Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

6. listopad 2010
Sobotní památka Panny Marie, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Jeden z těchto tří:

Zemí, mořem i roji hvězd
vždy chválen, slaven a ctěn jest
vesmíru Vládce, který je
skryt v lůně Panny Marie.

Ač měsíc, slunce, jejich jas
a vše mu slouží v každý čas,
v milostiplném lůně svém
jej chová Panna pod srdcem.

Jak šťastná, Matko, nad tím jsi,
že Tvůrce tvůj, Pán nejvyšší,
držící v dlani celou zem,
dlel jako v chrámě v lůně tvém.

Blahá nebeským poselstvím:
Duch požehnal tě mateřstvím.
Všech lidí touha, Mesiáš,
tvým lůnem přišel mezi nás.

Buď sláva tobě, Ježíši,
zrozený z Panny nejčistší,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

Nebo:

Panenská Matko, dcerou jsi
Synáčka svého božského,
skromná vždy, ač jsi vzácnější
nad tvory světa celého.

Úradku Božího jsi cíl,
jejž Pán před věky stanovil,
skvost a nejvyšší vrchol jsi
smrtelné přirozenosti.

A tu jsi zušlechtila tak,
že její Tvůrce vznešený
se skrze tebe vtělil pak
k úžasu všeho stvoření.

V tvém svatém lůně panenském
se oheň Boží lásky vzňal
a v jeho teple mateřském
zem rajské květy plodí dál.

Ať Otce s Utěšitelem
i tvého Syna lidstvo ctí,
že zdobí tebe oděvem
svých nejvzácnějších milostí. Amen.

Nebo hymnus Maria, ty vždy pozorně z prvních večerních chval ze společných textů o Panně Marii:

Maria, ty vždy pozorně
vyslýcháš snažný lidský hlas.
Prosíme tebe pokorně:
stůj při nás, Matko, v každý čas.

Stůj při nás, kdyby do svých pout
nás těžká vina sevřela,
pomoz nám síť tu roztrhnout,
jež mnohá srdce opředla.

Stůj při nás, když svět před náš zrak
vykouzlí lákavý svůj zjev,
ať náš duch neopustí pak
loď spásy, nebe zapomněv.

Stůj při nás, byť by tělu jen
pohroma těžká hrozila,
dej klidné doby lidem všem,
za nichž by věčnost zářila.

Stůj při svých dětech, až i jim
nadejde zápas smrtelný,
aby s tvým mocným přispěním
dosáhly věčné odměny.

Ať Otce s Utěšitelem
i tvého Syna lidstvo ctí,
že ozdobil tě oděvem
svých nejvzácnějších milostí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.

Bůh poslal Izraelitům své slovo, když dal hlásat, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. (Sk 10, 36)

¹ Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
      jak až na věky je milosrdný!
² Tak ať mluví vykoupení Pánem, *
      vykoupení z nepřátelské moci!
³ Shromáždil je ze všech končin země, *
      kde je východ, západ, jih či sever. –

⁴ Bloudili nehostinnou pustinou, *
      nenacházeli místo k usídlení.
⁵ Hladem a žízní přitom strádali, *
      život v nich ponenáhlu vyhasínal.
⁶ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

⁷ Na správnou cestu on je uvedl, *
      aby tak došli místa k osídlení.
⁸ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
⁹ Napájel hrdlo jejich žíznivé, *
      lačnící hrdlo plnil dobrotami. –

¹⁰ Vězeli ve smrtelných temnotách, *
      vrženi do bídy a do okovů,
¹¹ že Božím příkazům se vzpírali *
      a opovrhli radou Nejvyššího.
¹² I bylo jejich srdce zkrušeno, *
      že padali a nikdo nepomohl.
¹³ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

¹⁴ Z těch temnot smrtelných je vyvedl, *
      přelomil jejich okovy a strhl.
¹⁵ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal;
¹⁶ za to, že brány z bronzu rozrazil, *
      závory železné že zlomil vedví.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.

Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.

¹⁷ Ochuravěli pro svou nepravost, *
      zkrušeni byli za své těžké viny.
¹⁸ Už se jim každý pokrm ošklivil, *
      takže už měli blízko k branám smrti.
¹⁹ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

²⁰ Seslal své slovo, jím je uzdravil *
      a zachránil je opět před záhubou.
²¹ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
²² Ať přinášejí oběť děkovnou, *
      s jásotem rozhlašují jeho skutky! –

²³ V lodích se vydávali na moře, *
      po mnoha vodách pluli za obchodem;
²⁴ přitom pak díla Páně vídali, *
      žasli nad jeho divy v mořské hloubi.
²⁵ Přikázal, zdvihl vítr bouřlivý, *
      ten mořské vlny do vysoka vzdouval.
²⁶ Vzlétali k nebi, do vln padali, *
      že hrůzou v nich až duše zkomírala.
²⁷ Zmítali, káceli se opile, *
      se vší svou dovedností byli v koncích.
²⁸ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

²⁹ Bouřlivý vichr ztišil ve vánek *
      a zklidnilo se mořské vlnobití.
³⁰ Radovali se z toho ztišení; *
      a přivedl je k touženému místu.
³¹ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
³² Ať ve shromáždění ho velebí, *
      ve sboru starších ať jej oslavují!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.

³³ On proměňoval řeky v pouště, *
      prameny ve vyprahlou zem,
³⁴ úrodné kraje v solné pláně *
      za to, že zlý byl tamní lid.
³⁵ Poušť zase změnil na jezero, *
      vyprahlou hlínu na pramen: –

³⁶ tam usídlil pak hladovící, *
      města si mohli zbudovat.
³⁷ Zřídili pole, vinohrady *
      a měli hojnou úrodu.
³⁸ Žehnal jim, rozrostli se hojně, *
      i chovných zvířat měli dost. –

³⁹ Ten však, jenž ponižuje mocné *
      a dá jim bloudit na poušti,
⁴⁰ že zas jich ubylo a chřadli *
      pod tíhou strádání a ran,
⁴¹ chudáka ale zvedl z bídy, *
      jak stádo zmnožil jeho rod.
⁴² S radostí to vidí bohabojní, *
      všechna zloba musí sklapnout ústa.
⁴³ Kdo jsi moudrý, měj to na paměti! *
      V srdci chovej skutky lásky Páně!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.

V. Pane, až k oblakům tvá věrnost dosahuje.
R. Tvé rozsudky jak mořské hlubiny.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Makabejské

     ¹Když se Demetrios dozvěděl, že Nikanor padl se svým vojskem v boji, poslal znovu do Judska Bakchida a Aíkima a s nimi pravé křídlo vojska. ²Táhli směrem do Galgaly a utábořili se u Mesalotu v Arbelsku. Města se zmocnili a pobili tam mnoho lidí.
     ³Prvního měsíce roku stého padesátého druhého se přesunuli k Jeruzalému. ⁴Brzy se však zvedli a odtáhli k Beretu s dvaceti tisíci mužů a dvěma tisíci jezdců. ⁵Juda tehdy tábořil v Elase s třemi tisíci vybraných mužů. ⁶Když viděli tak početné vojsko, dostali velký strach a mnozí utekli z  tábora, takže z nich zůstalo jen osm set mužů. ⁷Juda viděl, že se jeho vojsko rozuteklo právě před hrozící bitvou. Srdce se mu sevřelo, protože už neměl možnost svolat šiky.
     ⁸V této tísni vyzval zbylé vojáky: „Vzhůru do boje proti našim nepřátelům, snad se nám přece povede je porazit!“ ⁹Zrazovali ho od toho a namítali mu: „V žádném případě je nepřemůžeme; ale jestliže se teď zachráníme, vrátíme se později se svými bratry a budeme bojovat. Nyní je nás málo!“ ¹⁰Juda však prohlásil: "To nikdy neuděláme, abychom před nimi utíkali, a jestliže nadešla naše hodina, pak zemřeme statečně za své bratry! Nezůstaňme nic dlužni své slávě!“
     ¹¹Nepřátelské vojsko vytáhlo z tábora a sešikovalo se k boji. Jízda se rozdělila na dvě části; v čele vojska šli prakovníci a lučištníci, v prvních řadách ti nejstatečnější. ¹²Bakchides byl na pravém křídle. Z obou stran se blížil šik za zvuku polnic; i z vojska Judova zaznívaly polnice ¹³a země duněla pochodem vojsk. Strhla se bitva, která trvala od rána až do večera.
     ¹⁴Juda viděl, že Bakchides a jádro jeho vojska jsou na pravém křídle. Shromáždil kolem sebe ty nejodvážnější, ¹⁵rozdrtil pravé křídlo nepřátel a pronásledoval je až k azotské hoře. ¹⁶Když na levém křídle uviděli, že jejich pravé křídlo je rozdrceno, hnali se na Judu a jeho vojsko zezadu. ¹⁷Rozpoutal se zuřivý boj, na obou stranách mnoho raněných padlo. ¹⁸Padl i Juda a ostatní se rozutekli.
     ¹⁹Jonatan a Šimon vzali svého bratra a pohřbili ho v hrobě jeho otců v Modinu. ²⁰Oplakávali ho a celý Izrael naříkal s velikým kvílením. Mnoho dní pro něho truchlili ²¹a říkali: „Jak padl hrdina, vysvoboditel Izraele!“
     ²²Ostatní Judovy činy, jeho bitvy, důkazy statečnosti a jeho velikostí nejsou zaznamenány, bylo jich totiž příliš mnoho.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto čtyř:

Z kázání svatého biskupa Prokla Konstantinopolského

    Ať se radují nebesa shůry a z oblaků ať prší spravedlnost,¹ neboť Hospodin se smiloval nad svým lidem.² Ať se radují nebesa shůry, neboť na počátku, když je Stvořitel tvořil, utvořil zároveň z panenské země Adama, svého přítele a důvěrníka. Ať se radují nebesa shůry, neboť nyní byla spasitelným pozemským životem a smrtí našeho vtěleného Pána země posvěcena a lidstvo bylo zbaveno modloslužby. A z oblaků ať prší spravedlnost, neboť dnes byl Evin hřích zahlazen a odpuštěn skrze čistou Pannu Marii a skrze Boha a člověka z ní narozeného, dnes Adam, kdysi dávno odsouzený, dosáhl vysvobození z oné strašlivé temnoty.
    Kristus se tedy narodil z Panny. Z ní podle Božího plánu spásy přijal tělo, jak Bůh chtěl. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.³ A tak se Panna stala Matkou Boží. Opravdu Panna je Matkou, protože bez semene vydala plod, vtělené Slovo. Takže Matka si zachovala panenství z vůle toho, jenž se jí měl tak podivuhodně narodit. A je opravdu matkou tato Panna, a to pro lidskou přirozenost Božího Slova. Neboť to se v ní stalo člověkem, jejím prostřednictvím se zjevilo, v  ní se spojilo s lidstvím. Tak to ve své moudrosti chtěl ten, který koná mocné skutky. Z nich – tj. z lidského rodu – pochází podle těla Kristus,⁴ jak říká svatý Pavel.
    Boží Slovo bylo zajisté stejné, jako je nyní a jako bude navěky. Ale kvůli nám se stalo člověkem. Milovník lidí se stal člověkem, což předtím nebylo. Avšak stal se člověkem tak, že zároveň bez jakékoli změny zůstává Bohem. To kvůli mně se mi stal podobným; stal se něčím, čím nebýval, i když si podržel to, čím vždycky byl. A stal se konečně člověkem i proto, aby na sebe vzal naše bolesti, abychom mohli být Otcem přijati za vlastní a dostalo se nám království. Kéž je nám to dopřáno pro milost a milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista. Neboť jemu s Otcem a Svatým Duchem patří sláva, čest a moc, nyní i v každé době a navěky, amen.
     ¹ srov. Iz 45, 8
     ² srov. Iz 49, 13
     ³ Jan 1, 14
     ⁴ srov. Řím 9, 5

RESPONSORIUM

Z kázání blahoslaveného opata Guerrica (Werricha) z Igny

     Maria porodila jediného syna: jako je na nebi jednorozeným synem Otcovým, tak i na zemi je jednorozeným Synem matčiným. A tato jedinečná panenská Matka, jež se může honosit tím, že porodila jednorozeného Syna nebeského Otce, objímá tohoto svého Jednorozeného ve všech jeho údech. Neváhá se nechat nazývat Matkou všech, ve kterých poznává byť nedokonalou podobu svého Krista.
     Pramáti Eva, spíš naše macecha než matka, vydala své syny a dcery smrti dřív, než jim dala spatřit světlo světa. Byla sice nazvána matkou všech živých,¹ spíše však se stala usmrtitelkou živých nebo rodičkou umírajících, neboť její rození není nic jiného než rozplozování k smrti. A tak protože Eva nebyla s to ukázat pravý smysl svého jména, naplnila jeho tajemství svým životem Maria: ona sama se stala Matkou všech, kdo se znovu rodí k životu, stejně jako Církev, jejímž je Maria obrazem a vzorem. Jestliže je vskutku matkou Života, skrze nějž mají život všichni lidé – neboť sama jej porodila – zajisté také dala určitým způsobem nový život všem, kteří měli z Krista žít.
     A tak se na základě tohoto tajemství poznává blahoslavená Matka Kristova jako Matka všech křesťanů a také se jako jejich Matka osvědčuje svou péčí a láskyplnou přízní. Nikdy se nezatvrzuje vůči svým dětem, jakoby nebyly její vlastní. Ačkoli jen jednou nosila pod srdcem, nikdy se nestala neplodnou, nikdy nepřestala vydávat plody lásky.
     Jestliže Kristův služebník, plný starostlivosti a horlivosti lásky, vždy znovu chce v bolestech rodit svoje milované děti, dokud nebudou přetvořeny v Krista,² čím spíš Maria, Kristova Matka? Vždyť Pavel jim dával život tím, že jim zvěstoval slovo pravdy, kterým byli znovuzrozeni, zatímco Maria to učinila způsobem daleko božštějším a mnohem světějším: dala život samému Slovu. Vzdávám zajisté hold Pavlovu hlásání, mnohem více však musím obdivovat a ctít tajemství Mariina božského mateřství.
     Uvaž také, že i samy děti se samozřejmě hlásí ke své Matce. Jako by jim určitá vrozená oddanost a důvěra napovídala, aby ve všech potřebách a  nebezpečích ze všeho nejdříve a s největším úsilím vzývali její jméno a utíkali se k ní jako malé děti do matčina náručí. Vůbec proto nepokládám za nemístné vztáhnout na tyto děti slova zaslíbení daného prorokovi: Tvé děti budou v tobě přebývat,³ i když je nám jistě známo, že toto zaslíbení patří především Církvi.
     Nuže tedy: Přebýváme pod ochranou Matky Nejvyššího, jsme ukryti pod jejím pláštěm jako ve stínu jejích křídel a zanedlouho se budeme těšit z podílu na její slávě, jako kdybychom spočinuli v jejím náručí. Potom se budeme všichni radovat a jakoby jedněmi ústy volat ke své Matce: Se všemi se radujeme, že máme svůj domov u tebe,⁴ svatá Boží Rodičko!
     ¹ Gn 3, 20
     ² srov. Gal 4, 19
     ³ srov. Žl 101 (102), 29
     ⁴ srov. Žl 16 (17), 8
     ⁵ srov. Žl 86 (87), 7

RESPONSORIUM

Z homilií svatého biskupa Jana Zlatoústého

     Viděls to úžasné vítězství? To slavné dílo kříže? A mám ti povědět, co je ještě podivuhodnější? Všimni si tedy, jakým způsobem k tomu vítězství došlo, a užasneš ještě víc. Pomocí čeho totiž ďábel kdysi zvítězil, toho použil Kristus, aby ho přemohl; porazil ďábla jeho vlastními zbraněmi. A poslyš, jak se to stalo.
     Znamením naší porážky kdysi byla panna, dřevo a smrt. Tou pannou byla Eva, neboť ještě nepoznala muže, dřevem byl rajský strom, smrtí pokuta Adamova. A teď zase Panna, dřevo a smrt. Symboly porážky se tu však stávají symbolem vítězství: místo Evy je tu Maria, místo stromu poznání dobra a zla strom kříže, místo smrti Adamovy smrt Kristova.
     Vida, čím ďábel zvítězil, tím byl také poražen. Z rajského stromu porazil ďábel Adama, z kříže přemohl Kristus ďábla. Jedno dřevo sráželo do propasti smrti, druhé naopak přivádí zpět k životu i ty, kteří tam sestoupili již předtím. To první ukrylo poraženého člověka, když se styděl za svou nahotu, druhé naopak obnaženého člověka před zraky všech vyvýšilo jako vítěze. První smrt přivedla všechny, kdo se narodili po ní, do záhuby, druhá naopak vzkřísila k životu i ty, kteří se narodili před ní. Kdo vylíčí mocné skutky Páně?¹ Smrt nás učinila nesmrtelnými, tak podivuhodné je dílo kříže.
     Chápeš toto vítězství? Chápeš už, jak k němu došlo? Nuže, nyní si také uvědom, jak se toto vítězství zrodilo bez jakékoli naší námahy a jakéhokoli našeho potu. Nepotřísnili jsme své zbraně žádnou krví, ani jsme se nemuseli postavit do žádného bitevního šiku, ani jsme neutržili žádnou ránu, dokonce jsme ani nebyli očitými svědky toho boje, a přece jsme dosáhli vítězství. Bojoval sám Pán, vítězství je naše. Jestliže je tedy toto vítězství i naším vítězstvím, napodobme vítězné vojáky a radostně dnes zazpívejme chvalozpěv na vítězství. Chvalme svého Pána a volejme: Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, peklo, tvůj osten?²
     Všechno toto slavné dílo naší spásy vzešlo z kříže. Kříž je znamení triumfu nad démony. Kříž je meč tasený proti hříchu, meč, kterým Kristus probodl Hada. Kříž je vůle nebeského Otce, sláva jednorozeného Syna, radost Svatého Ducha. Kříž je ozdoba andělů, bezpečí Církve, pýcha Pavlova, opevnění svatých. Kříž je světlo celého světa.
     ¹ Žl 105 (106), 2
     ² srov. 1 Kor 15, 55

RESPONSORIUM

Z věroučné konstituce II. vatikánského koncilu o Církvi

     Milost a poslání mateřství sjednocuje blahoslavenou Pannu s jejím Synem Vykupitelem, její jedinečné milosti a dary ji důvěrně spojují také s Církví; Bohorodička je přímo obrazem a vzorem Církve, jak učil již svatý Ambrož, a to v rovině víry, lásky a dokonalé jednoty s Kristem.
     Také Církev bývá právem nazývána matkou a panenskou nevěstou. Blahoslavená Panna Maria ovšem všechny předčila, jako vynikající a jedinečný vzor panny a matky. Ve víře a poslušnosti zajisté přivedla na svět samého Syna nebeského Otce, aniž poznala muže, zastíněna Duchem Svatým, jako nová Eva, otevírající se ve víře, neposkvrněné žádnou pochybností, nikoli starému hadovi, ale Božímu poslu. A porodila Syna, kterého Bůh učinil prvním z mnoha bratří,¹ to jest mezi věřícími, které její mateřská láska pomáhá přivádět na svět a vychovávat.
     A tak když Církev rozjímá o Mariině skryté svatosti a snaží se řídit její láskou a věrně plnit Otcovu vůli, stává se věrným přijetím Božího Slova sama matkou: kázáním a křtem totiž rodí k novému, nesmrtelnému životu děti počaté z Ducha Svatého a narozené z Boha. A je také panna, která v neporušenosti a čistotě zachovává věrnost zaslíbenému Ženichovi, a která následováním Matky svého Pána v síle Ducha Svatého panensky střeží svou neporušenou víru, pevnou naději a upřímnou lásku.
     Zatímco však v nejblahoslavenější Panně již Církev došla k dokonalosti, v níž je bez poskvrny a vrásky,² věřící křesťané stále zápasí s hříchem o růst ve svatosti. Proto upírají svůj zrak na Marii, neboť ta září celému společenství vyvolených jako příklad ctností. Tím, že o ní Církev znovu a znovu zbožně přemýšlí a ve světle vtěleného Slova rozjímá, sama s úctou vstupuje stále hlouběji do vrcholného tajemství vtělení a stále víc se připodobňuje svému Ženichovi.
     Maria jistě vstoupila až do hlubin dějin spásy, takže se v ní jakoby spojují a zrcadlí nejzávažnější pravdy víry. Když je oslavována a uctívána, volá všechny věřící k svému Synu, k jeho oběti a k lásce k Otci. A Církev usilující oslavit Krista se stává svému vznešenému obrazu a vzoru podobnější, když vytrvale roste její víra, naděje a láska a když vždycky a všude hledá a plní Boží vůli.
     Proto i ve svém apoštolském působení Církev právem vzhlíží k té, která porodila Krista, jenž se počal z Ducha Svatého a narodil se z Panny proto, aby se skrze Církev zrodil a rostl také v srdci věřících. Vždyť tato Panna dala svým životem takový příklad mateřské lásky, že musí povzbuzovat všechny, kdo spolupracují na apoštolském díle Církve k obrození všeho lidstva.
     ¹ srov. Řím 8, 29
     ² Ef 5, 27

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Vybere se některá z následujících:

1. Všemohoucí věčný Bože, dej nám, svým služebníkům, stálé zdraví duše i těla a na přímluvu Panny Marie obrať naše trápení v trvalou radost. Prosíme o to Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

2. Milosrdný Bože, nehleď na naše provinění, a když se ti nemohou líbit naše vlastní skutky, shlédni na přímluvu Panny Marie, Matky tvého Syna, a zachraň nás. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

3. Milosrdný Bože, ty víš, jak jsme nestálí, vyslyš naše prosby a na přímluvu Panny Marie nám přispěj na pomoc, abychom se zbavili svých poklesků a povstali k novému životu. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

4. Bože, provázej nás svou mocnou ochranou a na přímluvu blahoslavené Panny Marie nás vysvoboď ode všeho nebezpečí a naplň svým pokojem. Prosíme o to Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

5. Všemohoucí Bože, tys od věčnosti vyvolil Pannu Marii, aby byla svatá a milostiplná; na její přímluvu dávej i nám z nevyčerpatelného bohatství své milosti. Prosíme o to Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

6. Všemohoucí Bože, vyslyš naše prosby a dej, abychom na přímluvu Panny Marie a pod její ochranou bezpečně prošli všemi nebezpečími zde na zemi a šťastně došli do věčné radosti v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie