Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

4. červen 2014
Pro OP: Sv. Petra Veronského, kněze a mučedníka, památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Nastává den přeslavný,
v němž paprsek tak jasný
z temnoty nám zazářil.

Petr s mravy jinými
mezi nevěřícími
na světě se objevil.

Odvrhl svět, čistý byl
a řádu se podřídil,
radostnou zvěst přináší.

Spásy obraz zrcadlí,
mravy věrně dodrží,
ctnosti všechny v sobě má.

Sémě slova rozsévá,
bludy všude vymítá,
mocně slovem bojuje.

Neustoupil on před zlem,
postavil se bludům všem;
spravedlivá tekla krev.

Ranám rukou pohanských,
úderům zle zuřících
svatý mužně podléhá.

Stal se Krista obětí,
pro nebe se posvětil,
vchází jako mučedník.

Věčné radosti teď má,
se slávou též dostává
stonásobnou odměnu.

Kéž Bůh dá odpuštění,
milost za provinění
nám na jeho přímluvy.

A po zdejším trápení
kéž nás slávou odmění
na věčné věků věky. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. Aleluja.

Z Davidova potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako Spasitele Ježíše. (Sk 13, 22. 23)

² O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *
      ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.
³ Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *
      základy pevné má věrnost na nebi má. –

⁴ Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *
      David, služebník můj, má ode mne slib:
⁵ Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *
      trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“ –

⁶ Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *
      a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.
⁷ Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *
      kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?
⁸ Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *
      velký a hrozný, nad všechny vyvýšený. –

⁹ Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *
       Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.
¹⁰ Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *
       ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.
¹¹ Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *
       mocným ramenem rozprášil odpůrce své. –

¹² Tvá jsou nebesa, tak jako tvá je i země, *
       svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.
¹³ Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *
       Tábor i Hermon jásají při jménu tvém.
¹⁴ Tvoje paže je plna obrovské síly, *
       tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.
¹⁵ Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *
       láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. –

¹⁶ Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *
       chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.
¹⁷ Denně se těší ze slávy tvého jména, *
       jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.
¹⁸ Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *
       a tvou přízní mohutní naše moc.
¹⁹ Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *
       Svatému Izraele patří náš král.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. Aleluja.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova. Aleluja.

²⁰ Za onoho času mluvils ve vidění *
       k svému věrnému a tak jsi prohlásil:
    „Čelenku jsem vložil na mladého reka, *
       z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.
²¹ Davida jsem našel, svého služebníka, *
       jeho pomazal jsem svatým olejem,
²² aby moje ruka stále byla při něm, *
       aby ho má paže posilovala. –

²³ Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *
       žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.
²⁴ Před ním budu drtit jeho protivníky, *
       kdo ho nenávidí, všechny budu bít.
²⁵ Provázet ho budu věrností a přízní *
       a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.
²⁶ Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *
       a na mocné řeky jeho pravici. –

²⁷ On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj Otec, *
       jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.
²⁸ Zato mu dám práva prvorozenectví, *
       učiním ho prvním mezi vladaři.
²⁹ Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *
       zůstanu mu věrný v naší úmluvě.
³⁰ Věčné zachování dám i jeho rodu, *
       pokud nebe trvá, zůstane mu trůn.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova. Aleluja.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti. Aleluja.

³¹ Jestli jeho děti opustí můj zákon, *
       podle mého řádu nebudou-li žít,
³² poruší-li někdy, co jsem ustanovil *
       a mých přikázání přestanou-li dbát,
³³ potrestám je metlou za to provinění, *
       pocítí mé důtky za spáchaný hřích. –

³⁴ Přesto od něho svou milost neodvrátím, *
       ve své věrnosti ho přesto nezklamu.
³⁵ Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *
       co má ústa řekla, to už nezměním.
³⁶ Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *
       – ode mne se David klamu nedočká –
³⁷ jeho rod že trvat bude do věčnosti, *
       stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,
³⁸ věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *
       dokud mraky půjdou, pevně bude stát.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti. Aleluja.

V. Bůh vzkřísil Krista z mrtvých, aleluja.
O. Takže když věříme, můžeme zároveň v Boha i doufat, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Jana

     ¹Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje Boha Otce, miluje i toho, komu on dal život. ²Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. ³Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká, ⁴protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra.
     ⁵Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? ⁶Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda. ⁷Jsou tři svědkové. ⁸Duch, voda a krev, a ti tři jsou zajedno. ⁹Když přijímáme svědectví lidské, tím větší platnost má svědectví Boží. To je totiž svědectví Boží, které Bůh vydal o svém Synu: ¹⁰kdo věří v Božího Syna, má o tom svědectví sám v sobě. Kdo Bohu nevěří, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydává o svém Synu. ¹¹To je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a tento život je v jeho Synu. ¹²Kdo má Syna, má život, kdo nemá Božího Syna, život nemá.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z kanonizační buly sv. Petra, mučedníka, 25. 3. 1253

     Hlas prolité krve zvučí, polnice rozhlašuje vznešené mučednictví, země nemlčí, když je zbrocena krví. Toto jsou jisté známky svaté víry. Proto se zaradovala nebesa a země rovněž zajásala, když se jí dostalo takové radosti. Matka Církev má velký důvod k veselí, má proč velice se radovat.
     Má proč zpívat Pánu novou píseň, proč vysílat k svému Bohu hymnus nesmírné chvály. Katolický lid má proč tleskat Nejvyššímu pozdviženýma rukama, hlasitě jásat a veselit se. Shromáždění křesťanů má důvod, aby prozpěvovalo Stvořiteli zbožné písně. Vždyť ze zahrady víry bylo právě přineseno na stůl věčného Krále lahodné ovoce. Z vinice Církve natekl do královského kalicha nový mok. Plodná větev, přeseknutá nepřátelským ostřím, měla mnoho šťávy, protože těsně přilnula k živému vinnému kmeni.
     Z kvetoucího Řádu kazatelů vzešla rudá růže. Ze stavby Církve byl vybrán kámen, byl hladce vybroušen a přitesán, a tak pěkně zapadl do nebeské budovy. Z toho nastala v nebi veliká radost, neboť všichni svatí jásali a oslavovali takový svátek.
     Blažený Petr z Řádu bratří kazatelů si vyvolil bezpečnou životní cestu, úplně se dal do služeb Bohu, veškerou svou snahu obrátil k zachování evangelia a zaměřil na ně všechny své skutky. Sledoval přímou a jasnou cestu, totiž zdravou řeholi tohoto řádu. Tou se nechal řídit a usměrňovat, vést a dovést i ke kýženému odpočinku po práci. Na této cestě téměř po třicet let ve víře a za doprovodu lásky vynikal a prospíval, především v obhajobě víry, pro kterou celý hořel. A tak Petr, pevný na skále víry, byl posléze zavalen skálou utrpení a vystoupil pro zasloužený vavřín ke Kristu – Skále.
     Toužil podstoupit smrt pro víru a často si vyprošoval od Pána, aby jej nenechal odejít z tohoto světa, dokud pro víru nevypije kalich utrpení. Svatokrádce zasadil Kristovu služebníku dvě rány. On nenaříkal, ale všechno trpělivě snesl a doporučil svého ducha Pánu slovy: Do tvých rukou, Pane, odevzdávám svého ducha.¹ Také začal odříkávat vyznání víry. Ani v tomto okamžiku nepřestal být jejím hlasatelem.
     Tak padlo obilné zrno do země, bylo vymačkáno rukama nevěřících a když zemřelo, vyrostlo v bohatý klas. Hrozen byl pošlapán v lisu a přetéká množstvím šťávy. Pšenice byla vymlácena, a když se z ní vytřásly plevy, je dopravena do Pánovy sýpky. Vonné látky rozdrcené kopím rozlévají vůni ještě plněji. Nebeské království je uchvacováno násilníky. Vírou dobývají svatí nadzemské říše.
     ¹ Lk 23, 46

RESPONSORIUM

Nebo:

Z listu jistého bratra Romea neboli Rodericha de Atencia svatému Rajmundovi z Peňafortu

     Protože bratr Petr měl přijít v neděli velikonočního oktávu z Coma do Milána ve věci víry, vydal se na cestu předcházející sobotu. Když časně ráno dostal požehnání a chtěl vyrazit, přišlo mu náhle na mysl, aby nejprve odsloužil mši svatou ze Zmrtvýchvstání Páně. Padl tváří k zemi u nohou jednoho bratra, který měl jít s ním, a vyzpovídal se podrobněji a pečlivěji než obvykle, on, který měl ve zvyku často se zpovídat, jak o tom řečený bratr živě vyprávěl. Poté zbožně odsloužil mši svatou a vyrazil na cestu se třemi bratřími. Jak potom tito bratři vypověděli, celou cestu líčil hrdinská utrpení některých mučedníků. Po dlouhém vyprávění začal proti svému zvyku hlasitě zpívat velikonoční sekvenci „Victimæ paschali laudes“ a ihned se k němu přidal bratr Dominik, jeho druh v nastávajícím utrpení. Když se pak jiný bratr jménem Konrád pokoušel zpívat tentýž zpěv paralelní kvintou v jakési konsonanci, obrátil se bratr Petr dobrácky k němu a pravil: „Prosím tě, nech zpívat mne samotného a bratra Dominika, protože vy se ve zpěvu rozcházíte.“ Bratr zmlkl a oni dva sami zazpívali hlasitě celou sekvenci.
     Když dozpívali, vešli o hodině oběda do vesnice zvané Meda, v milánské diecézi. Aby nebyli hostitelům na obtíž, rozdělili se k obědu. Dva šli na jedno místo, bratr Petr s bratrem Dominikem se uchýlili do jistého kláštera, kde nalezli připravený oběd, takže se mohli rychle najíst. Petr vyslal posla k ostatním bratřím, aby jim oznámil, že odchází, a řekl jim, že mají po obědě jít za ním. Pak se vydal na cestu, jako by spěchal pro mučednickou korunu.
     Dvě míle za vesnicí došli ke kopci, na kterém se skrývali dva najatí žoldnéři, služebníci satanovi. Zdálky spatřili bratry a radili se o jejich zavraždění. Ale jeden z nich byl pohnut výčitkami a zhrozil se, že by se měl účastnit takového zločinu. Opustil svého druha a běžel do vesnice. Když potkal druhé dva bratry, s pláčem jim vyjevil celý hanebný záměr. Bratři se ze všech sil rozeběhli, aby zachránili bratra Petra. Ale než k němu doběhli, druhý služebník satanův usmrtil bratra Petra, zasadiv mu pět ran kosou.
     Když byl Petr ubíjen, jak to dosvědčil jeho druh, přeživší jej o šest dní, po příkladu Spasitelově nereptal, nebránil se, neutíkal, ale pevně snášel rány, dobrotivě odpustil vrahovi příkoří a modlil se za něho s rukama vztaženýma k nebi. Jasným hlasem řekl: Do tvých rukou, Pane, odevzdávám svého ducha.¹ V polední hodinu odevzdal ukřižovanému a zmrtvýchvstalému Kristu neposkvrněnou duši.
     ¹ Lk 23, 46

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Prosíme tě, všemohoucí Bože, dej, ať žijeme z víry se stejnou oddaností jako tvůj svatý mučedník Petr, který si za její šíření od tebe zasloužil mučednickou palmu. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Nebo:
Bože, původce a ochránce víry, tys odměnil svatého Petra mučednickou korunou za jeho vytrvalost ve vyznávání pravé víry; dej, aby všichni, kdo v tebe uvěřili, vyznávali svou víru slovy i skutky a svým svědectvím pomáhali lidem nalézat cestu ke spáse. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie