[ nová verze ]
20. květen 2011, Pátek
4. týden žaltáře
Doba velikonoční, 4. týden
Sv. Klementa Marie Hofbauera, kněze (na Moravě závazná památka), nezávazná památka
Sv. Bernardina Sienského, kněze, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 20. květen 2011
Sv. Klementa Marie Hofbauera, kněze (na Moravě závazná památka), nezávazná památka
Narodil se 26.12.1751 v Tasovicích u Znojma jako syn českého řezníka Dvořáka.
Vyučil se pekařem, ale z touhy po kněžství začal studovat.
Několikrát putoval do Říma, vstoupil tam do kongregace redemptoristů
a byl vysvěcen na kněze (1785). V letech 1787-1808 působil ve Varšavě a založil tam první
klášter redemptoristů severně od Alp.
Když Napoleon po dobytí Varšavy zakázal všechna řeholní společenství, přesídlil "apoštol Varšavy" do Vídně. Jako kazatel,
duchovní správce a zpovědník měl značný vliv na všechny vrstvy obyvatelstva. Protože nechtěl přijmout zásady tehdy módního
osvícenského josefinismu, podle nichž
se měla Církev stát nástrojem v rukou panovníka, byl dán pod policejní dohled.
Na sklonku života dosáhl souhlasu k působení redemptoristů na rakouském území
(20. 4. 1820). Sám se však toho dne nedožil,
zemřel 15.3.1820. Jeho tělo bylo později (1862) přeneseno do kostela Panny Marie Na nábřeží a v roce 1909 byl
prohlášen za svatého.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb. Aleluja.
Žalm 77 (78), 1-39
Dobrota Boží a nevěrnost národa v dějinách spásy
Tyto věci se staly nám pro výstrahu. (1 Kor 10, 6)
I
1 Poslyš, můj lide, mé naučení, *
slovům mých úst nyní nastav uši!
2 K moudrému výroku otevřu rty, *
vyložím tajemství z dávného času. –
3 To, co jsme slyšeli, poznali my, *
co nám už otcové vyprávěli,
4 nemáme před dětmi zamlčet, *
nýbrž dát vědět i příštímu rodu:
Pánovu slávu a jeho moc, *
podivuhodné skutky, jež konal. –
5 S Jákobem příkaz ujednal, *
stanovil zákon v Izraeli,
našim otcům pak poručil, *
aby tak hlásali dál svým dětem,
9 ať o tom všechno potomstvo zví, †
všechny děti, co teprv se zrodí; *
ty pak svým dětem zas povědí dále:
7 vždy aby v Pána doufali, †
na divy Boží nezapomněli *
a jeho příkazy zachovávali,
8 ať nejsou jak jejich otcové, *
vzpurné a zaryté pokolení,
rod, který nestálé srdce měl *
a který duchem se nedržel Boha.
9 Efraimovci, ač třímali luk, *
na útěk dali se, když došlo k bitvě. –
10 Úmluva s Bohem jim nebyla nic, *
odmítli žít podle zákona Páně.
11 Zapomněli, co činil Bůh, *
jaké jim dopřál zázraky spatřit.
12 Před jejich otci způsobil div *
v egyptské zemi, v tanejských pláních.
13 Rozdělil moře a vedl je jím, *
vody postavil jako hráze.
14 Ve dne je provázel oblakem, *
po celou noc pak ohnivým světlem.
15 Na poušti skálu rozrazil, *
z ní je napojil pramenem hojným.
16 Potoky vyvedl ze skály, *
voda se hrnula v celých řekách.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb. Aleluja.
Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele. Aleluja.
II
17 Proti Bohu však hřešili dál, *
v poušti se vzepřeli Nejvyššímu.
18 Zachtělo se jim po chuti jíst, *
Boha tak v srdci pokoušeli.
19 Hněvali Boha a ptali se tak: *
„Dokáže Bůh i v poušti nám prostřít?
20 Udeřil sice do skály, *
že tryskla voda a potoky tekly;
umí však opatřit pro nás i chléb, *
dá svému lidu najíst se masa?“
21 To když Bůh slyšel, pojal ho hněv; †
na Jákobovce zasršel ohněm, *
zaplanul nevolí k Izraeli,
22 že víry k Bohu nemají dost, *
že v jeho pomoc nedoufají. –
23 Nicméně přikázal oblakům, *
otevřel nad nimi nebeské brány,
24 jedlé maně dal na ně dštít *
a tak jim poskytl obilí z nebe.
25 Chlebem silných živil se lid; *
seslal jim pokrmu v plné míře.
26 Pak vzbudil nad nimi východní van, *
mohutně zadul i větrem jižním,
27 a maso pršelo jako prach, *
ptáků bylo jak mořského písku.
28 Padali doprostřed ležení, *
kolkolem stanů Izraele.
29 Po čem tak bažili, to jim dal; *
a oni jedli až do sytosti.
30 Jenže v své chtivosti neměli dost. *
ještě jim sousta vězela v ústech,
31 když na ně udeřil Boží hněv: †
smrt nechal mezi předáky řádit, *
mládež národa porazil k zemi.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele. Aleluja.
Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová. Aleluja.
III
32 Přesto však hřešili ještě i pak, *
neměli důvěru k divům Páně.
33 Ukrátil tedy jejich dny *
a jejich léta záhubou náhlou.
34 Až když je hubil, hledali jej, *
navraceli se a ptali se po něm.
35 Vzpomněli, že jejich skálou je Pán, *
zachráncem že je Bůh svrchovaný.
36 Ale to byl jen klam jejich úst, *
jazykem pouze jej obelhávali,
37 srdcem však nebyli upřímní, *
v úmluvě dávné mu nebyli věrní.
38 Přes to všechno byl slitovný dál, *
odpouštěl vinu a nezahubil.
Častokrát upustil od hněvu, *
potlačil svoje rozhorlení,
39 pamětliv, že jsou z masa jen, *
vánek, jenž odvane do nenávratna.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová. Aleluja.
V.
Z tvého zmrtvýchvstání, Kriste, aleluja.
O.
Ať radují se nebe i země, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
17, 1-18
Veliký, ohavný Babylón
1Jeden ze sedmi andělů, kteří měli sedm misek, přišel a mluvil se mnou: „Pojď, ukážu ti soud nad velkou nevěstkou, která
trůní na mnoha vodách, 2s kterou králové země smilnili a jejímž vínem smilstva se opíjeli obyvatelé země.“
3Odnesl mě v duchu na poušť. A viděl jsem ženu, sedící na rudé šelmě, plné rouhavých jmen, se sedmi hlavami
a deseti rohy. 4Žena byla oblečena do nachu a šarlatu, vyšperkována zlatem, drahým kamením a perlami.
V ruce držela zlatou číši, plnou ohavností a nečistot svého smilstva 5a na čele měla napsáno jméno tajemného významu:
„Veliký Babylón, matka nevěstek a ohavností na zemi“.
6Viděl jsem, že ta žena je zpitá krví věřících a krví Ježíšových svědků. Když jsem se na ni díval, zmocnil se mě velký údiv.
7Ale anděl mi řekl: „Proč se divíš? Vysvětlím ti tajemství ženy i šelmy, která ji nese a má sedm hlav a deset rohů.
8Šelma, kterou jsi viděl, byla, ale už není; má však znovu vystoupit z propasti a přijde do záhuby. Obyvatelé na zemi,
jejichž jméno není zapsáno od stvoření světa v knize života, budou uchváceni úžasem, až uvidí šelmu, která byla a není, a zase se objeví.
9Ať pochopí ten, kdo má moudrost. Sedm hlav znamená sedm pahorků, na nichž ta žena trůní. Je to také sedm králů:
10pět z nich už padlo, jeden žije, poslední však dosud nepřišel; až přijde, smí zůstat jenom nakrátko.
11Šelma pak, která byla a není, je sám ten osmý, ale patří k těm sedmi a jde do záhuby.
12A těch deset rohů, co jsi viděl, znamená deset králů, kteří se ještě vlády neujali, ale spolu se šelmou dostanou královskou
moc, i když jenom na chvíli. 13Jsou stejné mysli a svou moc i sílu dávají šelmě.
14Začnou válku proti Beránkovi, ale Beránek nad nimi zvítězí – je přece Pán pánů a Král králů – a s ním i jeho
povolaní, vyvolení a věrní.“
15Dále mi řekl: „Vody, na kterých jsi viděl nevěstku trůnit, jsou lid a davy, národy a jazyky.
16Těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma budou nevěstku nenávidět,
oloupí ji a svléknou do naha, budou jíst její maso a upálí ji. 7Bůh jim totiž vnukl do srdce, aby vykonali jeho záměr,
vykonali ho svorně, a odevzdali svou královskou moc šelmě, dokud se nesplní Boží slova. 18A žena, kterou jsi viděl,
je to veliké město, které vykonává vládu nad králi země.“
RESPONSORIUM
Zj 17, 14; 6, 2
O.
Králové země začnou válku proti Beránkovi, ale Beránek nad nimi zvítězí, je přece *
Pán pánů a Král králů, aleluja.
V.
Byl mu dán věnec a vyjel jako vítěz, aby zvítězil. *
Pán pánů a Král králů, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Řehole neboli pravidla života sester třetího řádu svatého Dominika“ od svatého Františka Colla
(Regla o Forma de vivir de las Hermanas de la Tercera Orden de Santo Domingo [Hermanas
Dominicas de la Anunciata], kap. IX a XIV)
Každý křesťan má usilovat o dokonalost. Tato povinnost vychází z přikázání, že máme všichni
milovat Boha celou svou silou. A jestliže se to má rozumět tak, že to platí všeobecně o každém křesťanu,
čím více se to má vztahovat na řeholnice, které mají o to víc kráčet po cestě dokonalosti, a to jak z důvodu
větší hojnosti milosti a pomoci, které nám uděluje Boží dobrota pro naše zdokonalení a posvěcení, tak
také z důvodu slibů a pravidel vaší kongregace, které jste slíbily zachovávat? Svatý Augustin říká, že život
dobrého křesťana je stálým úsilím o dokonalost. Tedy ten, kdo ve svém srdci nepodněcuje touhu stát
se svatým, bude sice křesťanem, ne však dobrým křesťanem. Podobně bude řeholnicí, ne však dobrou
řeholnicí ta, která ve svém srdci nepodněcuje touhu stále víc se blížit k dokonalosti.
Ale nemyslete si, že nejste na cestě k dokonalosti, protože upadáte do chyb a nedostatků. S nimi
se setkáváme dokonce u velkých svatých, kteří – podle slov svatého Augustina – by měli opakovat
se svatým Janem: Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda.1 Kdo na
svět přišel s hříchem, jak říká svatý Řehoř Veliký, ve světě nemůže žít bez hříchu. Ale je velký rozdíl mezi
láskou k chybám a padáním do chyb ze slabosti; to první je v rozporu s dokonalostí, neboť milovat
chyby, nic si z nich nedělat a navzdory pádům se chovat, jako by se nic nestalo, především pokud
se to páchá navzdory upozorněním – toto by bylo v rozporu s dokonalostí, ne pády kvůli naší křehkosti
či slabosti vůči náporu zla.
Ve všem, co se děje ve světě, stále rozpoznávejte Boží vůli. Vždyť ani jediný vlas – jak nás ujišťuje
Ježíš Kristus – nemůže spadnout na zem bez vůle nebeského Otce;2 a proto v nemocech, v příkoří,
v pokušeních, ve všech událostech pozvedejte svého ducha k božské dobrotě a říkejte se srdcem poslušným
a oddaným: „Ať Pán se mnou udělá, co chce, jak chce a kdy chce.“
1 Jan 1, 8
2 srov. Mt 10, 29-30
RESPONSORIUM
1 Kor 1, 17–18.21
O.
Kristus mě poslal kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti. *
Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh
projevil svou moc. Aleluja.
V.
Bůh uznal za dobré, že ty, kdo věří, zachrání „pošetilým“ kázáním. *
Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh
projevil svou moc. Aleluja.
Z apoštolského listu svatého papeže Pia X.
(Bulla canonizationis, die 20. maii 1909,
AAS 1 [1909], pp, 645-647.652)
Námaha věrného služebníka nebyla marná
Klement miloval děti a děti milovaly jeho: když se s nimi setkal, přidávaly se k němu a provázívaly ho až domů. Učil je základům víry
a připravoval je na první svaté přijímání. Rodičům důtklivě kladl na srdce, aby děti zbožně vychovávali.
Starostlivě pečoval také o chudé, zvláště o takové, kteří o bohatství přišli a za chudobu se styděli. Aby jim pomohl, sám se ochotně zříkal jídla.
Nosil chudým peníze, šaty i pokrmy, zvláště chléb.
Když Klement celý den pilně pracoval k větší slávě Boží a večer se vracel domů, nečekal jej odpočinek, ale nové, důležité a velmi užitečné
zaměstnání. Nalézal totiž dům naplněný přáteli a žáky; někteří studující bohosloví, jiní lékařství nebo práva, a mezi nimi i úředníci. Nestaral
se jen o všechny hromadně, ale i o každého jednotlivě: nikomu nepochleboval, ale otevřeně předkládal pravdu a sledoval přitom jejich duchovní
užitek. Z této večerní práce sklidil hojné plody, protože se z tohoto domácího kruhu přátel někteří stali horlivými kněžími, jiní poslechli
evangelních rad a vstoupili do kongregace Nejsvětějšího Vykupitele nebo do jiných řeholních rodin. Ti, kdo zůstali laiky, dávali každý ve svém
zaměstnání a stavu příklad poctivosti, bezúhonnosti a zbožnosti. Ze všeho největší význam měla díla sledující znovuoživení a upevnění
katolické víry v tomto městě, v tehdejší Vídni, oslabené a téměř ubité.
I když Klement byl od přirozenosti tělesně odolný, přece ho pokročilý věk a nepřestávající práce vyčerpávaly. Vždyť konal dlouhé pěší cesty
v dešti i sněhu i vedru, namáhavě kázal, mnoho hodin denně strávil ve zpovědnici, v noci často bděl u lůžka umírajících. Ubývající
tělesné síly však nahrazovala horlivost ducha a vytrvalá láska k Bohu i bližnímu.
Kolikrát musel s bolestí přihlížet k tomu, jak byly jediným úderem bezbožných lidí zmařeny výsledky jeho dlouholetých prací! Ale přestože
tolikrát viděl, že jeho úsilí bylo mařeno, nikdy ho to nezlomilo, nikdy neklesl na mysli, protože důvěřoval Bohu a všechnu námahu
podstupoval k jeho větší slávě. Když musel opustit jedno město, odcházel jinak a znovu konal tytéž práce pro spásu duší. Budoucí generace
sklízely bohaté ovoce tolika jeho prací.
RESPONSORIUM
2 Kor 6, 4.5.6; Flp 2, 4; Žid 13, 21
O.
Ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci všestrannou vytrvalostí, v souženích, v nesnázích, v námahách, shovívavostí, upřímnou láskou. *
Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.
V.
Bůh ať vás zdokonalí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli. *
Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys dal svatému Klementovi pevnou víru a nezdolnou vytrvalost; vyslyš naše prosby a
pro jeho zásluhy nám pomáhej, ať ho následujeme stálostí ve víře a dokonalostí v lásce.
Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|