dobyl největších.

Pozemských statků, útrap všech
nedbal a hledal nebe jen,
neutápěl se v marnostech
i v poníženích spokojen.

Přej našim prosbám v každý čas,
prosíme, světče blažený,
dobrými dary potěš nás,
dej dojít věčné odměny.

Buď sláva svaté Trojici,
buď moc jí a navěky čest;
pro světce za nás prosící
nám pomoz vejít v říši hvězd. Amen.

Ke slávě svaté Trojice,
jež dává věnce vítězné,
chválu tohoto svatého
služebníka dnes zpívejme.

Příkoří světa snášel rád,
na jeho prospěch nedbal nic,
však v lásce plné milostí
on bohatší byl mnohem víc.

Majetkem světa pohrdal,
usiloval o nebeský,
na ponížení nic nedbal,
osvobozen od marností.

Přej našim prosbám v každý čas,
prosíme, světče blažený,
dobrými dary potěš nás,
dej dojít věčné odměny.

Trojici Svaté sláva buď,
čest, moc i chvála na věky;
na nebešťanů přímluvu
kéž pomáhá nám z nebe vždy. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Žalm 54 (55), 2-15. 17-24
Proti zrádnému příteli

Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14, 33)

I

2 Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, *
      nestraň se mých úpěnlivých proseb,

3 slyš mě pozorně a vyslyš mě, *
      neklidný jsem ve své sklíčenosti.

4 Zděšený jsem křikem nepřátel, *
      útiskem a zlobou bezbožníků. –

   Rozpoutali zhoubu proti mně, *
      zuřivě se na mne osopují.

5 Srdce se mi v prsou tetelí, *
      úzkost smrtelná mě zachvátila.

6 Padá na mne strach a zděšení, *
      leží na mně nevýslovná hrůza. –

7 Říkám si: „Mít křídla holubí, *
      uletěl bych, až bych došel klidu."

8 Uletěl bych rád co nejdále, *
      noclehem bych zůstal někde v poušti.

9 Vyhledal bych si tam útulek *
       na ochranu před divokým vichrem.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

II

10     Zachraň mě před bouřením jejich hrdel, Pane. †
       Před záplavou jejich jazyků. *
       V městě vidím násilí a sváry.
11 Ve dne v noci brousí kolem něj, †
       po hradebních zdech je obcházejí, *
       uvnitř vládne bezpráví a útisk.

12 V jeho středu číhá záhuba, *
       klam a křivda z tržišť neodchází.

13 Kdyby potupil mě nepřítel, *
       křivdu od něj dovedl bych snášet;
    kdyby na mě tak zle dotíral, *
       kdo mě nenávidí, schoval bych se.

14 Tys však to byl, člověk jako já, *
       ty, můj blízký důvěrník a přítel!

15 Slasti přátelství jsme ty a já *
       prožívali spolu v domě Páně.

      16 Kéž je za to zmatek posedne, *
          kéž jsou za to uchváceni smrtí,
          kéž jdou do podsvětí zaživa, *
          když je v jejich domech plno zloby!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

III
17 Já však budu k Pánu volat dál, *
       Pán se smiluje a zachrání mne.

18 Večer, za jitra i v poledne *
       budu kvílet z hloubi svého srdce.

19 On mé naříkání vyslyší, *
       vysvobodí pokojně můj život.
    Neboť lučištníci blízko jsou, *
       z blízkosti už na mne dotírají.

20 Ismael a Jaalam a ti, *
       kteří obývají na východě,
    na výměnu nepřistupují, *
       neboť odmítají bát se Boha. –

21 Každý proti jeho přátelům *
       zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.

22 Nad máslo je hladší jeho řeč, *
       ale v srdci hotoví se k boji;
    slova lahodnější oleje, *
       ale jsou to vytasené meče. –

23 Svěř se Pánu ve své nesnázi, †
       on tě zachová a nedopustí, *
       aby spravedlivý padl navždy. –

24 Je však, Pane, svrhneš do hrobu, *
       že se muži krvaví a lstiví
    nedožijí půlky života! *
       Kdežto já jen v tebe důvěřuji.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

V. Můj synu, dbej na moji moudrost.
R. K mým výrokům nakloň své ucho.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Ezechiela

16, 3. 5b-7a. 8-15. 35. 37a. 40-43. 59-63
Jeruzalém – nevěrná snoubenka Hospodinova

    
3Tak praví Pán, Hospodin, Jeruzalému: „Celý tvůj původ je z kananejské země: tvůj otec byl Amorita, tvá matka byla Chetitka. 5Hned po narození jsi byla pohozena na širé pole pro svou ošklivost.
    
6Když jsem šel kolem tebe a viděl tě, jak se zmítáš ve své krvi, řekl jsem ti: Žij ze své krve a  vzrůstej! 7Polním poupětem jsem tě učinil, vyrostla jsi, rozvinula ses, dospěla do svrchované krásy.
    
8Tu jsem šel kolem tebe a viděl jsem tě – byl to tvůj čas, čas lásky – rozprostřel jsem na tebe lem svého pláště, přikryl tvou nahotu, přísahal jsem ti a uzavřel s tebou smlouvu" – praví Pán, Hospodin – „a stala ses mou. 9Umyl jsem tě vodou a očistil tě od krve, pomazal tě olejem. 10Dal jsem tě obléknout do pestrobarevného šatu, obul jsem tě do střevíců z delfíní kůže, ovinul jsem ti hlavu turbanem z kmentu, přioděl jsem tě hedvábným rouchem. 11Ozdobil jsem tě klenoty, náramky jsem navlékl na tvé ruce, náhrdelník na tvé hrdlo. 12Vložil jsem kroužky do tvého chřípí, náušnice do uší a  nádhernou čelenku na hlavu. 13Zdobila ses zlatem a stříbrem, odívala ses kmentem, hedvábím, pestrobarevným rouchem. Jedla jsi pečivo z nejjemnější mouky, med a olej, stala ses překrásnou a  schopnou kralování. 14Tvé jméno se rozneslo mezi národy pro tvou krásu, neboť bylas dokonalá ozdobou, kterou jsem tě obdařil" – praví Pán, Hospodin.
    
15„Ty ses však spoléhala na svou krásu, využívala jsi své slávy a oddávala ses každému, kdo šel kolem, a zahrnovala ho svým smilstvím, a stala ses jeho.
    
35Proto, nevěstko, slyš Hospodinovo slovo: 37Hle – shromáždím všechny tvé milence. 40Přivedou na tebe zástupy, ukamenují tě a probodnou tě svým mečem. 41Tvé domy spálí ohněm a potrestají tě před očima mnoha žen. Tak ukončím tvé smilství, mzdu už nebudeš dávat. 42Ukojím na tobě svůj hněv, přestanu na tebe žárlit, uklidním se a nebudu se už hněvat. 43Poněvadž jsi nebyla pamětliva dnů své mladosti, popouzela jsi mě ke hněvu ve všech těchto věcech, proto hle – i já nechám dopadnout tvé chování na tvou hlavu" – praví Pán, Hospodin – „nepřidáš už jinou hanebnost ke všem svým ohavnostem."
    
59Tak praví Pán, Hospodin: „Učiním s tebou tak, jako tys učinila, když jsi pohrdla přísahou a zrušila smlouvu. 60Rozpomenu se však na svoji smlouvu, sjednanou s tebou za dnů tvého mládí, a uzavřu s tebou smlouvu věčnou.
    
61Vzpomeň si na své chování a zastydíš se, když vezmu tvé větší i menší sestry a dám ti je jako dcery, avšak ne pro dřívější smlouvu s tebou. 62Uzavřu s tebou smlouvu novou a poznáš, že já jsem Hospodin, 63aby ses rozpomenula a zahanbila a nemohla již otevřít ústa pro hanbu, až ti odpustím všechno, co jsi udělala" – praví Pán, Hospodin.

RESPONSORIUM

Iz 54, 6.8; Ez 16, 60

O. Jako opuštěnou ženu jsem tě povolal, ve výbuchu hněvu jsem skryl na chvíli před tebou svou tvář. * Ve věčné lásce se však nad tebou slituji – praví Hospodin, tvůj Vykupitel.
V. Rozpomenu se na svoji smlouvu sjednanou s tebou za dnů tvého mládí a uzavřu s tebou smlouvu věčnou. *Ve věčné lásce se však nad tebou slituji – praví Hospodin, tvůj Vykupitel.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z homilie blahoslaveného Pavla VI. při kanonizaci svatého Jana Maciase

(AAS 67 [1975], str. 573–578)

     Jan Macias je obdivuhodný a výmluvný svědek evangelijní chudoby. Jako mladičký sirotek ze skrovné mzdy pasáčka podporuje lidi, „své bratry“, a dělí se s nimi o víru. Jako vystěhovalec následuje svého svatého patrona Jana Křtitele a nepachtí se za majetkem jako ostatní, nýbrž nade vše touží, aby se naplnila Boží vůle. Jako kupecký mládenec a také jako vůdce pastevců tajně prokazuje skutky lásky chudým a učí je modlit se. Jako řeholník činí ze svých slibů vynikající důvod lásky k Bohu a k bližním.
     „Pro sebe nehledá nic než Boha.“ V cele u brány spojuje velmi intenzivní život modlitby a pokání s péčí o ohromné množství strádajících. Poskytuje jim prostředky a přiděluje pokrm. Zříká se velké části jídla, aby nasytil hladové, protože jeho víra v nich vidí zvláštní přítomnost Ježíše Krista. Abychom to shrnuli několika slovy: nedokazuje život tohoto „otce chudých, sirotků a strádajících“, jak plodná je evangelijní chudoba, když ji někdo plně prožívá?
     Když říkáme, že Jan Macias byl chudý, nemyslíme přitom na chudobu, která je totéž co škodlivá bída anebo nečinnost, která nedělá nic pro dosažení oprávněného slušného postavení. Takovou chudobu Bůh nechce ani jí nežehná. Máme na mysli důstojnou chudobu, která si pokorně vydělává na pozemský chléb jako plod vlastní práce.
     Jak pečlivě a jak účinně přistupoval Jan k svému úkolu předtím, než se stal řeholníkem, i potom! Jeho páni a představení to otevřeně dosvědčují. Svýma rukama vždycky zajišťoval chléb pro sebe, chléb pro svou sestru, chléb pro mnoho skutků lásky. Onen chléb byl plodem příkladné práce, která byla plodná i ze sociálního hlediska, práce, která zdokonaluje člověka, vykupuje ho a připodobňuje Kristu a do duše vlévá dětinnou důvěru. V této důvěře člověk věří, že Otec, který živí nebeské ptactvo a šatí polní lilie,1 nepřestává dávat svým dětem to, co potřebují k životu. Nejprve hledejte Boží království a jeho spravedlnost a ostatní vám bude přidáno.
     Ostatně, tvrdá práce Jana Maciase, které se s námahou věnoval, neodváděla jeho duši od Chleba nebeského. Vždyť už od dětství byl uveden do nejvnitřnějších hlubin Boží přítomnosti! Proto měl i uprostřed svých rozmanitých činností kontemplativní duši.
     Důvěrný styk s Bohem ho nejen neodtahoval od lidí, ale působil, že se k nim a k jejich potřebám přibližoval s novou horlivostí a energií. Jeho úmyslem bylo, aby jim poskytl lék a přiváděl je k životu stále více důstojnějšímu, vyššímu, lidštějšímu a křesťanštějšímu.
     Tím, že toto dělal, byl pouze poslušen učení a přikázání Církve. Neboť církev dává chudým přednost a miluje evangelijní chudobu. Nikdy chudé neopustila v jejich strastech, ale podporovala je a povznesla k vyšší životní úrovni, která se více shoduje s jejich důstojností jakožto lidí a Božích dětí.
     Toto všechno nám staví alespoň částečně před oči podobu tohoto svatého muže, neobyčejnou a strhující, podobu, která náleží do této doby, nádherný příklad pro nás a pro naši společnost.
     Jan Macias umí vyzdvihnout důstojnost chudoby dvojím příkladem svého života: tím, že s důvěrou shání chléb pro chudé a že vytrvale hledá Chléb chudých, to jest Krista, který všechny posiluje a tak je vede k nejvyšší metě. Proto zajisté je dáno toto skvělé poselství nám a našemu století, nakaženému materialismem, který tak často trpí bezuzdnou honbou za požitky a zanedbává sociální povinnosti. Také je vystaveno na odiv jako účinný příklad oné „vnitřní jednoty“, kterou má křesťan uskutečnit v tomto pozemském životě, protože ho má naplnit vírou a láskou.

RESPONSORIUM


O. Opásejte se všichni ve vzájemném styku pokorou, * Neboť Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.
V. Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. * Neboť Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.

Nebo:

Z listu magistra řádu Vincence de Couesnongla u příležitosti kanonizace Jana Maciase

(Ex allocutione a Magistro Generali O. P. fr. Vincentio de Couesnongle in canonizatione Ioanis Macias habita – 26. 9. 1975)

Poselství Jana Maciase

     Jan Macias nekázal ani nepsal. Tento pokorný bratr, nyní oslavený před celou Církví, by byl náramně zmaten, kdyby mu byl někdo řekl, že jeho skromný život přinese světu poselství, a co víc, že to bude poselství sociální. Jeho skromný život nám svědčí za něho. Jeho život sám je poselstvím.
     Jan Macias se ještě jako mladík odebral do Ameriky. Stal se vystěhovalcem z vlasti. Poznal totiž, co je vysídlení, bolestné vytržení z otcovské půdy, z poklidných zvyklostí. Poznal nejistotu, střídání naděje a strachu, obtíže s přesazením a přizpůsobováním. Byl jedním z těch nesčíslných lidí, kteří byli věčně štváni ze země do země, nikoli potěšením nebo ze záliby v dobrodružství, ale nutností.
     Beze vší pochyby by byl mohl jít touto cestou svatosti, obětovat se pro chudé kdekoli a v kterékoli době. Ale stává se svatým mezi běženci, mezi nejchudšími. A to nám klade otázky.
     Od doby, kdy žil Jan Macias, pokročil svět mnohem dále. Nejen že se od základů změnily životní podmínky. Ale otevřenější četbou evangelia – a také vlivem pozemských událostí (na to nesmíme zapomínat) – se křesťanský lid stal ve větší šíři přístupnější požadavkům lásky. Pochopili jsme totiž, že láska se nedá zúžit na trochu dobročinnosti a vnitřního úmyslu nebo také na hrdinnou oběť – vždycky však jednotlivce – pro záchranu jiných. Pochopili jsme, že láska musí být duší člověka, musí proniknout a proměnit veškerý život lidí a lidské společnosti.
     Bratrská láska naprosto není nějakým přepychem lidí, kteří mají čas, peníze a dobrou vůli. Ani nemůže nahradit sociální řád, který se často snaží potlačit chudé.
     Bez pochyby bude zapotřebí, aby láska vždycky dávala náhradu za společnost. Ale hlavně je láska spravedlností pro všechny. To je smysl slov našeho předchůdce bratra Gilleta: "Musíme se přičinit, aby se dnešní milosrdná láska stala spravedlností zítřka." Milovat bratry znamená především chtít, aby byli v tomto světě, v naší společnosti přijímáni jako plnoprávní členové. Znamená to chtít, šťastně a s určitostí, aby cítili, že byli přijati, převzati a začleněni tak, jak si to pro lidskou důstojnost zaslouží.
     Pravá láska žádá, abychom všemožně, pokud můžeme a máme, usilovali o společnost spravedlivější a lidštější.
     Není pochyby, že svět úplně spravedlivý, řízený dokonalými zákony, kde by se zachovávala práva kteréhokoli člověka, by byl studený, jako bez duše a bez naděje, protože by byl bez lásky. Spravedlnost, je-li sama, může být nelidská, a žádný sociální zákon nemůže zplodit lásku.
     Toto má vnímat hlavně učedník evangelia. Křesťané jsou povoláni k budování spravedlivého světa, kde by poutem mezi lidmi, národy a rozmanitými sdruženími lidí byla láska. Toto je poselství evangelia. To je také poselství Jana Maciase.
     Je to však víc než poselství, protože je to něco jiného než nějaká závěť nebo posmrtná řeč. Je to nový pohled na svět. Je to mocný tlukot něčího srdce, je to kvas, je to pramen života vyvěrajícího do věčnosti.
     Proto není poselství Jana Maciase pouze sociální. Především je to poselství božského Života.
     Když nám Církev staví před oči dobré skutky Jana Maciase a když tím vrhá jasnější světlo na jméno a tvář Boží, vyzývá všechny křesťany, aby oslavovali Otce v nebesích. Jan Macias zjevil ve své době svou láskou k chudým pravé Boží jméno americkým domorodcům, kteří je neznali: Bůh je Láska.

RESPONSORIUM


O. Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mne: * Amen, amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.
V. Pánu půjčuje, kdo se slitovává nad chuďasem. * Amen, amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ty miluješ všechny lidi a chceš, aby byli spaseni. Svatý Jan Macias se z lásky k tobě všem podřizoval; na jeho přímluvu dej, ať jsme prodchnuti tajemstvím tvé dobrotivosti a ochotně obětujeme svůj život i vše, co máme, pro službu bratřím. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie