3. listopad 2012
Pro OP: Sv. Martina de Porres, řeholníka, svátek

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Svorně ať hlas náš teď zaznívá v radosti
nad tím, jak podivným světlem tě naplnil
Pán, který pokoru tvou v nebi oslavil,
svatý a milý Martine.

Ty, jenž jsi pohrdl prázdnými poctami,
pýchou a marnostmi, které svět slibuje,
nejmenším z maličkých, které Bůh miluje,
toužil jsi stát se raději.

Aby ses Kristovým obrazem věrným stal,
přilnul jsi k nebi, však chudým jsi pomáhal,
pro všechny chtěl jsi být služebník horlivý,
snažil ses moudře o to vždy.

Martine, jenž nyní přebýváš v nebesích,
vypros nám, ať lidé opustí každý hřích,
závist a pýchu i vše, co je škodlivé,
co duši těžce zraňuje.

Na věky sláva buď Trojici nejvyšší,
kterou ty, chudý a pokorný, prostý vin
popros, ať jako ty můžeme dosáhnout
nebeské věčné království. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Když dáváš almužnu, ať neví tvoje levice, co dělá tvoje pravice.

Byl vzkříšen a přijal život na věčné časy. (Sv. Irenej)

² Pane, z tvé síly se raduje král, *
      nad tvou pomocí hlasitě jásá.
³ Vyplnils toužení jeho srdce, *
      z jeho úst prosby jsi neoslyšel.
⁴ Ba, tys ho předešel milostí zdaru, *
      korunu zlatou mu na hlavu vsadil.
⁵ Prosil tě o život: dal jsi mu darem *
      délku dní života na všechny věky. –

⁶ Veliká jest jeho sláva dík tobě, *
      tys jej vznešenou nádherou oděl.
⁷ Činíš ho věčným požehnáním, *
      z pohledu svého jej radostí plníš.
⁸ Neboť král v Pána důvěru skládá, *
      Nejvyšší nedá mu zakolísat. –

     ⁹   [Všechny tvé odpůrce najde tvá ruka, *
         pravice tvoje tvé nenávistníky.
     ¹⁰  Strávit je necháš jak v plamenné peci, *
         až jim dáš pohlédnout do své tváře.
         Pán ať je zahubí ve svém hněvu, *
         ať je všechny pohltí oheň!
     ¹¹  Ze země vyhladíš potomstvo jejich, *
         rod jejich z lidského společenství!
     ¹²  I kdyby kuli úkladné plány, *
         nic proti tobě nepořídí;
     ¹³  neboť je obrátíš na útěk všechny, *
         jenom co na ně zamíříš lukem.]

¹⁴ Povstaň, Pane, v celé své moci! *
      Zapějem chvalozpěv na tvoji sílu!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Když dáváš almužnu, ať neví tvoje levice, co dělá tvoje pravice.

Ant. 2 Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od počátku světa.

Vzdává se chvála za to, co učinil jednorozený Syn Boží. (Sv. Atanáš)

² Dobré je oslavovat Pána, *
      opěvat, Nejvyšší, tvé jméno,
³ zrána tvou milosrdnost hlásat, *
      za noci potom tvoji věrnost
⁴ s desítistrunnou harfou, s lyrou *
      a s chvalozpěvy při citeře. –

⁵ Blažíš mě, Pane, svými skutky, *
      já plesám nad dílem tvých rukou. –

⁶ Jak, Pane, skvělá jsou tvá díla, *
      jak myšlenky tvé přehluboké!
⁷ Nerozumný to nepochopí, *
      bláhový pro to nemá smysl.
⁸ Ať jako plevel bují hříšní, *
      ať vzkvétají, kdo pášou křivdy,
   to všechno jim je k věčné zkáze: *
⁹      ty však jsi navždy svrchovaný! –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od počátku světa.

Ant. 3 Co jste udělali pro jednoho z mých nejposlednějších, pro mne jste udělali, praví Pán.

¹⁰ Neboť hle, tvoji nepřátelé, †
       tví nepřátelé, Pane, zhynou, *
       bezbožní budou rozprášeni.
¹¹ Mně jsi dal sílu tuřích rohů, *
       olejem čerstvým pomazals mě.
¹² Zvysoka shlížím na odpůrce, *
       naslouchám řečem pomlouvačů. –

¹³ Jak palma vzkvete spravedlivý, *
       vzroste jak libanonský cedr.
¹⁴ Kdo vsazeni jsou v domě Páně, *
       pokvetou na nádvořích Božích.
¹⁵ Ponesou ovoce i v stáří, *
       zůstanou šťavnatí a svěží
¹⁶ a budou svědčit: Pán je věrný, *
       je skála má, je právo samo.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Co jste udělali pro jednoho z mých nejposlednějších, pro mne jste udělali, praví Pán.

V. Bůh vede ty, kdo mírně soudí.
O. Tiché učí svým cestám.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Sirachovcovy

     ¹¹Přesto buď shovívavý k nešťastníkům, na almužny je nenechávej čekat. ¹²Buď poslušen předpisu a přispěj na pomoc chudákovi; je v nouzi: neposílej ho pryč s prázdnýma rukama. ¹³Pro bratra a přítele obětuj své peníze, aby někde pod kamenem nezrezivěly a úplně se neztratily. ¹⁴Užívej svého bohatství podle nařízení Nejvyššího, to ti bude prospěšnější nežli zlato. ¹⁵Ukládej do svých sýpek almužny, ony tě vysvobodí ze všeho neštěstí. ¹⁶Lépe než silný štít, lépe než těžké kopí budou za tebe bojovat s nepřítelem.
     Synu můj, neodmítej chudému živobytí a nenechávej chřadnout ubožáka. Nenech trpět toho, kdo má hlad, nedráždi nuzného. Nevrhej se na rozjitřené srdce, nedopusť, aby potřebný zchřadl, než mu dáš almužnu. Neodstrkuj těžce zkoušeného prosebníka, neodvracej svůj pohled od chudého. Neodvracej své oči od potřebného, nikomu nedávej podnět, aby tě proklínal. Bude‑li tě někdo proklínat ve své tísni, jeho Stvořitel kletbu jeho vyslyší. Získej si lásku u obce, před mocným skloň hlavu. Dopřej sluchu chudému a vlídně mu odpověz na pozdrav. Utištěného vysvoboď z rukou utiskovatele a nebuď zbabělý při zjednávání spravedlnosti. Buď otcem sirotkům a jako manžel jejich matkám. A budeš jako syn Nejvyššího, jenž tě bude milovat víc než tvoje matka.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto čtyř:

Ze spisu "Rozmluvy s Boží prozřetelností" od sv. Kateřiny Sienské

     Duše, nadšená pro mou pravdu, nikdy nepřestává být užitečná celému světu, všeobecně i zvláště, mnoho i málo.
     Duše rozšiřuje svou lásku na spásu celého světa a pomáhá jeho potřebám. Protože učinila dobro sobě nastoupením cesty ctností, kterými získala život milosti, sleduje pozorně zvláštní potřeby bližního. Pomáhá sobě i blízkým podle různých milostí, které jsem jí dal. Některá naukou slova a upřímnou radou bez jakýchkoli ohledů, jiná příkladem života. Povinností každé je dát povzbuzení bližnímu dobrým, svatým a  počestným životem.
     Toto jsou ctnosti a mnohé jiné, které není možné všechny vyjmenovat. Vznikají z lásky k bližnímu. Protože jsou různé, nedal jsem je všechny jednomu. Někomu jsem dal tu, jinému onu zvláštní ctnost. Je pravda, že nikdo nemůže mít jednu ctnost, aby neměl všechny ostatní, protože všechny ctnosti jsou spolu spojeny. Avšak dám duši mnohé jako základ všech ostatních ctností. Některé dám hlavně lásku, jiné spravedlnost, některé pokoru, jiné živou víru, jiným rozumnost, umírněnost, trpělivost a opět jiným neúnavnou statečnost.
     Jsou mnohé dary a milosti ctností duchovních a přirozených, a jsou různě rozděleny. Přirozenými nazývám věci, nutné k životu člověka. Dal jsem je všechny lidem ve velké různosti: ne všechny jednomu, abyste měli příležitost osvědčovat si vzájemně lásku.
     Mohl jsem dobře stvořit lidi a obdařit je vším, co potřebují pro duši i pro tělo. Chtěl jsem však, aby jeden potřeboval druhého a aby moji služebníci sloužili jiným dary a milostmi, přijatými ode mne. Ať člověk chce nebo nechce, nemůže nečinit úkon lásky. Je pravda, že není-li tento úkon učiněn a prokázán z lásky ke mně, nemá cenu vzhledem k milosti.

RESPONSORIUM

Nebo:

Z listu blahoslaveného Humberta z Romans o zachovávání řeholní observance

     Usilovně uvažujte, nejmilejší bratři, za čím jste se vydali, když jste opustili svět, abyste mohli dokonaleji dosáhnout cíle, k němuž směřujete.
     Opouštějte svou vlastní vůli a považujte se za mrtvé pro svět.
     Ze svých srdcí odstraňte zvědavé myšlenky, nehodné city, špatné úmysly, úporné zaujetí, neužitečný smutek, lásku ke svým zájmům a vůbec zaměření na své osobní záležitosti. Obávejte se před Božím zrakem přemýšlet o těch věcech, za jejichž konání byste se červenali před lidmi.
     Ať se tedy každý snaží, aby jeho srdce bylo jako zahrada plná stromů ctností, jako lékárna vydechující vůni svatých náklonností, jako nebe zářící hvězdami božského světla, jako květina přijímající nebeskou rosu, jako archa uchovávající v sobě neobyčejný poklad, jako pramen stále vyvěrající proudy zbožnosti, jako zrcadlo odrážející obraz Páně. Ó blažené srdce, jež se nabízí Bohu jako trůn, kde by on mohl usednout, jako komnata, v níž by mohl spočinout, jako pečeť, do níž by mohl vtisknout svou podobu, jako sklepení, které by naplnil svým vínem, jako kniha, do níž by vepsal památku na své činy, jako zlato, jež by dle své vůle mohl přetvářet!
     Znovu a znovu ať se tedy každý snaží, aby jeho srdce bylo věrně oddané Bohu, uvážlivé v myšlenkách, ostražité v pokušeních, cizí vůči smrduté zkaženosti, prosté odsuzování, znavené z touhy po věčných věcech, zraněné láskou k nim, zářící jejich poznáním, bohabojné ve skutcích, povznesené kontemplací, dbalé o dobro, opracované útrapami, svaté čistotou, střežené bázní a okrášlené milostí.
     Nakonec, bratři, snažně usilujme o to, abychom se celým srdcem vzdalovali od hříchu a odvraceli od provinění; celým srdcem se obrátili k Bohu a konali pokání; celým srdcem hledali Boha a snažně prosili o odpuštění; celým srdcem přilnuli k Bohu a milovali jej nade vše; celým srdcem sloužili Bohu a chválili ho; celým srdcem následovali Boha a kráčeli po jeho cestách. Tím vším jsme jistě povinováni Bohu, který našemu srdci prokazuje tak nesčetná dobrodiní.
     Sám nejsladší Bůh naše srdce zkoumá ve zkouškách, promlouvá k němu vnuknutími, dotýká se ho burcováním, navštěvuje ho útěchou, oživuje ho ospravedlněním a otevírá jasem svých paprsků.
     Sluší se, abychom mu za to všechno neúnavně vzdávali díky.

RESPONSORIUM

Nebo:

Ze spisu „Průvodce pro hříšníky“ od bratra Ludvíka z Granady

     Řekněte: Spravedlivému bude dobře.¹ To je poselství, kterým se Bůh prostřednictvím proroka Izaiáše obrací ke všem spravedlivým – jen málo slovy vyjadřuje nesmírné odměny, které přislibuje darovat. Lidé bývají štědří ve slibech, avšak skoupí ve skutcích; Bůh je však tak štědrý a velkolepý, že ať jsou jeho sliby jakékoli, vždy zůstávají pozadu za jeho skutky.
     Bylo by to možné říci stručněji než Řekněte: Spravedlivému bude dobře? Co všechno je však skryto v onom dobře! Domnívám se, že to lze bez veškerého vysvětlování nebo rozlišování říci tak, aby lidé poznali, že toto veškeré dobro není možné objasnit tak, jaké vskutku je, ani je nelze náležitě rozlišit, aniž by vše, co je obsaženo v onom dobře, nezůstalo ve své nekonečnosti a nezměrnosti skryto.
     A proto tak jako Bůh, když se jej Mojžíš ptá na jeho jméno, odpovídá: jsem, který jsem,² a nepřidává už nic dalšího, aby tak ukázal, že jeho bytí není konečné, ale všeobecné, obsahující všechny druhy jsoucna a veškerou dokonalost, jež tomuto jeho bytí bez jakékoli nedokonalosti náleží, tak i zde užívá onoho tak krátkého slova dobře bez dalšího vysvětlování, aby se ukázalo, že v tomto dobru je obsažen onen souhrn dober, jaká si jen lidské srdce může přát: a toto dobro Bůh slibuje spravedlivému jako odměnu za jeho ctnost.
     Dvojí je však nezbytné dělat proto, aby byl člověk obdařen ctností: jednak aby se opravdu snažil takový být; jednak aby se poznalo, že takový je. O těchto věcech jsem začal pojednávat, neboť jsem viděl, že mnozí lidé, ačkoli chválí ctnost, jdou za neřestí. Mezi ostatními důvody, proč lidé nechápou druhové zařazení a povahu ctnosti, se mi jeví jeden, že totiž je ctnost považována za obtížnou, jalovou a smutnou. A tedy ono dobře zasluhuje za všechno ten, kdo usiluje o čest této paní a dává jí místo na jejím královském trůnu, neboť ona je královnou a vládkyní všeho.
     ¹ Iz 3, 10
     ² Ex 3, 14

RESPONSORIUM

Nebo:

Z homilie papeže Jana XXIII. při svatořečení Martina de Porres

     Martin dosvědčuje příkladem svého života, že můžeme dosáhnout spásy a svatosti cestou, kterou ukázal Ježíš Kristus, to jest budeme-li na prvním místě milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí, a za druhé svého bližního jako sebe.¹
     Protože dobře věděl, že Kristus Ježíš trpěl za nás a vynesl na sobě naše hříchy na dřevo,² věnoval svou lásku zvláště Ježíši ukřižovanému, a když rozjímal o jeho přehořkém utrpení, nemohl se ubránit hojnému pláči. Zvláštní láskou si také zamiloval nejsvětější svátost oltářní: skryt v sakristii kostela, klaněl se jí zpravidla po mnoho hodin a toužil se jí živit co možná nejčastěji.
     Dále pak svatý Martin s největší poslušností k výzvám božského Mistra zahrnoval také bratry převelikou láskou, která vycházela z neporušené víry a pokorného ducha. Miloval lidi, protože je opravdu považoval za Boží děti a za své bratry; ba miloval je víc než sebe, protože se ve své pokoře domníval, že jsou všichni spravedlivější a lepší než on.
     Omlouval chyby druhých, odpouštěl i nejtrpčí křivdy, protože byl přesvědčen, že si pro své hříchy zaslouží mnohem větší tresty. Viníky se všemožně snažil přivést opět k dobrému; u nemocných s láskou prodléval; chudým opatřoval jídlo, šaty a léky; venkovanům a černochům nebo míšencům, kteří tehdy konali podřadné služby, poskytoval podle svých možností všechnu pomoc a péči, takže si vysloužil přezdívku "Martin od lásky“.
     Tento světec svým slovem, příkladem i ctnostným životem uměl přesvědčivě získávat druhé pro Krista a dovede i nyní podivuhodně povznášet naši mysl k nebi. Ale naneštěstí ne všichni chápou nebeská dobra, jak je záhodno, a ne všichni je mají v úctě. Mnozí se dokonce poddávají lákavým neřestem a nebeských dober si málo cení, mají vůči nim nechuť nebo je zcela zanedbávají. Kéž Martinův blahodárný příklad ukáže mnoha lidem, jaké blaho a štěstí naleznou ti, kteří jdou ve stopách Ježíše Krista a plní jeho božská přikázání.
     ¹ srov. Mt 22, 37.39
     ² srov. 1 Petr 2, 21.24

RESPONSORIUM

HYMNUS

Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, * svatý, * svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, svatého Martina jsi cestou pokory přivedl do nebeské slávy. Dej nám, ať v tomto životě tak napodobujeme jeho skvělý příklad, abychom s ním dosáhli povýšení v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie