[ nová verze ]

« Únor 2011 »
NePoÚtStČtSo
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728 


18. únor 2011, Pátek
2. týden žaltáře

První mezidobí, 6. týden
Pro OP: Bl. Angelica neboli Jana z Fiesole, kněze, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb

uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu

latinská verze

nahlásit chybu

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

18. únor 2011
Pro OP: Bl. Angelica neboli Jana z Fiesole, kněze, nezávazná památka


Narodil se kolem roku 1387 ve Vicchio di Mugello u Florencie. Při křtu dostal jméno Guido. Protože měl malířské nadání, poslali rodiče jej a jeho bratra Benedetta do učení do Florencie. Ve Florencii se oba bratři setkali s blahoslaveným Janem Dominicim a v roce 1407 oba vstoupili do řádu. Guido dostal při vstupu jméno Jan. Noviciát konali v Cortoně pod vedením blahoslaveného Vavřince z Ripafratty. V Cortoně se oba bratři věnovali opisování knih, které zdobili krásnými drobnomalbami. Po návratu do Fiesole pověřil převor Jana ozdobením dvou relikviářů a pak přicházely další práce. V roce 1436 daroval Cosimo Medici dominikánům klášter sv. Marka ve Florencii. Bratr Jan vyzdobil nádhernými freskami kostel a čtyřicet řeholních cel. V letech 1444 až 1450 pracoval v Římě pro papeže Evžena IV. a Mikuláše V. Poté působil tři roky jako převor kláštera ve Fiesole a pak se vrátil k rozdělané práci do Říma. Zemřel 18. února 1455 a byl pohřben v bazilice Panny Marie u Minervy. Jeho úctu potvrdil 3. října 1982 sv. Jan Pavel II. a vyhlásil jej za patrona umělců, zvláště malířů.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

I (2-5)

2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!

3 Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

4 Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.

5 Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

II (6-13)

6 Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.

7 Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

8 Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.

9 Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

10 Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.

11 Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

12 Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.

13 Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

III (14-23)

14 Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.

15 Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

16 Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!

17 Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

18 Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.

19 Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

20 Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,

21 za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

22 Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

V. Po tvé pomoci dychtí mé oči.
R. Po tvém příslibu spravedlivém.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Přísloví

15,8-9.16-17.25-26.29.33; 16,1-9; 17,5
Postavení člověka před Bohem

15,8Oškliví si Hospodin oběť zlosynů,
ale modlitba upřímných se mu líbí.

9Oškliví si Hospodin zločinné chování,
ale rád má toho, kdo tíhne za spravedlností.

16Lépe je mít málo v bázni před Hospodinem
než mnohé poklady v nepokoji.

17Lepší je mísa zeleniny podané s láskou
než tučná hovězina s nenávistí.

25Hospodin vyvrací dům zpupných,
a upevňuje majetek vdovy.

26Hospodin si oškliví špatné záměry,
ale příjemná mu jsou laskavá slova.

29Daleko je Hospodin od zlosynů,
avšak slyší modlitbu spravedlivých.

33Bázeň před Hospodinem je školou moudrosti,
pokora předchází slávu.

16,1Člověk se v mysli připravuje na řeč,
ale od Hospodina přichází, co vysloví jazyk.

2Čisté se zdá člověku všechno, co dělá,
ale Hospodin tříbí duchy.

3Svěř Hospodinu své záležitosti,
a tvé úmysly se zdaří.

4Všechno činí Hospodin pro svůj účel,
také zlosynovi chystá den zkázy.

5Hospodin si oškliví každého, kdo se povyšuje v srdci,
jistě neujde trestu.

6Stálou laskavostí se smývá vina,
bázní před Hospodinem se lze vyhnout zlému.

7Schvaluje-li Hospodin chování nějakého člověka,
i jeho nepřátele s ním smíří.

8Lepší je mít málo s poctivostí
než mnoho příjmu nespravedlivě.

9Člověk se napřemýšlí, jak má kráčet,
ale jeho kroky řídí Hospodin.

17,5Kdo se posmívá chudákovi, tupí jeho Tvůrce,
kdo se raduje z neštěstí, neujde trestu.

RESPONSORIUM

Dt 6, 12.13; Př 15, 33

O. Chraň se zapomenout na Hospodina, který tě vyvedl z domu otroctví. * Hospodina, svého Boha se budeš bát a jedině jemu sloužit.
V. Bázeň před Hospodinem je školou moudrostí, pokora předchází slávu. * Hospodina, svého Boha se budeš bát a jedině jemu sloužit.

DRUHÉ ČTENÍ

Z apoštolského listu svatého Jana Pavla II.

(„Qui res Christi gerit“ (AAS 75 [1983], str. 796–799

Svatost a tvořivost se navzájem spojovaly

     „Kdo dělá Kristovu věc, musí být stále v těsném spojení s Kristem.“ To měl ve zvyku říkat bratr Jan z Fiesole, kterému pro bezúhonnost života a téměř božskou krásu jeho obrazů, zvláště Panny Marie, dali přízvisko andělský bratr – Frater Angelicus.
     Když ještě jako mladík projevoval sklony k řeholnímu životu, zamířil k bratřím kazatelům přísnější observance (kterým se říkalo observanti), kteří žili ve Fiesole v klášteře svatého Dominika. Pečlivě vykonával všechny úkoly, které mu jeho bratři a duchovní vůdci uložili, a pověst o jeho malířském umění se brzy rozšířila; proto také objednávky na jeho práce byly stále častější a četnější.
     Papež Evžen IV. ho pozval do Říma. Když tam maloval v chrámu svatého Petra a jiných vatikánských prostorách, měl Evžen IV. možnost obdivovat nejen jeho vynikající umělecké schopnosti, ale také jeho zbožnost a poslušnost řeholníka i jedinečnou pokoru při vykonávání četných úkolů.
     Také Mikuláš V. měl o bratru Janovi vynikající mínění, neboť „tohoto muže ctil a obdivoval pro bezúhonnost jeho života a vynikající mravy“. Tak se také stalo, že mu svěřil, aby jeho soukromou kapli vyzdobil freskami; což on učinil a nezůstal při tom nic dlužen svému umění, z něhož bylo zjevné, že je vyobrazením upřímné modlitby.
     Zemřel v Římě v klášteře Panny Marie supra Minervam, kde skončil jeho život plný skvělého umění a lidských i řeholních ctností. Neboť podle mínění jeho vrstevníků to byl „člověk jedinečné mírnosti a řeholní poslušnosti“, dále „vynikal také mnohými ctnostmi, svou povahou byl mírný a zbožností osvědčený“, „člověk, který byl opravdu svatý“. Ostatně Vasarius, který ve Florencii shromáždil četné doklady o jeho bezúhonném životě, byl přesvědčen, že ona milost a nebeská povaha, které z jeho svatých postav vyzařovaly – a jiné on nemaloval – byly plodem onoho nejvyššího souladu, s nímž se v jeho životě spolu navzájem spojovaly svatost a tvořivost.
     Bratr Jan tedy skrze svou službu jedinečnému daru umění přinesl a ještě i dnes přináší Božímu lidu nesmírný užitek duchovní i pastorační, protože mu tak usnadňuje cestu k Bohu. K tomu totiž podle Druhého vatikánského koncilu směřuje posvátné umění, jak čteme v konstituci o posvátné liturgii: Výtvarné umění, zvláště náboženské, a jeho vrchol, umění sakrální, se plným právem počítá k nejvznešenějším činnostem lidského ducha. Svou povahou jsou tyto druhy umění zaměřeny k nekonečné Boží kráse, která má nalézt aspoň nějaký výraz v lidských výtvorech. Jsou tím více zasvěceny Bohu, jeho chvále a slávě, čím více si kladou za cíl jedině to, aby svými díly co nejvíce přispěly k oddanému otevření lidské mysli vůči Bohu.1
     A tak nás bratr Jan, muž tak vynikající duchovním životem i uměním, vždy nejvyšším způsobem přitahuje; proto si myslíme, že přišel čas, kdy má být postaven do zvláštního světla v církvi Boží, kterou jistě až dosud nepřestává oslovovat svým nebeským uměním.

     1 Sacrosanctum concilium, č. 122

RESPONSORIUM

Sir 4, 11–12.14

O. Moudrost vychovává své syny a ujímá se těch, kdo ji hledají. * Kdo ji miluje, miluje život.
V. Kdo jí slouží, budou Svatému sloužit. * Kdo ji miluje, miluje život.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ve své prozřetelnosti jsi inspiroval blahoslaveného Jana Angelica, aby ve svých dílech mohl zachytit pokoj a líbeznou krásu nebe; na jeho přímluvu nám dej, abychom zářivým příkladem ctností přinášeli tento pokoj do srdcí svých bližních. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nebo:
Bože, blahoslavenému Janu Angelicovi jsi dal obdivuhodný dar, že nazíral skrytá tajemství tvého vtěleného Slova a učil jim; na jeho přímluvu doveď i nás, kteří tě nyní poznáváme vírou, k patření na krásu tvé tváře v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie