[ nová verze ]
18. květen 2012, Pátek
2. týden žaltáře
Doba velikonoční, 6. týden Sv. Jana I., papeže a mučedníka, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 18. květen 2012 Sv. Jana I., papeže a mučedníka, nezávazná památka
Pocházel z Toskánska a stal se papežem v roce 523, kdy Itálii ovládal
gótský král Theodorich. Ten stál na straně ariánů a chtěl se jich zastat
i u císaře Justina I. Proto poslal do Konstantinopole výpravu, kterou
musel vést papež jako králův legát. S výsledkem jednání však nebyl
spokojen a dal papeže po návratu o hladu držet ve vězení v Ravenně, až tam 18.V.526 zemřel.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Přej, mučedníku blažený,
jas vítěznému svému dni:
vždyť za svou krev jsi v odměnu
obdržel slávy korunu.
Z tmy světa tebe tento den,
v němž zdolals kata se soudcem,
povznesl k sídlům nebeským
a spojil v blahu s Kristem tvým.
V andělském sboru se dnes již
ve sněhobílém rouchu skvíš,
jež pro svědectví statečné
jsi omyl v lázni krve své.
(omylas v lázni krve své.)
Pros za nás teď a při nás stůj,
ať Kristus laskavý sluch svůj
už nakloní k nám milostiv
a netrestá náš každý hřích.
Na chvíli aspoň sestup sem
s Kristovou přízní zároveň,
ať smysly, na nichž hříchy lpí,
slast odpuštění pocítí.
Čest budiž Otci se Synem
i s Duchem Utěšitelem
za to, že věnčí hlavu tvou
zářivé slávy korunou. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení. Aleluja.
Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí
Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)
I (2-5)
2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
netrestej mě ve svém rozhorlení!
3 Zaryly se do mne tvoje šípy, *
těžce na mne dolehla tvá ruka. –
4 Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
pro můj hřích kost ve mně není celá.
5 Nad hlavu se nakupily viny, *
tíhou přetěžkou mě obtížily.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení. Aleluja.
Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu. Aleluja.
II (6-13)
6 Jitří se a páchnou moje rány, *
a to všechno pro mou pošetilost.
7 Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
celý den se v sklíčenosti vláčím. –
8 Bedra má jsou celá zanícená, *
místečko v mém těle není zdravé.
9 Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
křičím z hloubi sevřeného srdce. –
10 Pane, ty znáš každou moji touhu, *
žádný povzdech můj ti není tajný.
11 Srdce buší, opouští mě síla, *
už i světlo v očích se mi kalí. –
12 Všichni moji přátelé a druzi †
mému neštěstí se vyhýbají, *
ba i příbuzní se drží stranou.
13 Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
denně nové lsti si vymýšlejí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu. Aleluja.
Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso. Aleluja.
III (14-23)
14 Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
němý jsem a ústa neotvírám.
15 Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
bez schopnosti ubránit se slovem. –
16 Doufám, Pane, v tebe jediného, *
ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
17 Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –
18 Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
stále mám svou bolest před očima.
19 Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –
20 Silní však jsou moji nepřátelé, *
mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
21 za dobrotu zlem mi odplácejí, *
pasou po mně za to, že chci dobro. –
22 Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso. Aleluja.
V.
Z tvého zmrtvýchvstání, Kriste, aleluja.
O.
Ať se radují nebe i země, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Jana
3, 1-10
Jsme Boží děti
1Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět
nezná, že nepoznal jeho. 2Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže,
budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.
3Každý, kdo skládá tuto naději v něho, uchovává se čistý, jako on je čistý. 4Kdo
páchá hříchy, přestupuje Boží zákon – hřích je totiž přestoupení Božího zákona. 5A víte, že on přišel, aby hříchy odstranil.
On však je bez hříchu. 6Žádný, kdo v něm zůstává, nehřeší. Žádný, kdo hřeší, nikdy ho neviděl ani nepoznal.
7Milé děti, od nikoho se nenechte svést. Kdo žije spravedlivě, je spravedlivý, jako i Bůh je spravedlivý.
8Kdo se dopouští hříchu, je z ďábla, protože ďábel hřeší od začátku. Boží Syn přišel proto, aby ďáblově činnosti udělal konec.
9Žádný, kdo se narodil z Boha, nedopouští se hříchu, neboť v něm zůstává Boží životní síla; nemůže páchat hříchy,
protože se narodil z Boha.
10Podle toho se rozeznají děti Boží a děti ďáblovy: kdo nežije spravedlivě, není z Boha; ani ten, kdo nemiluje svého bratra.
RESPONSORIUM
1 Jan 3, 1. 2
O.
Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil: *
nejen že se smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme, aleluja.
V.
Víme, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. *
Nejen že se smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisu svatého Jana kněze z Avily přátelům
(Ep. ad amicos, 58: Opera omnia, edit. B.A.C. 1, 533-534)
Aby byl Ježíšův život patrný na nás
Buď veleben Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh
veškeré útěchy. On nás těší ve všech našich souženích, abychom pak mohli
těšit druhé v jakémkoli soužení tou útěchou, jakou Bůh potěšuje nás. Jako
se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze
Krista dostává všestranné útěchy.1
To jsou slova apoštola svatého Pavla. Třikrát byl mrskán metlami, pětkrát
bičován, jednou kamenován, zanechán jako mrtvý, pronásledován od všech
možných lidí, trýzněn všemi druhy muk a útrap,2 a to ne jednou nebo
dvakrát, ale jak sám říká na jiném místě: Tak jsme my zaživa stále
vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem
smrtelném těle.3
A uprostřed všech těchto strastí nereptá a nestěžuje si na Boha, jako to
dělávají slaboši; ani netruchlí jako ti, kdo milují svou slávu a rozkoš;
ani neprosí úpěnlivě Boha, aby byl svých strastí zbaven, jako to dělají
ti, kdo je neznají, a proto s nimi nechtějí nic mít; ani je nepodceňuje
jako ti, kdo je považují za něco bezvýznamného. On nechává stranou
všechnu nevědomost a slabost a uprostřed strastí dobrořečí Bohu a děkuje
za ně Dárci jako za veliké dobrodiní. Pokládá se za šťastného, že může
něco trpět pro čest toho, který obdivuhodně snášel a vytrpěl tolik
potupy, aby nás vysvobodil od potupy, jíž jsme byli vydáni napospas
hříchem, a který nám udělil vyznamenání a čest svým duchem a přijetím za
děti Boží; v něm a skrze něho máme záruku a pečeť nebeské radosti.
Moji bratři tolik milovaní! Ať Bůh otevře vaše oči, abyste viděli, kolik
dobrého nám dává v tom, co svět považuje za opovržené, a hledáme-li slávu
Boží, jaké cti se nám dostává v zneuctění, jež zakoušíme, a jaká sláva se
nám chystá z nynějšího soužení, a jak něžnou, přátelskou a láskyplnou
náruč nám Bůh otevírá, aby přijal ty, kdo byli zraněni v bitvě pro něho.
To je nepochybně sladší než všechen med, který zde veškeré úsilí může
vyrobit. A když to okusíme, velice zatoužíme po této náruči; vždyť kdo by
netoužil po tom, který je zcela hodný veškeré lásky a touhy, leda ten,
kdo vůbec neví, co je touha?
Jestliže vás tedy blaží ony radosti a toužíte je spatřit a zakoušet,
vězte, že k nim nevede žádná lepší cesta než cesta utrpení. Po této
stezce šel Kristus a všichni, kdo byli jeho. Nazývá ji úzkou, ale ona vede
přímo k životu. A on nás učí, abychom, chceme-li k němu dospěti, šli
cestou, po níž se on sám ubíral. Vždyť není ani správné, aby lidé
vyhledávali cesty s poctami, když Syn Boží kráčel cestou potupy; neboť
není žák nad učitele ani služebník nad svého pána.4
Kéž dá Bůh, aby náš duch nevyhledával na tomto světě jiný pokrm ani nenalézal
spočinutí nikde jinde než v námahách pod křížem Páně.
1 2 Kor 1, 3-5
2 srov. 2 Kor 11, 23 a násl.
3 2 Kor 4, 11
4 Mt 10, 24
RESPONSORIUM
2 Kor 4, 10.11.16
O.
Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, *
aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle, aleluja.
V.
Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje. *
Aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle, aleluja.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, ty dáváš odplatu těm, kdo ti zůstanou věrní; dnes slavíme památku
mučednické smrti svatého papeže Jana a prosíme tě, pomáhej nám, ať také
následujeme jeho stálost ve víře. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|