Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

23. prosinec 2010
Sv. Jana Kentského, kněze, pro připomínku

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Přijď, Spasiteli plemen všech,
zrozením z Panny nám se zjev,
ať celý svět zří s podivem,
jak zrodit se Bůh může jen.

Bez přičinění mužského,
vdechnutím Ducha Svatého
Boží Slovo se vtělilo,
v plod života se rozvilo.

Pel nevinnosti Panny klín
neztratil obtěžkáním tím,
zástava ctnosti nad ní vlá,
že v chrámě tom Bůh přebývá.

On rytíř dvojí podstaty
už z královské té komnaty
jak ženich pro svou nevěstu,
hle, vydává se na cestu.

Ty, jenž jsi Otci rovný Syn,
přepásán pásem tělesným,
našeho těla slabosti
nepřestaň menšit milostí.

Jesličky tvé jsou před tebou,
prosvítá nový úsvit tmou.
Ať jas ten neustoupí tmě
a ohněm víry stále žhne.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

V. Kéž se mi dostane, Pane, tvé lásky.
O. Pomoz mi podle svého slibu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

¹Slyšte mě všichni, kdo usilujete o spravedlnost,
kdo hledáte Hospodina!
Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni,
na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni!
²Pohleďte na Abraháma, svého otce,
na Sáru, která vás porodila!
Jako jediného jsem ho povolal,
požehnal jsem mu a rozmnožil ho.

³Proto se Hospodin slituje nad Siónem,
slituje se nad všemi jeho sutinami.
Změní jeho poušť v Eden,
jeho pustinu v zahradu Hospodinovu.
Zazní tam radost a veselí,
díkůvzdání a chvalozpěvy.

⁴Věnujte mi pozornost, můj lide,
slyšte mě, národy!
Ode mne vyjde zákon,
své právo ustanovím světlem pro národy.
⁵Blízko je má spravedlnost,
vzešla má spása
a má ramena budou národy soudit;
ostrovy budou ve mě doufat
a čekat na mé rámě.

⁶Zdvihněte k nebi své oči
a pohleďte dolů na zem:
jako dým se nebesa rozplynou,
země se rozpadne jak oděv,
její obyvatelé stejně tak zhynou.
Má spása však potrvá navždy,
neskončí má spravedlnost.

⁷Slyšte mě všichni, kdo znáte spravedlnost,
lide, v jehož srdci je můj zákon!
Nebojte se pohany od lidí,
jejich urážek se nestrachujte!
⁸Jak oděv je budou hlodat červi,
jak vlnu je sežerou moli.
Má spravedlnost však potrvá navždy,
má spása po všechna pokolení.

⁹Povstaň, povstaň, sílu si oblékni,
Hospodinovo rámě,
povstaň jako za dávných dnů,
za odvěkých pokolení!
¹⁰Což ty jsi nerozťalo Rahab,
neprobodlo draka?
Což jsi nevysušilo moře,
vody velkého oceánu?
Z mořské hlubiny jsi učinilo cestu,
aby přešli vykoupení.

¹¹Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin,
s jásotem přijdou na Sión,
věčné veselí bude jim věnčit hlavy,
dojdou radosti a veselí,
prchne starost a vzdychání.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Proti bludaři Noetovi“ od svatého kněze Hippolyta

     Je jeden Bůh, bratři, a toho nepoznáme odjinud než ze svatých Písem. Snažme se proto zvědět všechno, co božská Písma oznamují, a poznat všechno, čemu učí. Věřme tak, abychom zrakem své víry viděli Otce takovým způsobem, jakým on chce být viděn; jakým způsobem chce, aby byl Syn oslavován, takovým jej oslavujme; a jakým způsobem chce, aby byl dáván Duch Svatý, takovým jej přijměme. Při poznávání toho, co nám Bůh dává, neprosazujme svou vlastní vůli ani svůj vlastní názor, ani s tím nezacházejme s násilím, ale chápejme to tak, jak nás on sám chtěl poučit skrze svatá Písma.
     Protože byl sám a neměl nic, co by s ním sdílelo věčnost, rozhodl se Bůh stvořit svět. Svět stvořil Bůh myšlenkou, vůlí a slovem, vyvstal mu ihned, vzniklý tak, jak on chtěl. Nám tedy postačí vědět pouze to, že nic není stejně věčného jako on. Kromě něho nebylo nic, jen on sám ve vší své plnosti. Nebyl ovšem ani nerozumný, ani nemoudrý, ani bezmocný, ani bezradný. Bylo v něm všechno, on sám byl vším. Když chtěl a způsobem, jakým chtěl, zjevil v době, kterou sám u sebe určil, své Slovo, skrze něž všechno vytvořil.
     Poněvadž měl toto Slovo v sobě a stvořenému světu bylo neviditelné, učinil je viditelným, když je poprvé vyslovil. Zrodil světlo ze světla, a tak poskytl tvorstvu Pána, svou vlastní myšlenku. Ten byl dříve viditelný pouze jemu, světu však byl neviditelný; on jej učinil viditelným, aby svět mohl být spasen, až jej uzří při jeho zjevení.
     Právě on je Boží myšlenka, jež se poté, co vyšla, ukázala na světě v podobě Božího dítěte. Všechno povstalo jeho mocí, on sám však vychází z Otce.
     Bůh dal Zákon a proroky. A když dal proroky, přiměl je mluvit vlivem Ducha Svatého, aby prodchnuti Otcovou mocí zvěstovali Otcovy záměry a vůli.
     Tak se tedy Boží Slovo stalo zjevným, jak praví svatý Jan. On vlastně stručně shrnuje to, co bylo řečeno proroky, a prokazuje přitom, že to je to Slovo, jehož mocí se vše stalo. Říká přece: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. Všechno povstalo skrze ně, a bez něho nepovstalo nic.¹ A dále říká: Svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.^{2
     1} Jan 1, 1.3
     ² Jan 1, 10-11

RESPONSORIUM

TŘETÍ ČTENÍ

Z apoštolského listu papeže Klementa XIII.

     Mezi muži znamenitými, vynikajícími učeností a svatostí, muži, kteří sami také konali, čemu učili, a kteří hájili pravou víru, když ji nepřátelé napadali, sluší se zajisté na jednom z nejpřednějších míst jmenovati blahoslaveného Jana Kentského. Nemůže o tom pochybovat nikdo, kdo o něm něco ví. V dobách, kdy v některých blízkých krajinách řádily bludy, a byl na postupu rozkol, on šířil a předával na univerzitě v Krakově vědění čerpané z nejčistšího pramene. On také vlastní pokorou, čistotou, milosrdenstvím, tělesnou kázní i dalšími ctnostmi, jaké příslušejí bezúhonnému knězi a horlivému dělníku na vinici Páně, utvrzoval kázeň mravů a svatost života, o kterých vytrvale vykládal lidu z kazatelny při svých kázáních.
     A tak se nejenom stal jedinečnou ozdobou a slávou sboru profesorů oné univerzity, ale také zanechal podivuhodný a užitečný příklad všem dalším, kteří mají podobné poslání: horlivě se snažit plnit povinnosti dokonalého učitele a všemožně usilovat o to, aby zároveň s jinými vědními obory vyučovali vědě svatých, ke chvále a slávě jediného Boha.
     O božských věcech pojednával se zbožností, s kterou se snoubila pokora. V této pokoře sám sebe pokládal za nic, a přestože věděním všechny ostatní daleko předčil, nad nikoho se nevynášel, a naopak si přál být u všech v nevážnosti a opovržení; a nechybělo mnoho, aby téměř s naprostým klidem snášel, když ho někdo zlehčoval a jím pohrdal.
     Nerozlučným průvodcem této pokory byla zcela ojedinělá prostota, hodná přímo dítěte. A tak v jeho činech ani slovech nebylo nic lstivého, nic falešného: opravdu co na srdci, to na jazyku. Jestliže snad mohlo někdy vzniknout podezření, že by jeho slova, jakkoli pravdivá, způsobila někomu úhonu nebo pohoršení, nepřistoupil k oltáři, dokud pokorně nepožádal o odpuštění, byť šlo spíše o cizí než o jeho vlastní poklesek. A jakmile splnil během dne svou povinnost, přímo ze školy spěchal hned do chrámu. Před Kristem v oltářní svátosti tam trávil dlouhý čas v rozjímání a na modlitbách. V srdci i v ústech měl stále jen a jen Boha

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí Bože, veď nás, ať stále hlouběji pronikáme do moudrosti tvých svatých a po příkladu svatého Jana prokazujeme dobro všem lidem, aby se i na nás mohl naplnit příslib tvého milosrdenství. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie