[ nová verze ]
25. květen 2010, Úterý
4. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 8. týden Sv. Bedy Ctihodného, kněze a učitele Církve, nezávazná památka Sv. Řehoře VII., papeže, nezávazná památka Sv. Marie Magdalény de Pazzi, panny, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 25. květen 2010 Sv. Bedy Ctihodného, kněze a učitele Církve, nezávazná památka
Narodil se kolem roku 673 na území benediktinského kláštera ve Wearmouthu v severní Anglii.
V sedmi letech byl do tohoto
kláštera dán na vychování, krátce na to přešel do nově založeného kláštera v Jarrowě.
Tam se stal v devatenácti letech jáhnem. Učil v klášterní škole a začal s
profesionální svědomitostí psát dějiny církve v Anglii, dokončil je
v roce 731. Po vysvěcení na kněze (703) psal po vzoru starých církevních Otců komentáře k
Písmu svatému. Jak sám napsal, jeho radostí bylo
studovat, vyučovat a psát. Zemřel 26.V.735. V roce 1899 byl prohlášen za učitele Církve.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Věčné slunce, jež zaléváš
svým světlem všechno stvoření,
tys myslí nadpozemská zář,
zpěv našich srdcí tobě zní.
Tvůj Svatý Duch vždy v péči má
ty živé lampy planoucí,
jejichž zář světu odkrývá
ke spáse stezky vedoucí.
Co plyne z nebeských tvých slov
a srdcím z přirozenosti,
to všechno zaskvělo se znov
v tvých služebnících milosti.
Vavřínů jejich účasten
i pro jas svého učení
skví se dnes blažený muž ten,
i od nás vděčně chválený.
Dej kvůli němu, prosíme,
ať bezpečně vždy, Bože, jdem
po cestě pravdy jediné,
až k tobě jednou dospějem.
To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.
Žalm 101 (102)
Vyhnancova přání a prosby
Bůh nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1, 4)
I
2 Pane, vyslyš moje prosby, *
kéž tě dosáhne můj hlas!
3 Svoji tvář mi neukrývej *
v dnešní strastiplný den.
Nakloň ke mně ucho svoje, *
pospěš na mé volání! –
4 Dny mé jako dým se tratí, *
v kostech spaluje mě žár.
5 Srdce schne jak zprahlá tráva, *
zapomínám už i jíst.
6 Sténáním a nářkem stálým *
už jen kost a kůže jsem, –
7 podobám se ptáku v poušti, *
jsem jak sýček v sutinách,
8 chřadnu, naříkám jak ptáče *
osiřelé na střeše.
9 Stále běsní nepřátelé, *
tupí mě a klnou mi.
10 Popel jídám jako chleba, *
ředím nápoj slzami,
11 pro tvůj hněv a rozhorlení: *
zdvihls mě – a svrhl zpět!
12 Mé dny jsou stín klesající, *
sám jak tráva uvadám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.
Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.
II
13 Avšak ty, Pane, trváš věčně, *
tvé jméno z rodu do rodu.
14 Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *
nadešel k slitování čas.
15 Milují jej tví služebníci, *
pláčí nad jeho zřícením. –
16 Národy budou ctít tvé jméno, *
tvou slávu všichni králové,
17 až zbuduje Pán Sión znova, *
zjeví se ve své nádheře,
18 až k prosbě bezmocných se skloní, *
nezhrdne jejich modlitbou. –
19 Tak budiž psáno pro budoucí, *
ať příští národ Pána ctí!
20 Neboť Pán shlédl ze svatyně, *
on z nebe na zem popatřil,
21 zajatců vzdechy aby slyšel, *
zachránil ty, jimž hrozí smrt.
22 Pak synové tvých služebníků *
přebývat budou v bezpečí
a jejich potomstvo i nadál *
před tvojí tváří potrvá
k cti tvého jména na Sióně, *
k tvé chvále v Jeruzalémě,
23 až národy a celé říše *
se k službě Páně shromáždí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.
Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.
III
24 Cestou ochabla má síla, *
dej mi znát těch pár mých dní,
25 z půlky jich mě neodváděj! *
Věky věků je tvých let!
26 Dávno založil jsi zemi, *
nebesa jsou dílem tvým:
27 pominou, ty budeš dále; †
rozpadnou se jako šat, *
změníš je, jak šat se mění. –
28 Ty však stále stejný trváš, *
roků tvých je bez konce.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.
V.
Poslyš, můj lide, mé naučení.
R.
Slovům mých úst nyní nastav uši!
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Job
3, 1-26
Jobův nářek
1Potom Job otevřel svá ústa a proklel svůj den. 2Job se ujal slova a řekl:
3„Zhynout měl den, kdy jsem se narodil,
a noc, která řekla: ‚Počat je chlapec.‘
4Ten den se měl stát temnotou,
neměl se o něho starat Bůh nahoře,
nemělo nad ním zasvitnout denní světlo.
5Mělo si ho přivlastnit šero a tma,
mělo se na něho položit mračno,
mělo ho vyděsit zatmění ve dne.
6Tu noc mělo uchvátit temno,
neměla se spojit se žádným dnem roku,
neměla vejít do počtu měsíců.
7Ano, ta noc měla být neplodná,
neměl se v ní rozeznít jásot.
8Proklít ji měli, kdo zaklínají dny,
kdo mají moc vydráždit draka.
9Zatemnit se měly hvězdy jejího svítání,
marně měla čekat na světlo,
neměla patřit na řasy jitřenky.
10Neboť nezavřela brány lůna mé matky,
neskryla soužení před mýma očima.
11Proč jsem nezemřel při východu z lůna,
nevyšel z života, abych hned zhynul?
12Proč mně kolena vyšla v ústrety,
proč prsy, aby mě kojily?
13Neboť nyní bych ležel v pokoji,
spal bych a odpočíval
14s králi a rádci světa,
kteří stavějí pro sebe hrobky,
15anebo s velmoži, kteří oplývají zlatem,
stříbrem plní své domy.
16Nebo bych zmizel jako zahrabaný plod,
jako nemluvňata, která nespatřila světlo,
17tam, kde přestává zuření zločinců,
kde odpočívají ti, jimž ochably síly,
18spolu se zajatci, které už netrápí strach,
neslyší tyranův křik.
19Malí a velcí jsou si tam rovni
a otrok je zbaven pána.
20Proč soužení dostávají světlo
a život ti, kdo mají zármutek v nitru,
21kdo touží po smrti, a ona nepřichází?
Raději než poklady by ji vyhrabat chtěli,
22radovali by se až k jásotu,
plesali by, kdyby nalezli hrob.
23To se stává muži, před nímž je skryto, co má dělat,
kterého Bůh uzavřel ze všech stran,
24neboť místo chleba jsem dostal údělem nářek
a mé vzdechy tryskají jako voda.
25Hrůza, které jsem se hrozil, mě stihla,
z čeho jsem měl strach, dolehlo na mě.
26Nemám oddech, nemám klid,
nemám odpočinek – už zase nové vzrušení.“
RESPONSORIUM
Job 3, 24-26; 6, 13
O.
Místo chleba jsem dostal údělem nářek a mé vzdechy tryskají jak voda. Hrůza, které jsem se hrozil, mě stihla, z čeho jsem měl strach,
dolehlo na mně.
*
Nemám oddech, nemám klid.
V.
Hle, sám v sobě nenalézám pomoc, opora je mi odepřena. *
Nemám oddech, nemám klid.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu o smrti svatého Bedy Ctihodného od jeho žáka Cuthberta
(Nn. 4-6: PL 90, 64-66)
Toužím spatřit Krista
Když nadešlo úterý před Nanebevstoupením Páně, počal Beda silněji
churavět. Trpěl krátkým dechem a na nohou se ukázal mírný otok. Přesto
celý ten den vyučoval a vesele diktoval. Občas mezi jiným řekl: „Učte se
rychle, nevím, jak dlouho ještě budu živ, a zda si mě zakrátko můj Tvůrce
nevezme.“ Nám se však zdálo, že dobře zná svůj konec. Tak strávil noc
v bdění a díkůčinění.
Když se rozednilo, tedy ve středu, přikázal, abychom pečlivě psali dál,
co jsme začali. Dělali jsme to až do třetí hodiny. Od třetí hodiny jsme
konali procesí s ostatky svatých, jak to vyžadoval zvyk toho dne. Ale
jeden z nás zůstal s ním a řekl mu: „Milý mistře, z knihy, kterou jsi
diktoval, chybí ještě jedna kapitola. Bylo by ti obtížné, odpovídat dále
na otázky?“ On na to řekl: „Je to snadné. Vezmi si pero, uprav si ho
a rychle piš!“ A ten tak učinil.
O deváté hodině mi řekl: „Mám ve své skříňce nějaké cenné věci: pepř,
šátky a kadidlo. Běž rychle a přived ke mně kněze našeho kláštera, abych
jim rozdal dárky, které mi Bůh daroval.“ A když se shromáždili, hovořil
k nim a každého napomenul a snažně prosil, aby za něj sloužili mše
a pečlivě vykonali modlitby. Oni to rádi slíbili.
Všichni naříkali a plakali, a hlavně proto, že řekl, že podle jeho soudu
už nebudou dlouho vidět jeho tvář na tomto světě.1 Měli však radost, když
řekl: „Je čas, chce-li to tak můj Stvořitel, abych se vrátil k tomu,
který mě učinil, který mě utvořil z ničeho, když jsem ještě nebyl. Dlouho
jsem žil a dobře se slitovný Soudce staral o můj život. Chvíle, kdy mám
odejít, je tady,2 mám touhu zemřít a být s Kristem.3 Vždyť má duše touží
spatřit svého Krále v jeho slávě.“ A ještě mnoho jiného říkal pro naše
poučení a radostně strávil celý den až do večera.
A Wiberth, chlapec, o němž už byla řeč, ještě řekl: „Milovaný mistře,
ještě jedna věta není dopsána.“ On na to: „Tak rychle piš!“ Po chvíli
pravil chlapec: „Teď je věta hotova.“ A on odpověděl: „Dobře, řekl jsi
pravdu, dokonáno jest. Vezmi mou hlavu do svých rukou, protože velmi rád
budu sedět naproti svému svatému místu, kde jsem se modlíval. Tak budu
moci vsedě vzývat svého Otce.“
A tak zpíval na podlaze svého domku: „Sláva Otci i Synu i Duchu
Svatému.“ A když vyslovil jméno Ducha Svatého, vydechl naposled. A za
to, že se zde vždycky s takovou opravdovostí snažil Boha chválit, odebral se, jak můžeme
nepochybně věřit, do nebeských radostí, po nichž toužil.
1 srov. Sk 20, 38
1 2 Tim 4, 6
1 Flp 1, 23
RESPONSORIUM
_
O.
Celý život jsem strávil v klášteře a zcela jsem se věnoval rozjímání nad Písmem, a pokud mi zbýval čas mezi řeholními povinnostmi
a péčí o chrámový zpěv, *
vždy bylo pro me radostí studovat, vyučovat, psát, aleluja.
V.
Kdo se bude Božími přikázáními řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký. *
Vždy bylo pro me radostí studovat, vyučovat, psát, aleluja.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys povolal svatého kněze Bedu, aby svou zbožností a učeností
vzdělával tvou Církev; na jeho přímluvu dej, ať je i náš život prozářen
pravou moudrostí. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|