Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

4. únor 2011
Pro OP: Sv. Kateřiny z Ricci, panny, řeholnice, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Tvé srdce, panno, ohněm svým
Duch Svatý náhle zapálil
a když ti srdce lidské vzal,
nebeským je pak nahradil.

Šťastná, s níž mučedníků Král
trny i kříž svůj rozdělil,
a tvoje údy panenské
stigmaty lásky označil.

Šťastná, že Bohorodička
s Králem panen tě oddala;
plesají kůry nebeské:
v komnatu svou tě uvedl.

Již spojena jsi na věky
se slávy Králem poutem tím;
ať i nás na tvou přímluvu
spojují pouta lásky s ním.

Snoubenče panen, Ježíši,
Synu Rodičky nejčistší,
kéž nebešťané blažení
věčně tě chválí písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14, 33)

² Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, *
      nestraň se mých úpěnlivých proseb,
³ slyš mě pozorně a vyslyš mě, *
      neklidný jsem ve své sklíčenosti.
⁴ Zděšený jsem křikem nepřátel, *
      útiskem a zlobou bezbožníků. –

   Rozpoutali zhoubu proti mně, *
      zuřivě se na mne osopují.
⁵ Srdce se mi v prsou tetelí, *
      úzkost smrtelná mě zachvátila.
⁶ Padá na mne strach a zděšení, *
      leží na mně nevýslovná hrůza. –

⁷ Říkám si: „Mít křídla holubí, *
      uletěl bych, až bych došel klidu."
⁸ Uletěl bych rád co nejdále, *
      noclehem bych zůstal někde v poušti.
⁹ Vyhledal bych si tam útulek *
       na ochranu před divokým vichrem.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

¹⁰     Zachraň mě před bouřením jejich hrdel, Pane. †
       Před záplavou jejich jazyků. *
       V městě vidím násilí a sváry.
¹¹ Ve dne v noci brousí kolem něj, †
       po hradebních zdech je obcházejí, *
       uvnitř vládne bezpráví a útisk.
¹² V jeho středu číhá záhuba, *
       klam a křivda z tržišť neodchází.
¹³ Kdyby potupil mě nepřítel, *
       křivdu od něj dovedl bych snášet;
    kdyby na mě tak zle dotíral, *
       kdo mě nenávidí, schoval bych se.
¹⁴ Tys však to byl, člověk jako já, *
       ty, můj blízký důvěrník a přítel!
¹⁵ Slasti přátelství jsme ty a já *
       prožívali spolu v domě Páně.

      ¹⁶ Kéž je za to zmatek posedne, *
          kéž jsou za to uchváceni smrtí,
          kéž jdou do podsvětí zaživa, *
          když je v jejich domech plno zloby!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

²⁰ Ismael a Jaalam a ti, *
       kteří obývají na východě,
    na výměnu nepřistupují, *
       neboť odmítají bát se Boha. –

²¹ Každý proti jeho přátelům *
       zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.
²² Nad máslo je hladší jeho řeč, *
       ale v srdci hotoví se k boji;
    slova lahodnější oleje, *
       ale jsou to vytasené meče. –

²³ Svěř se Pánu ve své nesnázi, †
       on tě zachová a nedopustí, *
       aby spravedlivý padl navždy. –

²⁴ Je však, Pane, svrhneš do hrobu, *
       že se muži krvaví a lstiví
    nedožijí půlky života! *
       Kdežto já jen v tebe důvěřuji.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

V. Můj synu, dbej na moji moudrost.
R. K mým výrokům nakloň své ucho.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhého listu svatého apoštola Pavla Soluňanům

     Bratři, pokud jde o dobu, kdy přijde náš Pán Ježíš Kristus a kdy my se u něho shromáždíme, prosíme vás: nenechte si tak snadno poplést hlavu, či se dokonce polekat nějakým proroctvím nebo listem prý od nás poslaným, jako by ten den Páně měl už nastat. Nedejte se žádným způsobem od nikoho oklamat. Napřed totiž musí nastat odpad a objevit se člověk skrz naskrz hříšný, propadlý záhubě, protivník, který se povyšuje nade všecko, co nese jméno Boží nebo čemu se vzdává náboženská úcta. Posadí se dokonce v Božím chrámě a bude se prohlašovat za Boha.
     Když jsem byl ještě u vás, říkával jsem vám to. Nevzpomínáte si? Víte, co ho teď zdržuje, že se nemůže objevit před určeným časem. Tajemství špatnosti však už pracuje; napřed ovšem musí ustoupit z cesty ten, který ho dosud zdržuje.
     A pak se objeví ten bezbožník, ale Pán Ježíš ho zahubí dechem svých úst a zničí svým slavným příchodem. Onen bezbožník – podporován satanem – vystoupí s velikou mocí, s falešnými divy a zázraky a všemi možnými bezbožnými pletichami ke zkáze těch, kdo jsou určeni k záhubě za to, že nepřijali lásku k pravdě, aby byli spaseni. Proto na ně Bůh dopustí vliv bludu, že uvěří naukám lživým. Tak propadnou trestu všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale dali přednost špatnosti.
     Je to naše povinnost, abychom Bohu stále za vás děkovali, bratři Pánem milovaní, že vás vyvolil jako první, abyste došli spásy. To se stalo tak, že vás Duch posvětil a vy že jste uvěřili v pravdu. Bůh vás naším kázáním evangelia povolal k tomu, abyste dosáhli slávy našeho Pána Ježíše Krista.
     Nuže, bratři, stůjte pevně a držte se těch zásad, v kterých jsme vás vyučili, ať už slovem nebo listem. Náš Pán Ježíš Kristus i Bůh, náš Otec, který nás miloval a ve své dobrotě nám dal nepomíjející útěchu a radostnou naději – on sám ať potěší vaše srdce a utvrdí v každém dobrém činu i slovu.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z listu sv. Kateřiny dei Ricci

     Nejvíce máme závodit v dobru. Nesmí to být ze závisti, takže by někdo chtěl odvrátit bližního od dobra, aby ho onen bližní nepředběhl. Ale máme závodit svatě a usilovně běžet s žízní po nebeském prameni. Nikomu nesmíme nastražit žádnou překážku, ale máme usilovat, abychom byli v prvních řadách. Ach, kdyby byla v křesťanských srdcích takováhle soutěživost, jak mnoho by jich dospělo k vytoužené palmě, ke které jich nyní doběhne tak málo! Snažme se tedy, můj nejmilejší synáčku, abychom rychle běželi a zvítězili! V tomto zápase nebudeš považován za ukvapeného, jako nebyl pokládán za ukvapeného onen nešťastný, ale ve skutečnosti šťastný zloděj, který byl ukřižován spolu s Ježíšem. Nezdá se ti, že bojoval lépe než veliký zástup svatých Otců, kteří už od věků čekali v předpeklí na vykoupení? Vždyť tenhle běžel jen okamžik, ale tak hbitě, že všechny předstihl a zasloužil si dorazit k palmě první. A přitom o ni nepřipravil nikoho z těch, kdo k ní byli povoláni.
     Milý synu, teď žijeme v době, kdy musíme běžet a musíme vytrvat víc, než obyčejně. Vždyť když uvažujeme o hloubce tajemství našeho vykoupení, které se nám v těchto dnech představuje, oč musíme být houževnatější a vytrvalejší!
     Především vidíme, jak milosrdenství přemohlo spravedlnost. Stalo se naším prostředníkem u věčného Otce a přimělo ho, že poslal svého jednorozeného Syna aby si oblékl lidské tělo pro spásu našich duší, které si na toto dobrodiní ani nevzpomenou. Boha stáhlo z výsosti na zem. Toho, kterého nebesa nemohou obsáhnout,¹ uzavřelo do panenského lůna, všemohoucího Boha učinilo nemluvnětem se všemi lidskými bědami, z nesmrtelného a neschopného utrpení učinilo smrtelníka podléhajícího utrpení, božského udělalo lidským, nejmoudřejšího udělalo před lidem jakoby nemoudrým, z Pána – kterému slouží andělé – otroka lidí!
     Tedy který rozum, uvažuje‑li o tom, není pln údivu, když si uvědomí, že toto všechno se stalo proto, aby lidská přirozenost mohla zaplatit dluh božské bytnosti? A protože naše přirozenost nemohla zaplatit dluh ani nebyla s to otevřít onu nebeskou bránu, kterou neposlušnost zavřela, hleďte, proto přišel Spasitel, bohatý tak velikým pokladem. Byl připraven a ochoten zaplatit za nás dluh a vrátit nám znovu jako dědictví nebeskou vlast. Tato úvaha nás musí zdržovat od všech našich skutků, tedy od skutků přízemních a nicotných.
     Abychom se dali do tohoto běhu, k tomu nás musí povzbuzovat příklad propastné lásky Božího Syna k malému tvoru. On sám v naší přirozenosti běžel svůj rychlý běh vstříc tak velikému utrpení.
     My musíme, synáčku, běžet stejný běh a prudce se vrhnout do tohoto širokého moře, které nás omývá a očišťuje, protože bylo učiněno pro nás. Poznamenejme se na čele tou svatou Krví, abychom mohli s tímto znamením přistoupit k věčnému Otci a mohli mu říci, že jeho jednorozený Syn za nás zaplatil dluh a že jsme bojovali a získali krvavě rudou trofej. Tou trofejí je Ježíš na kříži, zbrocený Krví a z lásky vykrvácený.
     ¹ 1 Král 8, 27

RESPONSORIUM

Nebo:

Dopis neznámého autora, současníka svaté Kateřiny dei Ricci

     Mluvím o Kateřině Florentské z kláštera svatého Vincence v Pratu, mnišek Řádu kazatelů, pravé snoubence Krista. Ptáš se mě na něco jistého a pravdivého o ní. Tato požehnaná panna je pro lidi dobrého a upřímného srdce, kteří ji znají, příčinou veliké radosti a potěšení v Pánu. Náš Bůh se totiž pro svou nekonečnou velebnost a dobrotivost rozhodl na ní projevit, jak je od věčnosti věrný, všemohoucí a štědrý. A není u nás, ani v ní ani v někom jiném žádný důvod, proč chtěl Bůh vložit tak veliké poklady do tohoto svého stvoření. Připomeňme si, co je psáno: Velebím, tě Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.¹
     V měsíci září roku 1540 bylo o panně Kateřině zjištěno, že na sobě zakouší utrpení Božího Syna. Ve čtvrtek večer byla uchvácena do vytržení, ve kterém setrvala víceméně po celou noc až do poslední vigilie páteční, podle vůle a dobrotivosti božského Snoubence. A ještě i nyní je do tohoto vytržení uváděna každý týden, jak nám sama pod poslušností zjevila.
     Vidí Ježíše, jak se loučí s Matkou, následuje Ježíše do Betánie, do večeřadla, kde je připravena Poslední večeře. Tam vidí Ježíše, jak umývá učedníkům nohy a ustanovuje eucharistii; je s ním, když se v Getsemanech modlí. Vidí zrádce Jidáše a zajatého Ježíše. Hledí na velekněze a představené, kteří ho vyslýchají; vidí Ježíše vystaveného urážkám, bičovaného, trním korunovaného, je s ním, když nese kříž a když je ukřižován. Vidí Ježíše, když visí na dřevě kříže a tři hodiny zápasí se smrtí, a konečně když je sňat s kříže.
     Toto všechno vidí, a nejen vidí, ale společně s naším Pánem jeho utrpení prožívá. A to, co on trpěl pouze jeden pátek, ona podivuhodným způsobem trpí každý čtvrtek a pátek. Panna Kateřina by tato přehořká muka žádným způsobem trpět nechtěla, ale díky své smyslové vůli jednoho dne byla ve vytržení Ježíšem vyslyšena, když ho žádala, zda by nemohla vzít na sebe něco z jeho kříže. Hned se však se svou rozumovou vůlí pozvedá a velice Bohu děkuje za nekonečnou lásku, kterou má k ní, tak nehodné. Říká, že nikterak nemůže vyjádřit všechno, co pro nás náš Pán vytrpěl.
     Od 14. dubna roku 1541, ve velikonočním oktávu, zůstaly na jejím těle vtištěny rány našeho Pána a často říkala, že z rány na boku cítí takovou bolest, že se jí zdá, že umírá, ačkoli ví, že na tyto rány nezemře. Vždy vidí zřetelně a odlišeně vtištěné rány na nohách a na rukách. Ti pak, kdo ji viděli, byli nuceni říci: Nyní vypadá, jako když je právě sňata z kříže.
     ¹ Mt 11, 25-26

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys chtěl, aby se svatá Kateřina proslavila rozjímáním o utrpení tvého Syna; na její přímluvu nám dej, abychom i my zbožně uctívali toto tajemství, a tak dosáhli ovoce vykoupení. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie