[ nová verze ]
20. květen 2013, Pondělí
3. týden žaltáře
Panny Marie, Matky Církve, památka
Sv. Klementa Marie Hofbauera, kněze (na Moravě závazná památka), nezávazná památka
Sv. Bernardina Sienského, kněze, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 20. květen 2013
Sv. Klementa Marie Hofbauera, kněze (na Moravě závazná památka), nezávazná památka
Narodil se 26.12.1751 v Tasovicích u Znojma jako syn českého řezníka Dvořáka.
Vyučil se pekařem, ale z touhy po kněžství začal studovat.
Několikrát putoval do Říma, vstoupil tam do kongregace redemptoristů
a byl vysvěcen na kněze (1785). V letech 1787-1808 působil ve Varšavě a založil tam první
klášter redemptoristů severně od Alp.
Když Napoleon po dobytí Varšavy zakázal všechna řeholní společenství, přesídlil "apoštol Varšavy" do Vídně. Jako kazatel,
duchovní správce a zpovědník měl značný vliv na všechny vrstvy obyvatelstva. Protože nechtěl přijmout zásady tehdy módního
osvícenského josefinismu, podle nichž
se měla Církev stát nástrojem v rukou panovníka, byl dán pod policejní dohled.
Na sklonku života dosáhl souhlasu k působení redemptoristů na rakouském území
(20. 4. 1820). Sám se však toho dne nedožil,
zemřel 15.3.1820. Jeho tělo bylo později (1862) přeneseno do kostela Panny Marie Na nábřeží a v roce 1909 byl
prohlášen za svatého.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.
Žalm 49 (50)
Pravá bohoslužba
Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Mt 5, 17)
I
1 Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
od slunce východu až na západ.
2 Ze Siónu, té hory překrásné, *
se v oslnivé záři zjevuje.
3 To přichází náš Bůh a nemlčí, †
všespalující oheň před ním jde, *
okolo něho bouře burácí. –
4 Svolává shora nebesa i zem, *
odhodlán konat nad svým lidem soud:
5 „Shromážděte mi moje vyvolené, *
co při oběti stvrdili mou smlouvu!“
6 A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
že on je Bůh a právem rozsoudí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.
Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.
II
7 „Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
Izraeli, proti tobě svědčím. *
Viním tě a soudím tváří v tvář, *
neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
8 Nekárám tě pro tvé oběti, *
mám tvé žertvy stále před očima.
9 Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
ani nechci kozly z tvého stáda. –
10 Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
tisíce mám zvířat na svých horách.
11 Znám i všechno ptactvo nebeské, *
mé je vše, co na polích se hemží.
12 Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
můj je svět i vše, co obsahuje. –
13 Cožpak já chci býčí maso jíst, *
cožpak se chci napít kozlí krve?
14 Oběť chvály Bohu přinášej, *
plň své sliby vůči Nejvyššímu!
15 Ke mně volej za dnů soužení, *
vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.
Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.
III
16 Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
„Nač mi odříkáváš přikázání *
a mou smlouvu darmo bereš do úst,
17 když se vzpíráš mému vedení, *
odhazuješ za hlavu má slova? –
18 Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
s cizoložníky jsi jedna ruka;
19 ústa ke špatnostem otvíráš *
a tvůj jazyk osnuje lež na lež; –
20 o svém bratru mluvíš hanebně, *
na syna své matky kydáš hanu.
21 Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
myslil bys, že já jsem jako ty. –
22 Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
nežli vás vydám zkáze bez úniku!
23 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
kdo správně žije, dojde Boží spásy!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.
V.
Slyš, můj lide, nyní promluvím!
R.
Já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Kazatel
2, 1-3. 12-26
Marná je rozkoš a lidská moudrost
1Řekl jsem si ve svém srdci: „Nuže, zkusím tě s radostí;
užívej rozkoše!“ A hle - i to je marnost.
2O smíchu jsem řekl: „Jak je nesmyslný!“
A o radosti: „Jaký z ní prospěch?“
3Snažil jsem se osvěžit své tělo vínem – zatímco jsem myslí směřoval k moudrosti
– přidržel jsem se pošetilosti, dokud bych nepochopil, co je dobré pro lidi
dělat tady dole po všechny dny života.
12Uvažoval jsem o moudrosti, hlouposti a pošetilosti. Co udělá králův nástupce?
To, co už dělal předtím. 13Poznal jsem, že moudrost předčí hloupost, jako světlo
předčí tmu.
14„Moudrý vidí před sebou,
ale hlupák kráčí v temnotě.“
Také jsem poznal, že všechny potkává stejný osud.
15A řekl jsem si pro sebe: „I mne potká stejný osud jako hlupáka. Proč tedy být
moudrý? Jaký užitek z toho?“ A řekl jsem si pro sebe: „I tohle je marnost.“
16Vždyť se zrovna tak nevzpomíná dlouho na moudrého jako na hlupáka. Když uplyne
nějaký čas, na všechno se zapomene. Moudrý právě tak umře jako hloupý.
17Proto se mi zošklivil život, neboť nic se mi nelíbí, co se děje pod sluncem,
všechno je marnost a chytání větru. 18Proto se mi zošklivila všechna má práce,
kterou jsem tady vykonal a kterou musím zanechat tomu, kdo přijde po mně. 19Kdo
ví, zda bude moudrý, nebo hloupý? A přece bude rozhodovat o celé mé práci, která
mě stála námahu a píli tady pod sluncem. I to je marnost. 20Proto jsem ztratil
všechnu naději ze své práce, kterou jsem vynaložil pod sluncem. 21Vždyť se stává,
že někdo pracuje moudře, rozvážně a úspěšně, a nakonec to dá do vlastnictví
jinému, kdo na tom nepracoval. I to je marnost a velké zlo.
22Co má člověk za všechno svoje namáhání a snahu, s níž se plahočí pod sluncem?
23Ano, po všechny dny má jen starosti; trápení je jeho zaměstnáním, ani v noci si
jeho srdce neodpočine. I tohle je marnost.
24Nic není lepší pro člověka, než aby jedl a pil a měl se dobře za všechnu svou
práci. A uvědomil jsem si, že i to je z Boží ruky. 25Neboť kdo by mohl jíst a pít
bez Boha? 26Vždyť člověku, který je mu milý, dává moudrost, poznání a radost, ale
hříšníkovi ukládá sbírat a shromažďovat, aby to nakonec zanechal tomu, kdo je
milý Bohu. I to je marnost a chytání větru.
RESPONSORIUM
Kaz 2, 26; 1 Tim 6, 10
O.
Člověku, který je mu milý, dává Bůh moudrost, poznání a radost, ale hříšníkovi ukládá sbírat a shromažďovat, aby to nakonec zanechal tomu, kdo je milý Bohu.
* I to je marnost a chytání větru.
V.
Kořenem všeho zla je láska k penězům; a už mnoho těch, kteří se po nich
pachtili, zbloudilo ve víře a připravili si mnoho bolestí. * I to je marnost a chytání větru.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Řehole neboli pravidla života sester třetího řádu svatého Dominika“ od svatého Františka Colla
(Regla o Forma de vivir de las Hermanas de la Tercera Orden de Santo Domingo [Hermanas
Dominicas de la Anunciata], kap. IX a XIV)
Každý křesťan má usilovat o dokonalost. Tato povinnost vychází z přikázání, že máme všichni
milovat Boha celou svou silou. A jestliže se to má rozumět tak, že to platí všeobecně o každém křesťanu,
čím více se to má vztahovat na řeholnice, které mají o to víc kráčet po cestě dokonalosti, a to jak z důvodu
větší hojnosti milosti a pomoci, které nám uděluje Boží dobrota pro naše zdokonalení a posvěcení, tak
také z důvodu slibů a pravidel vaší kongregace, které jste slíbily zachovávat? Svatý Augustin říká, že život
dobrého křesťana je stálým úsilím o dokonalost. Tedy ten, kdo ve svém srdci nepodněcuje touhu stát
se svatým, bude sice křesťanem, ne však dobrým křesťanem. Podobně bude řeholnicí, ne však dobrou
řeholnicí ta, která ve svém srdci nepodněcuje touhu stále víc se blížit k dokonalosti.
Ale nemyslete si, že nejste na cestě k dokonalosti, protože upadáte do chyb a nedostatků. S nimi
se setkáváme dokonce u velkých svatých, kteří – podle slov svatého Augustina – by měli opakovat
se svatým Janem: Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda.1 Kdo na
svět přišel s hříchem, jak říká svatý Řehoř Veliký, ve světě nemůže žít bez hříchu. Ale je velký rozdíl mezi
láskou k chybám a padáním do chyb ze slabosti; to první je v rozporu s dokonalostí, neboť milovat
chyby, nic si z nich nedělat a navzdory pádům se chovat, jako by se nic nestalo, především pokud
se to páchá navzdory upozorněním – toto by bylo v rozporu s dokonalostí, ne pády kvůli naší křehkosti
či slabosti vůči náporu zla.
Ve všem, co se děje ve světě, stále rozpoznávejte Boží vůli. Vždyť ani jediný vlas – jak nás ujišťuje
Ježíš Kristus – nemůže spadnout na zem bez vůle nebeského Otce;2 a proto v nemocech, v příkoří,
v pokušeních, ve všech událostech pozvedejte svého ducha k božské dobrotě a říkejte se srdcem poslušným
a oddaným: „Ať Pán se mnou udělá, co chce, jak chce a kdy chce.“
1 Jan 1, 8
2 srov. Mt 10, 29-30
RESPONSORIUM
1 Kor 1, 17–18.21
O.
Kristus mě poslal kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti. *
Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh
projevil svou moc.
V.
Bůh uznal za dobré, že ty, kdo věří, zachrání „pošetilým“ kázáním. *
Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh
projevil svou moc.
Z apoštolského listu svatého papeže Pia X.
(Bulla canonizationis, die 20. maii 1909,
AAS 1 [1909], pp, 645-647.652)
Námaha věrného služebníka nebyla marná
Klement miloval děti a děti milovaly jeho: když se s nimi setkal, přidávaly se k němu a provázívaly ho až domů. Učil je základům víry
a připravoval je na první svaté přijímání. Rodičům důtklivě kladl na srdce, aby děti zbožně vychovávali.
Starostlivě pečoval také o chudé, zvláště o takové, kteří o bohatství přišli a za chudobu se styděli. Aby jim pomohl, sám se ochotně zříkal jídla.
Nosil chudým peníze, šaty i pokrmy, zvláště chléb.
Když Klement celý den pilně pracoval k větší slávě Boží a večer se vracel domů, nečekal jej odpočinek, ale nové, důležité a velmi užitečné
zaměstnání. Nalézal totiž dům naplněný přáteli a žáky; někteří studující bohosloví, jiní lékařství nebo práva, a mezi nimi i úředníci. Nestaral
se jen o všechny hromadně, ale i o každého jednotlivě: nikomu nepochleboval, ale otevřeně předkládal pravdu a sledoval přitom jejich duchovní
užitek. Z této večerní práce sklidil hojné plody, protože se z tohoto domácího kruhu přátel někteří stali horlivými kněžími, jiní poslechli
evangelních rad a vstoupili do kongregace Nejsvětějšího Vykupitele nebo do jiných řeholních rodin. Ti, kdo zůstali laiky, dávali každý ve svém
zaměstnání a stavu příklad poctivosti, bezúhonnosti a zbožnosti. Ze všeho největší význam měla díla sledující znovuoživení a upevnění
katolické víry v tomto městě, v tehdejší Vídni, oslabené a téměř ubité.
I když Klement byl od přirozenosti tělesně odolný, přece ho pokročilý věk a nepřestávající práce vyčerpávaly. Vždyť konal dlouhé pěší cesty
v dešti i sněhu i vedru, namáhavě kázal, mnoho hodin denně strávil ve zpovědnici, v noci často bděl u lůžka umírajících. Ubývající
tělesné síly však nahrazovala horlivost ducha a vytrvalá láska k Bohu i bližnímu.
Kolikrát musel s bolestí přihlížet k tomu, jak byly jediným úderem bezbožných lidí zmařeny výsledky jeho dlouholetých prací! Ale přestože
tolikrát viděl, že jeho úsilí bylo mařeno, nikdy ho to nezlomilo, nikdy neklesl na mysli, protože důvěřoval Bohu a všechnu námahu
podstupoval k jeho větší slávě. Když musel opustit jedno město, odcházel jinak a znovu konal tytéž práce pro spásu duší. Budoucí generace
sklízely bohaté ovoce tolika jeho prací.
RESPONSORIUM
2 Kor 6, 4.5.6; Flp 2, 4; Žid 13, 21
O.
Ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci všestrannou vytrvalostí, v souženích, v nesnázích, v námahách, shovívavostí, upřímnou láskou. *
Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.
V.
Bůh ať vás zdokonalí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli. *
Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys dal svatému Klementovi pevnou víru a nezdolnou vytrvalost; vyslyš naše prosby a
pro jeho zásluhy nám pomáhej, ať ho následujeme stálostí ve víře a dokonalostí v lásce.
Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|