« Květen 2014 »
Ne Po Út St Čt Pá So

1 2 3

4 5 6 7 8 9 10

11 12 13 14 15 16 17

18 19 20 21 22 23 24

25 26 27 28 29 30 31

10. květen 2014, Sobota
3. týden žaltáře

Doba velikonoční, 3. týden
Sv. Jana z Avily, kněze a učitele Církve, nezávazná památka
Sv. Hildegardy z Bingenu, panny a učitelky Církve, nezávazná památka
Pro OP: Sv. Antonína Florentského, biskupa, nezávazná památka

invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie

nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb

uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu

latinská verze

nahlásit chybu

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

10. květen 2014
Sv. Jana z Avily, kněze a učitele Církve, nezávazná památka

Přišel na svět okolo roku 1500 ve městě Almodóvar del Campo ve Španělsku. Když se stal knězem, prochodil celou Andalusii a kázal o Kristu. Byl významným hlasem prosazujícím obnovu zahájenou tridentským koncilem a v mnoha svých spisech ukázal kněžím jeho podstatu a důležitost. Neprávem na něj padlo podezření z hereze, nevyhnul se ani výslechům, ani věznění, ale velmi horlivě vykládal katolickou nauku. Poslední léta strávil v ústraní ve městě Montilla v córdubské diecézi a dne 10. května 1569 tam zesnul v Pánu.
MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Věčné slunce, jež zaléváš
svým světlem všechno stvoření,
tys myslí nadpozemská zář,
zpěv našich srdcí tobě zní.

Tvůj Svatý Duch vždy v péči má
ty živé lampy planoucí,
jejichž zář světu odkrývá
ke spáse stezky vedoucí.

Co plyne z nebeských tvých slov
a srdcím z přirozenosti,
to všechno zaskvělo se znov
v tvých služebnících milosti.

Vavřínů jejich účasten
i pro jas svého učení
skví se dnes blažený muž ten,
i od nás vděčně chválený.

Dej kvůli němu, prosíme,
ať bezpečně vždy, Bože, jdem
po cestě pravdy jediné,
až k tobě jednou dospějem.

To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal. Aleluja.

Žalm 106 (107)
Poděkování za vysvobození

Bůh poslal Izraelitům své slovo, když dal hlásat, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. (Sk 10, 36)

¹ Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
      jak až na věky je milosrdný!
² Tak ať mluví vykoupení Pánem, *
      vykoupení z nepřátelské moci!
³ Shromáždil je ze všech končin země, *
      kde je východ, západ, jih či sever. –

⁴ Bloudili nehostinnou pustinou, *
      nenacházeli místo k usídlení.
⁵ Hladem a žízní přitom strádali, *
      život v nich ponenáhlu vyhasínal.
⁶ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

⁷ Na správnou cestu on je uvedl, *
      aby tak došli místa k osídlení.
⁸ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
⁹ Napájel hrdlo jejich žíznivé, *
      lačnící hrdlo plnil dobrotami. –

¹⁰ Vězeli ve smrtelných temnotách, *
      vrženi do bídy a do okovů,
¹¹ že Božím příkazům se vzpírali *
      a opovrhli radou Nejvyššího.
¹² I bylo jejich srdce zkrušeno, *
      že padali a nikdo nepomohl.
¹³ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

¹⁴ Z těch temnot smrtelných je vyvedl, *
      přelomil jejich okovy a strhl.
¹⁵ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal;
¹⁶ za to, že brány z bronzu rozrazil, *
      závory železné že zlomil vedví.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal. Aleluja.

Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy. Aleluja.

¹⁷ Ochuravěli pro svou nepravost, *
      zkrušeni byli za své těžké viny.
¹⁸ Už se jim každý pokrm ošklivil, *
      takže už měli blízko k branám smrti.
¹⁹ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

²⁰ Seslal své slovo, jím je uzdravil *
      a zachránil je opět před záhubou.
²¹ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
²² Ať přinášejí oběť děkovnou, *
      s jásotem rozhlašují jeho skutky! –

²³ V lodích se vydávali na moře, *
      po mnoha vodách pluli za obchodem;
²⁴ přitom pak díla Páně vídali, *
      žasli nad jeho divy v mořské hloubi.
²⁵ Přikázal, zdvihl vítr bouřlivý, *
      ten mořské vlny do vysoka vzdouval.
²⁶ Vzlétali k nebi, do vln padali, *
      že hrůzou v nich až duše zkomírala.
²⁷ Zmítali, káceli se opile, *
      se vší svou dovedností byli v koncích.
²⁸ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

²⁹ Bouřlivý vichr ztišil ve vánek *
      a zklidnilo se mořské vlnobití.
³⁰ Radovali se z toho ztišení; *
      a přivedl je k touženému místu.
³¹ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
³² Ať ve shromáždění ho velebí, *
      ve sboru starších ať jej oslavují!

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy. Aleluja.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně. Aleluja.

III

³³ On proměňoval řeky v pouště, *
      prameny ve vyprahlou zem,
³⁴ úrodné kraje v solné pláně *
      za to, že zlý byl tamní lid.
³⁵ Poušť zase změnil na jezero, *
      vyprahlou hlínu na pramen: –

³⁶ tam usídlil pak hladovící, *
      města si mohli zbudovat.
³⁷ Zřídili pole, vinohrady *
      a měli hojnou úrodu.
³⁸ Žehnal jim, rozrostli se hojně, *
      i chovných zvířat měli dost. –

³⁹ Ten však, jenž ponižuje mocné *
      a dá jim bloudit na poušti,
⁴⁰ že zas jich ubylo a chřadli *
      pod tíhou strádání a ran,
⁴¹ chudáka ale zvedl z bídy, *
      jak stádo zmnožil jeho rod.
⁴² S radostí to vidí bohabojní, *
      všechna zloba musí sklapnout ústa.
⁴³ Kdo jsi moudrý, měj to na paměti! *
      V srdci chovej skutky lásky Páně!

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně. Aleluja.

V. Bůh nás znovu zrodil, takže máme živou naději, aleluja.
O. Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

11, 1-19

Dva Boží svědkové

     ¹Byla mi podána rákosová míra podobná holi se slovy: „Vstaň a změř Boží chrám i oltář a spočítej ty, kteří se tam klanějí. ²Vnější chrámové nádvoří však vynech a neměř ho, protože bude vydáno pohanům; ti budou šlapat po svatém městě dvaačtyřicet měsíců. ³Ale já pošlu své dva svědky, oblečené v žínice, aby prorokovali tisíc dvě stě šedesát dní.“ ⁴To jsou dvě olivy a dva svícny, které stojí před Pánem země. ⁵A kdyby jim chtěl někdo ublížit, oheň jim vyšlehne z úst a stráví jejich nepřátele; ano, kdo by jim chtěl ublížit, takto bude usmrcen. ⁶Oni mají moc uzavřít nebe, aby po dobu jejich působení nespadl déšť. Mají moc nad vodami, aby je obraceli v krev a bili zem rozličnými ranami, kdykoli by chtěli.
     ⁷Ale až budou končit svoje svědectví, šelma, která vystupuje z propasti, začne proti nim válku, přemůže je a zabije. ⁸Jejich mrtvoly zůstanou ležet na ulici velkého města, které má obrazné jméno Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován jejich Pán. ⁹A lidé z různých národů, kmenů, jazyků a čeledí se budou dívat na jejich mrtvá těla tři a půl dne a nedovolí, aby jejich mrtvoly byly uloženy do hrobu. ¹⁰Obyvatelé země se z toho radují a veselí a posílají si navzájem dary, protože tito dva proroci jim způsobili hodně trápení.
     ¹¹Ale když uplynulo tři a půl dne, vešel do nich dech života od Boha. Postavili se na nohy, a velký strach padl na ty, kdo na ně hleděli. ¹²A uslyšeli, jak mocný hlas z nebe na ně volá: „Vystupte sem!“ Vystoupili tedy v oblaku do nebe a jejich nepřátelé se na ně dívali. ¹³V tu chvíli nastalo velké zemětřesení; desetina města se zřítila a při tom zemětřesení zahynulo sedm tisíc lidí. Ostatní se zalekli a vzdali čest Bohu na nebi.
     ¹⁴Druhé „běda“ přešlo, a hle – třetí „běda“ rychle přichází.
     ¹⁵A zatroubil sedmý anděl. Tu se ozvaly v nebi silné hlasy: „Teď se ujal vlády nad tímto světem náš Pán a jeho Pomazaný a bude kralovat na věčné věky!“
     ¹⁶A oněch čtyřiadvacet starců, kteří sedí před Bohem na svých trůnech, padlo na tvář, poklonili se Bohu a ¹⁷volali:
„Děkujeme ti, Pane, Bože vševládný,
který jsi a který jsi byl,
žes převzal svou velikou moc
a ujal ses vlády.
¹⁸Pohané se rozzuřili,
ale tu přišel tvůj hněv a čas soudit mrtvé:
dát odměnu tvým služebníkům prorokům a věřícím
a těm, kdo se tě bojí, malým i velkým,
a zahubit ty, kdo hubili zemi.“
     ¹⁹Boží chrám v nebi se otevřel a ukázala se v něm archa jeho úmluvy; a nastalo blýskání, ozvaly se hlasy a hromy, nastalo zemětřesení a spadlo velké krupobití.

RESPONSORIUM

Zj 11, 15; Dan 7, 27

O. Teď se ujal vlády nad tímto světem náš Pán a jeho Pomazaný * a bude kralovat na věčné věky, aleluja.
V. Jeho království je království věčné a všechny mocnosti mu budou sloužit a poslouchat ho. * A bude kralovat na věčné věky, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisů svatého Jana z Avily, kněze a učitele Církve

(Tractatus de amore Dei erga nos 1.2.4: Madrid 2004)

Kristova láska, jeho tvář stále obrácená k Otci

     Důvodem, který naše srdce pohne blíž k Boží lásce, je úvaha o svrchované lásce, kterou k nám vzplanul Bůh a s ním jeho tolik požehnaný Syn, náš Pán. Právě to — víc než dobrodiní — pohne srdce, aby milovalo; ten, kdo má něco dalšího, totiž dává něco z toho, co má, ale ten, který miluje, daruje se vším, co má, sebe samého a už mu nezbývá nic dalšího, co by daroval.
     Podívejme se teď tedy, Pane, zda nás miluješ, a jestliže je to tak, že nás miluješ, jaká tvoje láska k nám je.
     Rodiče velice milují děti — ale miluješ nás snad jako otec? Můj Bože, do lůna tvého srdce, abychom to viděli, jsme nevstoupili; tvůj Jednorozený, který z toho lůna sestoupil¹, o tom přinesl znamení a přikázal nám, abychom tě pro nekonečnou lásku, kterou jsi nás miloval, nazývali Otcem. Vždyť jako jsi ty jediný dobrý pro svou svrchovanou dobrotivost, která všechno překonává, tak jsi ty jediný Otec; a takový jsi a konáš taková díla, že v porovnání s tvou otcovskou láskou není nikdo, kdo by mohl být nazýván otcem. —
     A jestli, člověče, této veliké lásce stále ještě nedůvěřuješ, podívej se na všechna dobrodiní, která ti Bůh udělil — vždyť to všechno jsou záruky a svědectví o jeho lásce. Spočítej, kolik všech těch dobrodiní je, a uvidíš, že všechno, co je na nebi i na zemi, a také veškeré kosti a smyslové orgány ve tvém těle i všechny hodiny a časová období tvého života, to všechno je dobrodiním od Pána. Podívej se dále, koliks dostal dobrých rad a kolik dober, která vlastníš v tomto životě; kromě toho kolik bylo nebezpečí, z kterých jsi v tomto životě vyvázl, a nemocí a násilných událostí, které by tě bývaly mohly zničit, kdyby tě on nevysvobodil. To všechno jsou jasná znamení lásky. A nakonec obrať svůj pohled na celý tento svět, který byl stvořen jen pro tvé dobro a spolu se všemi tvory, kteří jsou v něm obsaženi, je znamením lásky, vypravuje o lásce a má s tebou na lásce podíl. —
     A teď se také podívejme, jak velikou láskou zahořel onen Syn, kterého nám Otec dal. Neexistuje jazyk, který by to stačil vypovědět! — Někteří neznalí a nevědomí pro tu lásku dosud nemají smysl, protože ta podle je-jich mínění vychází z dokonalosti toho, co je milováno. —
     Kristova láska však nevychází z dokonalosti, která by se nacházela v nás, ale z toho, co má on sám — je to tvář stále obrácená k Otci.
     ¹ srov. Jan 1,18

RESPONSORIUM

Srov. Ef 3,18–19; Jan 3,16

O. Kéž jste schopni poznat Kristovu lásku přesahující všechno poznání. * Abyste dosáhli plné míry Božích darů. Aleluja. Aleluja.
V. Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl ž ivot věčný. * Abyste dosáhli plné míry Božích darů. Aleluja. Aleluja.

Z dopisů svaté Hildegardy z Bingenu, panny a učitelky Církve

(Ep. LII: Wernerio de Kircheim, cum ceteris societatis suæ fratribus: PL 197,269–271)

Obraz Církve

     Roku tisíc sto sedmdesát od vtělení Páně jsem dlouho ležela nemocná na lůžku. V bdělém stavu těla i ducha jsem uviděla překrásný obraz: měl podobu ženy, která byla nejvybranějším způsobem líbezná, ve svém půvabu velice milá a tak krásná, že to lidská mysl nebyla schopna pojmout. Její postava sahala od země až do nebe.
     I její tvář zářila nejsilnějším leskem a její oči hleděly do nebe. Také na sobě měla sněhobílé hedvábné šaty a byla zahalena do pláště ozdobeného těmi nejdražšími kameny — totiž smaragdem a safírem — a také různý-mi perlami; na nohou měla střevíce zkrášlené onyxem. Ale její tvář byla zaprášená a šaty byly na pravém boku roztržené a dále její plášť ztratil svou elegantní krásu a střevíce byly zašpiněné.
     Silným a smutným hlasem volala vysoko do nebe: »Naslouchej, nebe: mám ušpiněnou tvář; a truchli, země: mám roztržené šaty; a chvěj se, propasti: mám zašpiněné střevíce.« A říkala také: „Byla jsem skryta v Otcově srdci, dokud Syn člověka, počatý a narozený z panenství, neprolil svou krev; on si mě také tou krví pro sebe vyvolil jako snoubenku a daroval mi věno.
     Stopa po zraněních mého snoubence zůstává totiž čerstvá a zranění jsou otevřená tak dlouho, dokud budou otevřena zranění lidských hříchů. Nečistotu do těch zranění zanášejí Kristovi kněží, kteří v přehnané zištnosti přebíhají od kostela ke kostela, i když by mě měli udržovat běloskvoucí a sloužit mi v čistotě. Trhají mi tím také šaty, protože přestupují, co přikazuje zákon a evangelium a jejich kněžství, a házejí mi špínu na plášť, protože naprosto nedbají na přikázání, která jsou jim nařízena, a neplní je dobrou vůlí a skutkem ve zdrženlivosti jako ve smaragdu ani ve štědrém rozdávání almužen jako v safíru ani v jiných dobrých a spravedlivých skutcích (kterými se Bohu vzdává čest jako dalšími druhy drahokamů). Ale navíc se špiní moje střevíce, protože jejich cesty spravedlnosti nejsou ani správné, ani drsné a obtížné; a ani nedávají dobrý příklad svým podřízeným. Přesto však dole ve svých střevících mám jako ve skrýši čistotu pravdy — u některých.“
     A uslyšela jsem, jak hlas z nebe říká: „Tento obraz ukazuje církev. Proto ty, člověče, který to vidíš a slyšíš ta slova nářku, o tom řekni kněžím, kteří byli ustanoveni a zařazeni do posvátného řádu, aby řídili a učili Boží lid. Jim bylo řečeno stejně jako apoštolům: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!“¹
     ¹ srov. Mk 16,15

RESPONSORIUM

Dan 2,21–22; 1 Kor 12,11

O. Hospodin dává mudrcům moudrost, poznání těm, kdo jsou ho schopni. * Zjevuje tajemné a skryté a u něho přebývá světlo.
V. To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce. * Zjevuje tajemné a skryté a u něho přebývá světlo.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys dal kněžím a svému lidu ve svatém Janovi z Avily skvělého učitele, který vynikal svatým a horlivým životem; dej, prosíme, aby církev díky správné horlivosti tvých služebníků i v dnešní době rostla ve svatosti. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

10. květen 2014Sv. Jana z Avily, kněze a učitele Církve, nezávazná památka

10. květen 2014
Sv. Jana z Avily, kněze a učitele Církve, nezávazná památka