[ nová verze ]
30. duben 2012, Pondělí
4. týden žaltáře
Doba velikonoční, 4. týden Sv. Pia V., papeže, nezávazná památka Sv. Zikmunda, mučedníka, nezávazná památka Pro OP: Sv. Pia V., papeže, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 30. duben 2012 Sv. Zikmunda, mučedníka, nezávazná památka
Narodil se na sklonku 5. století. Zásluhou viennského arcibiskupa sv. Avita přešel od ariánství ke katolické víře. Po smrti svého otce se
stal burgundským králem. V prchlivosti dal popravit svého syna z prvního manželství, ale vzápětí toho litoval a konal přísné pokání. Založil klášter v St.
Maurice-en-Vallais ve Švýcarsku a soustředil v něm mnichy, kteří se rozděleni do pěti skupin ve dne v noci střídali v nepřetržitém zpívání žalmů. Je to dnes
jediné místo v Evropě, kde od té doby bez přerušení trvá řeholní společenství. Roku 523 byl zajat franckým králem Chlodomirem a v následujícím roce spolu s
manželkou a dvěma syny utopen v studni. Jeho tělo bylo přeneseno do kláštera sv. Mořice a větší část jeho ostatků přinesl odtud Karel IV. do pražské katedrály (1365).
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Přej, mučedníku blažený,
jas vítěznému svému dni:
vždyť za svou krev jsi v odměnu
obdržel slávy korunu.
Z tmy světa tebe tento den,
v němž zdolals kata se soudcem,
povznesl k sídlům nebeským
a spojil v blahu s Kristem tvým.
V andělském sboru se dnes již
ve sněhobílém rouchu skvíš,
jež pro svědectví statečné
jsi omyl v lázni krve své.
(omylas v lázni krve své.)
Pros za nás teď a při nás stůj,
ať Kristus laskavý sluch svůj
už nakloní k nám milostiv
a netrestá náš každý hřích.
Na chvíli aspoň sestup sem
s Kristovou přízní zároveň,
ať smysly, na nichž hříchy lpí,
slast odpuštění pocítí.
Čest budiž Otci se Synem
i s Duchem Utěšitelem
za to, že věnčí hlavu tvou
zářivé slávy korunou. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají. Aleluja.
Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý
Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)
I
1 Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!
2 Přesto mé nohy málem klopýtly, *
mé kroky jen tak tak že neuklouzly:
3 neboť jsem vychloubačům záviděl, *
když jsem tak viděl, jak se hříšným daří. –
4 Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
a jejich tělo zdravé je a tučné.
5 Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
a nesouží se jako druzí lidé. –
6 Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
jak rouchem oděni jsou násilnictvím.
7 Z tučnosti prýští jejich nepravost *
a zlými úmysly jim srdce kypí.
8 Pošklebují se, mluví darebně, *
z povýšenosti ubližují slovem. –
9 Ústy si troufají až na nebe *
a jejich jazyk zrejdí celou zemi.
10 A proto se k nim obrací můj lid *
a loká jejich slova jako vodu.
11 Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“
12 Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
jsou stále mocnější a žijí šťastně.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají. Aleluja.
Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek. Aleluja.
II
13 Marně jsem tedy bezúhonně žil *
a omýval si ruce v nevinnosti?
14 Abych byl jenom týrán den co den *
a každé ráno dostával jen bití? –
15 Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.
16 Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
a připadalo mi to velmi těžké,
17 až pronikl jsem v Boží tajemství *
a prohlédl jsem konce těchto lidí. –
18 Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
a popravdě je vrháš do záhuby.
19 Jak najednou se propadají v nic, *
jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,
20 jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
ten obraz člověk zapudí, jen vstane.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek. Aleluja.
Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti. Aleluja.
III
21 Když se mé srdce rozhořčovalo *
a bolest mi až k ledví pronikala,
22 byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
stál před tebou, jak nerozumné zvíře.
23 Já však chci trvale být u tebe, *
neboť ty sáms mě chopil za pravici.
24 Ty vždycky mě svou radou povedeš *
a nakonec pak do slávy mě přijmeš. –
25 Koho mám kromě tebe na nebi? *
A na zemi nic nežádám než tebe.
26 Ať tělo mé i srdce pominou – *
Pán je má skála a můj úděl navždy!
27 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.
28 Mým blahem je být v Boží blízkosti †
já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
a budu hlásat všechny jeho skutky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti. Aleluja.
V.
Srdce mé i tělo, aleluja.
O.
Jásá k Bohu živému, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
13, 1-18
Dvě šelmy
Já, Jan, 1viděl jsem, jak z moře vystupuje šelma. Měla deset rohů a sedm hlav, na každém rohu byla čelenka a na
jejích hlavách rouhavá jména. 2A ta šelma, kterou jsem viděl, byla podobná levhartovi; tlapy měla jako medvěd a tlamu
podobnou jako lev. Drak jí dal svou sílu, svůj trůn a velikou moc.
3Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně zasažená, ale ta její smrtelná rána se zase zahojila, takže celá země se dívala
po šelmě s úžasem. 4Klaněli se drakovi, že dal šelmě svou moc; klaněli se i šelmě a říkali: „Kdo se vyrovná šelmě,
a kdo se s ní dokáže utkat?“
5Její tlama mohla zpupně mluvit a rouhat se a směla to dělat dvaačtyřicet měsíců:
6Otevřela tedy tlamu k výsměšným řečem proti Bohu a mluvila tak proti němu a proti jeho stánku, to je proti
těm, kdo mají v nebi svoje obydlí. 7A bylo jí dovoleno vést válku proti křesťanům a přemoci je. Byla jí dána moc
nad každým kmenem, lidem, jazykem a národem. 8A budou se jí klanět všichni obyvatelé na
zemi, jejichž jméno není zapsáno od stvoření světa v knize života zabitého Beránka.
9Kdo má ucho, ať poslouchá:
10Kdo je určen do zajetí,
půjde do zajetí,
kdo je určen na smrt mečem;
bude zabit mečem.
V tom je základ trpělivosti a důvěry křesťanů.
11Pak jsem viděl jinou šelmu, která vystupovala ze země. Měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak.
12Před tou první šelmou vykonává všechnu její moc; nutí zem i její obyvatele, aby se klaněli té první šelmě, jejíž smrtelná
rána se zase zahojila. 13A dělá velké divy; způsobí dokonce, že před očima lidí sestoupí oheň z nebe na
zem. 14Těmi divy, které jí bylo dovoleno konat ve službách šelmy, svádí obyvatele země, přemlouvá je, aby postavili obraz oné
šelmě, která přežila tu ránu od meče. 15A bylo jí dovoleno obraz šelmy oživit, takže ten obraz šelmy promluvil,
a způsobil, aby byli pobiti všichni, kdo se obrazu té šelmy neklanějí. 16Nutí také všechny, malé,
i velké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby si nechali udělat na pravou ruku nebo na čelo znamení, 17takže
nikdo nemůže kupovat anebo prodávat; kdo nemá jako znamení jméno té šelmy nebo číslo, které v součtu dává její jméno.
18Tady je třeba moudrosti: kdo má rozum, ať sečte číslo té šelmy. Je to číslo jednoho člověka: jeho
číslo je šest set šedesát šest.
RESPONSORIUM
Zj 3, 5; Mt 10, 22
O.
Kdo zvítězí, bude oblečen do bílého; jeho jméno nevymažu z knihy života*
a budu se k němu znát před svým Otcem a jeho anděly, aleluja.
V.
Kdo vytrvá až do konce; bude spasen. *
A budu se k němu znát před svým Otcem a jeho anděly, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Sláva mučedníků“ od svatého biskupa Řehoře Tourského
(De gloria Martyrům, I, cap. 75: PL 71, 770-771)
Očistil se pokáním a získal mučednickou korunu
Pán často krotí zpupnost vzpurného ducha prutem nápravného trestu, aby ho získal zpět pro život v pravém náboženství. Zřejmý důkaz o tom podává
nedávný příběh krále Zikmunda.
Ten totiž na základě ponoukání zlovolné manželky dal nejprve utratit vlastního syna, ale pohnut lítostí se pak uchýlil do kláštera svatého
Mořice, tam se vrhl na tvář před hrobem svatých mučedníků z thébské „šťastné legie“ a začal konat pokání.
Modlil se přitom, aby ho Bůh za všechno, čím se prohřešil, potrestal už tady na světě; aby mu totiž mohlo být na Božím soudu odpuštěno, protože
by už všechno zlo, které napáchal, bylo vyrovnáno dříve, než odejde ze světa.
Zřídil také v klášteře nepřetržitý každodenní chórový zpěv žalmů a věnoval klášteru hojné pozemky a další dary.
Když ho později zajal král Chlodomir a dal ho i s dětmi zabít, bylo Zikmundovo tělo přeneseno do tohoto kláštera a tam byl pohřben.
RESPONSORIUM
1 Jan 1,7-9
O.
Krev Božího Syna, Ježíše Krista, nás očišťuje od každého hříchu. *
Když uznáme, že se dopouštíme hříchů, Bůh nám hříchy odpustí a očistí nás od všeho špatného, aleluja.
V.
Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. *
Když uznáme, že se dopouštíme hříchů, Bůh nám hříchy odpustí a očistí nás od všeho špatného, aleluja.
MODLITBA
Modleme se:
Vyslyš, Bože, naše prosby a dej, ať nás příklad svatého Zikmunda vede k pravému pokání, abychom poznali radost z dokonalého smíření
s tebou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|