[ nová verze ]
29. říjen 2014, Středa
2. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 30. týden Bl. Marie Restituty Kafkové, panny a mučednice (v Brněnské diecézi), památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 29. říjen 2014 Bl. Marie Restituty Kafkové, panny a mučednice (v Brněnské diecézi), památka
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Kriste, tys konvalinky květ,
kterému chcem teď chválu pět,
žes mučednickou korunou
ozdobil tuto pannu svou.
Statečná, moudrá, rozumná,
ve víře pevná, nezlomná,
nesmírné muky pro tebe
bez bázně vzala na sebe.
Pohrdla vládcem pozemským
a posílena darem tvým
dobyla v bitvě krvavé
odměny nepomíjivé.
Vem nás pro její zásluhy,
Kriste, k ní jednou za druhy,
ať čistým srdcem smíme pak
plodů tvé krve požívat.
Buď sláva tobě, Ježíši,
zrozený z Panny nejčistší,
i Otci, Duchu milosti
po všechny věky věčnosti. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
Žalm 38 (39)
Prosba těžce nemocného
Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8, 20)
I
2 Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, *
abych se neprohřešil jazykem;
a pokud bude bezbožník stát blízko, *
budu svá ústa držet na uzdě. –
3 Ztichl jsem, zmlkl, i když nešťasten, *
ale má bolest jen se zjitřila,
4 srdce se v těle prudce rozpálilo. †
Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel, *
a já jsem musil nahlas promluvit:
5 „Dej mi už, Pane, uvidět můj konec †
a jakou míru dní mám před sebou, *
ať poznám tak svou pomíjejícnost.“ –
6 Hle, vyměřils mé dny jen na pídě, †
v tvých očích je můj život jako nic, *
a každý člověk jenom jako dech,
7 jen jako stín se tady člověk mihne, †
jen jako dech je všechno bohatství, *
jež hromadí a neví pro koho.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.
II
8 Co tedy, Pane, teď mám očekávat? *
Jen k tobě upínám svou naději.
9 Zachraň mě od všech křivd a nepravostí, *
bláznům mě nenechávej na posměch!
10 A teď už mlčím, ústa neotevřu, *
protože všechno je tvé řízení. –
11 Odejmi ode mne své navštívení! *
Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!
12 Člověka za hřích postihuješ trestem †
a ničíš jeho nádheru jak mol: *
je každý člověk jenom jako dech. –
13 Slyš můj křik, Pane, vyslechni mou prosbu, †
nemlč k mým slzám, vždyť jsem já tvůj host, *
poutník, jak všichni moji otcové.
14 Odvrať svůj přísný zrak a oddechnu si, *
dříve než odejdu a zaniknu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.
Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.
Žalm 51 (52)
Proti pomlouvači
Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1, 31)
3 Co ty tak silácky se chlubíš *
špatností vůči zbožným?
4 Jen zkázu kuješ, pletichaříš, *
jazyk máš jako břitvu.
5 Zlo ti je milejší než dobro, *
lež ti je víc než pravda.
6 Máš rád jen zraňující slova, *
jazyku pomlouvačný! –
7 Bůh za to zahubí tě navždy, †
ze stanu vyvleče tě, *
ze země živých vytne.
8 Dobří to spatří plni bázně, *
on sám jim bude pro smích:
9 „Hle člověk, který nechtěl v Bohu *
hledat své útočiště,
jen v majetek svůj doufal, *
na ničemnosti stavěl.“ –
10 Já však se jak strom olivový *
zelenám v domě Božím,
spoléhám vždy a stále *
na Boží slitování.
11 Navždy ti budu vzdávat díky *
za toto tvoje dílo,
tvé jméno před věrnými chválit *
za tvoji dobrotivost.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.
V.
Doufám, Pane, z duše doufám.
R.
Na tvé slovo vyčkávám.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Moudrosti
6, 1-25
Moudrost je třeba milovat
1Slyšte, králové, a buďte rozumní,
poučte se, vládcové dalekých krajin!
2Nakloňte sluch vy, kteří ovládáte zástupy lidu,
kteří se pyšníte množstvím národů!
3Od Pána jste dostali moc,
od Nejvyššího vládu.
On bude zkoumat vaše skutky
a zkoušet vaše úmysly,
4protože jste nevládli správně,
nezachovávali jste zákon,
nechovali jste se podle Boží vůle,
ačkoli jste služebníky jeho královské důstojnosti.
5Pán na vás přijde strašně a rychle,
poněvadž držitele moci stihne neúprosný soud.
6Malému se totiž odpustí z milosrdenství,
s velkou přísností však budou trestáni mocní.
7Svrchovaný vládce se nikoho nebojí,
neohlíží se na moc,
protože on stvořil malého i velkého,
o všechny se stará stejně,
8ale mocné očekává přísná zkouška.
9Vládcové, k vám se tedy obracejí má slova,
abyste se naučili moudrosti a neklesli.
10Ti totiž, kdo svatě střeží svaté příkazy,
budou uznáni za svaté,
ti, kdo jsou o nich poučeni, najdou ospravedlnění.
11Buďte tedy žádostiví mých slov,
mějte po nich touhu, a poučí vás.
12Moudrost září a nevadne,
snadno ji vidí ti, kdo ji milují,
dává se nalézt těmi, kdo ji hledají.
13Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první.
14Neunaví se, kdo k ní časně přichází,
najde ji, jak mu sedí u dveří.
15Myslet totiž na ni, je svrchovaná prozíravost,
kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti.
16Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni,
na cestách se jim ukazuje s přízní
a při každé myšlence jim vychází vstříc.
17Neboť její začátek je zcela upřímná touha poučit se,
chtít se poučit je láska k ní,
18láska k ní je zachovávat její přikázání,
dbát o přikázání je zajistit si nesmrtelnost,
19nesmrtelnost pak dává místo u Boha.
20A tak touha po moudrosti přivádí ke kralování.
21Vládcové lidí, když se tedy těšíte z trůnů a žezel,
ctěte moudrost, abyste kralovali navěky.
22Chci vám oznámit, co je moudrost a jak vznikla,
a neskryji vám o tom žádné tajemství,
ale hned od začátku chci vyzkoumat
a osvětlit, jak se poznává,
a pravdu o ní nenechám bez povšimnutí.
23Ani se nespojím se sžíravou závistí,
protože ta nemá s moudrostí nic společného.
34Množství moudrých lidí je štěstím pro svět
a rozumný král přináší blaho pro lid.
25Proto se dejte mými slovy poučit
a budete z toho mít prospěch.
RESPONSORIUM
Mdr7, 13.14; 3, 11; 7, 28
O.
Naučil jsem se moudrosti nezištně, bez závisti se o ni dělím, *
vždyť ona je pro lidi nevyčerpatelný poklad.
V.
Neštěstí těm, kdo pohrdají moudrostí a kázní! Nic není Bohu tak drahé jako ten, kdo přebývá s moudrostí.
* Vždyť ona je pro lidi nevyčerpatelný poklad.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého biskupa Augustina
(Sermo 329, In natali martyrum: PL 38, 1454-1456)
Výkupnou cenou za drahocennou smrt mučedníka je smrt Kristova
Na přeslavných činech svatých mučedníků, kteří jsou všude výkvětem Církve, sami poznáváme, jak je pravdivé, co jsme zpívali: Drahocenná je
v Hospodinových očích smrt jeho zbožných. Je drahocenná v očích našich i v očích toho, pro nějž zemřeli.
Ale výkupnou cenou za všechny ty smrti je smrt jednoho. Kolik smrtí vykoupil ten jeden, který podstoupil smrt a bez jehož smrti by se pšeničné
zrno nerozmnožilo? Slyšeli jste, co řekl, když se blížil k svému umučení, a to znamená, když se blížil k našemu vykoupení: Jestliže pšeničné zrno
nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek.
On na kříži vyplatil velikou cenu, aby nás získal, tam se otevřel měšec s výkupným za nás. Když voják probodl kopím jeho bok, vytrysklo odtamtud
výkupné za celý svět.
Byli vykoupeni mučedníci i ostatní věřící; ale víra mučedníků byla vystavena zkoušce a svědkem toho je jejich krev. Vrátili, co bylo na ně vynaloženo,
a tak splnili, co říká svatý Jan: Jako Kristus za nás položil svůj život, tak i my jsme povinni položit život za své bratry.
A jinde se říká: Když zasedneš k velkolepé hostině, uvažuj pečlivě o tom, co se ti předkládá, neboť něco podobného musíš také ty uchystat. Je to
velkolepá hostina, při níž je pokrmem sám Pán té hostiny. Nikdo nedává hostům za pokrm sám sebe, to činí jedině náš Pán, Kristus. On je hostitelem
a on sám je také pokrmem nápojem. Mučedníci tedy uvážili pečlivě, co jedli a pili, a splatili to něčím podobným.
Ale jak by mohli splatit něčím podobným, kdyby jim to, čím splatili, nedal ten, kdo to jak první na ně vynaložil? Co nám tedy chce říci žalm,
v němž jsme zpívali větu: Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných?
Žalmista se tam zamyslel nad tím, co všechno dostal od Boha, a rozhlédl se po velikých darech milosti Všemohoucího: ten ho stvořil; hledal ho,
když se mu ztratil, a když jej nalezl, dal mu milost; pomohl mu, když s chatrnými silami bojoval, a nenechal ho na holičkách, když byl v nebezpečí;
ozdobil ho korunou, když zvítězil, a sebe sama mu nabídl za odměnu. Když si toto všechno žalmista uvědomil, zvolal: Čím se odplatím Hospodinu za
všechno, co mi prokázal? Vezmu kalich spásy. Jaký je to kalich? Kalich utrpení, hořký, ale uzdravující. Kalich, jehož by se nemocný bál dotknout,
kdyby se z něho nejdřív nenapil lékař. Takový je to kalich. Poznáváme ten kalich z úst Kristových, když říká: Otče můj, jestliže je to možné,
ať mě mine tento kalich.
O tomto kalichu říkali mučedníci: Vezmu kalich spásy a budu vzývat jméno Hospodinovo. Nebojíš se však, že nebudeš mít dost síly? Jak to, že se nebojíš?
Vždyť budu vzývat jméno Hospodinovo. Jak by mohli mučedníci zvítězit, kdyby v nich nezvítězil ten, který řekl: Buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět.
Vládce nebes řídil jejich mysl i jazyk; na zemi skrze ně přemáhal ďábla, a v nebi mučedníky korunoval. Šťastní, kdo takto pili z toho kalicha!
Přestáli všechnu bolest a získali věčnou slávu.
Nuže, moji drazí, uvědomte si, že i když nemůžete něco vidět na vlastní oči, můžete o tom přemýšlet v srdci a v duši, a poznáte, že drahocenná je
v Hospodinových očích smrt jeho zbožných.
RESPONSORIUM
Jan 15, 16. 8
O.
Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. *
Teď už mě čeká věnec spravedlnosti.
V.
Všecko považuji za škodu ve srovnání s poznáním Krista a účastí na jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. *
Teď už mě čeká věnec spravedlnosti.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys dal blahoslavené Marii Restitutě sílu, aby až do smrti bojovala za víru a lidskou důstojnost; na její přímluvu dej, abychom i my nacházeli svou chloubu v kříži našeho Pána a stali se věrnými a neohroženými svědky tvé spásy. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|