[ nová verze ]
1. říjen 2011, Sobota
2. týden žaltáře
Sv. Terezie od Dítěte Ježíše, panny a učitelky Církve, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 1. říjen 2011 Sv. Terezie od Dítěte Ježíše, panny a učitelky Církve, památka
Narodila se 2. 1. 1873 v Alençonu v severozápadní Francii.
Jmenovala se Marie Františka Terezie Martinová.
Když jí bylo čtyři a půl roku,
zemřela jí matka a otec se přestěhoval s dětmi do Lisieux. Tam začala chodit do
školy v penzionátu benediktinek (1881); vstoupila ke karmelitkám (1888),
přijala jméno Terezie od Dítěte Ježíše a od Svaté tváře a složila řádové sliby
(1890). Vynikala pokorou, evangelní prostotou a důvěrou v Boha. Na svou cestu
„duchovního dětství“ uváděla také novicky, když jí představená svěřila jejich
přípravu (1893). Zasvětila svůj život modlitbě a sebeobětování za spásu duší,
za kněze a za misie. Od roku 1895 začala na příkaz představené psát své
vzpomínky "Dějiny duše". Zemřela na tuberkulózu 30. IX. 1897 v Lisieux. V roce
1925 byla prohlášena za svatou a roku 1927 za patronku misií.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Svou vroucí písní velebí
tento den zbožní věřící,
když dnes i z výšin na nebi
se sláva této panny skví.
Panna, jež k chválám Kristovým
přispěla mužnou pevností,
se k sborům nebes vznešeným
dnes druží plna radosti.
Křehkosti těla přemohla
cudností v celém žití svém,
svůdnostmi světa pohrdla
a ve stopách šla za Kristem.
Spravuj nás, Kriste, podle ní,
před nepřáteli chraň lid svůj,
nás ve svých ctnostech upevni
a balvany vin odstraňuj.
Ať tebe všechno lidstvo ctí,
Ježíši, z Panny zrozený,
i Otci, Duchu milosti
ať ustavičná chvála zní. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá navěky.
Žalm 135 (136)
Velikonoční chvalozpěv
Když mluvíš o tom, co učinil Pán, chválíš ho. (Cassiodorus)
I
1 Velebte Pána, vždyť je dobrotivý, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
2 Velebte Boha nade všemi bohy, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
3 Velebte Pána nade všemi pány, *
vždyť jeho láska trvá na věky. –
4 On velké divy učinil, on sám, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
5 On v moudrosti své stvořil nebesa, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
6 On nad vodami zemi rozprostřel, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
7 On stvořil všechna světla veliká, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
8 To slunce, aby vládlo nade dnem, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
9 Měsíc a hvězdy k vládě nad nocí, *
vždyť jeho láska trvá na věky. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá navěky.
Ant. 2 Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.
II
10 V prvorozencích Egypťany zhubil, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
11 Vyvedl z jejich středu Izraele, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
12 Přemocnou rukou, napřaženou paží, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
13 On Rákosové moře přeťal v části, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
14 Provedl Izraele mezi nimi, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
15 Do moře smetl faraóna s vojskem, *
vždyť jeho láska trvá na věky. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.
Ant. 3 Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.
III
16 Hrůzami pouště převedl svůj národ, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
17 On mocné krále potíral svou silou, *
vždyť jeho láska trvá na věky;
18 on skvělé krále pobíjel svou mocí, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
19 Sehona, jenž byl králem Amoritů, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
20 Jakož i Oga, krále bašanského, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
21 Dal jejich kraje potom za dědictví, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
22 Dědictví Izraeli, svému lidu, *
vždyť jeho láska trvá na věky. –
23 On vzpomněl na nás v našem ponížení, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
24 Od našich nepřátel nás osvobodil, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
25 On dává pokrm všemu živoucímu, *
vždyť jeho láska trvá na věky. –
26 Vzdávejte díky Bohu, Pánu nebes, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.
V.
Ukazuj mi, Pane, svoje cesty.
R.
Uč mě kráčet tvými stezkami.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Filipanům
4,10-23
Poděkování za poslanou pomoc
Bratři! 10Velmi jsem se v Pánu zaradoval, že jste zase jednou mohli rozvinout starost o mě. Mysleli jste na
to ovšem vždycky, scházela vám příležitost. 11Ne že bych si snad stěžoval na nedostatek. Já jsem se
naučil být spokojen s tím, co právě mám. 12Dovedu žít v odříkání, a dovedu žít v hojnosti. Seznámil
jsem se důvěrně se vším: se sytostí i hladověním, s nadbytkem i nedostatkem. 13Všechno mohu v tom,
který mi dává sílu.
14Ale jste hodní, že jste mi pomohli v mém tíživém postavení. 15Sami
dobře víte, Filipané, že na začátku práce pro evangelium, když jsem odcházel z Makedonie, žádná církevní obec si se mnou
nevyrovnávala vzájemně příjmy a vydání. Jen vy jste to dělali. 16Také do Soluně jste mi vícekrát
poslali pomoc, když jsem potřeboval. 17Ne že bych vyhledával dary, ale hledám hodně kladných
položek ve prospěch vašeho účtu. 18Dostal jsem všecko, co potřebuji, ano ještě více, než potřebuji.
Mám teď všeho dost, když jsem dostal od Epafrodita vaši zásilku. Je to jako libá vůně, oběť Bohu
příjemná a milá. 19A protože můj Bůh je přebohatý, skvěle vám to odplatí skrze Krista Ježíše ve všem,
cokoli budete potřebovat. 20Bohu, našemu Otci, buď sláva na věčné věky! Amen.
21Každému z věřících posílám pozdrav v Kristu Ježíši.
22Pozdravují vás bratři, kteří jsou se mnou.
Pozdravují vás všichni zdejší křesťané, zvláště ti, co jsou v císařských službách.
23Milost Pána Ježíše Krista buď s vámi! Amen.
RESPONSORIUM
Flp 4, 12-13; 2 Kor 12, 10
O.
Dovedu žít v odříkání a dovedu žít v hojnosti. Seznámil jsem se důvěrně se vším: se sytostí i s
hladověním, s nadbytkem i nedostatkem.
* Všechno mohu v tom, který mi dává sílu.
V.
S radostí přijímám slabosti a úzkosti a snáším to pro Krista. * Všechno mohu v tom, který mi dává sílu.
DRUHÉ ČTENÍ
Z vlastního životopisu svaté Terezie od Dítěte Ježíše
(Manuscrits autobiographiques, Lisieux 1957, 227-229)
V srdci Církve budu láskou
Když byly pro mě mé nesmírné touhy mučednictvím, otevřela jsem listy svatého Pavla, abych konečně nalezla odpověď. Mé oči utkvěly na dvanácté a třinácté
kapitole prvního listu Korinťanům. V té první jsem četla, že všichni nemohou být zároveň apoštoly, proroky a učiteli, že se Církev skládá z různých údů a
oko nemůže být zároveň rukou. Odpověď byla jasná, ale mé touhy neutišila, pokoj mi nepřinesla.
Neztrácela jsem odvahu a četla jsem dál, až mi přinesla úlevu tato věta: Usilujte o dary lepší. A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu.1 A apoštol vysvětluje, že i nejlepší dary nejsou nic bez lásky, a že láska je nejlepší cesta, neboť vede bezpečně k Bohu. Konečně jsem nalezla klid.
Když jsem pozorovala tajemné tělo Církve, nepoznávala jsem se v žádném údu, jak je popisuje svatý Pavel, nebo spíše jsem se chtěla vidět v každém z nich. Ale láska mi poskytla stěžejní bod mého povolání. Bylo mi jasné, že je-li Církev tajemným tělem, skládajícím se z mnoha údů, nemůže jí chybět část nejdůležitější a nejušlechtilejší. Pochopila jsem, že Církev má srdce, a to srdce že plane láskou. Pochopila jsem, že jedině láska uvádí její údy v činnost, a kdyby tato láska uhasla, apoštolové by přestali hlásat evangelium, mučedníci by se zdráhali prolít svou krev. Pochopila jsem, že láska v sobě zahrnuje všechna povolání, že láska je všechno, že obsáhne všechny časy a místa, jedním slovem, že je věčná.
Tu jsem zvolala s velikou, překypující radostí: „Ježíši, má lásko, konečně jsem nalezla své povolání. Mým povoláním je milovat. Ano, nalezla jsem své místo v Církvi, a toto místo jsi mi dal ty, můj Bože. V srdci Církve, své Matky, budu láskou, a tak budu vším, a můj sen se splní!“
1 1 Kor 12, 31
RESPONSORIUM
Srov. Žl 20 (21), 4; Job 31, 18; Ef 3, 19; Žl 30 (31), 20
O.
Bože, miloval jsi mě dřív než já tebe. *
Tvoje láska, přesahující všechno poznání, od dětství se mnou rostla.
V.
Jak velká je tvá dobrota, Pane, kterou máš pro ty, kdo se tě bojí. *
Tvoje láska, přesahující všechno poznání, od dětství se mnou rostla.
MODLITBA
Modleme se:
Všemohoucí Bože, ty se k nám skláníš jako Otec,
když nespoléháme na sebe, ale všechnu svou naději skládáme v tebe; veď nás, ať s důvěrou
kráčíme po cestě, kterou jsi ukázal svaté Terezii, a doveď nás k blaženému patření na
svou tvář. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|