[ nová verze ]
30. červen 2010, Středa
1. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 13. týden Svatých prvomučedníků římských, nezávazná památka Výročí posvěcení katedrály sv. Václava (v olomoucké arcidiecézi), svátek
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 30. červen 2010 Svatých prvomučedníků římských, nezávazná památka
Císař Nero je dal popravit během prvního pronásledování křesťanů v Římě, po požáru města v roce 64, jak o tom svědčí pohanský římský historik
Tacitus (Annales 15, 44) a sv. Klement I. ve svém listu Korinťanům (kap. 5-6). Byli umučeni různým způsobem většinou v Neronově cirku na úpatí Vatikánského
pahorku. Mezi nynějším hřbitovem a Svatopetrskou bazilikou označuje kámen v dlažbě místo, kde uprostřed tohoto cirku stál obelisk, přenesený v roce 1586 na
Svatopetrské náměstí před baziliku.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Ty Králi mučedníků svých,
koruno vyznávajících,
ty vedeš v říši nadhvězdnou,
kdo světskou slávou pohrdnou.
Svůj laskavý sluch nachyl k nám
i k našim snažným modlitbám.
Za chvály palem vítězných
nám hříšným odpusť všechen hřích.
Ty v mučednících vítězíš,
jak šetřit vyznavače víš:
nad hříchy dej nám vítězství
pro svoje milosrdenství.
To uděl, Otče přesvatý,
i Synu stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.
Žalm 17 (18), 2-30
Poděkování za záchranu a vítězství
V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11, 13)
I
2 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *
3 Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,
ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *
ty jsi můj štít a záchrana moje!
4 Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *
osvobodil mě od nepřátel! –
5 Smrtící vlny mě zalily, *
příboje zkázy mě plnily děsem.
6 Osidla temnot mě ovila, *
smyčky smrti se nade mnou zdrhly.
7 K Pánu jsem volal v úzkostech, *
k Bohu jsem křičel o záchranu.
Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *
k jeho uším došel můj nářek.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.
Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.
II
8 A tu se zachvěla, pohnula zem, †
v základech hor se zakolísala, *
jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.
9 Z jeho nozder valil se dým, †
z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *
řeřavé uhlíky sršely z něj.
10 Nachýlil nebe a sestoupil níž, *
s černými mračny pod nohama. –
11 Na cherubovi přilétal, *
na perutích vichru se snášel.
12 Celý se halil v temnotách, *
do clony z tmavých vod a mraků.
13 Ze záře, která před ním šla, *
padaly kroupy a řeřavé uhlí. –
14 Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *
hlasem svým Nejvyšší zaburácel.
15 Vysílal šípy do všech stran, *
blesky metal a kolkolem sršel.
16 I bylo vidět až na mořské dno, *
obnažily se základy země,
když jsi, Pane, zahrozil, *
zadul vichřicí svého hněvu. –
17 Pro mne však z výšin svou pravicí sáh´, *
vyzdvihl mě z té záplavy vodní,
18 vyrval mě z rukou mých nepřátel, *
z přesily mocných nenávistníků.
19 Vrhli se na mne v můj neblahý den, *
Pán mi však přispěchal na ochranu.
20 Na volný prostor vyvedl mne, *
zachránil, v kom našel zalíbení.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.
Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.
III
21 Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *
splatil mi za to, že ruce mám čisté;
22 za to, že po cestách Páně jsem šel, *
od svého Boha neodpadl.
23 Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *
zákony jeho jsem neodmítal.
24 Zůstal jsem před ním bez viny, *
chránil se bedlivě před proviněním.
25 Odplatil Pán mou nevinnost, *
neboť viděl, že ruce mám čisté. –
26 K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *
a s dobrým jednáš dobrotivě.
27 Čistému odplácíš čistotou, *
k chytrákům však jsi opatrný.
28 Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *
pohledy zpupné však pokořuješ.
29 Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *
Bůh můj mé temnoty ozařuje.
30 S tebou ztékám valy a zdi, *
se svým Bohem přeskočím hradby.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.
V.
Všichni se divili milým slovům.
R.
Která vycházela z jeho úst.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Samuelovy
4, 2 – 5, 7
David vládne nad Izraelem; dobytí Jeruzaléma
4.2Saulův syn měl dva muže, velitele houfů; jeden se jmenoval Baana a druhý Rechab.
Byli to synové Rimona Beerotského z Benjamínovců; Beerot se totiž také počítá k Benjamínovi.
3Beeroťané však uprchli do Getaimu, kde pobývají jako přistěhovalci až dodnes.
4Jonatan, syn Saulův, měl syna, který měl zchromené nohy. Bylo mu pět let, když z Jizreelu
došla zpráva o Saulovi a Jonatanovi. Jeho chůva jej tehdy vzala a dala se na útěk. Při útěku
tak pospíchala, že upadl; proto kulhal. Jmenoval se Mefibošet.
5Synové Rimona Beerotského, Rechab a Baana, přišli za denního horka do Išbošetova domu. Ten ležel
za poledne na lůžku, 6zatímco vrátná domu při čištění pšenice usnula. Zasadili mu ránu pod žebra;
potom Rechab a jeho bratr Baana unikli. 7Když totiž vešli do domu, on ležel na svém lehátku ve
své ložnici. Ubili ho k smrti a uřízli mu hlavu; vzali ji a šli celou noc pustinou.
8Išbošetovu hlavu donesli Davidovi do Hebronu. Řekli králi: „Tu je hlava Išbošeta, syna tvého
nepřítele Saula, který ti ukládal o život. Hospodin dopřál králi, mému pánu, dnešního dne pomstu
nad Saulem i nad jeho potomstvem.“ 9David odpověděl Rechabovi a jeho bratru Baanovi, synům Rimona
Beerotského, slovy: „Jakože živ je Hospodin, který vykoupil můj život ze všeho soužení, 10toho,
který mi oznámil: ‚Hle, Saul je mrtev‘, a pokládal se za zvěstovatele radosti, toho jsem v Siklagu
zajal a popravil. To jsem mu dal za tu zvěst. 11Jakpak když svévolníci zavraždí spravedlivého v jeho
domě a na jeho lůžku? To bych vás teď neměl volat k odpovědnosti za jeho krev? To bych vás neměl vymýtit
ze země?“ 12David přikázal družině, aby je popravili. Usekli jim ruce i nohy a pověsili je u rybníka
v Hebronu. Hlavu Išbošetovu vzali a pohřbili v Abnerově hrobě v Hebronu.
5.1Všechny izraelské kmeny prišly k Davidovi do Hebronu a řekly: „Hle, jsme tvá kost a tvoje maso.
2Již dávno, když byl Saul králem nad námi, řídil jsi všechny záležitosti Izraele a Hospodin ti řekl:
‚Ty budeš pást můj izraelský lid, ty budeš vládcem nad Izraelem.‘“ 3Prišli tedy všichni přední mužové
izraelští ke králi do Hebronu a král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem, oni
pak pomazali Davida za krále nad Izraelem. 4Davidovi bylo třicet let, když se stal králem; a kraloval
čtyřicet let. 5V Hebronu kraloval nad Judou sedm let a šest měsíců; v Jeruzalémě kraloval třiatřicet
let nad celým Izraelem i nad Judou.
6Král se svými muži pak vytáhl k Jeruzalému proti Jebuzitům, obyvatelům té země. Ti řekli Davidovi:
„Nevejdeš sem, slepí a kulhaví tě zaženou!“ To znamenalo: David sem nevstoupí. 7David však dobyl
tvrze Siónu – a to je město Davidovo.
RESPONSORIUM
Žl 2, 2.6.1
O.
K boji povstávají králové, smlouvají se vládci proti Pánu, proti jeho pomazanému. *
Já jsem svého krále dosadil na Siónu, na své svaté hoře.
V.
Proč se bouří kmeny pohanů, národy proč snují marné plány? *
Já jsem svého krále dosadil na Siónu, na své svaté hoře.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého papeže Klementa I. Korinťanům
(Cap. 5, 1-7, 4: Funk 1, 67-71)
Ze závisti byli vydáni na smrt a stali se skvělým příkladem pro nás
Přejděme teď staré příklady a přikročme k Božím bojovníkům z poslední doby, ukažme si vznešené příklady z našeho času. Ti, kteří byli
největšími sloupy svatosti, se z řevnivosti a závisti druhých stali obětí pronásledování, až posléze dotrpěli k smrti.
Pohleďme bedlivě na dobré apoštoly. Petr musel jako oběť zlé závisti ne jednou nebo dvakrát, ale mnohokrát trpět, až zemřel mučednickou
smrtí a odešel na zasloužené místo slávy. Jako oběť závisti a nenávisti dosáhl vítězné odměny za trpělivost také Pavel. Sedmkrát byl
uvržen do vězení, byl zahnán na útěk a kamenován. Na východě i na západě se stal hlasatelem Božího slova a pro svou víru sklidil velikou
slávu. A když po celém světě kázal spravedlnost a došel až na samé hranice západu, před tváří vladařů vydal svědectví mučednickou smrtí
a odešel ze světa do svatého místa jako příklad nejvyšší trpělivosti.
K těmto mužům a svatým učitelům života se přidružilo velké množství vyvolených. Také oni přestáli jako oběť závisti mnoho utrpení a muk
a stali se uprostřed nás skvělým příkladem k následování. Závist vydala krutému pronásledování ženy donucené v cirku představovat
mytologické oběti (jako Danaovny nebo Dirké): když podstoupily strašné a zločinné mučení, dostaly se na bezpečnou cestu víry a vzdor
tělesné křehkosti dosáhly vznešené odměny. Závist oddělila život manželek od manželů a převrátila výrok našeho praotce Adama: To je
kost z mých kostí a tělo z mého těla.1 Závist a řevnivost vyvrátila veliká města a beze zbytku zničila velké národy.
Píšeme to, milovaní, nejen abychom vás ve vaší službě napomenuli, ale také abychom povzbudili sami sebe. Vždyť se přece nacházíme ve
stejné aréně a čeká nás stejný zápas. Proto zanechme všech marných a zbytečných starostí a držme se ctihodných pravidel, která nám byla
předána, a hleďme si toho, co je před tváří našeho Tvůrce krásné, co je mu milé a příjemné. Neztrácejme z očí Kristovu krev a snažme se
pochopit, jak drahocenná je před Bohem krev toho, který ji prolil za naši spásu a přinesl celému světu milost pokání.
1 srov. Gn 2, 23
RESPONSORIUM
O.
Z lásky k Bohu vydali své tělo k mučení *
a dosáhli tak věčné slávy.
V.
To jsou ti, kdo přišli z velikého soužení: roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi *
a dosáhli tak věčné slávy.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys posiloval prvokřesťanské mučedníky, aby ti zachovali svou věrnost, a oni svou krví
posvětili začátky římské církve; pro jejich statečnost v zápase dávej i nám svou sílu a radost z toho,
že nás nic nemůže odloučit od tvé lásky. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|