[ nová verze ]
17. únor 2012, Pátek
2. týden žaltáře
První mezidobí, 6. týden Sv. Alexia a druhů, řeholníků, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 17. únor 2012 Sv. Alexia a druhů, řeholníků, nezávazná památka
Sedm florentských obchodníků se rozhodlo (v 1. polovině 13. století) odejít do ústraní na Monte Senario (severně od Florencie) a žít v chudobě
a pokání. Jejich cílem bylo žít svatě a přivádět všechny na cestu k svatosti. Založili řád servitů (služebníků Panny Marie). Nejstarší z nich, Alessio Falconieri, se
dožil definitivního potvrzení řádu (1304) a zemřel 17. II. 1310 ve věku asi 110 let. Za svaté byli prohlášeni v roce 1725.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Ježíši, Spasiteli náš,
koruno slávy v nebesích,
dnes nakloň vlídnější svou tvář
k modlitbě tebe prosících.
Dnes vyznavač tvůj vznešený
se zaskvěl novou jasností,
dnes vzpomínáme naň i my,
tvůj lid, výroční slavností.
Přes vše, co svět mu sliboval,
on přešel čistou šlépějí,
s tebou se cestou spásy dal
a sledoval vždy věrně ji.
K prchavým světským radostem
nepřipjal právem srdce své,
tak došel v sídle nebeském
odměny nepomíjivé.
A proto pomoz také nám
jít žitím v jeho šlépějích
a odpusť k jeho přímluvám
svých služebníků všechen hřích.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.
Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí
Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)
I (2-5)
2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
netrestej mě ve svém rozhorlení!
3 Zaryly se do mne tvoje šípy, *
těžce na mne dolehla tvá ruka. –
4 Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
pro můj hřích kost ve mně není celá.
5 Nad hlavu se nakupily viny, *
tíhou přetěžkou mě obtížily.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.
Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.
II (6-13)
6 Jitří se a páchnou moje rány, *
a to všechno pro mou pošetilost.
7 Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
celý den se v sklíčenosti vláčím. –
8 Bedra má jsou celá zanícená, *
místečko v mém těle není zdravé.
9 Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
křičím z hloubi sevřeného srdce. –
10 Pane, ty znáš každou moji touhu, *
žádný povzdech můj ti není tajný.
11 Srdce buší, opouští mě síla, *
už i světlo v očích se mi kalí. –
12 Všichni moji přátelé a druzi †
mému neštěstí se vyhýbají, *
ba i příbuzní se drží stranou.
13 Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
denně nové lsti si vymýšlejí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.
Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.
III (14-23)
14 Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
němý jsem a ústa neotvírám.
15 Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
bez schopnosti ubránit se slovem. –
16 Doufám, Pane, v tebe jediného, *
ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
17 Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –
18 Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
stále mám svou bolest před očima.
19 Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –
20 Silní však jsou moji nepřátelé, *
mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
21 za dobrotu zlem mi odplácejí, *
pasou po mně za to, že chci dobro. –
22 Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.
V.
Po tvé pomoci dychtí mé oči.
R.
Po tvém příslibu spravedlivém.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Přísloví
15,8-9.16-17.25-26.29.33; 16,1-9; 17,5
Postavení člověka před Bohem
15,8Oškliví si Hospodin oběť zlosynů,
ale modlitba upřímných se mu líbí.
9Oškliví si Hospodin zločinné chování,
ale rád má toho, kdo tíhne za spravedlností.
16Lépe je mít málo v bázni před Hospodinem
než mnohé poklady v nepokoji.
17Lepší je mísa zeleniny podané s láskou
než tučná hovězina s nenávistí.
25Hospodin vyvrací dům zpupných,
a upevňuje majetek vdovy.
26Hospodin si oškliví špatné záměry,
ale příjemná mu jsou laskavá slova.
29Daleko je Hospodin od zlosynů,
avšak slyší modlitbu spravedlivých.
33Bázeň před Hospodinem je školou moudrosti,
pokora předchází slávu.
16,1Člověk se v mysli připravuje na řeč,
ale od Hospodina přichází, co vysloví jazyk.
2Čisté se zdá člověku všechno, co dělá,
ale Hospodin tříbí duchy.
3Svěř Hospodinu své záležitosti,
a tvé úmysly se zdaří.
4Všechno činí Hospodin pro svůj účel,
také zlosynovi chystá den zkázy.
5Hospodin si oškliví každého, kdo se povyšuje v srdci,
jistě neujde trestu.
6Stálou laskavostí se smývá vina,
bázní před Hospodinem se lze vyhnout zlému.
7Schvaluje-li Hospodin chování nějakého člověka,
i jeho nepřátele s ním smíří.
8Lepší je mít málo s poctivostí
než mnoho příjmu nespravedlivě.
9Člověk se napřemýšlí, jak má kráčet,
ale jeho kroky řídí Hospodin.
17,5Kdo se posmívá chudákovi, tupí jeho Tvůrce,
kdo se raduje z neštěstí, neujde trestu.
RESPONSORIUM
Dt 6, 12.13; Př 15, 33
O.
Chraň se zapomenout na Hospodina, který tě vyvedl z domu otroctví. *
Hospodina, svého Boha se budeš bát a jedině jemu sloužit.
V.
Bázeň před Hospodinem je školou moudrostí, pokora předchází slávu. *
Hospodina, svého Boha se budeš bát a jedině jemu sloužit.
DRUHÉ ČTENÍ
Z legendy o původu řádu servitů
(Monumenta Ord. Serv. B. Mariae Virginis, 1, 3. 5. 6. 11: pp. 71 ss.)
Chvalme slavné muže
Bylo sedm mužů zasluhujících velké úcty a vážnosti a ty si naše Paní vyvolila, spojila je jako sedm hvězd v souhvězdí, vytvořila z nich jedno
tělo a jednu duši, a dala tak základ svému řádu, řádu svých služebníků, servitů.
Když jsem já vstoupil do našeho řádu, nikoho z nich už jsem nezastihl naživu, kromě jediného bratra, který se jmenoval Alexius. Tohoto bratra
Alexia nám naše laskavá Paní uchránila od tělesné smrti až do našich časů, abychom podle jeho vyprávění mohli zachytit vznik našeho řádu. A tak
jsem z vlastní zkušenosti poznal a vlastníma očima viděl, jaký byl život zmíněného bratra Alexia: přímo přitahoval svým příkladem všechny
současníky a byl živým důkazem dokonalosti a výše zmíněné zbožnosti celého společenství.
Předtím než se spojili v jednu družinu, určoval jejich postoj čtverý vztah:
První byl vůči Církvi. Některé z nich nevázal manželský svazek, protože se rozhodli provždy zachovávat panictví neboli čistotu, jiní již naproti
tomu vstoupili do manželství, dalším zemřely manželky, takže už je manželský stav nevázal.
Druhý vztah se týkal občanského povolání. Zabývali se obchodem, sjednávali prodej a výměnu zboží. Jakmile ovšem nalezli drahocennou perlu,
1 náš řád, nejenže rozdali všechno, co měli, chudým, ale i sebe samy s radostným odhodláním nabídli Bohu a naší Paní, beze zbytku se
dali do jejich služeb.
Třetí vztah se týkal úcty a vážnosti k naší Paní. Ve Florencii byla odedávna založená jistá družina Panny Marie. Pro stáří svého založení a velký
počet a svatost mužských i ženských členů získala přední postavení mezi ostatními bratrstvy, takže byla nazývána Velkou družinou naší Paní.
Z této družiny vyšlo sedm výše uvedených mužů, obzvláštních ctitelů naší Paní již předtím, než vytvořili vlastní řádové společenství.
Jejich čtvrtou charakteristiku tvořilo úsilí o duchovní dokonalost. Milovali Boha nade všecko, k němu náležitě směřovalo všechno, co dělali;
všechno jejich myšlení, slova a skutky byly oslavou Boží.
Když se potom z Božího vnuknutí s konečnou platností rozhodli pro společné založení nové družiny, přivedla je naše Paní zvláštním způsobem
k tomu, že uspořádali své domácnosti a rodiny, odkázali rodinám všechno, co potřebovaly, a zbytek rozdali chudým. Pak vyhledali muže ušlechtilých
úmyslů a příkladného života a seznámili je se svými plány.
Nato odešli na Monte Senario, na vrcholu si postavili vhodný domek a nastěhovali se do něho. Tam se začali obírat úmyslem, že se budou nejen sami
společně snažit o svatost, ale že přiberou další, aby mohl nový řád, který s pomocí naší Paní založili, postupně růst. A když se na přidružení
nových spolubratři připravili, některé z kandidátů přijali. Tak byl založen náš řád. U jeho kořenů stála naše Paní, základy mu dala pokora našich
bratří, vystavěla jej jejich vzájemná láska a pevnost mu dala jejich chudoba.
1 srov. Mt 13, 46.
RESPONSORIUM
Sk 4, 32; 2, 46b-47a
O.
Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. *
Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné.
V.
Jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. *
Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné. Sláva Otci. Obec.
MODLITBA
Modleme se:
Naplň nás, Bože, upřímnou zbožností, s jakou svatí bratři, jejichž památku slavíme, oddaně
uctívali Matku tvého Syna a přiváděli tvůj lid k tobě. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|