[ nová verze ]
19. květen 2011, Čtvrtek
4. týden žaltáře
Doba velikonoční, 4. týden
Pro OP: Sv Františka Colla Guitarta, kněze, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 19. květen 2011
Pro OP: Sv Františka Colla Guitarta, kněze, nezávazná památka
Narodil se 18. května 1812 v Gombren v Pyrenejích. V té době vládl ve Španělsku Napoleonův bratr Josef Bonaparte. Františkovo
mládí bylo poznamenáno občanskou válkou. V roce 1830 vstoupil v Geroně do řádu. Těsně před jeho kněžským svěcením
zrušila španělská vláda kláštery. Došlo k rabování klášterů a kostelů a zabíjení řeholníků. František dokončil studia v diecézním
semináři ve Vich a 28. května 1836 přijal kněžské svěcení. Působil pak v diecézní duchovní správě. Vynikl jako kazatel, duchovní
vůdce, pečoval o chudé. Po čase se vzdal farní služby a stal se lidovým misionářem a kazatelem. Od roku 1850 působil opět ve
Vich, žil u své sestry a kázal v okolí. V roce 1856 založil kongregaci sester, jež se věnovaly vyučování a výchově dětí. 2. prosince 1869
byl stižen mrtvicí a oslepl. Zemřel 2. dubna v roce 1875 a byl pohřben v klášterním kostele sester ve Vich. Beatifikoval
jej 29. dubna 1979 sv. Jan Pavel II. Svatořečen byl 11. října 2009 papežem Benediktem XVI.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář. Aleluja.
Žalm 43 (44)
Pohromy národa
V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)
I
2 Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
otcové naši nám vyprávěli
o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
v tom dávném čase rukou svou.
3 Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
národy potřels a jim jsi dal růst. –
4 Nedobyli si mečem tu zemi, *
nezvítězilo jejich rámě,
nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –
5 Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
6 S tebou jsme zdolali nepřátele, *
tvým jménem deptáme protivníky. –
7 Na svém luku si nezakládám, *
nevděčím za vítězství meči:
8 tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
pokořils ty, kdo nás nenávidí.
9 Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
povždy jsme chválili tvé jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář. Aleluja.
Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu. Aleluja.
II
10 Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
netáhneš, Bože, už do boje s námi.
11 Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
12 Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
mezi pohany rozptýlil jsi nás. –
13 Lacino prodáváš svůj národ, *
pramálo jsi tím prodejem získal.
14 Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
15 Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
pohané nad námi kývají hlavou. –
16 Stále svou hanbu mám před očima, *
studem se celý červenám v tváři,
17 slyším-li samou hanu a výsměch, *
vidím-li mstivého nepřítele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu. Aleluja.
Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy. Aleluja.
III
18 A toto všechno dolehlo na nás, †
i když jsme na tebe nezapomněli, *
úmluvu s tebou neporušili,
19 naše srdce se neodvrátilo, *
nesešly naše kroky z tvé cesty,
20 a tys nás rozbil v šakalích místech, *
ty jsi nás zastřel temnotami. –
21 Kdybychom bývali zapomněli †
na svaté jméno svého Boha *
a vztáhli ruce k cizímu bohu,
22 což by to Bůh byl nezpozoroval? *
On přece zná všechny tajnosti srdce.
23 Pro tebe stále nás pobíjejí, *
jednají s námi jak s jatečním stádem. –
24 Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
25 Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
bídu a strast naši zapomínáš?
26 Naše duše je sražena v prach, *
na zemi ulpělo naše tělo.
27 Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
v milosti své nás vysvoboď!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy. Aleluja.
V.
Bůh, který vzkřísil Pána, aleluja.
O.
Vzkřísí svou mocí také nás, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
15, 5 – 16, 21
Sedm misek Božího hněvu
Já, Jan, 15.5viděl jsem, jak se v nebi otevřel chrám, stánek zjevení, 6a z
něho vyšlo těch sedm andělů, majících oněch sedm ran; byli oblečeni do skvoucího čistého lněného roucha se zlatým pásem kolem prsou.
7A jedna z oněch čtyř bytostí dala těm sedmi andělům sedm zlatých misek, plných hněvu Boha, který žije na věčné věky.
8A chrám se naplnil dýmem Boží velebnosti a jeho moci, takže do chrámu nikdo nemohl vejít, dokud se neskončí těch
sedm ran oněch sedmi andělů.
16.1A uslyšel jsem z chrámu silný hlas, jak volá na těch sedm andělů: „Jděte a vylejte na zemi sedm misek Božího hněvu!“
2Odešel první a vylil svou misku na zemi: vyrazily se zlé a bolestivé vředy lidem, kteří měli znamení šelmy, a těm,
kteří se klaněli jejímu obrazu.
3Druhý vylil svou misku na moře: proměnilo se v krev jako z mrtvoly, a v moři zhynulo všechno živé.
4Třetí vylil svou misku na řeky a na prameny vod: proměnily se v krev.
5A uslyšel jsem, jak říká anděl, který má moc nad vodami: „Spravedlivý jsi ty, který jsi a
který jsi byl, Svatý, protože jsi vynesl tento rozsudek. 6Za to, že prolili krev svatých a proroků, dal jsi jim pít krev!
Zaslouží si to! 7A uslyšel jsem, jak volá oltář: „Ano, Pane, Bože vševládný, správné a spravedlivé jsou tvé soudy!“
8Čtvrtý vylil svou misku na slunce: dostalo moc pálit lidi krutým žárem 9a lidé
byli páleni hrozným žárem. Začali se rouhat Bohu, který má moc nad těmi ranami. Ale neobrátili se a nevzdali mu čest.
10Pátý vylil svou misku na trůn šelmy: v jejím království se zatmělo a lidé se bolestí kousali do jazyka;
11rouhali se Bohu na nebi pro své bolesti a vředy, ale nezanechali kajícně svého jednání.
12Šestý vylil svou misku na velikou řeku Eufrat: vyschla v ní voda, aby byla připravena cesta králům od východu slunce.
13Pak jsem viděl, jak z tlamy draka, z tlamy šelmy a z úst falešného proroka vycházejí tři nečistí duchové
jako žáby – 14to jsou totiž ďábelští duchové, kteří dělají divy; ti odcházejí ke králům na celém světě, aby je shromáždili
k válce, k onomu velikému dni vševládného Boha.
15„Hle, přicházím jako zloděj! Blaze tomu, kdo bdí a hlídá si šaty, aby nemusel chodit nahý a nebylo vidět jeho nahotu.“
16Drak je shromáždil na místo, které se hebrejsky jmenuje Harmagedón.
17Sedmý vylil svou misku na vzduch: tu z chrámu od trůnu vyšel silný hlas: „Stalo se!“
18A nastaly blesky, hlasy, hromy a prudké zemětřesení; od té doby, co lidé žijí na zemi, nikdy tak prudké zemětřesení
nebylo! 19Veliké město se roztrhlo na tři části a města pohanů se řítila. Tak si Bůh vzpomněl na veliký Babylón
a dal mu číši vína svého rozhořčeného hněvu. 20Všechny ostrovy zmizely a po horách nezbyla ani stopa.
21Také padaly z nebe na lidi kroupy jak centy těžké. Lidé se však pro tu ránu
krupobití rouhali proti Bohu, protože ta rána byla převeliká.
RESPONSORIUM
Mt 24, 43; Zj 16, 15; 1 Sol 5, 3
O.
Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru. *
Hle, přicházím jako zloděj. Blaze tomu, kdo bdí, aleluja.
V.
Až budou lidé říkat: Je pokoj a bezpečí, tu na ně znenadání přitrhne záhuba. *
Hle, přicházím jako zloděj. Blaze tomu, kdo bdí, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Řehole neboli pravidla života sester třetího řádu svatého Dominika“ od svatého Františka Colla
(Regla o Forma de vivir de las Hermanas de la Tercera Orden de Santo Domingo [Hermanas
Dominicas de la Anunciata], kap. IX a XIV)
Každý křesťan má usilovat o dokonalost. Tato povinnost vychází z přikázání, že máme všichni
milovat Boha celou svou silou. A jestliže se to má rozumět tak, že to platí všeobecně o každém křesťanu,
čím více se to má vztahovat na řeholnice, které mají o to víc kráčet po cestě dokonalosti, a to jak z důvodu
větší hojnosti milosti a pomoci, které nám uděluje Boží dobrota pro naše zdokonalení a posvěcení, tak
také z důvodu slibů a pravidel vaší kongregace, které jste slíbily zachovávat? Svatý Augustin říká, že život
dobrého křesťana je stálým úsilím o dokonalost. Tedy ten, kdo ve svém srdci nepodněcuje touhu stát
se svatým, bude sice křesťanem, ne však dobrým křesťanem. Podobně bude řeholnicí, ne však dobrou
řeholnicí ta, která ve svém srdci nepodněcuje touhu stále víc se blížit k dokonalosti.
Ale nemyslete si, že nejste na cestě k dokonalosti, protože upadáte do chyb a nedostatků. S nimi
se setkáváme dokonce u velkých svatých, kteří – podle slov svatého Augustina – by měli opakovat
se svatým Janem: Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda.1 Kdo na
svět přišel s hříchem, jak říká svatý Řehoř Veliký, ve světě nemůže žít bez hříchu. Ale je velký rozdíl mezi
láskou k chybám a padáním do chyb ze slabosti; to první je v rozporu s dokonalostí, neboť milovat
chyby, nic si z nich nedělat a navzdory pádům se chovat, jako by se nic nestalo, především pokud
se to páchá navzdory upozorněním – toto by bylo v rozporu s dokonalostí, ne pády kvůli naší křehkosti
či slabosti vůči náporu zla.
Ve všem, co se děje ve světě, stále rozpoznávejte Boží vůli. Vždyť ani jediný vlas – jak nás ujišťuje
Ježíš Kristus – nemůže spadnout na zem bez vůle nebeského Otce;2 a proto v nemocech, v příkoří,
v pokušeních, ve všech událostech pozvedejte svého ducha k božské dobrotě a říkejte se srdcem poslušným
a oddaným: „Ať Pán se mnou udělá, co chce, jak chce a kdy chce.“
1 Jan 1, 8
2 srov. Mt 10, 29-30
RESPONSORIUM
1 Kor 1, 17–18.21
O.
Kristus mě poslal kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti. *
Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh
projevil svou moc. Aleluja.
V.
Bůh uznal za dobré, že ty, kdo věří, zachrání „pošetilým“ kázáním. *
Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh
projevil svou moc. Aleluja.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys vyvolil svatého Františka, aby zvěstoval jméno tvého Syna a upevňoval křesťany ve zbožnosti;
na jeho přímluvu nám dopřej, aby se službou kázání probouzela a prohlubovala pravá víra. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|