Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

10. září 2014
Bl. Karla Spinoly, kněze a mučedníka, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Přej, mučedníku blažený,
jas vítěznému svému dni:
vždyť za svou krev jsi v odměnu
obdržel slávy korunu.

Z tmy světa tebe tento den,
v němž zdolals kata se soudcem,
povznesl k sídlům nebeským
a spojil v blahu s Kristem tvým.

V andělském sboru se dnes již
ve sněhobílém rouchu skvíš,
jež pro svědectví statečné
jsi omyl v lázni krve své.
(omylas v lázni krve své.)

Pros za nás teď a při nás stůj,
ať Kristus laskavý sluch svůj
už nakloní k nám milostiv
a netrestá náš každý hřích.

Na chvíli aspoň sestup sem
s Kristovou přízní zároveň,
ať smysly, na nichž hříchy lpí,
slast odpuštění pocítí.

Čest budiž Otci se Synem
i s Duchem Utěšitelem
za to, že věnčí hlavu tvou
zářivé slávy korunou. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.

Z Davidova potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako Spasitele Ježíše. (Sk 13, 22. 23)

² O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *
      ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.
³ Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *
      základy pevné má věrnost na nebi má. –

⁴ Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *
      David, služebník můj, má ode mne slib:
⁵ Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *
      trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“ –

⁶ Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *
      a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.
⁷ Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *
      kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?
⁸ Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *
      velký a hrozný, nad všechny vyvýšený. –

⁹ Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *
       Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.
¹⁰ Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *
       ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.
¹¹ Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *
       mocným ramenem rozprášil odpůrce své. –

¹² Tvá jsou nebesa, tak jako tvá je i země, *
       svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.
¹³ Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *
       Tábor i Hermon jásají při jménu tvém.
¹⁴ Tvoje paže je plna obrovské síly, *
       tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.
¹⁵ Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *
       láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. –

¹⁶ Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *
       chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.
¹⁷ Denně se těší ze slávy tvého jména, *
       jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.
¹⁸ Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *
       a tvou přízní mohutní naše moc.
¹⁹ Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *
       Svatému Izraele patří náš král.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.

²⁰ Za onoho času mluvils ve vidění *
       k svému věrnému a tak jsi prohlásil:
    „Čelenku jsem vložil na mladého reka, *
       z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.
²¹ Davida jsem našel, svého služebníka, *
       jeho pomazal jsem svatým olejem,
²² aby moje ruka stále byla při něm, *
       aby ho má paže posilovala. –

²³ Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *
       žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.
²⁴ Před ním budu drtit jeho protivníky, *
       kdo ho nenávidí, všechny budu bít.
²⁵ Provázet ho budu věrností a přízní *
       a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.
²⁶ Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *
       a na mocné řeky jeho pravici. –

²⁷ On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj Otec, *
       jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.
²⁸ Zato mu dám práva prvorozenectví, *
       učiním ho prvním mezi vladaři.
²⁹ Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *
       zůstanu mu věrný v naší úmluvě.
³⁰ Věčné zachování dám i jeho rodu, *
       pokud nebe trvá, zůstane mu trůn.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.

³¹ Jestli jeho děti opustí můj zákon, *
       podle mého řádu nebudou-li žít,
³² poruší-li někdy, co jsem ustanovil *
       a mých přikázání přestanou-li dbát,
³³ potrestám je metlou za to provinění, *
       pocítí mé důtky za spáchaný hřích. –

³⁴ Přesto od něho svou milost neodvrátím, *
       ve své věrnosti ho přesto nezklamu.
³⁵ Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *
       co má ústa řekla, to už nezměním.
³⁶ Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *
       – ode mne se David klamu nedočká –
³⁷ jeho rod že trvat bude do věčnosti, *
       stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,
³⁸ věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *
       dokud mraky půjdou, pevně bude stát.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.

V. Zjevení tvých slov osvěcuje.
R. Vede i prosté k porozumění.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Habakuka

     ⁵Věru, bohatství klame pyšného muže,
nebude mít trvání.
Roztahuje své hrdlo jak podsvětí,
je jako smrt a nenasytí se;
zabírá pro sebe všechny lidi
a shromažďuje pro sebe všechny národy.
⁶Nebudou tito všichni o něm skládat pořekadla,
hanlivé písničky, hádanky a říkat:

"Běda tomu, kdo shromažďuje, co mu nepatří
– na jak dlouho? –
a zatěžuje se zástavami!"
⁷Nepovstanou hned ti, kdo tě trápí,
a nevzbudí se ti, kdo tě souží,
a budeš jejich kořistí?
⁸Protože jsi oloupil mnoho národů,
všechny ostatní národy oloupí tebe
pro krev lidí, pro znásilnění země,
měst a jejich obyvatel.

⁹"Běda tomu, kdo baží po nespravedlivém zisku
pro svůj dům,
aby si ve výšinách zbudoval hnízdo,
aby se vyprostil ze spárů zlého!
¹⁰Pohanu jsi vymyslil pro svůj dům:
tím, že jsi vyhubil mnoho národů,
uškodil jsi sobě!
¹¹Kámen ze zdi bude křičet
a břevno z krovu mu bude odpovídat.

¹²Běda tomu, kdo krví buduje město,
kdo své sídlo staví nepravostí!
¹³Není stanoveno od Hospodina zástupů,
aby lidé pracovali pro oheň
a národy se namáhaly pro nic?
¹⁴Země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy,
jako vody pokrývají moře.

¹⁵Běda tomu, kdo dává pít svému příteli,
ale přidává svůj jed a opíjí ho,
aby se mohl pást na jeho nahotě!
¹⁶Budeš nasycen potupou místo slávou:
i ty pij, a ukaž se nahý!
Obrátí se na tebe kalich z Hospodinovy pravice,
pohana se vychrstne na tvoji slávu!
¹⁷Zpustošený Libanon tě přikryje,
vyděšená zvěř tě poděsí
pro krev lidí, pro znásilnění země,
měst a jejich obyvatel.
¹⁸Co prospěje modla,
že ji řezbář vyřezává, bůžek ulitý z kovu a lživá věštba?
A přece jeho tvůrce ve své dílo důvěřoval,
že tvořil němé modly!

¹⁹Běda tomu, kdo dřevu říká: "Probuď se!",
němému kameni: "Povstaň!"
Dá snad poučení?
Hle, je potažen zlatem a stříbrem,
a přece v něm dech života není!
²⁰Hospodin sídlí ve svém svatém chrámě,
celá země ať před ním mlčí!

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z dekretu II. vatikánského koncilu o misijní činnosti Církve

     I když lidi bez vlastní viny neznající evangelium může Bůh různými cestami, známými jen jemu, přivést k víře, bez níž se mu nelze líbit,¹ přece připadá Církvi povinnost² a zároveň i svaté právo hlásat evangelium.
     Tím, že Církev učí znát Krista, ukazuje lidem skutečnou pravdu o tom, co člověk je a k čemu všemu je povolán. Vždyť Kristus je počátek a vzor obnoveného lidství, po kterém všichni touží, prodchnutého bratrskou láskou, upřímností a duchem pokoje. Pro Krista a Církev, která o něm vydává svědectví kázáním evangelia, nejsou překážkou žádné rasové ani národnostní rozdíly, a proto nikdo v žádném případě nemůže Krista a Církev považovat za cizí.
     Církev tedy uskutečňuje své poslání tím, že se poslušna Kristova příkazu a vedena milostí a láskou Ducha Svatého účinně projevuje každému člověku a všem národům, a tak je příkladem života; kázáním, svátostmi a ostatními prostředky milosti přivádí k víře, svobodě a Kristovu pokoji. Takže se jim otvírá volná a bezpečná cesta k plné účasti na Kristově tajemství.
     Toto poslání je pokračováním a dějinným rozvíjením poslání samého Krista, který byl poslán hlásat radostnou zvěst chudým. Proto musí jít Církev pod vedením Ducha Svatého cestou, jakou šel Kristus, totiž cestou chudoby, poslušnosti, služby a sebeobětování až k smrti, nad níž zvítězil svým zmrtvýchvstáním. Právě touto cestou kráčeli v naději všichni apoštolové a mnohým soužením i utrpením doplňovali to, co zbývá vytrpět do plné míry utrpení Kristových pro jeho tělo, kterým je Církev.³ A často byla krev mučedníků semenem nových křesťanů.^{4
     1} srov. Žid 11, 6
     ² srov. 1 Kor 9, 16
     ³ srov. Kol 1, 24
     ⁴ Tertulián, Apologeticum 50, 13; PL 1, 534

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tvé volání a touha po spáse duší, které tě nepoznaly, vedly blahoslaveného Karla až do Japonska, aby tam hlásal tvou pravdu a vydal o ní svědectví mučednickou smrtí v ohni; prosíme tě, dej, ať i my o tobě vydáváme věrohodné svědectví svým bližním. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie