[ nová verze ]

« Březen 2011 »
NePoÚtStČtSo
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031 


10. březen 2011, Čtvrtek
4. týden žaltáře

Čtvrtek po Popeleční středě
Sv. Jana Ogilvie, kněze a mučedníka, pro připomínku


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb

uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu

latinská verze

nahlásit chybu

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

10. březen 2011
Sv. Jana Ogilvie, kněze a mučedníka, pro připomínku


Narodil se roku 1579 v urozené kalvínské rodině v Banffshire ve Skotsku. Byl poslán a studie do Evropy (1593) a v sedmnácti letech se stal katolíkem. Studoval v Douai, Lovani, Řezně, Olomouci a v Brně, kde vstoupil do jezuitského noviciátu (1599). Po několikaletém pobytu ve štýrském Grazu a ve Vídni dokončil v Olomouci studium teologie (1609-1610). Potom byl poslán do Paříže a tam vysvěcen na kněze (1610). Vrátil se do vlasti (1613) a působil tajně jako misionář v Edinburghu, v Londýně a v Glasgowě. Byl však vyzrazen a strávil čtyři měsíce ve vězení. Když ani po několikerém mučení a vyslýchání nevyzradil jména skotských katolíků, byl odsouzen "pro pobuřování" a 10. III. 1615 veřejně oběšen. V roce 1976 byl prohlášen za svatého.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.

Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Žalm 43 (44)
Pohromy národa

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

I

2 Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.

3 Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

4 Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

5 Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.

6 S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

7 Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:

8 tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.

9 Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

II

10 Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.

11 Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.

12 Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

13 Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.

14 Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.

15 Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

16 Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,

17 slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

III

18 A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,

19 naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,

20 a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

21 Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,

22 což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.

23 Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

24 Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!

25 Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?

26 Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.

27 Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

V. Kdo přemítá o zákoně Páně.
O. Ovoce nese správně ve svůj čas.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek druhé knihy Mojžíšovy

1, 1-22
Útlak izraelského lidu

     1Toto jsou jména Izraelových synů, kteří s Jakubem přišli do Egypta; každý přišel se svou rodinou: 2Ruben, Simeon, Levi a Juda, 3Isachar, Zabulon a Benjamín, 4Dan a Neftali, Gad a Aser. 5Všech, kdo pocházeli od Jakuba, bylo sedmdesát lidí; Josef byl už v Egyptě. 6Potom zemřel Josef i všichni jeho bratři a celé to pokolení. 7Izraelští synové byli plodní, rozrostli se, rozmnožili a byli velmi zdatní, takže se jimi naplnila země.
     8V Egyptě se dostal k vládě nový král, který nevěděl nic o Josefovi. 9Řekl svému národu: „Hle, národ synů Izraele je příliš četný a silný na nás. 10Jednejme vůči němu obezřetně, aby se nerozmnožil a v případě války se nepřidal k našim nepřátelům, s námi nebojoval a neodešel ze země.“
     11Ustanovili tedy nad nimi dozorce pro roboty, aby je týrali robotou. Stavěli faraónovi zásobovací města Pithon a Rameses. 12Čím více však je týrali, tím víc se množili a rostli, 13takže Egypťané se hrozili synů Izraele. 14Tyranií si je podrobili, ztrpčovali jim život tvrdou prací s přípravou hlíny, cihel a všelijakou prací na poli, vůbec je dřeli tyransky.
     15Egyptský král poručil hebrejským porodním pomocnicím, z nichž jedna se jmenovala Šifra a druhá Pua: 16„Když budete Hebrejkám pomáhat při porodu a zjistíte, že je to chlapec, usmrťte ho, když to bude děvče, ať je naživu!“
     17Ale porodní pomocnice se bály Boha, nejednaly podle rozkazu egyptského krále a nechávaly chlapce naživu.
     18Král si zavolal porodní pomocnice a řekl jim: „Copak to děláte, že necháváte chlapce naživu?“ 19Porodní pomocnice odpověděly faraónovi: „Hebrejky nejsou jako egyptské ženy: Jsou tělesně silné a rodí dříve, než k nim přijde porodní pomocnice.“ 20Bůh prokazoval porodním pomocnicím dobrodiní a lid se množil a byl velmi zdatný. 21Protože se porodní pomocnice bály Boha, popřál zdar jejich rodinám.
     22Ale farao poručil všemu svému lidu: „Každého narozeného chlapce hoďte do řeky Nilu, každé děvče však nechte naživu!“

RESPONSORIUM

Gn 15, 13-14a; srov. Iz 49, 26c

O. Bůh řekl Abrámovi: Tvoji potomci budou žít jako cizinci v zemi, která nebude jejich; budou tam žít v  otroctví a v pokoření po čtyři sta let. * Já budu soudit národ, kterému budou otročit.
V. Jsem tvůj Zachránce a Vykupitel. * Já budu soudit národ, kterému budou otročit.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého papeže Lva Velikého

(Sermo 6 de Quadragesima, 1-2: PL 54, 285-287)

Duchovní očišťování postem a milosrdenstvím

     Nejmilejší, milost Páně naplňuje zem.1 To platí v každé době. Vždyť příroda je každému věřícímu přímo školou uctívání Boha. Nebe i země, moře a vše, co je v nich,2 dosvědčují dobrotu a všemohoucnost svého původce a podivuhodná krása služebných živlů nutí rozumného tvora k tomu, aby náležitě vzdával Tvůrci díky.
     A přesto se nám v těchto dnech, kterým tajemství obnovy člověka vtisklo mimořádný charakter a které podle pevného řádu těsně předcházejí velikonočnímu svátku, zvlášť ukládá, abychom se ještě lépe připravili a duchovně očistili.
     Přímo k podstatě velikonočních svátků totiž patří, že se celá Církev má radovat z odpuštění hříchů. To platí nejenom pro ty, kteří se znovu rodí ze svátostného křtu, ale i pro ty, kteří již dříve byli přijati za Boží děti.3
     I když z nás totiž vytváří nové lidi zásadním způsobem koupel znovuzrození, přece se všichni potřebujeme každodenně očišťovat od rezu smrtelnosti. A není mezi námi nikdo, kdo by se na své cestě kupředu neměl snažit, aby byl stále lepší. Celkově je třeba zaměřit všechno úsilí k tomu, aby při oslavě dne vykoupení nebyl nikdo v zajetí svých starých chyb.
     Proto tedy, nejmilejší, to, co má dělat každý křesťan v každé době, je nyní třeba dělat ještě horlivěji a zbožněji, aby se apoštolské ustanovení o čtyřicetidenním postu neplnilo pouze újmou v jídle, ale abychom se co nejvíce zdržovali zlého.
     Není nic užitečnějšího než spojit s rozumným a svatým postem skutky milosrdenství. Tímto společným slovem milosrdenství rozumíme nejrůznější chvályhodné skutky zbožnosti a lásky, takže i při nestejných možnostech mohou věřící prokázat stejného ducha milosrdenství.
     Neboť lásce, kterou jsme zavázáni stejně vůči Bohu i vůči člověku, nikdy nestojí v cestě tolik překážek, že by nemohla svobodně usilovat o dobro. Podle andělských slov: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle4 se každý člověk posvěcuje nejen tím, že má dobrou vůli, ale i tím, že uskutečňuje pokoj, když bližním, kteří strádají jakoukoli nouzí, prokazuje účinnou lásku.
     Skutky lásky mají značně široké pole působnosti: Opravdovým křesťanům se tu nabízí velké množství možností, takže se na dávání almužny mohou podílet nejen bohatí, kteří žijí v nadbytku, ale i středně zámožní a chudí. Neboť i když nemají pro štědrost stejné hmotné prostředky, jsou přece stejní ve svém smýšlení.

     1 Žl 32 (33), 5
     2 srov. Žl 68 (69), 35
     3 srpv. Gal 4, 5
     4 srov. Lk 2, 14

RESPONSORIUM

Srov. 2 Kor 6, 4

O. Postní doba nám otevřela brány ráje; prožijme ji v duchu modlitby a pokání, * abychom se v den vzkříšení mohli radovat s Pánem.
V. Jednejme vždycky jako Boží služebníci, * abychom se v den vzkříšení mohli radovat s Pánem.

TŘETÍ ČTENÍ

Z protokolu o výslechu svatého Jana Ogilvie a z jeho dopisu generálovi řádu

(Textus interrog. d. 15. oct. a. 1614; ed. in Original Letters relating to the Ecclesiastical Affairs in Scottland, vol. II, Edinburgh, 1851, n. 235. Textus litter. ed. in Relatio incarcerationis et Martirii P. Ioannis Ogilbaei, Duaci, 1615, pp. 5-6)

Sám se odsoudil na smrt, když se postavil za papežský primát

     "Předvedený kněz byl nejprve dotázán, jak se jmenuje. Odpověděl, že se jmenuje Jan, příjmením Ogilvie, a že je synem Gualtiera Ogilvie z Drumu. Mimo území království prodléval prý 22 let, studoval v kolejích v Olomouci a ve Štýrském Hradci, a to v olomoucké koleji dva roky, ve štýrskohradecké pět let. Knězem se stal v Paříži. Již dříve se jednou vrátil do Skotska a pobyl tu asi šest týdnů. A vrátil se opět nedávno, loni v květnu. Přiznal, že předložená schránka patří jemu a že je členem jezuitského řádu. Když byl dotázán, vztahuje-li se papežská jurisdikce v náboženských věcech také na území našeho království, vytrvale tvrdil, že ano, a sám se tímto tvrzením o papežově primátu odsoudil na smrt."
     Nedlouho před popravou napsal otec Jan z vězení v tajném dopisu otci generálu Claudiovi Acquavivovi:
     "Nejmilejší a slovutný otče generále, ke kterému hned po Kristu a nebešťanech lnu nejněžnější láskou svého srdce. Tresty jsou strašné, mučení kruté. Spoléhám na tvou otcovskou lásku, modli se za mne, abych za nepřemožitelného Ježíše zemřel se ctí."

RESPONSORIUM

Mt 5, 11 - 20.10

O. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost. * Radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.
V. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. * Radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys dával svatému mučedníku Janovi sílu, aby neohroženě hájil katolickou víru; na jeho přímluvu posiluj i nás, abychom byli stále pevnější ve víře, vytrvalejší v naději a dokonalejší v lásce. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie