Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

27. červenec 2012
Sv. Gorazda a druhů, na Moravě památka, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14, 33)

² Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, *
      nestraň se mých úpěnlivých proseb,
³ slyš mě pozorně a vyslyš mě, *
      neklidný jsem ve své sklíčenosti.
⁴ Zděšený jsem křikem nepřátel, *
      útiskem a zlobou bezbožníků. –

   Rozpoutali zhoubu proti mně, *
      zuřivě se na mne osopují.
⁵ Srdce se mi v prsou tetelí, *
      úzkost smrtelná mě zachvátila.
⁶ Padá na mne strach a zděšení, *
      leží na mně nevýslovná hrůza. –

⁷ Říkám si: „Mít křídla holubí, *
      uletěl bych, až bych došel klidu."
⁸ Uletěl bych rád co nejdále, *
      noclehem bych zůstal někde v poušti.
⁹ Vyhledal bych si tam útulek *
       na ochranu před divokým vichrem.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

¹⁰     Zachraň mě před bouřením jejich hrdel, Pane. †
       Před záplavou jejich jazyků. *
       V městě vidím násilí a sváry.
¹¹ Ve dne v noci brousí kolem něj, †
       po hradebních zdech je obcházejí, *
       uvnitř vládne bezpráví a útisk.
¹² V jeho středu číhá záhuba, *
       klam a křivda z tržišť neodchází.
¹³ Kdyby potupil mě nepřítel, *
       křivdu od něj dovedl bych snášet;
    kdyby na mě tak zle dotíral, *
       kdo mě nenávidí, schoval bych se.
¹⁴ Tys však to byl, člověk jako já, *
       ty, můj blízký důvěrník a přítel!
¹⁵ Slasti přátelství jsme ty a já *
       prožívali spolu v domě Páně.

      ¹⁶ Kéž je za to zmatek posedne, *
          kéž jsou za to uchváceni smrtí,
          kéž jdou do podsvětí zaživa, *
          když je v jejich domech plno zloby!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

²⁰ Ismael a Jaalam a ti, *
       kteří obývají na východě,
    na výměnu nepřistupují, *
       neboť odmítají bát se Boha. –

²¹ Každý proti jeho přátelům *
       zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.
²² Nad máslo je hladší jeho řeč, *
       ale v srdci hotoví se k boji;
    slova lahodnější oleje, *
       ale jsou to vytasené meče. –

²³ Svěř se Pánu ve své nesnázi, †
       on tě zachová a nedopustí, *
       aby spravedlivý padl navždy. –

²⁴ Je však, Pane, svrhneš do hrobu, *
       že se muži krvaví a lstiví
    nedožijí půlky života! *
       Kdežto já jen v tebe důvěřuji.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

V. Můj synu, dbej na moji moudrost.
R. K mým výrokům nakloň své ucho.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhého listu svatého apoštola
Pavla Korinťanům

     ¹Víme, až bude stržen stan, v kterém tady na zemi bydlíme, že nám Bůh dá obydlí jiné. Ne dům udělaný lidskýma rukama, ale věčný v nebi. ²Proto vzdycháme plni touhy po tom, abychom si mohli vzít na sebe ještě i svůj příbytek z nebe, ³a to i v tom případě, když budeme shledáni oblečeni, ne svlečeni ze své pozemské schránky. ⁵Ano, pokud jsme v této pozemské schránce, vzdycháme a tíží nás to; nechtěli bychom být svlečeni, ale toužíme, abychom byli nadto ještě přioděni, aby tak byla smrtelná schránka pohlcena životem. Bůh sám nás tak k tomu určil a dal nám Ducha jako záruku.
     ⁶Jsme tedy ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině, daleko od Pána. ⁷To proto, že v nynějším stavu v Boha jen věříme, ale dosud ho nevidíme. ⁹Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu. A proto stůj co stůj usilujeme o to, abychom se mu líbili, ať už v domě těla zůstáváme, nebo se z něho odebíráme. ¹⁰My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného.
     ¹¹Protože tedy víme, že je třeba bát se Pána, snažíme se lidi přesvědčit. Bůh nás dobře zná a doufám, že i vy nás dobře znáte, když nás posuzujete podle zásad svědomí. ¹²Tím vám nechceme zase doporučovat sami sebe; dáváme vám jen možnost, abyste se námi mohli chlubit a abyste měli co odpovědět lidem, kteří se vychloubají vnějškem, ale o srdce nedbají. ¹³Jestliže jsme si tedy počínali, jako bychom byli beze smyslů, bylo to proto, že Bůh tak chtěl. Jestliže jednáme jako při smyslech, je to pro vás.
     ¹⁴Kristova láska nás nutí k tomuto úsudku: Jeden zemřel za všechny, umřeli tedy všichni; ¹⁵a umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých. ¹⁶Proto my od nynějška nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. A třebaže jsme Krista kdysi posuzovali podle lidských měřítek, teď už to neděláme. ¹⁷Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo.
     ¹⁸A všecko pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření. ¹⁹Vždyť Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. ²⁰Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh. Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem! ²¹S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Ze života slovanských věrozvěstů a jejich žáků

     Svatý Cyril a Metoděj pokládali za největší nedostatek, že národ Slovanů nerozuměl Písmu sepsanému v řeckém jazyce. Proto vynalezli slovanská písmena, přetlumočili Bohem vnuknutá Písma z jazyka řeckého do slovanského; a usilovali o to, aby bystřejším žákům předali božské nauky. Nemálo jich zajisté pilo z tohoto pramene poučení; a mezi nimi nejvíce vynikali nejpřednější žáci: Gorazd, Kliment, Naum, Angelar a Sáva.
     Slovanští věrozvěsti věděli, že Pavel kdysi předložil apoštolům evangelium, jak ho káže,¹ a proto i oni pospíchali do Říma ukázat blaženému papeži své dílo, překlad Písma. Šťastně dosáhli cíle a neběželi nadarmo.
     Když totiž bylo jejich dílo papeži ukázáno a když on poznal, že překlad Písma do slovanského jazyka je plodem vskutku apoštolského ducha obdařeného milostí, tu nevěděl, co počít radostí. Velebil tyto muže a nazýval je rozličnými jmény: otci, vytouženými dětmi, svou radostí, korunou víry, věncem slávy a ozdobou Církve.
     Potom některé z průvodců, o nichž sami svatí učitelé dosvědčili, že jsou dostatečně obeznalí ve slovanském písmě a že vynikají ctihodným životem, dal posvětit na kněze, jiné pak na jáhny a podjáhny. A samotného velkého Metoděje, třebaže se bránil a všemožně se tomu snažil vyhnout, vysvětil na biskupa Panonské Moravy.
     Když se přiblížil čas, kdy měl Metoděj odpočinout od všech utrpení a kdy se mu mělo dostat odplaty za mnohé námahy, otázali se ho: „O kom ze svých učedníků si myslíš, otče a ctihodný učiteli, že by měl být podle tvého doporučení tvým nástupcem?“ Tu jim Metoděj ukázal na jednoho ze svých znamenitých učedníků, který se jmenoval Gorazd, a řekl: „Toto je svobodný muž z vaší země, dobře obeznalý v latinských knihách a  pravověrný. To budiž Boží vůle a vaše láska, jakož i má!“
     ¹ srov. Gal 2, 2

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys povolal svatého Gorazda, Klimenta, Nauma, Angelára a Sávu, aby pokračovali v díle svatého Cyrila a Metoděje; na jejich přímluvu nauč i nás předávat svěřený poklad víry, abychom všichni rostli v milosti a v poznání tvého Syna Ježíše Krista. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie