[ nová verze ]
5. srpen 2014, Úterý
2. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 18. týden Posvěcení římské baziliky Panny Marie, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 5. srpen 2014 Posvěcení římské baziliky Panny Marie, nezávazná památka
Bazilika Santa Maria Maggiore v Římě je jedním z nejstarších
a nejvýznamnějších mariánských kostelů na Západě. Dřívější název „Panny Marie
Sněžné“ má původ v legendárním vyprávění, že místo, kde měl být kostel
postaven, se v srpnu pokrylo sněhem. Baziliku zbudovanou papežem Liberiem
(352-366) přestavěl Sixtus III. (432-440) jako památku na koncil v Efesu
(431), kde byl pro Pannu Marii výslovně potvrzen titul Matka Boží.
Hadrián II. zde (867) v přítomnosti sv. Cyrila a Metoděje položil na
hlavní oltář slovanské bohoslužebné knihy, a tak je schválil a povolil
jejich užívání.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Zemí, mořem i roji hvězd
vždy chválen, slaven a ctěn jest
vesmíru Vládce, který je
skryt v lůně Panny Marie.
Ač měsíc, slunce, jejich jas
a vše mu slouží v každý čas,
v milostiplném lůně svém
jej chová Panna pod srdcem.
Jak šťastná, Matko, nad tím jsi,
že Tvůrce tvůj, Pán nejvyšší,
držící v dlani celou zem,
dlel jako v chrámě v lůně tvém.
Blahá nebeským poselstvím:
Duch požehnal tě mateřstvím.
Všech lidí touha, Mesiáš,
tvým lůnem přišel mezi nás.
Buď sláva tobě, Ježíši,
zrozený z Panny nejčistší,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.
Žalm 36 (37)
Úděl dobrých a zlých
Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. (Mt 5, 5)
I
1 Nerozhořčuj se nad špatnými, *
neřevni na ty, kdo pášou zlo!
2 Zakrátko zvadnou jako tráva, *
uschnou jak bujná bylina. –
3 Důvěřuj v Pána a čiň dobro, *
pokojně, věrně v své zemi žij.
4 Jen v Pánu měj své potěšení: *
po čem tvé srdce touží, on dá. –
5 Svou cestu života svěř Pánu, *
důvěřuj, on už učiní své.
6 Jak světlu dá vzejít tvé spravedlnosti *
a tvému právu jak bílému dni. –
7 Tichý buď před Pánem, spolehni na něj, †
nežárli na toho, komu se daří, *
i když je přitom samá lest.
8 Přemáhej hněv a zanech záští, *
nezlob se, z toho roste jen zlo.
9 Zlí totiž budou vyhlazeni; *
kdo v Pána doufá, podrží zem. –
10 Jen ještě chvíli a bezbožník zmizí: *
pohleď, tu stál – a není ho již!
11 Kdežto pokorní obdrží zemi *
a hojný pokoj bude jim přán.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.
Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.
II
12 Bezbožník ukládá spravedlivému *
a zuby skřípe na něho.
13 Pán však se jeho úkladům směje, *
vidí už nadcházet jeho den. –
14 Hříšníci tasí svoje meče, *
k výstřelu napínají luk,
jen aby skláli ubožáka, *
pobili všechny pokojné.
15 Vnikne však jejich meč do jejich srdcí *
a jejich luky se přelomí. –
16 Lepší je trocha poctivcova *
než velké jmění bezbožných;
17 protože hříšným se přerazí paže, *
kdežto poctivé podepře Pán. –
18 Pán dobře zná život bezúhonných, *
dědictví jejich je na věky.
19 V neblahých dobách nebudou v hanbě, *
i za dnů hladu se nasytí. –
20 Zatímco bezbožní propadnou zkáze: *
vždyť všichni nepřátelé Páně
jsou jen jako to luční kvítí: *
zaniknou, odvanou jako dým. –
21 Hříšník se dluží, aniž co vrací; *
dobrý však z lásky rozdává.
22 Ti, jimž Pán žehná, zdědí zemi, *
ti, které proklel, vyhynou. –
23 Pán posiluje kroky toho, *
čí život se mu zalíbil.
24 Padne-li, ležet nezůstane, *
vždyť Pán ho drží za ruku. –
25 Ať mlád nebo k stáru, já nezažil nikdy, †
aby byl dobrý ponechán v bídě *
a jeho děti šly žebrotou.
26 Vždycky se slituje, potřebným půjčí, *
v dětech svých bude požehnán. –
27 Odvrať se od zlého, čiň jen dobré, *
zůstaneš takto na věky živ.
28 Vždyť Pán má lásku k spravedlnosti *
a neopouští svoje věrné;
zatímco nepoctiví zajdou, *
rod hříšných bude vyhlazen.
29 Jen spravedliví zdědí zemi, *
na věky na ní budou žít.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.
Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.
III
30 Ústa řádného mluví vždy moudře *
a jeho jazyk pravdivě.
31 V srdci si nese Boží zákon, *
krok jeho nezakolísá.
32 Za spravedlivým slídí hříšník *
a snaží se ho usmrtit.
33 Pán ho však nenechá napospas zlému, *
na soudu nedá ho odsoudit. –
34 Doufej v Pána, choď jeho cestou †
a povýší tě k držení země, *
záhubu hříšných uvidíš.
35 Znával jsem hříšného násilníka, *
jak pyšný cedr se vypínal:
36 přišel jsem podruhé – nebylo ho, *
hledal jsem jej a nenašel! –
37 Hleď na zbožné, hleď na poctivé: *
takovým patří budoucnost.
38 Bezbožní vesměs však dojdou zkázy, *
potomstvo hříšných vyhyne.
39 Sám Pán je spásou spravedlivých, *
v čas nouze jim je ochranou.
40 Pán jim dá pomoc a vysvobození *
za to, že v něho doufají.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.
V.
Jen ty mě moudrému vědění nauč.
R.
Neboť tvým příkazům důvěřuji.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Amosa
7,1-17
Vidění zkázy Izraele
1Toto mi ukázal Pán, Hospodin: Hle, on sám utvořil kobylky, když začala růst otava; bylo to po senoseči odvedené
jako daň králi. 2Když už téměř sežraly zeleň země, prosil jsem: „Odpusť, prosím, Pane, Hospodine! Jak obstojí Jakub, vždyť je malý!“
3Slitoval se tedy Hospodin kvůli tomu. „Nestane se to“ – řekl Pán, Hospodin.
4Toto mi ukázal Pán, Hospodin: Hle, Pán, Hospodin, povolal k soudu oheň a ten zhltal velkou propast a hltá i
Hospodinův úděl. 5Prosil jsem: „Přestaň, prosím, Pane, Hospodine! Jak obstojí Jakub, vždyť je malý!“
6Slitoval se tedy Hospodin kvůli tomu:
„Ani to se nestane“ – řekl Pán, Hospodin.
7Toto mi ukázal Pán, Hospodin: Hle, muž stál na omítnuté zdi a v ruce měl zednickou lžíci.
8Hospodin mi pravil: Co vidíš, Amosi?“ Odpověděl jsem: „Zednickou lžíci.“ Pán pravil: „Položím zednickou lžíci doprostřed
svého izraelského lidu, už mu neodpustím. 9Budou zbořeny Izákovy výšiny, izraelské svatyně budou zpustošeny, s mečem
povstanu proti Jorobeamovu domu.“
10Betelský kněz Amasjáh vzkázal izraelskému králi Jorobeamovi: „Amos štve proti tobě uprostřed izraelského domu.
Země nemůže snést všechny jeho řeči. 11Tak totiž mluví Amos: Jorobeam zahyne mečem a Izrael bude vyhnán ze své země!“
12Amasjáh řekl také Amosovi: „Vidoucí, seber se a uteč do judské země, tam se živ a tam prorokuj!
13V Betelu už prorokovat nesmíš, neboť zde je králova svatyně a říšský chrám.“
14Amos odpověděl Amasjáhovi:
„Nejsem prorok
ani prorocký učedník,
jsem pastýř a pěstitel smokvoní.
15Hospodin mě vzal od stáda
a řekl mi:
'Jdi a prorokuj mému izraelskému lidu!'
16Nyní slyš Hospodinovo slovo: Ty říkáš: 'Neprorokuj proti Izraeli, neslintej na Izákův dům.'
17Proto tak praví Hospodin: 'Tvá žena bude v městě nevěstkou, tvoji synové a tvé dcery padnou mečem,
tvé pozemky budou rozděleny měřickým provazem, ty sám zemřeš v nečisté zemi; Izrael bude vyhnán ze své země.'“
RESPONSORIUM
Am 3, 7.8; 7, 15
O. Pán, Hospodin, neudělá nic, aniž zjeví svůj úradek svým služebníkům, prorokům.
* Když Hospodin promluvil, kdo by neprorokoval?
V. Hospodin mě vzal od stáda a řekl mi: Jdi a prorokuj mému lidu! *
Když Hospodin promluvil, kdo by neprorokoval?
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilie svatého biskupa Cyrila Alexandrijského na církevním sněmu v Efesu
(Hom. 4: PG 77, 991.995-996)
Chvála Bohorodičky Marie
Sama svatá Boží Rodička a vždy Panna Maria sezvala toto svaté shromáždění.
Ochotně se sem sešlo a pro mne je to radostná a povznášející podívaná. A
tak i když mě skličoval hluboký zármutek, pohled na svaté otce mě rozradostnil,
neboť se nám právě naplnila ona sladce znějící slova pěvce
Davida: Hle, jak je dobré a jak útěšné, bratří když pobývají pospolu.1
Budiž proto od nás pozdravena, svatá a tajemná Trojice, neboť tys nás
všechny svolala do tohoto chrámu svaté Rodičky Boží Marie! Budiž od nás
pozdravena, Bohorodičko Maria, ty vzácný poklade celého světa, ty světlo
nehasnoucí, koruno panenství a žezlo pravého učení, ty chráme
neporušitelný a místo, které pojalo toho, jehož žádné místo není s to
pojmout, ty Matko i Panno. To skrze tebe svatá evangelia nazývají
požehnaným toho, který přichází ve jménu Páně.2
Budiž pozdravena ty, jejíž panenské lůno obsáhlo Neobsáhnutelného a
Nesmírného, ty, jejíž zásluhou se dostává slávy a klanění svaté Trojici a
po celém světě se velebí a uctívá drahocenný kříž. Tvou zásluhou jásají
nebesa, radují se andělé i archandělé; tvou zásluhou se démoni obracejí
na útěk a svůdce ďábel se zřítil z nebe. Tvou zásluhou je stvoření po
svém pádu vyzdvihováno na nebesa a všechno tvorstvo propadlé bezduchému
modlářství dospělo k poznání pravdy. Tvou zásluhou se věřícím dostalo
křtu a oleje radosti, tvou zásluhou vyrůstají po celém světě Boží církve
a chrámy a celé národy jsou přiváděny na cestu pokání.
Co víc ještě říci? Skrze tebe jako světlo zazářil jednorozený Boží Syn
těm, kdo seděli v temnotách a ve stínu smrti,3 kvůli tobě předpovídali
proroci, tvou zásluhou apoštolové hlásali národům spásu, tvou zásluhou se
mrtví probouzejí k životu, tvou zásluhou vládnou králové skrze svatou
Trojici.
Kdo z lidí by mohl důstojně oslavit tuto Marii, veškeré chvály
nejhodnější? Jen ona je zároveň Matka i Panna. Jak je to podivuhodné!
Tento div mě uvádí v úžas. Leč kdo kdy slyšel, že by ten, jenž si
vybudoval vlastní příbytek, nemohl bydlet v tom, co si sám postavil? A
což lze někomu předhazovat, že si vlastní služebnici vyvolil za matku?
Hle, všechno se raduje. Kéž také nám je dáno, abychom opěvujíce a slavíce
Marii vždy Pannu a svatý chrám Boží, i jejího Syna a neposkvrněného
ženicha, s úctou se klaněli Boží jednotě a s bázní uctívali Boha v
nedílné Trojici. Neboť jemu patří sláva na věky věků. Amen.
1 Žl 132 (133), 1
2 srov. Mt 21, 9
3 srov. Lk 1, 79
RESPONSORIUM
Srov. Lk 1, 48
O.
Radujte se se mnou všichni, kdo milujete Pána, ač jsem nepatrná, zalíbila jsem se Nejvyššímu *
a stala jsem se matkou Boha a člověka.
V.
Blahoslavit mě budou všechna pokolení, protože Bůh shlédl na svou nepatrnou služebnici. *
A stala jsem se matkou Boha a člověka.
MODLITBA
Modleme se:
Milosrdný Bože, nehleď na naše provinění, a když se ti nemohou líbit naše
vlastní skutky, shlédni na přímluvu Panny Marie, Matky svého Syna,
a zachraň nás. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|