[ nová verze ]
27. květen 2015, Středa
4. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 8. týden Sv. Augustina z Canterbury, biskupa, nezávazná památka Výročí posvěcení katedrály sv. Bartoloměje (v plzeňské diecézi), svátek Pro OP: Bl. Ondřeje Franchiho, biskupa, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 27. květen 2015 Sv. Augustina z Canterbury, biskupa, nezávazná památka
Byl benediktinem v opatství sv. Ondřeje v Římě. Papež Řehoř Veliký ho
poslal, aby spolu s dalšími čtyřiceti mnichy hlásal evangelium v Anglii (597). Cestou byl ve Francii vysvěcen na biskupa. Kentský král Ethelbert
mu postoupil poblíž Canterbury pahorek s pozemky na stavbu opatství a katedrály a přijal
křest. Z prvních křesťanských století se tam do té doby udrželo křesťanství jen v hornatých oblastech Skotska a Walesu.
Položil tedy základy organizační struktury Církve v Anglii a podle pokynů papeže dbal při šíření křesťanství místních zvyklostí. Podařilo se mu
získat velkou část obyvatelstva a vychovat domácí kněze. Zemřel 26. V. kolem roku 605.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Duch plný darem pomazání svého
obhájce pravdy učinil si z něho,
pevného v boji, aby mohl tvůj lid
na pastvy vodit.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!
Žalm 102 (103)
Chvála Božího milosrdenství
Z milosrdné lásky našeho Boha nás navštívil ten, který vychází z výsosti. (Srov. Lk 1, 78)
I
1 Oslavuj Pána, duše má, *
mé nitro jeho svaté jméno!
2 Oslavuj Pána, duše má, *
na jeho dobra nezapomeň! –
3 Všechny tvé viny odpouští, *
ze všech tvých neduhů tě léčí;
4 tvůj život chrání záhuby, *
věnčí tě láskou, slitováním;
5 on blahem sytí tvoje dny, *
jak orlu obnovil tvou mladost. –
6 Pán koná skutky milosti: *
všem utlačeným zjedná právo.
7 Ukázal cestu Mojžíši, *
své skutky dětem Izraele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!
Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.
II
8 Vlídný a laskavý je Pán, *
shovívavý a milosrdný.
9 Nechce se ustavičně přít, *
navěky v hněvu setrvávat.
10 Nesplácí hříchy, nejedná, *
jak pro své viny zasloužíme. –
11 Vždyť jak ční nebe nad zemí, *
tak velkou lásku má k svým věrným.
12 Jak od východu k západu *
vzdaluje od nás naše viny.
13 Jak otec dětem odpouští, *
Pán je k svým věrným milostivý.
14 Ví, z čeho jsme stvořeni, *
má na mysli, že jsme jen hlína.
15 Jsou jako tráva lidské dny: *
rozkvetou jako polní kvítek,
16 zavane vítr, sfoukne jej, *
a stopy po něm nezůstane.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.
Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.
III
17 Však láska Páně do věků, *
je dobrotiv až k dětem dětí
18 u těch, kdo jeho smlouvu ctí *
a plní jeho přikázání.
19 Pán zřídil si trůn v nebesích *
a jeho vláda řídí vesmír. –
20 Oslavte Pána, chvalte jej, †
vy jeho poslové, vy silní, *
kdo konáte, co on vám káže!
21 Oslavte Pána, zástupy, *
vy, kdo jste v službách jeho vůle!
22 Oslavte Pána, díla Páně, †
všude, kam sahá jeho vláda! *
Oslavuj Pána, duše má!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.
V.
Ukaž mi, Pane, cestu svých přikázání.
R.
Rozjímat budu nad tvými divy.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Job
7, 1-21
Job znechucen životem volá k Bohu
Job se ujal slova a řekl:
1„Což nejsou svízele údělem člověka na zemi,
dni jeho jako dni nádeníka?
2Jak otrok touží po stínu,
jak nádeník čeká na svou výplatu,
3tak jsem dostal v úděl měsíce bídy
a noci soužení byly mně přiděleny.
4Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu?
Když končí večer, sytím se neklidem do úsvitu.
5Mé tělo se obléklo do hniloby a šupin prachu,
má kůže svraskala a mokvá.
6Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člunek,
plynou bez naděje.
7Pamatuj, že můj život je jako dech,
mé oko již nikdy neuzří štěstí.
8Oko, které by mě chtělo vidět, mě už nespatří,
tvé oko mě hledá, ale já už nejsem.
9Odlétá oblak a mizí,
ten, kdo sestoupí do hrobu, již z něho nevystoupí.
10Nevrátí se už do svého domu,
jeho příbytek ho už neuvidí.
11Proto již nemohu zdržet svá ústa,
v soužení svého ducha budu mluvit,
naříkat v úzkostech duše.
12Copak jsem moře či mořská obluda,
že proti mně stavíš stráže?
13Když si myslím, že útěchu najdu na lůžku,
že moje lože mi pomůže snášet soužení,
14tu mě děsíš ve snách,
ve vidinách mě strašíš,
15že by mé hrdlo dalo přednost uškrcení
a mé kosti by daly přednost smrti.
16Chřadnu, dlouho nebudu žít,
nech mě, vždy mé dny jsou jen závan větru.
17Co je člověk, že ho tak ceníš,
že si ho všímáš?
18Každého jitra ho zkoušíš,
každou chvíli ho zkoumáš.
19Kdy už mě necháš o samotě,
kdy mi dáš pokoj, abych aspoň slinu mohl polknout?
20Jestliže jsem hřešil, co jsem ti udělal,
tobě, který hlídáš lidi?
Proč sis mě vzal za cíl útoků,
proč jsem na obtíž?
21Proč tedy neodpustíš moji urážku,
nepromineš mou vinu?
Vždyť brzo ulehnu do země,
když mě budeš hledat, už nebudu.“
RESPONSORIUM
Job 7, 5. 7. 6
O.
Mé tělo se obléklo do hniloby a šupin prachu, má kůže svraskala a mokvá. *
Pamatuj, Bože, že můj život je jako dech.
V.
Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje. *
Pamatuj, Bože, že můj život je jako dech.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého Řehoře Velikého, papeže
(Lib. 11, 36: MGH, 1899, Epistolae, 2, 305-306)
Anglický národ osvítilo světlo víry
Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle,1 neboť obilné
zrno padlo do země a odumřelo, aby vydalo hojný užitek.2 A ten, z jehož
smrti žijeme, z jehož slabosti jsme silní, jehož utrpením jsme zbaveni
utrpení, pro jehož lásku hledáme v Británii bratry, které ani neznáme,
a jehož milostí nacházíme ty, které jsme hledali, ačkoli jsme je neznali,
ten nevládne jen v nebi.
Kdo je schopen vylíčit radost, která se zmocnila srdce všech věřících, že
anglický národ působením milosti všemohoucího Boha i tvým úsilím, bratře,
se zbavil temnoty bludů a dal se osvítit světlem pravé víry; že s plným
přesvědčením teď šlape po modlách, jimž se předtím s nesmyslným strachem
podroboval; že se s čistým srdcem koří všemohoucímu Bohu; že povstal ze
špatností a drží se správných zásad, které jsou mu zvěstovány; že se
duchem podřizuje božským přikázáním a roste v poznání; že se při modlitbě
sklání až k zemi, aby jeho mysl nezůstávala při zemi. Čí je to dílo, ne-
li toho, který řekl: Můj Otec je až dosud činný, i já jsem činný?3
Aby ukázal, že se svět neobrací lidskou moudrostí, ale silou Boží, poslal
Bůh do světa a vybral si za hlasatele lidi nevzdělané. A dělá to i teď,
neboť koná v anglickém národě prostřednictvím lidí slabých veliké věci.
Ale takový už je tento nebeský dar, nejmilejší bratře, že vedle veliké
radosti přináší i velikou obavu.
Vím dobře, že všemohoucí Bůh činí skrze tvou lásku v národě, který si
vyvolil, veliké divy. Musíš se však pro tento Boží dar s bázní radovat
a s radostí bát; radovat se, neboť vnější divy přitahují srdce Angličanů
k vnitřní milosti; bát se však, aby se slabý duch pro ta znamení zpupně
nepovyšoval: to, co mu navenek přináší čest, mohlo by mu být vnitřně pro
jeho domýšlivost příležitostí k pádu.
Musíme mít na mysli, jak se učedníci s radostí vrátili z hlásání
evangelia a řekli svému nebeskému Učiteli: Pane, dokonce i zlí duchové se
nám podrobují ve tvém jménu.4 Ihned však museli vyslechnout odpověď:
Neradujte se z toho, spíše se radujte, že jsou vaše jména zapsána v nebi.5
1 srov. Lk 2, 14
2 srov. Jan 12, 24
3 Jan 5, 17
4 Lk 10, 17
5 Lk 10, 20
RESPONSORIUM
Flp 3, 17; 4, 9; 1 Kor 1, 10a
O.
Bratři, jednejte tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. *
Dělejte to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi, aleluja.
V.
Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista: Buďte všichni zajedno. *
Dělejte to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi, aleluja.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys přivedl kázáním svatého biskupa Augustina lid Anglie k světlu evangelia; prosíme tě,
dej, ať příklad jeho apoštolského úsilí přináší v tvé Církvi trvalý užitek. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|