Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

18. září 2012
Pro OP: Sv. Jana Maciase, řeholníka, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Písní a chválou od srdce
svatého sluhu velebme
ke slávě svaté Trojice,
jež dává věnce vítězné.

Rád snášel strasti pozemské
a nedbal statků vezdejších,
milostí lásky blíženské
pokladů dobyl největších.

Pozemských statků, útrap všech
nedbal a hledal nebe jen,
neutápěl se v marnostech
i v poníženích spokojen.

Přej našim prosbám v každý čas,
prosíme, světče blažený,
dobrými dary potěš nás,
dej dojít věčné odměny.

Buď sláva svaté Trojici,
buď moc jí a navěky čest;
pro světce za nás prosící
nám pomoz vejít v říši hvězd. Amen.

Ke slávě svaté Trojice,
jež dává věnce vítězné,
chválu tohoto svatého
služebníka dnes zpívejme.

Příkoří světa snášel rád,
na jeho prospěch nedbal nic,
však v lásce plné milostí
on bohatší byl mnohem víc.

Majetkem světa pohrdal,
usiloval o nebeský,
na ponížení nic nedbal,
osvobozen od marností.

Přej našim prosbám v každý čas,
prosíme, světče blažený,
dobrými dary potěš nás,
dej dojít věčné odměny.

Trojici Svaté sláva buď,
čest, moc i chvála na věky;
na nebešťanů přímluvu
kéž pomáhá nám z nebe vždy. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.

Bůh nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1, 4)

² Pane, vyslyš moje prosby, *
      kéž tě dosáhne můj hlas!
³ Svoji tvář mi neukrývej *
      v dnešní strastiplný den.
   Nakloň ke mně ucho svoje, *
      pospěš na mé volání! –

⁴ Dny mé jako dým se tratí, *
      v kostech spaluje mě žár.
⁵ Srdce schne jak zprahlá tráva, *
      zapomínám už i jíst.
⁶ Sténáním a nářkem stálým *
      už jen kost a kůže jsem, –

⁷ podobám se ptáku v poušti, *
      jsem jak sýček v sutinách,
⁸ chřadnu, naříkám jak ptáče *
      osiřelé na střeše.
⁹ Stále běsní nepřátelé, *
      tupí mě a klnou mi.
¹⁰ Popel jídám jako chleba, *
      ředím nápoj slzami,
¹¹ pro tvůj hněv a rozhorlení: *
      zdvihls mě – a svrhl zpět!
¹² Mé dny jsou stín klesající, *
      sám jak tráva uvadám.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.

Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.

¹³ Avšak ty, Pane, trváš věčně, *
      tvé jméno z rodu do rodu.
¹⁴ Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *
      nadešel k slitování čas.
¹⁵ Milují jej tví služebníci, *
      pláčí nad jeho zřícením. –

¹⁶ Národy budou ctít tvé jméno, *
      tvou slávu všichni králové,
¹⁷ až zbuduje Pán Sión znova, *
      zjeví se ve své nádheře,
¹⁸ až k prosbě bezmocných se skloní, *
      nezhrdne jejich modlitbou. –

¹⁹ Tak budiž psáno pro budoucí, *
      ať příští národ Pána ctí!
²⁰ Neboť Pán shlédl ze svatyně, *
      on z nebe na zem popatřil,
²¹ zajatců vzdechy aby slyšel, *
      zachránil ty, jimž hrozí smrt.
²² Pak synové tvých služebníků *
      přebývat budou v bezpečí
   a jejich potomstvo i nadál *
      před tvojí tváří potrvá
   k cti tvého jména na Sióně, *
      k tvé chvále v Jeruzalémě,
²³ až národy a celé říše *
      se k službě Páně shromáždí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.

Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.

²⁴ Cestou ochabla má síla, *
      dej mi znát těch pár mých dní,
²⁵ z půlky jich mě neodváděj! *
      Věky věků je tvých let!
²⁶ Dávno založil jsi zemi, *
      nebesa jsou dílem tvým:
²⁷ pominou, ty budeš dále; †
      rozpadnou se jako šat, *
      změníš je, jak šat se mění. –

²⁸ Ty však stále stejný trváš, *
      roků tvých je bez konce.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.

V. Poslyš, můj lide, mé naučení.
R. Slovům mých úst nyní nastav uši!

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Ezechiela

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z homilie blahoslaveného Pavla VI. při kanonizaci svatého Jana Maciase

     Jan Macias je obdivuhodný a výmluvný svědek evangelijní chudoby. Jako mladičký sirotek ze skrovné mzdy pasáčka podporuje lidi, „své bratry“, a dělí se s nimi o víru. Jako vystěhovalec následuje svého svatého patrona Jana Křtitele a nepachtí se za majetkem jako ostatní, nýbrž nade vše touží, aby se naplnila Boží vůle. Jako kupecký mládenec a také jako vůdce pastevců tajně prokazuje skutky lásky chudým a učí je modlit se. Jako řeholník činí ze svých slibů vynikající důvod lásky k Bohu a k bližním.
     „Pro sebe nehledá nic než Boha.“ V cele u brány spojuje velmi intenzivní život modlitby a pokání s péčí o ohromné množství strádajících. Poskytuje jim prostředky a přiděluje pokrm. Zříká se velké části jídla, aby nasytil hladové, protože jeho víra v nich vidí zvláštní přítomnost Ježíše Krista. Abychom to shrnuli několika slovy: nedokazuje život tohoto „otce chudých, sirotků a strádajících“, jak plodná je evangelijní chudoba, když ji někdo plně prožívá?
     Když říkáme, že Jan Macias byl chudý, nemyslíme přitom na chudobu, která je totéž co škodlivá bída anebo nečinnost, která nedělá nic pro dosažení oprávněného slušného postavení. Takovou chudobu Bůh nechce ani jí nežehná. Máme na mysli důstojnou chudobu, která si pokorně vydělává na pozemský chléb jako plod vlastní práce.
     Jak pečlivě a jak účinně přistupoval Jan k svému úkolu předtím, než se stal řeholníkem, i potom! Jeho páni a představení to otevřeně dosvědčují. Svýma rukama vždycky zajišťoval chléb pro sebe, chléb pro svou sestru, chléb pro mnoho skutků lásky. Onen chléb byl plodem příkladné práce, která byla plodná i ze sociálního hlediska, práce, která zdokonaluje člověka, vykupuje ho a připodobňuje Kristu a do duše vlévá dětinnou důvěru. V této důvěře člověk věří, že Otec, který živí nebeské ptactvo a šatí polní lilie,1 nepřestává dávat svým dětem to, co potřebují k životu. Nejprve hledejte Boží království a jeho spravedlnost a ostatní vám bude přidáno.
     Ostatně, tvrdá práce Jana Maciase, které se s námahou věnoval, neodváděla jeho duši od Chleba nebeského. Vždyť už od dětství byl uveden do nejvnitřnějších hlubin Boží přítomnosti! Proto měl i uprostřed svých rozmanitých činností kontemplativní duši.
     Důvěrný styk s Bohem ho nejen neodtahoval od lidí, ale působil, že se k nim a k jejich potřebám přibližoval s novou horlivostí a energií. Jeho úmyslem bylo, aby jim poskytl lék a přiváděl je k životu stále více důstojnějšímu, vyššímu, lidštějšímu a křesťanštějšímu.
     Tím, že toto dělal, byl pouze poslušen učení a přikázání Církve. Neboť církev dává chudým přednost a miluje evangelijní chudobu. Nikdy chudé neopustila v jejich strastech, ale podporovala je a povznesla k vyšší životní úrovni, která se více shoduje s jejich důstojností jakožto lidí a Božích dětí.
     Toto všechno nám staví alespoň částečně před oči podobu tohoto svatého muže, neobyčejnou a strhující, podobu, která náleží do této doby, nádherný příklad pro nás a pro naši společnost.
     Jan Macias umí vyzdvihnout důstojnost chudoby dvojím příkladem svého života: tím, že s důvěrou shání chléb pro chudé a že vytrvale hledá Chléb chudých, to jest Krista, který všechny posiluje a tak je vede k nejvyšší metě. Proto zajisté je dáno toto skvělé poselství nám a našemu století, nakaženému materialismem, který tak často trpí bezuzdnou honbou za požitky a zanedbává sociální povinnosti. Také je vystaveno na odiv jako účinný příklad oné „vnitřní jednoty“, kterou má křesťan uskutečnit v tomto pozemském životě, protože ho má naplnit vírou a láskou.

RESPONSORIUM

Nebo:

Z listu magistra řádu Vincence de Couesnongla u příležitosti kanonizace Jana Maciase

     Jan Macias nekázal ani nepsal. Tento pokorný bratr, nyní oslavený před celou Církví, by byl náramně zmaten, kdyby mu byl někdo řekl, že jeho skromný život přinese světu poselství, a co víc, že to bude poselství sociální. Jeho skromný život nám svědčí za něho. Jeho život sám je poselstvím.
     Jan Macias se ještě jako mladík odebral do Ameriky. Stal se vystěhovalcem z vlasti. Poznal totiž, co je vysídlení, bolestné vytržení z otcovské půdy, z poklidných zvyklostí. Poznal nejistotu, střídání naděje a strachu, obtíže s přesazením a přizpůsobováním. Byl jedním z těch nesčíslných lidí, kteří byli věčně štváni ze země do země, nikoli potěšením nebo ze záliby v dobrodružství, ale nutností.
     Beze vší pochyby by byl mohl jít touto cestou svatosti, obětovat se pro chudé kdekoli a v kterékoli době. Ale stává se svatým mezi běženci, mezi nejchudšími. A to nám klade otázky.
     Od doby, kdy žil Jan Macias, pokročil svět mnohem dále. Nejen že se od základů změnily životní podmínky. Ale otevřenější četbou evangelia – a také vlivem pozemských událostí (na to nesmíme zapomínat) – se křesťanský lid stal ve větší šíři přístupnější požadavkům lásky. Pochopili jsme totiž, že láska se nedá zúžit na trochu dobročinnosti a vnitřního úmyslu nebo také na hrdinnou oběť – vždycky však jednotlivce – pro záchranu jiných. Pochopili jsme, že láska musí být duší člověka, musí proniknout a proměnit veškerý život lidí a lidské společnosti.
     Bratrská láska naprosto není nějakým přepychem lidí, kteří mají čas, peníze a dobrou vůli. Ani nemůže nahradit sociální řád, který se často snaží potlačit chudé.
     Bez pochyby bude zapotřebí, aby láska vždycky dávala náhradu za společnost. Ale hlavně je láska spravedlností pro všechny. To je smysl slov našeho předchůdce bratra Gilleta: "Musíme se přičinit, aby se dnešní milosrdná láska stala spravedlností zítřka." Milovat bratry znamená především chtít, aby byli v tomto světě, v naší společnosti přijímáni jako plnoprávní členové. Znamená to chtít, šťastně a s určitostí, aby cítili, že byli přijati, převzati a začleněni tak, jak si to pro lidskou důstojnost zaslouží.
     Pravá láska žádá, abychom všemožně, pokud můžeme a máme, usilovali o společnost spravedlivější a lidštější.
     Není pochyby, že svět úplně spravedlivý, řízený dokonalými zákony, kde by se zachovávala práva kteréhokoli člověka, by byl studený, jako bez duše a bez naděje, protože by byl bez lásky. Spravedlnost, je-li sama, může být nelidská, a žádný sociální zákon nemůže zplodit lásku.
     Toto má vnímat hlavně učedník evangelia. Křesťané jsou povoláni k budování spravedlivého světa, kde by poutem mezi lidmi, národy a rozmanitými sdruženími lidí byla láska. Toto je poselství evangelia. To je také poselství Jana Maciase.
     Je to však víc než poselství, protože je to něco jiného než nějaká závěť nebo posmrtná řeč. Je to nový pohled na svět. Je to mocný tlukot něčího srdce, je to kvas, je to pramen života vyvěrajícího do věčnosti.
     Proto není poselství Jana Maciase pouze sociální. Především je to poselství božského Života.
     Když nám Církev staví před oči dobré skutky Jana Maciase a když tím vrhá jasnější světlo na jméno a tvář Boží, vyzývá všechny křesťany, aby oslavovali Otce v nebesích. Jan Macias zjevil ve své době svou láskou k chudým pravé Boží jméno americkým domorodcům, kteří je neznali: Bůh je Láska.

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ty miluješ všechny lidi a chceš, aby byli spaseni. Svatý Jan Macias se z lásky k tobě všem podřizoval; na jeho přímluvu dej, ať jsme prodchnuti tajemstvím tvé dobrotivosti a ochotně obětujeme svůj život i vše, co máme, pro službu bratřím. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie