[ nová verze ]
23. únor 2011, Středa
3. týden žaltáře
Sv. Polykarpa, biskupa a mučedníka, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 23. únor 2011 Sv. Polykarpa, biskupa a mučedníka, památka
Byl posledním z apoštolských žáků. Snad sám svatý apoštol Jan ho ustanovil biskupem ve Smyrně. Jako mluvčí maloasijských církevních obcí jednal
v Římě s papežem Anicetem o době slavení velikonoc. Zemřel ve Smyrně 23. II. po roce 155, bylo mu 86 let. Byl zaživa upálen na hranici.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Přej, mučedníku blažený,
jas vítěznému svému dni:
vždyť za svou krev jsi v odměnu
obdržel slávy korunu.
Z tmy světa tebe tento den,
v němž zdolals kata se soudcem,
povznesl k sídlům nebeským
a spojil v blahu s Kristem tvým.
V andělském sboru se dnes již
ve sněhobílém rouchu skvíš,
jež pro svědectví statečné
jsi omyl v lázni krve své.
(omylas v lázni krve své.)
Pros za nás teď a při nás stůj,
ať Kristus laskavý sluch svůj
už nakloní k nám milostiv
a netrestá náš každý hřích.
Na chvíli aspoň sestup sem
s Kristovou přízní zároveň,
ať smysly, na nichž hříchy lpí,
slast odpuštění pocítí.
Čest budiž Otci se Synem
i s Duchem Utěšitelem
za to, že věnčí hlavu tvou
zářivé slávy korunou. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.
Žalm 88 (89), 2-38
Milosrdenství Páně k Davidovu domu
Z Davidova potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako Spasitele Ježíše. (Sk 13, 22. 23)
I
2 O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *
ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.
3 Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *
základy pevné má věrnost na nebi má. –
4 Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *
David, služebník můj, má ode mne slib:
5 Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *
trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“ –
6 Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *
a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.
7 Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *
kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?
8 Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *
velký a hrozný, nad všechny vyvýšený. –
9 Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *
Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.
10 Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *
ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.
11 Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *
mocným ramenem rozprášil odpůrce své. –
12 Tvá jsou nebesa, tak jako tvá je i země, *
svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.
13 Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *
Tábor i Hermon jásají při jménu tvém.
14 Tvoje paže je plna obrovské síly, *
tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.
15 Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *
láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. –
16 Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *
chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.
17 Denně se těší ze slávy tvého jména, *
jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.
18 Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *
a tvou přízní mohutní naše moc.
19 Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *
Svatému Izraele patří náš král.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.
Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.
II
20 Za onoho času mluvils ve vidění *
k svému věrnému a tak jsi prohlásil:
„Čelenku jsem vložil na mladého reka, *
z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.
21 Davida jsem našel, svého služebníka, *
jeho pomazal jsem svatým olejem,
22 aby moje ruka stále byla při něm, *
aby ho má paže posilovala. –
23 Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *
žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.
24 Před ním budu drtit jeho protivníky, *
kdo ho nenávidí, všechny budu bít.
25 Provázet ho budu věrností a přízní *
a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.
26 Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *
a na mocné řeky jeho pravici. –
27 On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj Otec, *
jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.
28 Zato mu dám práva prvorozenectví, *
učiním ho prvním mezi vladaři.
29 Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *
zůstanu mu věrný v naší úmluvě.
30 Věčné zachování dám i jeho rodu, *
pokud nebe trvá, zůstane mu trůn.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.
Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.
III
31 Jestli jeho děti opustí můj zákon, *
podle mého řádu nebudou-li žít,
32 poruší-li někdy, co jsem ustanovil *
a mých přikázání přestanou-li dbát,
33 potrestám je metlou za to provinění, *
pocítí mé důtky za spáchaný hřích. –
34 Přesto od něho svou milost neodvrátím, *
ve své věrnosti ho přesto nezklamu.
35 Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *
co má ústa řekla, to už nezměním.
36 Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *
– ode mne se David klamu nedočká –
37 jeho rod že trvat bude do věčnosti, *
stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,
38 věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *
dokud mraky půjdou, pevně bude stát.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.
V.
Zjevení tvých slov osvěcuje.
R.
Vede i prosté k porozumění.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Kazatel
5, 9 – 6, 8
Starosti s bohatstvím
5,9Kdo miluje peníze, nenasytí se jimi, kdo miluje bohatství, nemá z něho užitek. I
to je marnost. Kdo má hodně majetku, má hodně příživníků. Co z toho má vlastník?
– jen se na majetek dívá.
11Příjemný je spánek dělníkovi,
ať se nají málo nebo hodně.
Přesycenost však nedopřeje boháčovi usnout.
12Kruté zlo jsem viděl pod sluncem. Bohatství střežené pánem k vlastní škodě.
13Toto bohatství se nějakým neštěstím ztratí, a vlastní syn nemá z něho nic.
14Vrátí se
nahý, jak vyšel ze života své matky; odejde tak, jak přišel, a za všechnu svou
námahu nedostane nic, co by vzal s sebou.
15I to je kruté zlo: odejde tak, jak přišel. Co bude mít z toho, že se namáhal do
větru? 16Po všechny dny svého života jí v temnotě, v mnoha trápeních, v nemoci a
mrzutosti.
17Hle, co jsem uznal za dobré: Je hezké jíst, pít a mít se dobře při vší námaze, s
kterou se člověk lopotí pod sluncem po všechny dny svého života, jak mu je určil
Bůh. Ano, to je jeho úděl. 18Vskutku, každý člověk, jemuž dal Bůh bohatství, majetek a
možnost se z něho těšit a užívat ho jako svůj podíl, ať se raduje při své
lopotě, vždyť i tohle je dar Boží. 19Aspoň nebude mnoho vzpomínat na dny svého
života, pokud Bůh zaměstnává jeho srdce radostmi.
6,1Je jiné zlo, které jsem viděl pod sluncem, a to velmi trápí člověka.
2Bůh dává
někomu bohatství, majetek a slávu, nic mu neschází, po čem takový člověk
zatouží, ale nedopřeje mu, aby se z toho těšil, bude to užívat cizí člověk. To
je marnost a zlé neštěstí.
3Kdyby někdo zplodil sto dětí, mnoho let byl živ a nespočet by bylo dnů jeho
života, ale při tom se sám nenasytil dobrem a ani slušný pohřeb by nedostal, tu
– říkám – lépe je nedonošenému plodu, 4který sice nadarmo přišel, zmizel v temnu
a jehož jméno se kryje temnotou, 5ba který ani slunce neviděl a nepoznal, a přece
je mu lépe než tomu člověku, 6i kdyby byl živ dvakrát tisíc let a přitom neokusil
žádné dobro. Copak nespěje všechno na jedno místo?
7„Všechna práce lidí je jen pro jídlo,
a přece duše se tím nenasytí.“
8Jakou přednost má moudrý před hlupákem? Jakou přednost má chudák, který umí jednat s lidmi?
RESPONSORIUM
Př 30, 8; Žl 30 (31), 15-16
O.
Podvod a lež vzdal ode mne, Bože. * Ani bídu ani bohatství mi nedávej, jen to
nutné mi dej k živobytí.
V.
Já však spoléhám na tebe, Pane, pouze v tvých rukou je celý můj osud. * Ani bídu ani bohatství mi nedávej, jen to
nutné mi dej k živobytí.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu církevní obce ve Smyrně o mučednické smrti svatého Polykarpa
(Cap. 13, 2 – 15, 3; Funk 1, 297-299)
Jako oběť znamenitá, hodná Božího zalíbení
Když byla hranice připravena, odložil si Polykarp všechny šaty, rozvázal si pás a začal si také zouvat boty; dřív to nedělával, protože se ho
vždycky všichni věřící snažili okamžitě dotýkat. Už před mučednickou smrtí byl totiž pro svůj svatý život ozdoben všemi možnými dary.
Okamžitě pak kolem něho začali klást všechno, co bylo přichystáno na hranici. Když ho však chtěli ještě přibít hřeby, řekl: „Nechte mě takto.
Ten, jenž mi dopřál vytrpět smrt ohněm, mi dá také sílu, abych i bez vašeho zajištění hřeby zůstal v plameni klidně stát.“ Nepřibili ho tedy, jen
ho přivázali.
Když tedy složil ruce za záda a byl spoután jako nejlepší beránek, vybraný k oběti z velkého stáda, byl připraven jako celopal, v němž Bůh nalezl
zalíbení, a s očima upřenýma k nebi řekl:
„Pane Bože všemohoucí, Otče milovaného a požehnaného Syna tvého Ježíše Krista, který nám o tobě zvěstoval, Bože všech andělů a mocností a všeho
stvoření, Bože všech pokolení spravedlivých, kteří žili před tvou tváří! Velebím tě, neboť tohoto dne a v této hodině jsi mi dopřál, abych směl
ve sboru mučedníků pít z kalicha tvého Krista, na vzkříšení k věčnému životu1 duše i těla, v neporušenosti skrze Ducha Svatého. Kéž jsem mezi ně
dnes před tvou tváří přijat jako oběť znamenitá, hodná tvého zalíbení,2 tak jaks mi to určil a oznámil a jak to nyní naplňuješ, neboť tys Bůh
pravdy, který nezná lži.
A proto tě za všechno chválím a velebím, za všechno tě oslavuji skrze věčného a nebeského velekněze Ježíše Krista, tvého milovaného Syna, neboť
skrze něho je tvoje všechna sláva, s ním a se Svatým Duchem, nyní i po všechny budoucí věky. Amen.“
Když vyslovil „Amen“ a dokončil svou modlitbu, zapálili pochopové hranici.
A když plameny vysoko vyšlehly, spatřili jsme my, kterým bylo dovoleno přihlížet, veliký div. I proto jsme byli zachováni, abychom mohli i jiným
zvěstovat, co se přihodilo. Oheň se totiž vyklenul jako když vítr napne lodní plachtu a obloukem obklopil mučedníkovo tělo. To neskýtalo
uprostřed ohně pohled, jako by se pálilo maso, ale jako když se peče chléb anebo jako když září v peci tříbené zlato a stříbro. A také jsme
ucítili takovou vůni, jako když zavoní kadidlo nebo nějaká jiná vzácná vůně.
1 srov. Jan 5, 29.
2 srov. Žl 19 (20), 4.
RESPONSORIUM
Zj 2, 8-9a. 10a
O.
Andělovi církevní obce ve Smyrně napiš: Toto praví První i Poslední, který byl mrtev a ožil: Znám tvé soužení a tvou chudobu – ale vždyť jsi
bohatý. * Buď věrný až do smrti, a dám ti za odměnu život.
V.
Nic se neboj utrpení, které na tebe čeká: ďábel se chystá k tomu, že některé z vás uvrhne do žaláře, abyste byli vyzkoušeni. *
Buď věrný až do smrti, a dám ti za odměnu život.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, Otče všeho tvorstva, tys přijal svatého biskupa Polykarpa mezi mučedníky; na jeho
přímluvu dej, ať i my, když máme podíl na kalichu utrpení tvého Syna, dosáhneme vzkříšení
k věčnému životu. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|