Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

17. červenec 2014
Bl. Česlava a sv. Hyacinta, kněží, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Tisíc let už, Kriste, vzhlíží
český národ k tvému kříži
s vroucí láskou, důvěrou.
S ním tě prosí plný ctností
Česlav, už v tvé blaženosti
s vroucností svou veškerou.

Jak Hyacint, bratr jeho,
žhavou láskou ducha svého
k tobě hoří v srdci svém.
Krotí vášně svého těla,
aby zasvětil se zcela
tobě, Pánu svému jen.

Otcem Dominikem veden
poslušností skvělým světlem
spravovat se neustal.
"Jen poslouchat vždycky je mi,
ne rozbírat nařízení,"
spolubratrům říkával.

Poslušen jde bez prodlení
v tu překrásnou českou zemi
a v ní klášter založit,
z něhož brzy vyprýštily
proudy milostí a síly
pro veškerý její lid.

Kriste, dej nám toto žití
s jeho slovy opustiti:
Dej mi, sladký Ježíši,
po kterém jsem stále dychtil,
abych věčně duši sytil
tebou, Lásko nejčistší. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Vzbudil nám mocného Spasitele z rodu Davida, svého služebníka. (Lk 1, 69)

³⁹ Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil, *
       znelíbil si svého pomazaného.
⁴⁰ Odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem, *
       jeho korunu jsi svrhl do prachu.
⁴¹ Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby, *
       jeho opevnění změnil v sutiny.
⁴² Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky, *
       on sám nyní zůstal pro smích sousedům. –

⁴³ Povznesl jsi rámě jeho protivníků, *
       rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.
⁴⁴ Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil, *
       v boji jsi mu nedal obstát vítězně.
⁴⁵ Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku, *
       do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.
⁴⁶ Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí, *
       jeho samého jsi hanbou zahrnul.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

⁴⁷ Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat? *
       Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?
⁴⁸ Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy! *
       Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?
⁴⁹ Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti, *
       kdo by se vymkl z dosahu podsvětí? –

⁵⁰ Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska, *
       jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?
⁵¹ Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných, *
       že mám v hrudi nést posměch národů všech,
⁵² snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †
       jak tvému pomazanému jde ve stopách smích! *
⁵³      Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)

¹ Pane, tys byl naše útočiště, *
      z pokolení do pokolení.
² Ještě dřív, než zrodila se horstva, †
      ještě nežli vznikla zem a vesmír, *
      z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
³ Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *
      „Děti lidské, navraťte se zpět!“
⁴ Neboť co je tisíc let v tvých očích, †
      nežli jeden den, co včera minul, *
      nežli jedna hlídka za noci! –

⁵ Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *
      jsou jak tráva, která dorůstá:
⁶ s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *
      a již večer uvadá a schne. –

⁷ A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *
      rozhorlením tvým jsme zděšeni.
⁸ Ty máš naše viny před očima, *
      skryté hříchy zjevně před sebou. –

⁹ Naše dny v tvém hněvu odplývají, *
       naše léta odvanou jak vzdech.
¹⁰ Náš věk čítá sedmdesát roků, *
       osmdesát v dobrém případě,
    vesměs plných těžkostí a trampot, *
       přeletí a odvanem i my.
¹¹ Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *
       kdo se strachuje tvé nevole?
¹² Naše dny nás nauč správně čítat, *
       ať konečně srdcem zmoudříme! –

¹³ Obrať se k nám, Pane, neotálej, *
       služebníkům svým buď milostiv!
¹⁴ Syť nás od rána svým slitováním, *
       ať nám život projde v radosti!
¹⁵ Potěš nás již za všechny dny strastí, *
       za léta, kdy znali jsme jen zlé. –

¹⁶ Zjev svým služebníkům svoje dílo, *
       jejich dětem všechnu slávu svou!
¹⁷ Milost Pána, Boha budiž s námi, †
       žehnej hojně práci našich rukou, *
       práci našich rukou dopřej zdar!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

V. Pane, u tebe je pramen žití.
R. Jen ve tvém světle můžem světlo vidět.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Královské

     ¹Po tři roky nedošlo mezi Aramem a Izraelem k válce. ²V třetím roce sestoupil Josafat, král judský, ke králi izraelskému. ³Izraelský král řekl svým služebníkům: „Víte, že Ramot v Gileadu patří nám? A my otálíme vzít jej z rukou aramejského krále.“ ⁴Pak se otázal Josafata: „Půjdeš se mnou do války o Ramot v Gileadu?“
     ⁵Josafat izraelskému králi odvětil: „Jsme jedno, já jako ty, můj lid jako tvůj lid, mí koně jako tví koně.“ Josafat izraelskému králi řekl: „Dotaž se ještě dnes na slovo Hospodinovo.“ ⁶Izraelský král shromáždil proroky, na čtyři sta mužů, a řekl jim: „Mám jít do války proti Ramotu v Gileadu nebo mám od toho upustit?“ Odpověděli: „Jdi, Pán jej vydá králi do rukou.“ ⁷Ale Josafat se zeptal: „Copak tu už není žádný prorok Hospodinův, abychom se dotázali skrze něho?“ ⁸Izraelský král Josafatovi odpověděl: „Je tu ještě jeden muž, skrze něhož bychom se mohli dotázat Hospodina, ale já ho nenávidím, protože mi neprorokuje nic dobrého, nýbrž jen zlo. Je to Micheáš, syn Jimlův.“ Josafat řekl: „Nechť král tak nemluví!“ ⁹Izraelský král tedy povolal jednoho eunucha, a řekl: „Rychle přiveď Micheáše, syna Jimlova.“
     ¹⁵Když přišel ke králi, král mu řekl: „Micheáši, máme jít do války proti Ramotu v Gileadu, nebo máme od toho upustit?“ On mu odpověděl: „Vytáhni, budeš mít úspěch. Hospodin jej vydá králi do rukou.“ ¹⁶Král ho okřikl: „Kolikrát tě mám zapřísahat, abys mi v Hospodinově jménu nemluvil nic než pravdu?“ ¹⁷Micheáš odpověděl:
„Viděl jsem všechen Izrael
rozptýlený po horách
jako ovce, které nemají pastýře.
     Hospodin řekl: ‚Zůstali bez pánů, ať se každý v pokoji vrátí domů.‘“
     ¹⁸Izraelský král řekl Josafatovi: „Neřekl jsem ti, že mi nebude prorokovat nic dobrého, nýbrž jen zlo?“
     ¹⁹Ale Micheáš pokračoval: „Tak tedy slyš slovo Hospodinovo. Viděl jsem Hospodina, sedícího na trůně. Všechen nebeský zástup stál před ním zprava i zleva. ²⁰Hospodin řekl: ‚Kdo zláká Achaba, aby vytáhl a padl u Ramotu v Gileadu?‘ Ten říkal to a druhý ono. ²¹Tu vystoupil jakýsi duch, postavil se před Hospodina a řekl: ‚Já ho zlákám.‘ Hospodin mu pravil: ‚Čím?‘ ²²On odpověděl: ‚Vyjdu a stanu se zrádným duchem v ústech všech jeho proroků.‘ Hospodin řekl: ‚Ty ho zlákáš, ty to dokážeš. Jdi a učiň to!‘ ²³A nyní, hle, Hospodin dal zrádného ducha do úst všech těchto tvých proroků. Hospodin ti ohlásil zlé věci.“
     ²⁹Král izraelský i Josafat, král judský, vytáhli proti Ramotu v Gileadu.
     ³⁴Kdosi však bezděčně napjal luk a zasáhl izraelského krále mezi články pancíře. Král řekl svému vozataji: „Obrať se a odvez mě z bojiště, jsem raněn.“ ³⁵Ale boj se toho dne tak vystupňoval, že král musel zůstat na voze proti Aramejcům; večer pak zemřel. Krev z rány vytékala do korby vozu. ³⁶Při západu slunce se táborem rozlehl pokřik: „Každý do svého města, každý do své země!“
     Král tedy zemřel a byl dopraven do Samaří. V Samaří krále pohřbili. Když oplachovali vůz v samařském rybníku, chlemtali psi jeho krev a nevěstky se v ní omývaly, podle slova Hospodinova, které ohlásil.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu o životě blahoslaveného Česlava

     Česlav byl jedinečným vzorem všech ctností. Svým ctihodným životem a svatým kázáním odvrátil od hanebnosti a bohaprázdného života mnoho ničemů a  nemálo lidí nestoudných, a přivedl je k lásce ke Kristu a k úsilí o ctnostný život. Celou řadu jich dokonce získal pro vstup do kazatelského řádu.
     Měl totiž dar povzbuzovat laskavými slovy a s bohatou vynalézavostí velebit ctnosti a proslul i znamenitou učeností a výmluvností. A tak slovem i  příkladem úspěšně uváděl ve skutek spásu, a to nejen vlastní, ale i nemála jiných lidí. On je tedy vpravdě hlasatel spásy a Kristův svědek, neboť vydal svědectví pravdě,¹ a platí o něm, že jak zní jeho jméno, taková je i jeho chvála.²
     Když se blížila jeho smrt, řekl spolubratřím: Pokud jde o mne, synové moji, nemějte starost. Doufám, že Bůh, kdysi přísný posuzovatel mého počínání, teď spravedlivý, ale milosrdný soudce, mi bude milostiv. Jestliže jsem skončil běh pozemského života, jak se domnívám, k jeho chvále a  v této aréně jsem si vedl jako neporažený zápasník, Bůh ke mně přistoupí, aby mi přiřkl odměnu a věnec vítěze.³ Ale svírá mě starost o vás, jelikož vás opouštím, byť jen tělem, nikoli duchem. A protože už s vámi nemohu déle pobývat, do posledního haléře vás ustanovuji dědici svého bohatství. Toho, které mám také uloženo v nebeské pokladnici a o které mě nepřipraví soumrak života, ale které onen den hojně rozmnoží.
     ¹ srov. Jan 5, 33.
     ² srov. Žl 48 (47), 11.
     ³ srov. 2 Tim 4, 7-8.

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ty sis vyvolil kněze Česlava a Hyacinta, vynikající čistotou a horlivostí, a poslals je, aby upevňovali víru v různých zemích; na jejich přímluvu posiluj ve víře i nás, abychom přišli k tobě, jedinému původci a dárci věčné spásy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie